Karin knihomolka

Já už doma svoji pohovku snů mám, byla to jedna z mála věcí, o které jsem při stěhování do vlastního nechtěla s manželem smlouvat. Červenou trojmístnou pohovku z Ikei jsem si před koupí vyzkoušela asi dvacetkrát během skoro deseti let při návštěvách prodejny a byla to láska na první zaplutí do měkkých polštářů. Navíc se dají potahy vyprat, což se dvěma malými dětmi dělám celkem často. A jak se na ní čte? Přímo nebesky! Dle mého gusta. Kdybych si měla nějakou z Biano.cz měla vybrat, byla by to úžasně praktická rozkládací rohová sedací souprava s poličkou GRANDE v barvě černá/červená. Prostě proto, že má odkládací prostor na knihy a spoustu místa na válení. Navíc pro mě, jako pro čtenáře Stephena Kinga , je jako dělaná – mrkejte na ty barvy! 2. Pro mágy a lovce příšer Zaklínač semlel nejen pěknou řádku monster, ale i konkurenci. Jen málokoho nechalo seriálové zpracování chladným, počítačové hry jdou na dračku a knihy se musely dotisknout. Je–li vám nejen svět Z

Týden druhý Milé děti, už jsme týden v karanténě na procházky nosíme roušky ušité z bavlny protože ty pořádné nejsou k dostání. Dneska jsem byla po deseti dnech ve městě na nákup a před lékárnou je cedule se seznamem toho, co nemají paracetamol, roušky, glycerin, desinfekce... Lidi panikaří a začínám mít pocit, že je k tomu důvod vláda podněcuje v lidech strach a zahrada zeje prázdnotou. V týdnu bylo moc hezky, teploučko běhaly jste po zahradě s rouškami až se mi z toho motala hlava. Co bude za měsíc, dva? Po šesti letech mi odešla mi domácí pekárna na největším českém eshopu s elektronikou prodávali dvě vše vyprodáno. A dneska jsem si na internetu musela objednat chlebovou mouku protože tady není a kdo ví, kdy bude.? Pozitiva? Máme jahody se šlehačkou upekli jsme pivní rohlíky táta je s námi doma: koukáme na pohádky, děláme dorty z plastelíny...

Krása i krutost vílího světa  „Buď vděčná za své lidské srdce, Feyre. Lituj ty, kdo necítí vůbec nic.“ Devatenáctiletá Feyre se musí postarat o rodinu a tak vyráží do lesa na lov. Tam zpozoruje obřího vlka a zabije ho. O pár dní později ji z domu vyvleče podivný zvířeti podobný tvor. Zabitím vlka, který byl proměněnou vílou, porušila Úmluvu a má dvě možnosti: odejít se zvířetem na vílí území nebo zemřít. Feyre odchází do světa za zdí a poznává netušenou krásu Jarního dvora i lásku. Ale ve světě víl pro ni není bezpečno. Retelling Krásky a zvířete mě příjemně překvapil. Bála jsem se, že to bude kýčovité nebo naivní, ale Maasová mi už během prvních kapitol dokázala, že je zručná vypravěčka a při čtení scény s vlkem jsem měla pocit, jako bych se dívala na film se zpomalenými záběry. Dvůr trnů a růží byl dokonale vyvážený : akční, romantický, vášnivý, smutný, tajemný, temný, zářivý, kouzelný. Tak akorát. Co se týče hlavní hrdinky Feyre, ta by si občas zasloužila, aby ji

Tenhle týden se mnou pěkně zamával. Když jsem se minulou neděli touhle dobou vracela z Prahy z Tvůrčího psaní, byla mou největší starostí kocovina a kritické poznámky k mojí povídce. Během týdne přibylo asi 200 lidí nakažených koronavirem a já mám pocit, že jsem zestárla o deset let. Ani tak ne kvůli obavám z nemoci, ale kvůli vládním opatřením, které mají zabránit jejímu šíření. Takže děti, až tohle za pár let budete číst: během týdne se zakázalo úplně všechno. Kulturním a sportovním životem počínaje, nákupy konče. Kdo ví, co zakážou příští týden? Teda krom volného pohybu, ten už je v plánu taky. Doteď jsem byla nad věcí a nepřipouštěla si, že by to mohlo být zlé. Ale asi je. A že jsem se před týdnem smála lidem, co hromadí zásoby? Teď je máme taky, protože nenechám svoje děti o hladu, kdyby... To je na tom asi nejhorší. Kdo ví, co přijde? A teď jsem zase jednou vděčná, že má to naše město jen 5000 obyvatel a tady na zámku jsme vlastně docela izolovaní od okolí. Třeba nás to o

Stephen King: Nezbytné věci Obchod, jaký tu ještě nebyl. „Vy už jste tu byl. Jistěže ano. Jistě. Já nikdy žádnou tvář nezapomenu. Tak jen pojďte blíž, ať vám potřesu rukou!“ Leland Gaund, jméno mé. Jsem ve městě nový a garantuji vám, že se tu dřív nebo později zastaví každý obyvatel Castle Rocku. Mám tu něco pro každého, nezapomeňte jim to říct. Najdete tu přesně to, po čem nejvíc toužíte. Ne, kdepak, nebude to drahé. Jsem férový obchodník. Zaplatíte jen tolik, kolik máte zrovna v peněžence a malý žertík. Nic to nebude, nebojte se. Dívejte, blíží se bouřka. „Nezbytné věci - rozhodla - jsou vlastně jakýsi obchod s kuriozitami. Obchod s kuriozitami ve velkém, dalo by se říct na základě zběžného pohledu. [...] Nabízené věci byly značně rozmanité. Mezi fotografií Elvise, která jí připadala jako něco, co se dá v kterémkoliv americkém zábavním parku koupit za čtyři dolary a devadesát devět centů, a jednoznačně nezajímavou větrnou korouhvičkou s americkým orlem, leželo skleněné stíní