Petr Pan - Vítejte v Nezemi (2)

Nejen Petr Pan

Paní Darlingová (Mary) je maminka, jakýsi prostředník mezi světem dětí a dospělých. Má v sobě skříňku s ukrytým tajemstvím a věří na Petra, protože i ona se s ním jako malá potkávala. Umí snít.
Pan Darling (George) zosobňuje zákon a typický svět dospělých. Všechno přepočítává na peníze a nutí Wendy, aby byla dospělá. Nemá rád ani vyprávění pohádek, ani chůvu- novofundlandskou fenu Nanu. Až když si uvědomí, že svým chováním zapříčinil útěk dětí, změní se a spí za trest v psí boudě.
Wendy Darlingová je dvanáctiletá dívka s velkou fantazií a touhou po dobrodružství. Vymýšlí příběhy o pirátech a zvláště kapitánu Hookovi. Nebývá zobrazována jednotně. Vlasy má v každém provedení jiné. V nejznámější animované podobě od Disneyho má modrou noční košili a stuhu, ve filmu z roku 2003 je v bílé noční košili. Jako dívka, která už je dost stará na to, aby "rostla" stojí v kontrastu proti Petrovi. Na rozdíl od svých mladších bratrů také v Nezemi nezapomněla na rodiče. Zhostí se role maminky ztraceňátek. Maminka je zobrazena jako "něco co zašívá kapsy, pere košile a taky vaří". Do Petra se zamiluje, ale on její city neopětuje, protože je značně asexuální a tak nerozumí narážkám Wendy, ani princezny Lilly, natož pak víly Zvonilky. Jako dívka s jemnými rysy kontrastuje právě s postavou exotické indiánské princezny Lilly. Nakonec vyrostla a co bylo smutné, vůbec jí to nevadilo. Vdala se a měla dceru Jane, která pak také letěla s Petrem do Země Nezemě.
John a Michael jsou mladší bratři Wendy. John je pojmenován po Jacku Daviesovi. V Disneyovské verzi je mu osm. Nosí brýle a na hlavě má cilindr. Když vyrostl, stal se z něj mrzout, který svým dětem nedovede vyprávět pohádky. Čtyřletý Michael stále ještě nosí pleny (v Barrieho verzi), v Disneyho filmu nosí růžové pyžamo a velkého plyšového medvěda, kterého všude nosí s sebou. Předlohou mu byl Michael Davies.
Šest ztracených chlapců tvoří Petrovu družinu. Také oni zapomněli na rodiče a Petr je jejich vůdce. Jsou vždy nositeli jedné podstatné vlastnosti. Na konci knihy se vrací do Londýna spolu s Wendy a bratry. Darlingovi si je adoptují.
Krokodýl, který spolknul ruku kapitána Hooka i s jeho hodinkami a od té doby jej pronásleduje, je jasnou metaforou pro smrt. Neustále kolem Hooka krouží, ale nedostihne jej, protože tiká. Hodiny mohou reprezentovat, jak čas pomalu utíká a jak řekl pirát Smí "jednoho dne se hodiny zastaví a pak vás krokodýl dostane." Jen krokodýla se kapitán bojí. V Návrat do Nezemě je nahrazen chobotnicí.
Kapitán James Hook (Hák) zobrazuje svět dospělých vkrádající se do světa dětí. V pop kultuře bývají piráti hluční, vulgární, násilničtí mořští bandité. Hook není výjimkou. Chodil nafintěný a s oblibou nosíval klobouk s pérem a těžké brokátové kabátce. Měl dlouhé černé vlasy, vždy pečlivě upravené do loken, a zřídka jej bylo možní spatřit bez dvou doutníků, které podtrhují jeho dospělost. Ale jen strašnější a nepozoruhodnější na něm byl jeho ocelový hák- něco netradičního, co vybočuje a vzbuzuje obavy a nejistotu. Symbol nestvůry a nelidskosti.
Celkem běžně kapitána Hooka a George Darlinga hrál jeden herec (například i v nejnovější filmové verzi z roku 2003). Možná proto, že jsou si tolik podobní.

Zvonilka/ CinkMalinká víla Zvonilka byla také odvozena od tradice pantomimy. Viktoriáni popularizovali země víl ve svých pantomimách. Víla je v Barrieho díle zastupována prostřednictvím zvonění a stupně světla, tak to bylo vcelku běžné, ale autorovi se podařilo tyto prostředky využít efektivněji, když světlo různě blikalo a vytvořilo tak iluzi skutečné osoby. V zákulisí stál člověk, který pomocí zrcátka přenášel světlo z lampy.
Barrie ji koncipoval jako vílu, která spravuje rozbité hrnce a konvice. Možná proto je ve verzi převyprávěné Pavlem Šrutem označovaná jako víla Drátenička. Mluví vílím jazykem, který se podobá cinkání zvonku a rozumí mu jen ti, kteří vílí jazyk umí. Například Petr Pan. S oblibou používá spojení: "Ty hloupý osle." 
A přestože může působit jako zlá, není to tak. Autor to vysvětluje jednoduše: víly jsou buď zlomyslné a zlé, nebo skrz naskrz dobré a všem pomáhají. Nikdy obojí zároveň, protože jsou tak malinké, že by do nich oba city najednou prostě nevešly. Taková je Zvonilka, když navede ztracené kluky, aby sestřelili Wendy, a jindy zase zachrání Petra Pana před jedem v bezové šťávě a raději ho vypije sama. Víly nemohou létat v dešti, protože ten z nich smyje vílí prach. Díky tomuto poprašku také mohou lidé létat, když mají šťastné myšlenky.
Její podoba je známá především z animované verze Petra Pana od Walta Disneyho (1953) a záhy se stala jeho neoficiálním maskotem a jádrem "Disney Fairies" série.
Víla se objevila napříč Disneyho pohádkami (Chip a Dale) a v mnoha komiksech.
V roce 2008 se Zvonilka dočkala prvního samostatného filmu ze série příběhů z Hvězdné roklinky Disney Fairies. Přibyli jí kamarádi a kamarádky víly, stala se všeumělkou a chystá jaro. Všechno je barevné, třpytivé, veselé. Doprovázené povedenou hudbou. Nevtíravý příběh pro děti s poučením.
Následovaly: Zvonilka a ztracený poklad (2009), Zvonilka a velká záchranná výprava (2010), Zvonilka a Velké hry (2011), Zvonilka: Tajemství křídel (2012)
Filmové adaptace poskytly první zvukové efekty, ať už ve formě hudby, cinkání, nebo lidské řeči. Ve verzi Herberta Brenona z roku 1924 ji ztvárnila Virginia Browne, Julia Roberts si ji zahrála ve filmu Hook z roku 1991 a ve verzi PJ Hogana z roku 2003 to byla Sagnier Ludivine.

