úterý 25. února 2020

Anna Musilová: Tamařino souhvězdí

Kniha, ve které se najde každý z nás.


Tamařino souhvězdí si našlo jisto jistě spoustu čtenářů už díky zdařilé obálce. I já jsem ho v knihkupectví prohlížela a napsala si na seznam budu číst. Ale nakonec si mě kniha našla sama - autorka uspořádala soutěž o tři výtisky a jeden z nich, dokonce s věnováním, mám doma. Přiznám se, že jsem ani po přečtení anotace netušila, co mě čeká a po dočtení jsem ohromena.

Liv je devatenáctiletá vášnivá fotografka, která se nedostala na vysněnou školu a nastupuje do prvního ročníku na právech, aby se zavděčila otci. Na nájem si přivydělává v kavárně a nebýt její nejlepší kamarádky Johany, energické mladé novinářky, nejspíš by se celé večery utápěla v sebelítosti. Všechno ale změní pravidelná návštěvnice kavárny - Tamara. Liv k neznámé ženě něco táhne. Bude mít dostatek odvahy k tomu, aby se jí se svými pocity svěřila?

Pokud jste dočetli až sem, musím napsat, že to je cokoli, jen ne prvoplánový román o lásce s momentálně velmi moderní LGBT tématikou. Autorka zpracovává řadu témat: strach z neúspěchu, strach z lásky, sebeobjevování, komplikovaný vztah s otcem, úspěšná kariéra vs. umění, očekávání rodičů vs. vlastní život, přátelství… Přesto působí kniha kompaktně a opravdově.
„Na prahu dospělosti nejspíš člověk dostane nejvíc lekcí, aby si uvědomil, že život není hollywoodský film a nepíše ho scénárista, který přeje svým postavám jen to nejlepší.“

Anna Musilová je mladá autorka, studentka žurnalistiky, novinářka, fotografka a Tamařino souhvězdí je její druhá kniha (víc o prvotině Černooká zde). Píše nádhernou češtinou a stvořila silný, emocionální příběh a postavy, které si zamilujete. Běžně si tužku na podtrhávání ke knížkám neberu, ale v Tamařině souhvězdí jsem začala podtrhávat už na straně patnáct. Proč? Třeba pro tohle:
„Slunce už bylo skryté kdesi za Petřínem, ale ještě před odchodem stihlo zapálit oblohu i řeku, v níž se oranžová klenba odrážela. Nebe na zemi, doslova.“

Hodnocení: 90 %

Působilo to na mě hodně opravdově. To, že je autorka vášnivá fotografka, je znát na popisech postav i fotografií – jako bych je viděla přímo před sebou. V knize se střídaly zápisky z Prahy a Edinburghu, kde si Liv vede deník a snaží se zapomenout.

Nechávám si ještě pár procent pro další autorčinu knihu, protože jsem si jistá, že ještě literárně poroste a uslyšíme o ní. Osobně se mě ani tak nedotýkalo téma studijního neúspěchu nebo neshod s rodiči, protože díky bohu mě v mé touze psát vždycky podporovali, ale strach z neúspěchu mě taky pronásledoval, dokud nepřišel onen vysněný dopis o přijetí na VŠ. Poznávala jsem se hlavně v částech, kde se musela Liv rozhodnout, jak to s ní a Tamarou bude dál.. Podtrhávala jsem celé pasáže a div nebrečela. Protože je to tak pravdivé. 
Zdroj: IG Anna Musilová
„ ‚Můžeš si rozumět se spoustou lidí, trávit s nimi čas, můžeš je milovat, někoho z nich si vzít a prožít s ním život. Ale pak je tu ten člověk. Poznáš ho, když ho potkáš. Jako by v ten moment něco v životě zapadlo do sebe, skoro slyšíš, jak to cvaklo. Věci najednou začnou dávat smysl, a zároveň ho úplně ztratí.‘ “

A aby toho nebylo málo, Anna Musilová nádherně maluje - tohle jsou dvě hlavní hrdinky Tamařina souhvězdí.
Knihu bych doporučila každému, kdo si pamatuje, jak mu bylo dvacet a před sebou měl hromadu dobrých i špatných rozhodnutí. A duši trochu uměleckou a rozlítanou.

Pokud se ti recenze líbila, zařaď se i ty mezi mé pravidelné čtenáře.



Název knihy Tamařino souhvězdí
Autor Anna Musilová
Žánr Česká literatura
Nakladatelství
Rok vydání 2019
Počet stran 320
ISBN 978-80-7617-976-9
Nákup knihy www.knihydobrovsky.cz
Databáze knih www.databazeknih.cz

středa 19. února 2020

Krutý princ (Holly Blacková)

Vítejte ve světě, kterému vládnou nelítostné víly.

Holly Blacková: Krutý princ. CooBoo, Praha, 2018.

