neděle 30. června 2019

Stephen King: Kouzelná skříňka pro Gwendy

Čokoládička pro knihomoly


Byla jednou jedna holčička a jmenovala se Gwendy. Byla trochu tlustá, a tak se rozhodla každý den vyběhnout Sebevražedné schody, aby si na konci toho krásného léta roku 1974 alespoň dohlédla na špičky bot. Jednou ji nahoře oslovil muž v černém kloboučku a dal jí dárek - skříňku s několika tlačítky a páčkami. Skříňku, která jí při zatáhnutí za páčku dá čokoládičku nebo minci. Skříňku, s jejíž pomocí by mohla možná zničit svět. A pak ten muž prostě zmizel.

Kouzelná skříňka pro Gwendy je krátká novela, která by se jindy stala součástí některé ze sbírek Kingových novel a povídek (a tam by asi zapadla). Možná proto, že ji čtenář drží v ruce zvlášť, má víc času o ní přemýšlet. A i když je rozsahem krátká (a vskutku krásně graficky zpracovaná a dokonce i ilustrovaná!), má v sobě všechno, co mám na Kingovi ráda. Je jako ta malá čokoládička z kouzelné skříňky, která všechno zlepšuje a rozplývá se na jazyku!

Sledujeme dokonalý přerod malé, tlusté, brýlaté holčičky v ženu. Přerod housenky v motýla. Navíc to celé začíná v 70. letech v Castle Rocku, a tam, jak každý čtenář Kinga ví, stojí autor na pevné půdě. Píše pro lásku k vyprávění. Není to přímo děsivé, spíš napínavé a se zatajeným dechem sledujeme Gwendino nutkání zjistit, co by se stalo, kdyby stiskla třeba zelené tlačítko. Nesmíme zapomínat, že každá magie má svoji cenu.

" 'Zůstaň ještě chvilku. Víš, patříš k těm lidem, který poslední dobou sleduju.' Mělo by to vyznít zlověstně (a také to tak trochu vyznělo), ale ve tváři mu stále dozníval úsměv a oči mu zářily, takže pokud je to nějaký starý prasák, celkem dobře to skrývá. Což podle Gwendy dokážou jen ti nejlepší staří prasáci. Vejdi do mého salonu, řekl pavouk mouše."

Hodnocení: 100 %

Gwendy se vám bude líbit, ať už jste fanouškem Kinga nebo by to bylo vaše první setkání nahoře po vyběhnutí schodů. Věřte mi, že po přečtení, budete toužit po další čokoládičce.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde knihu zakoupíte, můžete si přečíst ukázku, nebo doplnit sbírku knih Stephena Kinga.
Stephen King, Richard Chizmar: Kouzelná skříňka pro Gwendy. Pavel Dobrovský - BETA s. r. o. Praha, 2018. 170 stran.

pátek 28. června 2019

Maja Lunde: Modrá je voda

Voda. Celý život je voda. Proudí z nebe jako déšť, sníh, plní jezera, leží jako led v ledovcích, proudí, víří, ničí, hladí, chladí. Zmizí?

Signe je stárnoucí norská aktivistka, která se celý život snaží bojovat za zachování krás norské přírody, ač ji to stálo nejen čas a úsilí, ale i nejbližší. A co jsou jedny ruce, jeden hlas stojící proti korporacím a penězům? Signe vyráží na nebezpečnou plavbu přes oceán, aby jednomu muži po letech otevřela oči.
David je s malou dcerkou na cestě do uprchlického tábora, kde se má sejít s manželkou a jejich malým synem. Píše se rok 2041, jižní Evropa se potýká s nebývalým suchem. Půda je vyprahlá, šíří se požáry, lidé jsou nuceni opustit města bez vody a prchat na sever. Všude jen prach. Je opuštěná stará loď příslibem naděje?

