úterý 31. prosince 2019

Knižní bilance 2019




Nedávám si novoroční předsevzetí ani velké cíle, protože bych byla nerada, aby se pro mě čtení změnilo z vášně v povinnost nebo snad závod. Ne, mým cílem je číst knihy, které mě budou především bavit a něco mi dají.
Letos jsem si odškrtla na nekonečném seznamu „chystám se číst“ 45 knih a vesměs se mi líbily. Kdyby vás zajímalo, které to byly včetně mého hodnocení, najdete je na mém profilu na Databázi knih, ale chybí tam do počtu tři Kingovky, které jsem letos s chutí zhltla podruhé. O třech nejlepších z první poloviny roku jsem psala už v červenci. Zajímá vás, kdo obsadil stupně vítězů od července do prosince? Tady je máte.

1. Stacey Hallsová: Naděje pro Fleetwood

Historický román, který vás překvapí tématem honu na čarodějnice i kvalitou. Stacey Hallsová mistrně stvořila charakter mladé hlavní hrdinky a její přerod z dívenky v ženu, která si jde tvrdě za svým. Není tu nouze o tajemnou atmosféru anglických vřesovišť a můžu říct, že je to jeden z nejlepších historických románů, jaký jsem kdy četla.


2. Stephen King: Lisey a její příběh

Zasejřeně dobrý! Přesně takový to bylo a jestli jste ji nenašli pod stromečkem, rovnou si ji objednejte. King píše o něčem zcela novém - žádní upíři, šílenci nebo monstra, ale manželství a tajný svět, který si v něm lidé budují. A také tajemství, která zůstávají i po čtvrtstoletí stráveném v jedné posteli. Ale nebojte se, o bubáky nebudete ochuzeni úplně. Přečtěte si celou recenzi klepnutím na nadpis ;-) .



3. Kafe v pět (antalogie)

Napotřetí pro vás zalovím v českých luzích a hájích. Jak tak koukám na svůj seznam, je tam českých autorů dost málo. Možná že si přece jen dám do dalšího roku knihopředsevzetí - podporuj české autory! Osm poutavých příběhů bylo skvělých! Každý jiný stejně jako to kafe, které je spojovalo - hořké, jemné, sladké... Každému dle jeho gusta.
Hned úvodní povídka Fika Radky Sloukové mě dojala. Vypráví příběh mladé učitelky češtiny ve Švédsku, která dává lekce i osmdesátileté "Marušce", původem Češce, která přežila Osvětim.
Druhou povídku s názvem Nespavost napsal dnes už známý autor románu Kaziměsti, tehdy píšící jako Martin Maniaque. A přesně s tímhle klukem jsem chodila na vejšce do kurzu Tvůrčího psaní. Taky miluje Kinga a je to na jeho psaní znát. Povídka začíná akcí a tajemstvím: vypravěč míří do kavárny na schůzku s tajemným Kryšpínem, který se mu nedávno snažil špinavý a promočený dobít do bytu. Nutno říct, že mají kus společné historie.
Kouzelný byl i humorný a zároveň docela smutný příběh Jak broky od Terezy Dobšovičové, ve kterém vám své myšlenky zprostředkovává holčička, dcera podnikatele dobrodružství, které nikdo není sto vysvětlit, kde má tatínka. Nelžete dětem, nevyplácí se to.
A ještě si dovolím vychválit Rituál o páté od Martiny Perlíkové - to byla povídka dle mého gusta. Stařenka chystá kávu na stůl i pro dávno mrtvého manžela a bojuje o svá práva s chamtivou dcerou a synem dost zajímavým způsobem. Tak pozor na stařenky .
Do sbírky přispěly i dvě populární autorky, ale s rukou na srdci musím poznamenat, že popularita nutně neznamená, že jste v něčem nejlepší.
Takže jestli máte rádi kafe a dobré povídky, neváhejte. Tohle vás nastartuje.

sobota 28. prosince 2019

Na zámek přišla zima (2019)

Přes noc u nás nečekaně (on je prosinec!) nasněžilo. Obě děti jsou nemocný, takže si užívají sníh zatím jen za oknem. Ale je tu tak krásně. Neodolala jsem a na chvíli  vyběhla ven. Taky tak milujete, jak se svět ztiší, když napadne sníh?


