Karin knihomolka

Oksana Marafiotová: Žij tam, kde jsou písně . Triton, Praha, 2019. 352 stran. „Většině Romů je šumák, jestli zapadnou. Místo toho formují svět kolem sebe, ohýbají ho jako lžíci. Jenže mně na tom záleželo a mojí matce ještě mnohem víc. Jakmile jsme byli v Americe, už se svou neortodoxní romskou minulostí nechtěla mít nic společného.“ Příběh Oksany začíná ve chvíli, kdy se jí s rodiči a sestrou podaří ze socialistického Ruska přesídlit do svobodné Ameriky. Přistání je ale poněkud tvrdé - mají pramálo peněz a otec rodinu záhy opouští, aby se nastěhoval k milence. Oksanina matka se však umí protlouct a netrvá to dlouho, než mladší dceru Roxy vezme s sebou natrvalo do Las Vegas. A protože se Oksana dostala na uměleckou školu, zůstává v Los Angeles s otcem a macechou, tradiční, hlučnou Romkou, která se jí snaží mimo jiné rychle najít ženicha. Hodnocení: 90 % Silnou stránkou knihy je nejen to, že jde o  mimořádně zajímavou autobiografii  a vhled do ne/fungování romské rodin...

„Je to cosi jako čili vynalezené zoufalými maďarskými kovboji…“ Brian Kimberling: Guláš. Pavel Dobrovský - BETA, Praha, 2019. Do Prahy přijíždí v druhé polovině devadesátých let mladý Američan Elliot, prchající před nudou v Indianě a doufající, že změní svět lektorováním angličtiny. Jeho žáci jsou úředníci ve středním věku, které na lekcích baví především to, že se učí v hospodě u piva. Elliotovy pokusy o to, aby studenty zaujal, většinou končí probíráním sprostých slov nebo osobních záležitostí, a tak se z jeho žáků stávají jeho přátelé. „Dalším krokem bylo stát se násoskou. Mí souputníci, které jsem znal, se snažili stylizovat do rolí spisovatelů, ale jejich hlavní ambicí bylo nezůstávat pozadu a vyrovnat se Hemingwayovi v konzumaci alkoholu. Napadlo mě, že bych do sebe mohl lít absint v literární kavárně, protože jsem nevěděl, kam jinam mám jít, co mám dělat a s kým se mám bavit.“ Pohled cizince na život v Čechách během devadesátek je zajímavý (já jsem v té době byla d...

Ahoj všichni, jsem Katy a budou mi v září tři roky. Zítra se vracíme z dovolené a já vám chci říct, jaký to bylo. Takže jeli jsme sem autem a pak taky hodně tady. A jezdili jsme i na kole. Mám super růžovou helmu se zvířátkama. Je tam tygr a slon. A táta mě vozí na kole a vždycky mu to trvá, než mě tam vysadí a tak na něj volám: Já chci nahoru, nahoru! Malá ségra jezdí s mámou. Rodiče si chtěj asi dokázat, že ještě nepatří do starýho železa, i když se za poslední tři roky nevyspali ani jednu noc v kuse. A tak táta chválí každej kopec, že je prý v pohodě a máma teda neříká nic a je celá červená v obličeji. Byli jsme se podívat v Pohádkové vesničce. Nemůžu se rozhodnout, jestli až vyrostu, budu princeznou nebo vílou. Sněhurka povídala, že je to docela těžký a že ji nejdřív otrávila hnusná ježibaba, než ji políbil princ (tu Sněhurku). A to se mi teda moc nechce. Ale na zas měla plný košík lízátek, to by bylo dobrý. Jedno jsem dostala, ale pak už jsem nemohla, tak ho naši chtěli dát s...

Marie Rejfová: Kdo má pod čepicí. Mystery Press, Praha, 2017. 40 stran. Kdo má pod čepicí je novela začínající české autorka Marie Rejfové. Zároveň otevírá sérii humorných detektivek  Josefína Divíšková . Ta pojednává o malířce z Prahy, kterou okolnosti donutily navrátit se do maloměsta a učit na místní umělecké škole a ještě navíc obývat dům spolu s puntičkářskou sestrou a její rodinou. Tento způsob života zdá se jí poněkud nevyhovující, nudný, než městečkem zahýbe skandální čin - Josefínin spolupracovník je nalezen ve škole mrtvý. Josefína se chtě nechtě zaplete do případu a její život je náhle o něco víc vzrušující (že by to bylo i tím pohledným vyšetřovatelem?). Rejfové se podařilo vykreslit život svérázné malířky netradičním, humorným způsobem. Pobaví vás její vnitřní monology, postřehy i situace, do kterých se dostává (umíte si představit, kolik úsměvných scén zažije při hodině keramiky s předškolními dětmi?). Za zmínku stojí, že autorem obálky a ilustrací je přední če...