středa 27. května 2020

Rozhovor s Alešem Novotným o knihách a víně


Většina českých bookstagramerů zná Aleše Novotného nejen díky jeho románové prvotině Pamatuj na smrt (recenze), ale i proto, že aktivně sleduje knižní komunitu a na oplátku podporuje instagramové knihomoly. 

Aleš Novotný (*1990) se psaní věnuje od třinácti let a románová prvotina mladého autora z jižní Moravy nese název Pamatuj na smrt (Yoli, 2019). Sklízí jedno nadšené hodnocení za druhým, na Databázi knih má stabilně přes 90 %, a na konci ledna si čtenáři dokonce vyžádali dotisk. Zeptali jsme se ho na romány, které teprve připravuje i na to, jestli při psaní pije víno.

Celý mnou vedený rozhovor si můžete přečíst na kulturním portálu Chrudimka.cz.

pátek 15. května 2020

Stranger Things: Temnota na okraji města.


Před Hawkinsem byl Hopperovým rajonem New York.


O tom, že je sci-fi hororový seriál Stranger Things od Netfixu fenoménem současnosti není pochyb. Dokazuje to nejen to, že se chystá 4. série, ale i druhý knižní prequel.  První byl Temný experiment, ve kterém jsme postupně rozklíčovali, jak to vlastně bylo s rodiči Eleven. Temnota naokraji města je oproti tomu klasická detektivka zasazená do newyorského prostředí a hádejte, kdo je hlavním vyšetřovatelem v případu nového sériového vraha?

Vánoce 1984, Hawkins, Hopperova chata. Venku padá sníh, večery jsou dlouhé a všichni kamarádi El jsou po návštěvách. El se nudí. A když se nudí, začne šmejdit. I přes Hoppervy protesty vytáhne ze sklepa krabici s nápisem New York. Je na čase, aby jí adoptivní táta poodhalil část své minulosti.
Léto 1977, New York. Hopper se z Vietnamu vrátil živý a zdravý k manželce a dceři.  Potřeboval změnu, měl ambice a práce detektiva na newyorském policejním okrsku ho zaměstnávala dost na to, aby neměl čas vzpomínat na hrůzy války. Na stole mu přistane nový případ brutálních vražd, ale než se stihne do případu po boku nové parťačky pořádně zakousnout, objeví se všemocní federálové… Hopper to ale nenechá být a na vlastní pěst se pouští do pátrání po pachateli rituálních vražd.

Hodnocení: 4/5
Nejdůležitější je, že mě to bavilo. Adam Christopher přistoupil k seriálovým postavám citlivě a Jim Hopper chováním dokonale odpovídal tomu chlápkovi z televizní obrazovky. Autor dokázal popsat druhou polovinu 70. let uvěřitelně (dost se zaměřil na tehdejší módní trendy v oblékání, které hlavní hrdina samozřejmě okatě bojkotuje, takže ne, Jim nikdy nenosil zvonáče). A zavedl nás to nebezpečných a temných zákoutí New Yorku, do rozpadajících se továrních komplexů, kde si pouliční gangy vyřizují účty a po nocích se probírají zbožím z vykradených obchodů.

Myslím si, že se vám bude Temnota na okraji města líbit i pro svižné tempo vyprávění a ústřední dvojici detektivů, která vás rozesměje.
„Jak je na tom ruka?“
Hopper pozvedl levačku, která byla stále ještě v závěsu. „Pořád bolí. Vlastně celkem dost.“
„Jednou.“
Hopper se zamrači. „Jednou co?“
„Počítám ti to. Můžeš si postěžovat, že tě bolí ruka, čtyřikrát denně, a to jsem ještě velkorysá. Když to přeženeš, uvidíš mou odvrácenou stranu, parťáku.“

Ačkoli kniha patří do světa Stranger Things, můžete ji číst, i když seriál neznáte. Je to klasická (dobře napsaná) detektivka bez nadpřirozena a strašidel. Přiznám se, že ty mi tam chyběly, stejně jako nějaká velká závěrečná bitva mezi dobrem a zlem. Pokud seriál milujete, knižní prequel prostě mít musíte!

A co vy a seriály od Netfixu?

Název knihy Temnota na okraji města
Autor Adam Christopher
Žánr Detektivka
Nakladatelství Fobos
Rok vydání 2020
Počet stran 408
ISBN 978-80-7585-790-3
Nákup knihy www.knihydobrovsky.cz



Značka Fobos je domovem fanoušků dobrodružné literatury, sci-fi, fantasy a hororu. Vybírá ty nejzajímavější tituly pro zkušené a nadšené čtenáře, kteří ví co je dobré! Hrdina se probouzí ve světě po jaderné katastrofě? Pro nás denní chleba. Hordy zombie se valí na poslední výspu lidstva? Žádný problém. Výprava na opačný konec vesmíru? Tomu říkáme víkend! Staňte se členem naší družiny a objevujte nekonečné možnosti knížek vycházejících ve stínu měsíce FOBOS.