A jedna bonusová než napadl sníh



středa 11. prosince 2019

Co padá z nebe (Selja Ahava)

„MAMINKA ELEGANTNÍ. Má na sobě hedvábné šaty se stříbrným a zlatým zdobením. Vypíná se do výšky, protože si obula boty na podpatku. Vlasy se jí kroutí nahoru, jako by je stroj na zmrzlinu vycucl k obloze. Tatínek si maminku s úsměvem prohlíží, i jemu se pyšně dme hruď, když stojí vedle ní a snaží se jí vyrovnat…“


Z nebe padají ryby, žáby, golfové míčky, kusy ledu ale i štěstí.


Osmiletá Saara nešťastnou náhodou přišla o maminku. Často na ni vzpomíná a vybavuje si ji v různých podobách. Přemýšlí o čase, snaží se vyrovnat se ztrátou nejbližšího člověka a udržet tatínka strhaného žalem při smyslech. S tím jí pomáhá teta, která náhodou vyhrála v loterii dost velké peníze na to, aby si koupila zámeček a pár ovcí na spásání trávy. A když  teta vyhraje miliony podruhé, usne na několik týdnů. To jsou náhody.

Z knihy vám asi bude trochu melancholicky, úvahy o náhodě a ztrátě vás dojmou a dětská vypravěčka je docela osvěžující. Díky ní uvidíte svět jinýma, snovýma očima. A kouzla na vás budou čekat třeba v domě se stěnami napěchovanými pilinami.
„V noci se dá zaslechnout, jak se piliny hýbou a jak všechno ožívá. Stonožky cupitají, veverky hrabou, vosy hryžou nátěr domu… Jakmile led dopadne, rozhostí se ticho. Dům se zaplní jarem, zdi se po tíži zimy napřímí, dveře do komory se znovu otevřou.“

Román získal v roce 2016 Cenu Evropské unie za literaturu a byl nominován na Cenu Finlandia a Cenu pochodně (Torch-bearer Prize). Finská autorka vystudovala scenáristiku na Divadelní akademii v Helsinkách. Je autorkou filmových scénářů, televizních seriálů a rozhlasových her.


Hodnocení: 85 %

Bylo to něžné, snové, trochu tajemné čtení o radosti i bolesti života, do kterého zasáhla náhoda. V tomto případě krutá. Velmi se mi líbila proměna hlavní hrdinky během tří let. Z děvčátka, které házelo do spár ve stěnách jadřince z jablek, aby jim v domě vyrostla jabloň, se stala přemýšlivá dívka. „Možná svět přetrvává právě proto, že se věci dějí. Jedna přes druhou, v nesprávnou dobu, v různý čas, na špatných místech.“ Na druhou stranu, právě proto, že jsou to úvahy mladé dívenky, nepůsobí dusivě těžce nebo ponuře.

Knihu můžu doporučit všem, kteří mají rádi severské romány nebo by se s tímto specifickým typem literatury rádi seznámili. Co padá z nebe je nejnovější přírůstek do Edice evropská literatura, ve které najdete to nejlepší současné evropské čtení. Můžu vám doporučit krásný příběh o hledání lásky provoněný Francií Léon a Louise a pokud se raději bojíte, pak sáhněte po noirových povídkách v Posledním vlaku do Helsingøru.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta. U nich můžete knihu s pěknou slevou zakoupit.

Selja Ahava: Co padá z nebe. Pavel Dobrovský – BETA, Praha, 2019.
Edice evropská literatura. 248 stran.


pátek 22. listopadu 2019

Stephen King: Srovnáno se zemí (Nejlepší nebo nejhorší bachmanovka?)

Jedna z nejlepších nebo nejhorších bachmanovek?

„Vždyť život je zřejmě jen přípravou na peklo.“


Pro Barta George Dawese je konec roku 1974 plný ztrát. Před pár lety přišel o syna, tomu nemohl zabránit, ale když se dozví, že plánované prodloužení dálnice srovná se zemí nejen prádelnu, ve které strávil posledních několik let, ale i jeho dům, rozhodne se bránit. Ve chvíli, kdy ho opustí manželka, začne Bart spřádat ďábelský plán a tak si hned v první kapitole v Harveyho obchodě se zbraněmi koupí bouchačku. Vlastně hned dvě.

