Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z květen, 2020

Rozhovor s Alešem Novotným o knihách a víně

Obrázek
Většina českých bookstagramerů zná Aleše Novotného nejen díky jeho románové prvotině Pamatuj na smrt ( recenze ), ale i proto, že aktivně sleduje knižní komunitu a na oplátku podporuje instagramové knihomoly.  Aleš Novotný  (*1990) se psaní věnuje od třinácti let a románová prvotina mladého autora z jižní Moravy nese název  Pamatuj na smrt   (Yoli, 2019).  Sklízí jedno nadšené hodnocení za druhým, na Databázi knih má stabilně přes 90 %, a na konci ledna si čtenáři dokonce vyžádali dotisk. Zeptali jsme se ho na romány, které teprve připravuje i na to, jestli při psaní pije víno. Celý mnou vedený rozhovor si můžete přečíst na kulturním portálu Chrudimka.cz .

Stranger Things: Temnota na okraji města.

Obrázek
Před Hawkinsem byl Hopperovým rajonem New York. O tom, že je sci-fi hororový seriál Stranger Things od Netfixu fenoménem současnosti není pochyb. Dokazuje to nejen to, že se chystá 4. série, ale i druhý knižní prequel.   První byl Temný experiment, ve kterém jsme postupně rozklíčovali, jak to vlastně bylo s rodiči Eleven. Temnota naokraji města je oproti tomu klasická detektivka zasazená do newyorského prostředí a hádejte, kdo je hlavním vyšetřovatelem v případu nového sériového vraha? Vánoce 1984, Hawkins, Hopperova chata. Venku padá sníh, večery jsou dlouhé a všichni kamarádi El jsou po návštěvách. El se nudí . A když se nudí, začne šmejdit. I přes Hoppervy protesty vytáhne ze sklepa krabici s nápisem New York. Je na čase, aby jí adoptivní táta poodhalil část své minulosti. Léto 1977, New York. Hopper se z Vietnamu vrátil živý a zdravý k manželce a dceři.   Potřeboval změnu, měl ambice a práce detektiva na newyorském policejním okrsku ho zaměstnávala dost na to, aby

Každej vidi tomu druhymu do taliřa. (Petra Dvořáková: Dědina)

Obrázek
Foto: Ženy.cz Dostala jsem možnost spolupracovat s kulturním webem Chrudimka.cz a psát pro ně recenze na audioknihy (za audioknihy 😊). To mi vyhovovalo, protože než přišla celá patálie s koronavirem, poslouchala jsem je v autě po cestách k příbuzným do Orlických hor, což je docela dálka. Dědina mi dělala společnost ve vlaku směr Praha a zpět a musím říct, že mě dostala. Oproti papírové knize má tato nahrávka nespornou výhodu : s nářečím moravské vysočiny, které mnohým ztížilo četbu, se za vás popasovali interpreti. Promluvy hlavních hrdinů působí to natolik autenticky, že když Pavla Tomicová aplikovala své zastaralé výchovné metody, přikrčila jsem se a Jaromír Dulava mě svým přednesem rozplakal a do duše mi na půl dne zasel jakousi hroznou tíhu. A víc už si přečtěte sami přímo na Chrudimce .

Jsem závislá na české literatuře.

Obrázek
Ahoj, jsem Karin a jsem závislá na české literatuře. Text a fotky jsou z facebookové skupiny Knižní závisláci, kde jsem týden dělala vyslankyni. Mám tu pro vás bojový úkol: běžte spočítat, kolik máte doma české beletrie a napište mi to do komentáře. A taky připište, jakou českou knihu jste četli naposledy. Máte to? Prima, tak poslouchejte. Než jsem nastoupila na vejšku studovat českou filologii, četla jsem české autory minimálně . Pár jich bylo na maturitním seznamu četby (vytáhla jsem si tenkrát Nerudu a excelovala jsem. Všimli jste si, jak se ráda chválím?), ale myslela jsem si, že všichni píšou na jedno brdo. Pletla jsem se. V prváku nás měl na Úvod do literární teorie profesor s hrůzostrašnou pověstí. Hned na druhém setkání nás všechny pět minut po začátku vyhodil, protože jsme ještě nečetli Kunderu. Poslal nás do knihovny. No, Kunderu jsem si tam půjčila, ale vzala jsem si ho s sebou do hospody :-) . Ten samý profesor s námi o pár seminářů později rozebíral povídku Karla Ča