Maja Lunde je norská autorka píšící zejména pro děti, Modrá je jejím druhým románem environmentální trilogie, první díl Historie včel pojednává o rizicích, které s sebou nese masové vymírání včelstev. Tentokrát nás kniha nutí zamyslet se nad věcí tak samozřejmou, jako je dostatek pitné vody. O globálním oteplování slyšel každý, vědci bijí na poplach už delší dobu. Lunde líčí devastaci krajiny působenou stavbou přehrad. Odklánění vodních toků do potrubí kvůli elektrárnám se dotýká všeho živého (i toho nejmenšího hnízdícího ledňáčka). Varuje a vyvolává diskusi. A snad i akci. Rok 2041 není až tak vzdálená budoucnost. Přesto však nepůsobí ekologický aspekt v knize násilně. Obklopuje ho skvěle vystavěný příběh, v němž jsou opět lidé propojeni napříč časem a zároveň nenalézají porozumění ani u svých nejbližších. Upřímně, ta kniha mě rozervala na kusy. Nejde číst s klidem.

„Už dlouho jsem nehodila kámen na ledovou plochu. Led už dávno na jezerech neleží, voda v zimě už nezamrzá, pylová sezóna začíná v lednu, led roztaje a svět zalije tekoucí voda."


Hodnocení: 100 %. 

Autorku jsem si oblíbila už při čtení Historie včel, Modrá je druhým románem environmentální tetralogie. Dva příběhy lidí (v roce 2017 a 2041), které se nakonec nečekaně propojí napříč časem. Příběh o snaze zachránit svět, ač jedny ruce toho zmůžou pramálo. A příběh o životě ve světě, v němž má voda cenu zlata. Hrdinům zbývá jen utíkat, hledat a doufat. Je to román, který se musí číst a musí se o něm mluvit. My jsme ti, kteří ovlivňují přítomnost a všechno, co nastane po ní. My tvoříme svět pro naše děti. A je jen na nás, jestli bude jejich svět bezpečný. K tomu přidejte nádherné popisy norské přírody. Těším se na třetí knihu, Lunde umí psát.

Maja Lunde: Modrá. Praha, Omega, 2018. Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, knihu koupíte s dobrou slevou u Dobrovského, kde si ji můžete i prolistovat. Velmi se těším na další romány této autorky.

středa 26. června 2019

Stopem na konec světa (a není to cestopis)

Desítka povídek o změně směru

V knížečce čítající deset povídek a několik černobílých, snově působících ilustrací, najdete příběhy obyčejných lidí, kterým do běžného života zasáhne náhoda a změní jejich nazírání na svět. Jednou je to setkání s inspirativním člověkem, jindy těžká nemoc, nebo smrt blízké osoby.

Povídky jsou humorné i smutné, psané s nadhledem, s vírou v zázraky číhající na vás na krajnici u silnice. Častým motivem je, jak už z názvu vyplývá, cesta. A také útěk. Hrdinové příběhů utíkají od svých jednotvárných životů, od skutků, kterých se dopustili. A po pár stránkách jejich příběh končí. Tedy končí vyprávění, ale autor vás už zdatně nasměroval tak, aby vaše fantazie běžela dál.

"Poslední tah. Dáma na c1 a on se stane vítězem. Těch padesát diváků mu bude tleskat a on dostane pozlacený pohár, který si vystaví v knihovně a který mu bude připomínat tenhle smysluplný den. Možná jediný smysluplný den v životě, alespoň po těch sedmnácti letech, kdy seděl v kanceláři a netušil, co má dělat."

Hodnocení: 85 %

Kniha to byla milá, dojemná, inspirující. Ukázala mi, jak je důležité život opravdu ŽÍT. Mnohým jistě dodá odvahu k tomu, aby se vydali na cestu... kamkoli. Povídkám by ale slušelo, kdyby byly trochu delší. Pevně doufám, že se příště autor pustí do rozsáhlejšího díla, protože vyprávět umí.