Sledujeme, jak se hlavnímu hrdinovi hroutí život pod rukama a vlastně si za to může sám. Je to perfektní studie muže, který během dvou měsíců zcela změní svoji osobnost. Sledujeme mysl a chování psychopata a schizofrenika (Bart rozmlouvá s hlasem uvnitř své hlavy, kterému říká Fred). Nebo je to jen muž, který bojuje s větrnými mlýny a pomyšlení na nesmyslnost vlastního snažení ho ničí? King nechává rozhodnutí na čtenáři.
„Georgi, je v tom něco víc než ta dálnice, něco víc než to stěhování. Já vím, co s tebou je.
Drž hubu, Frede, varuju tě.
Jenže Fred hubu nedržel, a to bylo zlé.“


Bachmanovy knihy sice postrádají nadpřirozeno a děs, ale každý fanoušek Stephena Kinga v nich rozpozná schopnost mistra věrohodně zachytit kouzlo doby, v tomto případě přelom let 74 a 75 v Americe, kterou otřásá první energetická krize. A ačkoli je to thriller, dovede vás rozesmát.
„Tenkrát jste to nechával otevřený, co? Říkal jste si, že byste tu silnici mohl upálit, rozstřílet samopalem nebo uškrtit nebo –“

A teď trochu o Bachmanovi.

King s oblibou říká, že Bachman je jeho temnější já. Vydával pod pseudonymem prý proto, aby zjistil, jestli se jeho knihy budou prodávat i když neponesou slavné jméno. Dočetla jsem se, že románu Zhubni se i přes zdařilou propagaci vydalo napoprvé 26 000 výtisků, ale jakmile se provalila pravda, stoupl náklad na 280 000 výtisků. Takže asi tak.
Pod pseudonymem Richard Bachman vydal během šesti let King romány Rage (spojován se střelbou ve školách a proto byl záměrně stažen z prodeje a u nás nevydán), Dlouhý pochod, Srovnáno se zemí, Běh o život, Strážci zákona (dvojromán, který znovu vychází za pár dní spolu s Beznadějí) a Zhubni.

Hodnocení: 90 %

Srovnáno se zemí není kniha plná duchů, ale není o nic méně děsivá, protože tady je strašákem rakovina. Zhruba rok před napsáním románu byl Stephen King svědkem, jak mu nemoc vzala matku a ze stránek cítíte jeho bolest a především marnost. Hlavní hrdina truchlí po synovi, zatímco jeho manželka dokáže jít dál, on se utápí v alkoholu a sobě samém.
„Trápí mě jediná věc, a to je pocit, který čas od času mívám, pocit, že jsem postavou z knížky nějakého špatného spisovatele, který už se rozhodl, jak to všechno dopadne a proč. [...] Zabil mi syna, protože mu napsal mozkový nádor. Hned v první kapitole. Případná sebevražda bude až před epilogem. Je to blbá knížka.“

Byly tam pasáže, které jsem si opravdu užívala. Například Bartův halucinogenní trip během Silvestra (Kingu, že by vlastní zkušenosti?) nebo tu záležitost se stopující tulačkou. Závěr byl jak vystřižený z akčního filmu a na jedničku, ačkoli čtenář už od začátku předpokládal, že to tak dopadne. I pár vedlejších postav se mi dostalo pod kůži, protože byly tak uvěřitelné a lidské, že byste je klidně zítra mohli potkat… vedle silnice.

Na druhou stranu má Srovnáno se zemí pomalejší tempo, než jsme u Kinga zvyklí a námět by možná mnohem víc obstál jako povídka. A je bohužel v měkké vazbě.
Ale je tu jedno velké ALE. Původní hodnocení (85 %) jsem po sepsání recenze ještě zvedla, protože ta kniha se mi rozležela v hlavě (spolu se sklenkou vína, žádná whisky a 7 Up). Už jsem ji jednou v pubertě, ale pamatovala jsem si jen kostru příběhu. Teď mám navíc pár let a děti a celý příběh na mě působí úplně jinak. Věřím, že tentokrát mi z paměti nezmizí.