Jude a její sestry Taryn a Vivi přišly o rodiče a jejich vrah unesl dívky do světa, o němž doteď neměly ani tušení - do světa víl. Uplynulo deset let a Jude se snaží zapadnout a uspět. Ačkoli je skvělá šermířka, denně má strach ze svých spolužáků a zejména krutého prince Cardana, který jí život ztrpčuje, jak jen může. Blíží se korunovace a Jude touží po své špetce moci. Zaplete se do nebezpečných intrik na královském dvoře a aby vyvázla, bude muset prolít krev.

Holly Blacková je jednou z nejúspěšnějších amerických autorek fantasy a sci-fi příběhů pro děti a mládež. Do povědomí českých čtenářů se dostala zejména díky Kronice rodu Spiderwicků a young adult sérii Krutý princ, jejíž druhý díl nese název Podlý král.

Autorka stvořila jedinečný svět plný víl, goblinů, obrů a podobných bytostí, ve kterém platí vlastní pravidla. Víly jsou nádherné, mají špičaté uši, kouzlí, tančí a zároveň jsou kruté, podlé, obzvlášť na královském dvoře.
„Kousek ode mě se droboučká víla s bílými vlasy připomínajícími chmýří pampelišky přitočí k obrovi a nožíkem mu přetne opasek. Bravurní a bryskní práce. Vzápětí zmizí obrův meč i měšec, víla se ztratí v davu a já si nejsem jistá, jestli se to vůbec stalo. Dokud se za mnou ta dívka neohlédne.“

Hodnocení: 90 %
K vílám mám blízko, dokonce jsem o nich psala bakalářku, takže když jsem se dočetla, že existuje fantasy kniha pro dospělé, hned jsem si ji objednala. Nezklamala mě. Vlastně mě příjemně překvapila už na prvních stránkách, protože skvěle kombinuje zažité představy o vílách a docela moderně je používá v příběhu a zároveň jsem v ní našla i novinky. Trochu jsem se bála, že tam bude láska jako trám mezi lidskou dívkou a vílím šlechticem, ale kupodivu tam bylo romantiky poskrovnu a daleko větší prostor byl věnován nenávisti, intrikám a touze prosadit se v cizím světě.

Hlavní hrdinka Jude byla tvrdohlavá a dost drsná, což je teď zřejmě v literatuře trochu móda, ať žije emancipace. Jen si mě úplně nezískala na svoji stranu, od začátku se mi líbila spíš její sestra Vivi, která ale z příběhu nějak zmizela. A Cardan byl vykreslen dokonale jako všech padouchů král. Postav tam bylo tak akorát, aby se mi nepletly.
„ ‚Proč mě chceš vidět mrtvou?‘ zeptám se, abych nám oběma připomněla, že odpovídat na choulostivé otázky je to nejmenší zlo, které si zasluhuje.  Jsme nepřátelé, bez ohledu na jeho vtipkování nebo přátelský tón.“

Pár bodů strhávám za jednoduchost některých motivů (na stole leží papír, ó hele, to je náhodou děsně tajný vzkaz…), ale opravdu jich nebylo moc. Naopak je Krutý princ plný opravdu velkých překvapení a dokonce i krvavých scén (SPOILER: král je mrtev, ať žije král).

Abych to shrnula, Krutý princ se mi opravdu moc líbil! Není to čtení jen pro náctileté, pro zralejší čtenáře to může být příjemný oddych třeba po drsné detektivce. Ale pořád přemýšlím, jestli si přečíst druhý díl, Podlého krále, který je podle komentářů prý daleko víc o politice a do toho se mi úplně zabředávat nechce. Takže poradíte mi, kdo jste ho četli? A vy ostatní, věříte na víly?

neděle 9. února 2020

Jak ruská Romka dobyla Ameriku

Oksana Marafiotová: Žij tam, kde jsou písně. Triton, Praha, 2019. 352 stran.

„Většině Romů je šumák, jestli zapadnou. Místo toho formují svět kolem sebe, ohýbají ho jako lžíci. Jenže mně na tom záleželo a mojí matce ještě mnohem víc. Jakmile jsme byli v Americe, už se svou neortodoxní romskou minulostí nechtěla mít nic společného.“

Příběh Oksany začíná ve chvíli, kdy se jí s rodiči a sestrou podaří ze socialistického Ruska přesídlit do svobodné Ameriky. Přistání je ale poněkud tvrdé - mají pramálo peněz a otec rodinu záhy opouští, aby se nastěhoval k milence. Oksanina matka se však umí protlouct a netrvá to dlouho, než mladší dceru Roxy vezme s sebou natrvalo do Las Vegas. A protože se Oksana dostala na uměleckou školu, zůstává v Los Angeles s otcem a macechou, tradiční, hlučnou Romkou, která se jí snaží mimo jiné rychle najít ženicha.