Z ilustrací mám rozporuplný pocit - ta na obálce je veselá, snová, zatímco v knize připomínají spíš karikatury. Snad abychom ten život a příběhy nebrali až tak vážně. A co se mi líbilo, tak to byly typicky české kulisy.

A komu knihu doporučit? Komukoli bez ohledu na věk nebo pohlaví. Komukoli, kdo bude ochoten ušetřit deset minut denně k četbě knížky, a tak si zpestřit jinak obyčejný den.

S Petrem Bobkem se mi podařil velmi zajímavý rozhovor. Pokud vás zajímá, s jakou literární postavou by zašel na kávu, jestli pracuje na nové knize a kde ho můžete na podzim potkat, čtěte rozhovor.

Petr Bobek: Stopem na konec světa. Praha, Triton, 2019. Ilustrovala Sofie Helfert.
Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Triton, na jejich webu můžete knihu zakoupit.

pondělí 24. června 2019

Teorie tygra

Muži chtějí svobodu a ženy kontrolu (?)

Jsou to tři roky, co jsme si jako svobodný pár vyšli s mužem do kina na film Teorie tygra. Je to česká komedie o propastných rozdílech mezi světem zadaných mužů a žen. Tři generace žen (Janžurová, Balzerová, Vilhelmová) obětovaly všechen čas rodině, ale nikdo jim za to není vděčný. Ony totiž nenechají své protějšky nadechnout. Inu, podívejte se na trailer a posuďte sami.

Tohle ale nemá být upoutávka na film. Před třemi lety jsem byla zadaná a několik měsíců izolovaná doma na rizikovém těhotenství. Po filmu, který měl být prima rozptýlením jsme se s mužem příšerně pohádali. Vlastně lépe řečeno - kvůli filmu. Protože jak je možné, že on si zaslouží svobodu, když o něj chci já pečovat.?! A teď si budu chvíli zaslouženě sypat popel na hlavu. Vy to asi nevíte a můj muž se tím nikde nechlubí, ale já jsem občas byla (asi 18 měsíců za poslední 4 roky) pěkná štěkna/hysterka/fúrie. A on si mě i přesto vzal.

Přísahala bych, že ten film s ním už nikdy nechci vidět. A úplnou náhodou jsme se včera večer usadili na pohovku, když už obě holky spaly a zrovna dávali Teorii tygra. Film skončil, dali jsme si pusu a šli spát (abych mohla za hodinku poprvé vstávat k mladší dceři). Proč jsem krucinál tenkrát tak vyváděla? Došlo mi, že už možná nejsem taková stíhačka jako dřív. Že ho vlastně občas klidně pustím na pivo a nakonec jsem i ráda, že mám večer pro sebe. Že jsme v životě našli rovnováhu. A že v našem životě toho ohromě moc změnily děti. Možná, že teď komanduju místo manžela spíš je a až vylétnou z hnízda, bude to přesně jako v tom filmu. Měla bych ho raději předem varovat. 

středa 19. června 2019

S rodiči na dovolené (očima tříleťáka)

Ahoj všichni, jsem Katy a budou mi v září tři roky. Zítra se vracíme z dovolené a já vám chci říct, jaký to bylo.
Takže jeli jsme sem autem a pak taky hodně tady. A jezdili jsme i na kole. Mám super růžovou helmu se zvířátkama. Je tam tygr a slon. A táta mě vozí na kole a vždycky mu to trvá, než mě tam vysadí a tak na něj volám: Já chci nahoru, nahoru! Malá ségra jezdí s mámou. Rodiče si chtěj asi dokázat, že ještě nepatří do starýho železa, i když se za poslední tři roky nevyspali ani jednu noc v kuse. A tak táta chválí každej kopec, že je prý v pohodě a máma teda neříká nic a je celá červená v obličeji.

