Dvůr trnů a růží (Sarah J. Maas)
Krása i krutost vílího světa „Buď vděčná za své lidské srdce, Feyre. Lituj ty, kdo necítí vůbec nic.“ Devatenáctiletá Feyre se musí postarat o rodinu a tak vyráží do lesa na lov. Tam zpozoruje obřího vlka a zabije ho. O pár dní později ji z domu vyvleče podivný zvířeti podobný tvor. Zabitím vlka, který byl proměněnou vílou, porušila Úmluvu a má dvě možnosti: odejít se zvířetem na vílí území nebo zemřít. Feyre odchází do světa za zdí a poznává netušenou krásu Jarního dvora i lásku. Ale ve světě víl pro ni není bezpečno. Retelling Krásky a zvířete mě příjemně překvapil. Bála jsem se, že to bude kýčovité nebo naivní, ale Maasová mi už během prvních kapitol dokázala, že je zručná vypravěčka a při čtení scény s vlkem jsem měla pocit, jako bych se dívala na film se zpomalenými záběry. Dvůr trnů a růží byl dokonale vyvážený : akční, romantický, vášnivý, smutný, tajemný, temný, zářivý, kouzelný. Tak akorát. Co se týče hlavní hrdinky Feyre, ta by si občas zasloužila, aby...