Každej vidi tomu druhymu do taliřa. (Petra Dvořáková: Dědina)

Foto: Ženy.cz
Dostala jsem možnost spolupracovat s kulturním webem Chrudimka.cz a psát pro ně recenze na audioknihy (za audioknihy 😊). To mi vyhovovalo, protože než přišla celá patálie s koronavirem, poslouchala jsem je v autě po cestách k příbuzným do Orlických hor, což je docela dálka.
Dědina mi dělala společnost ve vlaku směr Praha a zpět a musím říct, že mě dostala.

Oproti papírové knize má tato nahrávka nespornou výhodu: s nářečím moravské vysočiny, které mnohým ztížilo četbu, se za vás popasovali interpreti. Promluvy hlavních hrdinů působí to natolik autenticky, že když Pavla Tomicová aplikovala své zastaralé výchovné metody, přikrčila jsem se a Jaromír Dulava mě svým přednesem rozplakal a do duše mi na půl dne zasel jakousi hroznou tíhu.
A víc už si přečtěte sami přímo na Chrudimce.

čtvrtek 7. května 2020

Jsem závislá na české literatuře.

Ahoj, jsem Karin a jsem závislá na české literatuře. Text a fotky jsou z facebookové skupiny Knižní závisláci, kde jsem týden dělala vyslankyni.



Mám tu pro vás bojový úkol: běžte spočítat, kolik máte doma české beletrie a napište mi to do komentáře. A taky připište, jakou českou knihu jste četli naposledy.
Máte to? Prima, tak poslouchejte.

Než jsem nastoupila na vejšku studovat českou filologii, četla jsem české autory minimálně. Pár jich bylo na maturitním seznamu četby (vytáhla jsem si tenkrát Nerudu a excelovala jsem. Všimli jste si, jak se ráda chválím?), ale myslela jsem si, že všichni píšou na jedno brdo. Pletla jsem se.

V prváku nás měl na Úvod do literární teorie profesor s hrůzostrašnou pověstí. Hned na druhém setkání nás všechny pět minut po začátku vyhodil, protože jsme ještě nečetli Kunderu. Poslal nás do knihovny. No, Kunderu jsem si tam půjčila, ale vzala jsem si ho s sebou do hospody .

Ten samý profesor s námi o pár seminářů později rozebíral povídku Karla Čapka: Otcové. K přečtení je zde. Stačí vám tři odstavce, abyste pochopili, že se to vyrovná lecjakému psychologickému thrilleru. Pamatuju si, jak to se mnou zamávalo. A celé letní prázdniny jsem pak četla jen bratry Čapky.
Tehdy jsem vzala českou literaturu konečně na milost.
A v knihovně jí vyhradila alespoň jednu polici.

JE LIBO 5 DŮVODŮ, PROČ ČÍST ČESKÉ AUTORY?

  1. Máme všechno! Máme skvělé romanopisce, humoristy, povídkáře i hororisty. Stačí si jen vybrat a načerpat bohatou slovní zásobu.
  2. Jsou většinou levnější (žádný překladatel, žádný výdaj navíc). A antikvariáty jsou plné Čapků, Havlíčků, Fuksů a Kunderů za pár kaček.
     
  3. V současné době jsou na vzestupu naše romanopiskyně. Mornštajnová, Soukupová, Dvořáková, Dousková, Hanišová... ženy vládnou (literárnímu) světu!
  4. Není až takový problém se s autory potkat osobně na nějaké autogramiádě nebo besedě a získat věnování s podpisem. A určitě je lehčí v osudnou chvíli pípnout česky: „Knížka se mi moc líbila.“, než hledat správná anglická slovíčka.
  5. Pomáháte plnit sny. Naprostá většina českých autorů se psaním neuživí a tak přes den chodí do normálního zaměstnání a píšou po večerech a víkendech. A pokud sami zkoušíte psát, myslete na karmu - kupujte knihy českých autorů a jednou snad budou jiní kupovat ty vaše .
Nechci tu ale mluvit o velkých jménech. Chci vám jen rychle představit čtveřici knih, které se mi líbí a přesto je zatím masy nečtou.
  • Povídky z druhé ruky – autory jsou účastníci kurzu Tvůrčího psaní u Reného Nekudy, kteří si pohráli s obecně známými texty a vtiskli jim něco ze sebe. Vznikly tak například variace na pohádku Červené karkulce nebo Romea a Julii.
  • Kafe v pět – opravdu pestrá směsice nevšedních příběhů. Autoři jsou výherci literární soutěže Pana Nakladatele.
  • Stopem na konec světa – v kraťoučké knížce čítající deset povídek a několik černobílých, snově působících ilustrací, najdete příběhy obyčejných lidí, kterým do běžného života zasáhne náhoda a změní jejich nazírání na svět.
  • Tamařino souhvězdí – tuhle knihu jste nejspíš už někde potkali, ale uvádím ji tady proto, že ji napsala holka mladší, než jsem já a protože byla prostě hezká a snová.

Snad se mi podařilo vás přesvědčit a na závěr tu pro vás mám jeden citát Karla Čapka: „Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.“