Byli jsme se podívat v Pohádkové vesničce. Nemůžu se rozhodnout, jestli až vyrostu, budu princeznou nebo vílou. Sněhurka povídala, že je to docela těžký a že ji nejdřív otrávila hnusná ježibaba, než ji políbil princ (tu Sněhurku). A to se mi teda moc nechce. Ale na zas měla plný košík lízátek, to by bylo dobrý. Jedno jsem dostala, ale pak už jsem nemohla, tak ho naši chtěli dát ségře, tak jsem ho radši hodila na zem pro mravence. Vůbec se o ty mravence celkem často starám, aby měli co papat.

Dneska jsme byli plavat! Myslela jsem, že je to óbr bazén, ale prej to byl rybník. A měli tam zmrzlinu (a k tomu palačinku). A taky hranolky. Ty si chtěl dát táta, ale byla jsem rychlejší. A taky jsem musela nakrmit mravence. Přece jim nebudu dávat svoji zmrzlinu. Když nechci jít z vody, táta vyhrožuje, že mi dá na zadek. Ale nedá.

Jela jsem na koni. Fakt velkým. Fakt dlouho! Hrozně mě chválili, že se držím. Chtěla jsem ho ale pořád hladit. Chci si ho vzít domů. A jezdit na něm po zahradě a krmit ho senem a zmrzlinou. Všichni by mi záviděli! Byl by to můj mazlíček.

Tak ahoj zas příště. Naši zase určitě vymyslí nějakou akci.

pátek 14. června 2019

Ulrich Alexandr Boschwitz: Cestující

Bludný Žid německých drah

Píše se rok 1938. Otto Silbermann je bohatý židovský obchodník v Německu. Jeho vyprávění začíná bezprostředně po pogromech na Židy a končí o několik dní později. Silbermannovi se podaří na poslední chvíli uprchnout z vlastního domu před příslušníky strany, manželku nesmí navštěvovat, přijde o možnost podnikat, rozhádá se s dlouholetým přítelem a spolupodílníkem obchodu, a tak se značným obnosem peněz v aktovce usedá do vlaku z Berlína do Hamburku. Jeho vnitřní neklid se alespoň při cestách napříč Německem trochu zmírňuje a on v kuřáckých kupé dumá o nesvobodném životě, který ho čeká. Zdá se, že situace je bezvýchodná a je jen otázkou času, kdy bude dopaden a odveden do koncentračního tábora. Zároveň na svých cestách potkává různé lidi s různorodými názory.


„Třeba mě v noci vytáhnou z postele, a když u toho budu dělat hluk a podráždění hosté otevřou dveře svých pokojů a zeptají se pokojské, co se tam děje, odpoví jim: ,Ale nic. Jenom právě zatýkají Žida. To je celé.‘ A oni pak možná odvětí: ‚Aha... Ale musí u toho dělat takový rámus?‘ Všichni tihle spáči nechtějí být rušeni...“

pondělí 10. června 2019

Já, Emilie Schindlerová

Hrdinka a bojovnice za svobodu


Jméno Schindler vám zajisté hned evokuje fenomenální černobílý film Stevena Spielberga Schindlerův seznam z roku 1993 (na konec článku jsem umístila trailer). Příběh o hrdinství moravského obchodníka německé národnosti, který za druhé světové války ve své fabrice zaměstnával tisíc židovských dělníků z krakovského ghetta, čímž je chránil před deportací a téměř jistou smrtí v koncentračních táborech. Film ale zapomíná na to, že mu po boku stála manželka Emilie a nemale se na péči o „Schindlerovy Židy“ podílela.