Hodnocení: 90 %
Silnou stránkou knihy je nejen to, že jde o mimořádně zajímavou autobiografii a vhled do ne/fungování romské rodiny v nové zemi, ale i svižné dialogy, nadhled a humor. Opravdu jsem se bavila absurdními momenty, které mají na svědomí nejen svéhlavé postavy, ale i jazyková bariéra. Charaktery Oksaniných příbuzných byly vskutku netradiční. Amerika je líčena očima patnáctileté puberťačky, která prožívá první lásku, snaží se přežít pod střechou s věčně se hádajícími rodiči a romské kořeny se v ní bijí s touhou žít po svém. Vyprávění je protkáno i vzpomínkami na nelehký život v Sovětském svazu a rodinnou historií.

„Táta tvrdí, že kvůli dědovu rozhodnutí vzít si gadži a rozbít svou romskou rodinu nás navěky provází prokletí báby Varji, dědovy matky a nechvalně proslulé věštkyně vládnoucí černou magií. Každá pohroma, která se od té doby odehrála v naší rodině, byla přímým následkem této kletby a můj otec tomu tak neochvějně věřil, že jako mladý muž začal koketovat se snahu najít na ni protilék.“

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Triton, u kterého knihu zakoupíte, abyste se dozvěděli, jak to celé dopadlo.

sobota 8. února 2020

Dívka v ledu (Robert Bryndza)


Robert Bryndza: Dívka v ledu. Cosmopolis, Praha, 2016.
448 stran. 1. kniha série: Inspektorka Erika Fosterová.


„Přímo pod místem, kde zůstal v podřepu, byl dívčí obličej. Nepřítomně na něj zíraly vyvalené, mléčně hnědé oči. Rozcuchané tmavé vlasy byly zalisované do ledu. Objevila se ryba, která líně proplula kolem dívčiny hlavy a ocasem se otřela o její rty, které byly pootevřené, jako kdyby se chystala promluvit.“

Jméno Roberta Bryndzy se teď často skloňuje na sociálních sítích - vydal novou knihu, kterou začal i novou sérii: Kanibal z Nine Elms. Celý ten poprask mě nenechal chladnou a s radostí jsem si od kamaráda půjčila Dívku v ledu, první knihu šestidílné série o inspektorce Erice Fosterové. Jak se mi líbila?

V jižním Londýně je pod ledem nalezeno tělo mladé dívky z prominentní rodiny. K vyšetřování případu je povolána Erika Fosterová. Svérázná policistka, která si z autorit nic nedělá a věří především své vlastní hlavě. Náhodou zjistí, že dívka byla naposledy spatřena v podniku po boku světlovlasé ženy a tmavovlasého muže. Přibývá otazníků a do vyšetřování zasahuje i dívčin vážený a bohatý otec. Erika to nebude mít vůbec jednoduché a nakonec jí půjde nejen o čas, ale i o život.

středa 5. února 2020

Bookchallenge – Fantasy výzva 2020

Vášniví čtenáři, pokud milujete fantasy, dystopie a horory, nebo fandíte jiným žánrům, ale chcete novou čtenářskou zkušenost, nahoďte zbroj a pojďte pokořit letošní knižní výzvu od Fantasyknihy.sk.

Pro účastníky vymysleli 12 tématických okruhů a ke každému z nich našli i pár tipů, co číst. Musím podotknout, že třeba zmíněné Jméno větru mě v jejich výběru moc potěšilo.
Mrkla jsem do své knihovny a zjistila, že kromě půjčeného komplet Tolkiena tu mám ještě od Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě knihu Ve stínu hvozdu, Proroctví od Kristiny Hlaváčkové a Ódinovo dítě. Takže tohle je výzva přesně pro mě a díky za ni.

Máte rádi čtenářské výzvy?
SPLNĚNO

  • YA fantasy: Krutý princ


SOUTĚŽ o Čtenářský deník a dobrou brazilskou kávu



Moji milí,

jestli mě ještě nesledujete na facebooku, měli byste začít. Alespoň jednou měsíčně tam vyhlašuji soutěž o knihu. Ta únorová je výjimečná, protože tentokrát můžete vyhrát knihomolskou lahůdku: Čtenářský deník, do kterého si můžete zapsat rovnou stovku knih. Najdete v něm nejen místo na vlastní hodnocení, ale i celou stránku na poznámky o knize. A to se vyplatí. Nafocený ho najdete na konci článku a věřte mi, že jsem si z něj sedla na zadek.

Tentokrát jsem se dala dohromady s milou šéfkou z brněnské pražírny Grain a ta mi pro vás nachystala i balíček té nejlepší kávy! Jste z Brna? Pražírnu najdete na ulici Milady Horákové, pár desítek metrů od Moraváku a věřte mi, že ta vůně čerstvě pražené kávy je slovy nepopsatelná. Není to klasická kavárna s hromadou stolů, ale posedět si můžete třeba hezky za vitrínou a vybraný nápoj vám připraví z 11 druhů kávy (mají 100 % arabiku, robustu, směsy i kávu bez kofeinu). Coffee to go je samozřejmostí. Navíc mají věrnostní kartičky a každý sedmý kelímek je zdarma!
A pokud to máte do Brna daleko, k dispozici je vám eshop.

Pravila soutěže jsou jednoduchá a najdete je pod tímto odkazem. Hodně štěstí!