pátek 23. října 2020

Joe Hill to rozjel Na plný plyn

Joe Hill: Na plný plyn.
Beta–Dobrovský, 2020.
Joe Hill to rozjel Na plný plyn a na tý mašině s ním seděl chvíli i Stephen King, takže je jasný, že v sedlový brašně byste našli i ušmiknutej palec, zakrvácenej lístek do cirkusu a novou padesátidolarovku.


Joe Hill není mezi prozaiky nováček, napsal 14 knih. Například text k velmi populární a Netflixem seriálově zpracované fantasy komiksové sérii Zámek a klíč. Seriál jsme zkoukli s mužem a oběma se nám líbil jak děj, tak prostředí a výkony herců. Komiks je prý o něco temnější, ale přiznám se, nelíbí se mi kresba. 


A teď můžeme jet. Připoutáni? Nejsem si jistá, jestli tahle kára vůbec pásy má...

neděle 18. října 2020

Nejlepší ocelové dárky pro knihomoly

Řeknu vám to narovinu - oslovil mě kamarád, který provozuje e-shop Ocelové šperky 4U, kde mimochodem najdete pár vážně hezkých kousků, že by potřeboval trochu pomoc. Jelikož vláda kvůli koronaviru zakázala kulturní akce a koncerty, na kterých měl většinou stánek a prodával davům dlouhovlasých metalistů Thorova kladiva a lebky na krk, nastaly zlé časy. A to nejmenší, co můžu udělat, je vybrat pár pěkných kousků pro knihomoly a ukázat vám je. 

Kniha pro knihomoly i fanoušky Kronik prachu

Nejlepší dárek pro knihomola je samozřejmě kniha. A ta ocelová mu vydrží pěkně dlouho. Nejen, že je moc hezky zpracovaná, ale dá se i otevřít, takže si dovnitř můžete dát  fotku knižního hrdiny (tak si říkám, že by se v tom mém možná hezky vyjímal Rhysand z fantasy série Dvůr trnů a růží Sarah J. Maasové) nebo oblíbený citát.

„Fikce je pravda uvnitř lži a pravda o této fikci je jednoduchá: kouzla neexistují.“
Stephen King

neděle 11. října 2020

Co vám Stephen King připravil za zdi Ústavu?

King, zdá se, definitivně opustil psaní o strašidlech a zaměřil se na monstra skutečná - lidi.

Při psaní Ústavu zrecykloval několik svých oblíbených a osvědčených motivů, což mi vůbec nevadilo. Přiznám se, že z anotace jsem moc moudrá nebyla, protože slibovala něco mezi Žhářkou a To, ale troufám si tvrdit, že Ústav má v sobě i hodně nového. Až mě to samotnou překvapilo. 

Na začátku románu sledujeme bývalého policistu Tima, jak potlouká po státech a náhodou zakotví v jednom městečku... po Lukovi z anotace ani vidu ani slechu, ale hned těch prvních 37 stran je to King s velkým K. Stopování a podivné existence s ním spojené, malé městečko kdesi na konci světa, šerif s basetími tvářemi a na košili skvrnu od kečupu. 

Pak konečně potkáme Luka, kluka, co ve dvanácti letech maturuje a chystá se studovat dva obory na MIT. Génius a zároveň i obyčejný kluk, co s kamarády chodí na hřiště nebo si čte. Neznámí lidé ho v noci unesou rovnou z postele a zabijí mu rodiče. Chlapec se probudí ve svém pokoji, který ale není tak úplně jeho.

„Pomalu se oblékl s pohledem upřeným do míst, kde mělo být okno. Pak se posadil a obul si tenisky. Po obou stranách byly jeho iniciály, LE, a tak to mělo být, jenže ta prostřední nožička u E byla moc dlouhá, tím si byl jistý. Podíval se na podrážky a hledal na nich pouliční špínu. Žádná tam nebyla. Teď si byl naprosto jistý. Tohle nejsou jeho tenisky. A tkaničky byly příliš čisté. Nicméně mu padly dokonale.“

Uvítací řečičky se v Ústavu nekonají, ale pokoj je odemčený. Na chodbě sedí dívka – Kalisha (nebo Isha, nikdy Frajerka), černoška, s cukrovou cigaretou v puse. KUŘ JAKO TÁTA! hlásá nápis na krabičce. Dívka je místní mazák a postupně Luka seznámí se zbytkem osazenstva Přední poloviny, kde mají sice děti relativně svobodu pohybu, dostatek jídla a zábavy (hřiště, televizi i počítač, i když s omezeným přístupem), ale jsou testovány, takže bolestivé injekce, projekce světel a dost často i fyzické násilí je tu na denním pořádku. Pak je tu Zadní polovina, kam chovance odvádí, když skončí testování. A odtamtud se ještě nikdo nevrátil. Ale Luke se tam podívat neplánuje.