Doporučuji knihu všem, kteří mají raději pomalu plynoucí příběh nebo těm, co krále milují. Pokud s Kingem začínáte, přečtěte si raději Osvícení (můj favorit) nebo Zelenou míli (pokud nemáte rádi strašidla). 5 tipů na knihy pro ty, kteří s Kingem začínají, najdete tady.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, u kterého pořídíte pod vánoční stromeček nejen Srovnáno se zemí, ale i další knihy beletristické, napínavé, ezoterické nebo třeba historické.

Stephen King: Srovnáno se zemí. Beta – Dobrovský, Praha, 2019. 320 stran.


úterý 19. listopadu 2019

Guláš od Briana Kimberlinga


„Je to cosi jako čili vynalezené zoufalými maďarskými kovboji…“

Brian Kimberling: Guláš.
Pavel Dobrovský - BETA, Praha, 2019.


Do Prahy přijíždí v druhé polovině devadesátých let mladý Američan Elliot, prchající před nudou v Indianě a doufající, že změní svět lektorováním angličtiny. Jeho žáci jsou úředníci ve středním věku, které na lekcích baví především to, že se učí v hospodě u piva. Elliotovy pokusy o to, aby studenty zaujal, většinou končí probíráním sprostých slov nebo osobních záležitostí, a tak se z jeho žáků stávají jeho přátelé.

„Dalším krokem bylo stát se násoskou. Mí souputníci, které jsem znal, se snažili stylizovat do rolí spisovatelů, ale jejich hlavní ambicí bylo nezůstávat pozadu a vyrovnat se Hemingwayovi v konzumaci alkoholu. Napadlo mě, že bych do sebe mohl lít absint v literární kavárně, protože jsem nevěděl, kam jinam mám jít, co mám dělat a s kým se mám bavit.“

Pohled cizince na život v Čechách během devadesátek je zajímavý (já jsem v té době byla dítko a měla jsem úplně jiné starosti), autor vypráví s humorem a jistou dávkou nostalgie. On ten život v konečně svobodné zemi nebyl procházka růžovým sadem ani pro cizince, ani pro Čechy. Průvodcem po Praze mu byl i místní umělec, který Eliotovi nejdřív ukradl boty, aby je použil do své koláže, a pak se mu představil jako Cimarron. Jejich společná dobrodružství vás zaručeně pobaví.

Hodnocení: 75 %
Čekala jsem guláš - že to bude čtení plné ostrovtipu a strefování se do české mentality. Čekala jsem, že si na nás Američan smlsne kvůli nadměrné lásce k pivu a že mu budeme připadat trochu Švejkovští. Čekala jsem, že to bude legrace ve stylu knih Domnika Landsmana. Ale mnohem víc prostoru věnoval autor tomu, že jako učitel si vydělal sotva na pivo a jeho anglická přítelkyně má do princezny daleko.
Bohužel dialogy byly místy dost kostrbaté a chybělo mi nějaké gradování děje, takže z literárního hlediska mírné zklamání. Začátek vás zaručeně pobaví, ale ke konci už se to zbytečně táhne.

Knihu bych doporučila spíš cizincům, kteří objevují ať už naše kotliny nebo matičku stověžatou. Nebo těm, kteří si rádi zavzpomínají na zlatou éru devadesátek.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta. Na jejich webu knihu zakoupíte.

úterý 12. listopadu 2019

Lucie Ortega: Od všeho trochu (E-book zdarma ke stažení)

„Vy zkrátka chcete mít stále všechno pod
kontrolou. Neumíte jen tak žít s vědomím, že jisté věci jsou
řízeny, řekněme, z jiných úrovní. Osud je z toho tak znechucen, že uvažuje o výpovědi. Chudák Smrt, vymýšlí co může, aby zůstaly nějaké nevyléčitelné choroby, a z vašich genetických výzkumů má zlé sny. A Amor si už kolikrát ani neškrtne. Tuhle jsem ho přistihl, jak zabodává ty svoje šípy do prsaté figurky se slaměnými vlasy…“


Pětice povídek tvoří sbírku v duchu magického realismu
Od všeho trochu, která vyšla poprvé v roce 2015. Nemusíte se ale bát, není to až takový magický realismus, jaký píše třeba Michal Ajvaz a vám z toho jde doslova hlava kolem. V textech je znatelně cítit autorčina záliba v mytologii a náboženství, díky níž mají povídky hlubší rozměr.

