Don't panic?
Tenhle týden se mnou pěkně zamával. Když jsem se minulou neděli touhle dobou vracela z Prahy z Tvůrčího psaní, byla mou největší starostí kocovina a kritické poznámky k mojí povídce.
Během týdne přibylo asi 200 lidí nakažených koronavirem a já mám pocit, že jsem zestárla o deset let. Ani tak ne kvůli obavám z nemoci, ale kvůli vládním opatřením, které mají zabránit jejímu šíření.
Takže děti, až tohle za pár let budete číst: během týdne se zakázalo úplně všechno. Kulturním a sportovním životem počínaje, nákupy konče. Kdo ví, co zakážou příští týden? Teda krom volného pohybu, ten už je v plánu taky.
Doteď jsem byla nad věcí a nepřipouštěla si, že by to mohlo být zlé. Ale asi je. A že jsem se před týdnem smála lidem, co hromadí zásoby? Teď je máme taky, protože nenechám svoje děti o hladu, kdyby... To je na tom asi nejhorší. Kdo ví, co přijde?
A teď jsem zase jednou vděčná, že má to naše město jen 5000 obyvatel a tady na zámku jsme vlastně docela izolovaní od okolí. Třeba nás to ochrání. A taky jsme zvyklí, že tu spousta obchodů a kultury prostě není.
Takže hodně zdraví a trpělivosti lidi. Nedovedu si představit, že venku bude takhle krásně a my bychom měli být doma. To nám hrábne.
Během týdne přibylo asi 200 lidí nakažených koronavirem a já mám pocit, že jsem zestárla o deset let. Ani tak ne kvůli obavám z nemoci, ale kvůli vládním opatřením, které mají zabránit jejímu šíření.
Takže děti, až tohle za pár let budete číst: během týdne se zakázalo úplně všechno. Kulturním a sportovním životem počínaje, nákupy konče. Kdo ví, co zakážou příští týden? Teda krom volného pohybu, ten už je v plánu taky.
Doteď jsem byla nad věcí a nepřipouštěla si, že by to mohlo být zlé. Ale asi je. A že jsem se před týdnem smála lidem, co hromadí zásoby? Teď je máme taky, protože nenechám svoje děti o hladu, kdyby... To je na tom asi nejhorší. Kdo ví, co přijde?
A teď jsem zase jednou vděčná, že má to naše město jen 5000 obyvatel a tady na zámku jsme vlastně docela izolovaní od okolí. Třeba nás to ochrání. A taky jsme zvyklí, že tu spousta obchodů a kultury prostě není.
Takže hodně zdraví a trpělivosti lidi. Nedovedu si představit, že venku bude takhle krásně a my bychom měli být doma. To nám hrábne.
Já se držím hodně doma, protože mám doma dvoutýdenního novorozence, ale že bych byla úplně v klidu se říci taky nedá. Jsme větší město, asi okolo 10 000, ale už zde máme nejméně 7 potvrzených lidí a není to veselé, protože se neví, kde se lidé nakazili. Už aby to bylo za námi :/
OdpovědětVymazatA já si říkala, že jestli ten zákaz potrvá déle než 14dní, tak si přednostně rezervuji místo někde v blázinci, protože bez toho jarního sluníčka a pohybu asi nepřežiju :) Situace je zlá, lidi panikaří, vše se zakazuje. Obávám se ale, že se budeme muset smířit s myšlenkou, že už tu ten potvorák koronavirus s námi zůstane. Nemoci a vůbec viry je strašně těžké vymýtit. Otázka je, jak dlouho to bude trvat, než si to višchni uvědomí. Ale držím palečky at jste celá rodina i město zdraví :)
OdpovědětVymazatNařízení vlády o vycházkách a zrušení kulturních akcí není nic moc, ale když si to vezmu kolem a kolem, zase až tolik se toho pro nás se ženou nezměnilo. Zásoby jsme zvyklí si dělat průběžně po celý rok, takže jsme mimo klasického nákupu několika balíků vody (to co tu teče z vodovodu se nedá pít, nemluvě o tom, jak strašně to ničí spotřebiče) nesháněli nic dalšího. V ulicích kolem je klid, všichni jsou zalezlí doma a nic nás tak ani neruší při psaní nové knihy.
OdpovědětVymazat