Karel Čapek - Hordubal, Povětroň, Obyčejný život

Noetická trilogie, jejíž jednotlivé díly mají ilustrovat tezi, že poznání druhého člověka i sama sebe je téměř nemožné a je jedno, z jaké strany se díváme. Jde o to, kdo se dívá a občas se do toho pohledu připlete i barevná mýdlová bublina...
Díla vycházela samostatně v Lidových novinách v letech 1932 až 1934. A také je lze samostatně číst, jelikož romány nemají společné téma, ani děje. Trilogii spojují filozofické myšlenky a závěry. Projevuje se v ní jeho humanismus, soucit s člověkem.

Hordubal
Hordubal byl kritikem F. X. Šaldou oceněn jako krásná balada v próze a spojen s Olbrachtovým románem Nikola Šuhaj loupěžník. Oba spojuje Podkarpatská Rus a žánrový charakter.

Předlohou byl Čapkovi skutečný případ otištěný v Lidových novinách 14. října 1932.

Hordubal- vážný a smutný hrdina. Chodí klátivě a těžce. Netypický, ale dobrý.
Několikeré nazírání na osud Hordubalův vyúsťuje v závěru v poznání, že Hordubalovo srdce, dobré lidské srdce horala se ztratilo - zůstalo nepoznáno.
Hordubal byl vychvalován na přednáškách až do nebe a ano, hned první kniha je velmi dobrá, pak se ale to kouzlo někam ztratilo a já pořád čekala, kde je tam schované takovéto velké TO. Nenašla jsem ho. Daleko víc se mi líbil Povětroň.
- Máme hned několik já nepoznaných. -

Povětroň
Tematickou konstrukci příběhu tvoří tajemství Případu X, neznámého cizince, který přežil pád letadla. Upadl však do bezvědomí a již se z něj neprobral.
Snaží se k němu přiblížit svým osobitým stylem tři postavy: zdravotní sestra, jasnovidec a básník. Jejich představy ovlivňují jejich vlastní zkušenosti, zážitky a fantazie. Právě rozličné vyprávění ze tří zorných úhlů je shodné s Hordubalem. Nápadněji také vystupuje do popředí problematika filozofická - jakou hodnotu a smysl má lidský život?

Román je plný vůní exotiky, bručícího hmyzu, konfliktů. Stejně tak je nabit světlem i temnotou.

A nemyslete si, že by titul Povětroň byl snad povětrný. Povětroň je meteor - metafora protagonisty a lidské existence vůbec.
Podle mě nejlepší příběh celé trilogie.

"Nenapíšu ten příběh, jako jsem nenapsal většinu jiných; ale abych se ho zbavil - Mimoto vy jste mého hrdinu víceméně vyrobil z kalika a vaty, a proto vám ho vracím. Nehledíc k tomu, že jste mi poradil, abych pouštěl duhové bubliny. Tato by mohla být velmi duhová; ale doba je příliš vážná, abychom se dívali fascinováni do planoucích a měnivých barev života."

"Vidíš přece, že ještě nejsem dost zralý, abych žil. Ještě - ještě nejsem tak celý, abych trval, ne tak statečný, abych se rozhodl; ještě nejsem z jednoho kusu jako ty, jako ty. Prosím tě, co by sis počala s touto hromadou? Vždyť sám nevím, co ze mne bude, nevím, kde mám hlavu a patu. Copak ty, ty jsi věčná, ty víš všechno, co je třeba vědět, ty víš, že patříš; ale já -"

"Mohl bych vám vypravovat padesát životů, a všechny jsou lež; zůstaly po nich jen jizvy."

"Fantazie sama o sobě se zdá imorální a krutá jako dítě; libuje si v hrůzách a směšnosti."

"Snažím se omluvit literaturu za její zálibu v tragice a výsměchu. Ty obé jsou totiž okliky, které si fantazie vynašla, aby svými prostředky, svými neskutečnými cestami vytvořila iluzi skutečnosti. Skutečnost sama v sobě není tragická ani směšná; je příliš vážná a nekonečná na to i ono."

- To, kdo jsme, naše já, tvoří ostatní. -

Obyčejný život
Příběh obyčejného života jednoho obyčejného muže. Tedy jen možná. Po smrti starého muže našli jeho sepsanou autobiografii, v níž popisuje své dětství, dospívání a pozdější život. Ale i v životě obyčejného člověka je hned několik Já. Ale ta mnohost je v pořádku. Jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla.

"Na dva kroky ode mne seděla na kameni pěnkava, hlavičku na stranu, a dívala se na mne jedním okem: Co ty vlastně jsi? Ani jsem nedýchal, bál jsem se, že ji zaplaším; cítil jsem, jak mi bouchá srdce. A najednou to přišlo. Nevím, jak bych to popsal, ale byl to strašně silný a jistý pocit smrti."

"Tatínka jsem měl rád, protože byl silný a jednoduchý… Mnoho nemluvil, a když už, tedy ne o sobě: nikdy jsem se nezbavil pocitu, že kdyby chtěl, mohl by povídat o velkých a hrdinných činech, které dělal, a já bych položil dlaň na jeho mocný, zarostlý hrudník, bych cítil, jak to v něm duní."

"Jsou ještě jiné světy, které má dítě samo pro sebe; například někde jsou mezi delšími prkny narovnána kratší, a vznikne maličká sluj, má to svůj strop a stěny, voní to pryskyřicí a vyhřátým dřevem; sem by se nikdo nevměstnal, ale je tu dost místa pro kloučka a jeho tajemný svět."