Petr Pan stokrát jinak
James Barrie jej nikdy do detailu nepopsal. Proč? Nejspíš proto, aby nechal čtenáři dostatek prostoru pro představivost. Popisuje jej jen jako chlapce oblečeného do šatů z listí, který hraje na flétnu. Petr se jeví velmi záhadným. Není jisté, kolik je mu let, protože Barrie jen naznačil, že má ještě všechny mléčné zuby a modelem pro sochu Petra, která stojí v Kensingtonských zahradách od roku 1912 byl Michael Davies jako šestiletý. Ve své původní podobě v Malém bílém ptáku, měl jen šest dní.
Zosobňuje sobeckost dětství. Je vychloubačný, žárlivý a neustále poukazuje na to, jak je velký. Sice chce napořád zůstat chlapcem, avšak na hru "na maminku a na tatínka" přistoupil. Na mě působí, jakoby role zodpovědnosti přijímal jen do té doby, dokud je to na fixní úrovni. Pokud situace začíná být vážná, okamžitě se
Petr Pan zbavuje odpovědnosti a schovává se za zástěrku chlapce. To ale neplatí při soubojích s Hookem, kdy považuje i smrt za velké dobrodružství.
Typické je pro něj nikdy nekončící mládí, které si ale vybírá svoji daň. Petr zapomíná, aby mohl zůstat malý. Bez zkušeností nevyrostete. A jeho schopnost létat? Umí to díky vílímu prachu a šťastným myšlenkám, které povznášejí. Původně stačily jen ty myšlenky, ale když se pár dětí po návratu domů z představení zranilo, když se pokoušely létat, byl Barrie donucen připsat "další ingredienci", která není jen tak k sehnání.
Nezná své rodiče, protože odešel jako velmi malý. A když Wendy vypráví chlapcům o mamince, je rozzlobený. Ona lže. Když se chtěl oknem k mamince vrátit, bylo zavřené a v jeho postýlce už spal jiný chlapeček.

Petrovy zvláštnosti
Jedním ze základních prvků je samotný stín. Má svoji strukturu, tvar a dokonce i hmotnost. Paní Darlingová je schopná ho poskládat a uložit do šuplíku jako kousek oblečení - jakoby to nebylo nic neobvyklého a podobně reaguje později i Wendy, když jí Petr řekne, že nemůže stín dostat zpět. Ve skutečnosti přesně ví, co dělat. Pro děti není neobvyklé, že si se stíny hrají, ale aby vyrostly, musí tuto fantazii opustit. Ale pan a paní Darlingovi vidí stín stejně jako děti a tím Barrie naznačuje, že nikdo plně nevyroste.
Stíny v tradičním pojetí symbolizují minulost. Základním prvkem věčného dětství Petra je jeho nedostatek paměti - nemá paměť, nemá zkušenosti, a tudíž nemůže vyrůst. Ale potřebuje jej, aby mu byly vlastní emoce. Když si uvědomí, že stín nebude držet, začne plakat a Wendy naznačí, že pláče, protože nemá matku. Odpoví: "Já nepláču kvůli matce, ale protože mi nedrží stín. A navíc jsem neplakal." Stín i matku opustil stejným způsobem- oknem do dětského pokoje, které se zavřelo. Když se chtěl k matce vrátit, bylo zavřené, ale když se vrací ke svému stínu, je mu to umožněno.
Barrie rozvíjí koncepci stínu natolik, že se stane postavou ve hře a v mnoha inscenacích Petra Pana hraje herec roli stínu.
Proč přichází Petr do dětského pokoje právě, když je tma? Přestože se většina dětí bojí tmy, Petr Pan se bojí světla. Je uvyklý tomu, že mnoho věcí nezná a je tak "ve tmě", zatímco dětem to připadá, že se ztratily. Paní Darlingová jim na noc nechává rozsvícenou lampu, aby je uchránila před tím strachem, ale v tomto ohledu je omezuje. Jakmile z pokoje odejde, dětství může existovat v jeho přirozeném stavu. A když Wendy vyroste a má svoji vlastní dceru, které také na noc nechává svítit světlo, tím připomíná divákům, že i když děti vyrůstají, dětské zkušenosti se nemění.
Barrie líčí tmu jako něco pozitivního a světlo jako negativního. Možná proto víla "září". Při bližším zkoumání jejího charakteru zjišťujeme, jak je urážlivá a protivná.