A teď už k jednotlivým povídkám.
Knihu otvírají Nezbytná opatření pro udržení optimálního vývoje lidstva, ze kterých je úryvek výše. Tahle povídka je především humorná a trochu sarkastická. Začíná vtipným popisem víceméně inteligentní recepční konfrontované neohlášeným návštěvníkem jménem Čas. Záhy je pan Čas zaveden za vedoucím tajného projektu (nečekaně jde o pokus sestrojit stroj času). A pak to začne být zajímavé.

Stopař odkazuje k egyptské mytologii - muž se probouzí v jakémsi sklepě, kde mu dělá společnost žena v bílých šatech, která ho potírá mastmi a dlouhán, který jej cvičí v boji. Připravují ho na jakýsi úkol, který je pro něj zatím tajemstvím. Problém nastává, když si probuzený Nalim začíná vybavovat střípky z minulosti a vzepře se své paní.

Et omnia vanitas je příběhem učedníka Tibora, který plní těžkou zkoušku - musí ukrást jakýsi artefakt a přinést jej mistrovi, zatímco jej pronásledují temné mocnosti.

Tehdy v Barceloně opět tematizuje možnost cestovat časem, tentokrát ale z perspektivy časového inženýra, který si myslí, že má celou věc pevně v rukou a zároveň občas bojuje s myšlenkou, že ten nekončící proud nás nakonec pohltí… Je celkem jasné, že za zahrávání si s časem, zaplatí vysokou cenu.

Poslední povídka Andělská křídla je stejně jako ta první plná humoru. Vypráví o strážném andělovi, který má dohlížet na věčně nespokojeného muže ve středním věku. „Někteří lidé jsou nejspokojenější, když mohou být nespokojení.“

Lucie Ortega je současná česká umělkyně, která nejen píše, ale i kreslí. E-knihy jí vydává nakladatelství Martina Koláčka - E–knihy jedou. Právě má rozepsanou pentalogii Správci světů, která se žánrově pohybuje mezi new adult fantasy a psychologickým románem. Zatím vyšly tři díly (1. Strážci Pečeti, 2. Chrám Oka osudu, 3. Maraveův klíč), které jsou kvůli elektronickému formátu rozděleny na části/knihy. Příběh vypráví o světě paralelním tomu našemu, ve kterém má každý z nás svého dvojníka, se kterým sdílí duši. Víc o pentalogii na webových stránkách Lucie Ortegy.


Hodnocení: 85 %

Na povídkách se mi líbila nápaditost, neotřelé pointy, různorodost i mytologické a magické postavy čelící nástrahám dnešní doby. Jak se píše v anotaci - byl tam trochu horor, trochu humor, mystika i zamyšlení. Jazykové dovednosti a kreace autorky jsou obdivuhodné, ale místy zbytečně zdržují a vyrušují čtenáře. Já, odkojená Kingem, jsem zvyklá na to, že mi to servíruje jednoduše a syrově. Na první povídku si vzpomenu nejspíš kdykoli, kdy uvidím za recepčním pultem nějaké blond zdánlivě inteligentní stvoření.

E-book doporučuji všem, kteří si rádi ukrátí čas třeba při jízdě vlakem Praha–Brno jako já.
Za možnost si knihu přečíst děkuji přímo autorce, která mě na facebooku oslovila. A vy si Od všeho trochu můžete taky přečíst a stáhnout zdarma.

pondělí 4. listopadu 2019

Stacey Hallsová: Naděje pro Fleetwood


Mimořádný historický román o honu na čarodějnice

Teprve sedmnáctiletá Fleetwood, nová paní na Gawthorpe Hall, by pro svého manžela Richarda udělala cokoli. On si přeje dědice, ale Fleetwood už třikrát potratila a v dopisu od lékaře se píše, že další pokus pravděpodobně skončí smrtí matky i dítěte. Mladá aristokratka ale nesedí s rukama v klíně a osud jí do cesty postaví Alici, porodní bábu a ženu vybavenou znalostmi léčivých bylin. Píše se ale rok 1612 - rok ve znamení procesu s čarodějnicemi z Pendle Hill a Alice je podle místního soudce jednou z nich. Fleetwood musí dokázat Alicinu nevinu, jinak je ztratí nejen jedinou přítelkyni, ale i vlastní život.

