Karin knihomolka

Galaktický Malý princ „Až se budeš v noci dívat na nebe, já budu na jedné z hvězd bydlet, já se tam budu smát, a tak ti bude připadat, že se smějí všechny hvězdy. Budeš mít hvězdy, které se umějí smát.“ Malý princ, jedno z nejslavnějších děl světové literatury, milován dětmi i dospělými, vyšel v roce 2016 v nakladatelství Triton s kouzelnými obrázky přední české ilustrátorky  Markéty Vydrové . Vybrala jsem si toto vydání pro  kouzelné obrázky  vytvořené náročnou kombinovanou technikou, ve které jsou zastoupeny různé způsoby a techniky malby akvarelovými barvami, zapouštění a kolorování tuší a kresba. Vznik některých z nich můžete sledovat přímo na  videu  a hotové ilustrace si prohlédnout v  galerii . Ilustrace © Markéta Vydrová, 2016 „Ale když tu květinu spase beránek, je to pro něj stejné, jako kdyby všechny hvězdy zčistajasna zhasly!“ Myslím si, že znovu ilustrovat knihu s ikonickými obrázky, chtělo hodně odvahy. Musím říct, že si s úkolem...

Václav Řezáč: Černé světlo. Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1961, 295 stran. Citace z Černého světla jsou z vydání Státního nakladatelství krásné literatury a umění z roku 1961. Strany, ze kterých citace pochází jsou uvedeny v kulatých závorkách. Černé světlo je monografický psychologický román z roku 1940. Název je možno chápat jako symbolické zobrazení zla v člověku, které se postupně rozlévá v celém jeho nitru. Dílo bylo ve své době ceněno kritikou, která přirovnala autora k Dostojevského umění sestupovat do hlubin rozpadající se duše a postihovat v člověku složitost stavů. Ústřední postavou je Karel, typický případ méněcennosti, vyvolané málo odolným organismem a matčinou výchovou. Karel je slabý a síly se bojí a zároveň na ni chce vyzrát. Jeho snaha dosáhnout pomyslného vrcholu ve společnosti není snahou vypořádat se s nespravedlností, nebo nuzným původem, ale mravním kazem. Příběh je vyprávěn v 1. osobě, tedy je to bilance života, nenásleduje však smr...

Noetická trilogie, jejíž jednotlivé díly mají ilustrovat tezi, že poznání druhého člověka i sama sebe je téměř nemožné a je jedno, z jaké strany se díváme. Jde o to, kdo se dívá a občas se do toho pohledu připlete i barevná mýdlová bublina... Díla vycházela samostatně v Lidových novinách v letech 1932 až 1934. A také je lze samostatně číst, jelikož romány nemají společné téma, ani děje. Trilogii spojují filozofické myšlenky a závěry. Projevuje se v ní jeho humanismus, soucit s člověkem. Hordubal Hordubal byl kritikem F. X. Šaldou oceněn jako krásná balada v próze a spojen s Olbrachtovým románem Nikola Šuhaj loupěžník. Oba spojuje Podkarpatská Rus a žánrový charakter. Předlohou byl Čapkovi skutečný případ otištěný v Lidových novinách 14. října 1932. Hordubal- vážný a smutný hrdina. Chodí klátivě a těžce. Netypický, ale dobrý. Několikeré nazírání na osud Hordubalův vyúsťuje v závěru v poznání, že Hordubalovo srdce, dobré lidské srdce horala se ztratilo - zůstalo nepoznáno...