„Protože Židé z Plaszówa dostávali jen asi třetinu své potřeby jídla, zabývali jsme se od začátku stále tím, jak obstarat dostatek potravin, abychom udrželi své dělníky při životě a práceschopné. Sami jsme se museli starat také o lékařskou péči a léky.
Náš podnik začal být brzy považován za přátelský vůči Židům, což se mohlo v tehdejší době stát životu nebezpečným. Avšak tady nám přišla na pomoc Oskarova povaha, jíž si získával lidi. Díky své skvělé výmluvnosti na sebe upoutával veškerou pozornost a dokázal každého přesvědčit...“
Emilie Schindler

úterý 4. června 2019

Lhář: kniha čtvrtá (Jakub Ćwiek) Náfuka s párátkem v puse

Grand finale se spoustou NEJ

Na zemi zuří apokalypsa a jestli má někdo šanci porazit Lucifera, je to Loki a jeho parta. Jenže Loki stále trčí v zemi elfů, Jenny a Eros v Paříži plné zombií a Bakchuse vězní na severním pólu trpaslíci. Obrovské ztráty jsou na straně pekelné i nebeské a kdo ví, jak to celé skončí.

Už první věta knihy vás zlomí v pase („Anděl Harael vypadal jako debil.") a takových pecek jsou tam desítky. Po dlouhé době jsem se u knihy smála nahlas. Ćwiek je mistr absurdity, a tak se bůh vína topí ve splašcích, v kanálech žijí krokodýli, s Luciferem sedí v pekle u stolu Stanley Kubrick a Steve Jobs mu upsal duši už za Mac 3. Popkulturní narážky najdete na každé stránce a jestli milujete Kinga tak jako já, budete tleskat i narážkám na něj.

Lhář: kniha třetí (Jakub Ćwiek) Náfuka s párátkem v puse

"Mimochodem, je trochu zvláštní, jak absence pitomé stužky může všechno podělat. Stačila by malá červená sametka přivázaná na nohu postýlky. Pověra - velké slovo! ... Elfové přijdou se svou nestvůrkou, podívají se - hezké dítě -, pokusí se provést výměnu, a v tu chvíli dostanou po prackách magickým bičem. Odcházejí jako zmoklé slepice a Antikrist si ani nevšimne jejich přítomnosti, zaměstnán čuráním do své prokleté plíny zla."

Nadešel čas poslední bitvy mezi nebem a peklem. Okřídlení andělé odění v lesklou zbroj se šikují, Lucifer povolal svá nejvěrnější knížata a na zem vypustil čtyři jezdce apokalypsy (Mor, Válku, Hladomor a Smrt), mrtvé donutil vstát z hrobů. Lidé na zemi jsou vývojem událostí zcela zaskočení a mrtví se počítají na tisíce na všech třech stranách.

Lhář: kniha druhá (Jakub Ćwiek) Náfuka s párátkem v puse

Tým snů: náfuka s párátkem, erotoman a alkoholik

Nordický bůh falše dál dělá špinavou práci pro anděly a odměnou jsou mu jejich pera. I tentokrát cestuje po celém světě, aby srovnal účty a s ironickým úsměvem zastřelil po divoké noci sukubu nebo o pár dní později zabil v hádu Herakla. Pro Lokiho není splnění žádného úkolu nemožné... i když občas dostane pořádný výprask.

Lhář (Jakub Ćwiek) Náfuka s párátkem v puse

"Bolest krku, žeber a slaná, kovová pachuť v ústech mu prozradily, že ještě pořád žije... a že je až po uši ve sračkách. Musel ale uznat, když se rozhlédl po dobře známém interiéru, že se ocitl ve výjimečně okázalých sračkách - v hodovní síni, nejdůležitější komnatě Valhaly."

Loki, jedna z nejvýraznějších postav severské mytologie, bůh přetvářky a falše, je nám znám hlavně díky marvelovskému zpracování příběhů o Thorovi. V knize vystupuje jako moderně oblečený blonďák ovládající všechny současné technologie a libující si ve střelných zbraních a pseudonymech. Valhala padla, on byl osvobozen a od té doby dělá špinavou práci pro archanděly (pěkně nafoukané a drsné chlápky). Ať už jde o záchranu rukojmích z obsazené budovy, vymítání ďábla, nebo vraždu svatého Víta. Vážně!