Děj Naděje pro Fleetwood stojí na reálných historických faktech, mnoho postav v knize byly skutečné osoby a jistě ve vás probudí zájem o čarodějnice z Pendlu. Autorka Stacey Hallsová v lancashirském hrabství vyrostla a je znát, že se jí události roku 1612 dostaly pod kůži.

Příběh vypráví v ich-formě sama Fleetwood, kterou si rychle oblíbíte pro její dobrodružnou povahu, smysl pro spravedlnost i dobré srdce. Fleetwood není typ salónní aristokratky, mnohem raději jezdí na koni po lesích nebo dovádí se svým obrovským psem.  Na všechny ostatní hrdiny budete nazírat jejím pohledem a budete překvapeni, jak se někteří z nich nakonec vybarví. Psychologii postav tedy Stacey Hallsová zvládla na výbornou.

Čarodějnický proces v Pendle Hill bývá nazýván také „Salem Anglie“. Tehdejší král James I. se o lov čarodějnic velmi zajímal, čehož využil místní soudce Roger Nowell (jedna z postav této knihy) a před soud dostal celkem 11 žen. Co je na tom všem nejdivnější? Že mu k uvěznění „čarodějnic“ stačilo svědectví teprve devítileté dívky. Chcete vědět víc? Přečtěte si Naději pro Fleedwood.

„Odkud to všechno máte? Od lékárníka z Padihamu?“„Od žen, které znám,“ odpověděla.„Myslíte moudré ženy, vědmy?“„Většina žen je moudrých.“Nerozpoznala jsem, zdali si mě dobírá.„Dá se jim věřit?“Významně se na mě podívala. „Dle názoru krále? Ne. Zahnal je do ústraní. Jenže lidi jsou pořád nemocní, pořád umírají a pořád mají děti, a ne každý má královského ranhojiče. Král udělal z moudrých žen čarodějnice.“
Hodnocení: 100 %
Říká se: nesuď knihu podle obalu. Tentokrát to neplatí, protože obálka, převzatá z originálu, je doslova okouzlující a ilustruje podstatné motivy příběhu (všimněte si oprátky, lišky, náhrdelníku…).

Pro čtenářky je kniha jasná volba - ukazuje odvahu a boj mladé ženy nejen o život, ale i za spravedlnost ve světě, kterému vládnou muži - ve světě plném intrik, klepů a veřejných tajemství. Když už je řeč o tajemstvích - zaručeně vás dostane i atmosféra lesů, vřesovišť a putování po rozbahněných cestách.
Naděje pro Fleetwood si mě získala a s klidným svědomím ji hodnotím jako jeden z nejlepších historických románů, jaké jsem dosud četla.
Stacey Hallsová: Naděje pro Fleetwood. Pavel Dobrovský - BETA s.r.o., Praha, 2019. 360 stran.
Historický román o čarodějnicích z Pendlu s okouzlující obálkou pořídíte třeba jako vánoční knihodárek přímo na webu nakladatelství Beta, kterému děkuji za zásobu napínavého čtení.

úterý 29. října 2019

Tim Weaver: Hon na mrtvého

První případ Davida Rakera
Tim Weaver: Hon na mrtvého.
Praha, Mystery Press, 2018.


Během 29. Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě jsem nemohla minout stánek s detektivkami a thrillery nakladatelství Mystery Press. Za stoly stáli dva milí redaktoři a na stolech velké krabice plné thrillerů s Timem Weaverem za cenu, které jsem prostě nemohla říct ne, ačkoli to znamenalo, že mi batoh značně ztěžkne. Původně jsem si šla především pro humorné detektivky Marie Rejfové, které mi jako e–booky prostě nestačí, ale když jsem viděla, jak thrillery s Davidem Rakerem mizí po hromadách, neodolala jsem. Navíc redaktoři svorně přikyvovali, že je to skvělé čtení.

Následných pár hodin jsem strávila v literární kavárně na náměstí s prvním dílem série – Hon na mrtvého. A pak jsem se na veletrh vrátila, abych si hned koupila druhý díl. Takže mi můžete věřit - stačilo 150 stran, abych věděla, že chci víc.

Hlavní hrdina David Raker je bývalý novinář, nyní soukromý detektiv specializující se na hledání pohřešovaných osob. Najme si ho stará známá Mary Towneová, aby našel jejího syna Alexe. Ten ale před šesti lety odešel z domu a před rokem ho našli mrtvého v ohořelém autě. Mary tvrdí, že ho před nedávno viděla jít po ulici. Bylo to jen poblouznění smyslů truchlící matky nebo smrt chlapce někdo nahrál? David se pouští do pátrání, které ho bude málem stát nejen domov a vzpomínky ale i život.

PŘED ROKEM bylo nalezeno tělo Alexe Townea. PŘED MĚSÍCEM ho jeho matka viděla na ulici.PŘED TÝDNEM David Raker souhlasil, že ho vypátrá.NYNÍ si přeje, aby tenhle případ nikdy nevzal.

Velkou předností Tima Weavera je pečlivost. Sepsal poměrně složitý příběh, který ale funguje. Jako každý správný detektivní thriller je plný odboček, slepých uliček a střípků, ze kterých musí detektiv a spolu s ním i čtenář poskládat řešení. Nechybí ani skvěle napsané nervy drásající scény!
„Tiše jsem zavřel a zacouval ke zdi vedle pantů. Sevřel jsem v ruce kapesní nůž a naslouchal mužovým krokům.
Dveře se začaly váhavě otevírat.

Mezerou mezi rámem a dřevem jsem spatřil tvář, přes níž se táhla tlustá jizva až ke koutku rtů, která jako by rozšiřovala jeho ústa. Udělal krok vpřed. Nyní jsem viděl jeho zátylek. Další krůček...“

Jak už to tak bývá, pátrání zavede detektiva do podsvětí, kde vládnou tajné organizace s opravdu dlouhými prsty, církevní sekty, dealeři drog a falešné doklady seženete do týdne. Tam není problém zmizet a začít znovu. Kapitoly jsou místy proloženy i vyprávěním ztraceného Alexe, ze kterých budete mít zaručeně husí kůži.
„Zpanikařeně trhl hlavou ze strany na stranu a zadíval se do tmy v pokoji. Okamžitě vedle sebe rozeznal operační stůl s kovovými nástroji vyskládanými nahoře. Vedle něj se nacházel monitor kardiografu. A za tím vším stála pod příkrovem tmy postava, která ho ze stínů sledovala.“

Hodnocení: 90 %
Nová hvězda moderního thrilleru si u nás zbudovala základnu fandů zcela oprávněně. Hon na mrtvého byl tajemný, akční i nervy drásající. Hlavního hrdinu jsem si rychle oblíbila pro jeho lidskost. Občas na mě působí soukromí detektivové spíš jako lovečtí psi, kteří se jen ženou za další stopou, ale David Raker je především muž, který stále ještě truchlí po smrti manželky. Bojuje sám se sebou, má strach. Vyprávění mělo šťávu a místy i správně ironický humor.
Mám jen jednu výtku: na to, že je hlavní hrdina bývalý novinář, si místy počíná s padouchy spíš jako bývalý mariňák, ALE všechno to kompenzuje konec. Je to ten typ zakončení, při kterém zíráte s otevřenou pusou. Jedním slovem: hustý!

Máte ve svém okolí milovníka detektivních thrillerů? K Vánocům mu pořiďte knihy s Davidem Rakerem na eshopu Mystery Pressu s luxusní slevou 30 %.

A jestli vás zajímá třeba i to, jaké autory čte Tim Weaver a jaká je jeho oblíbená kniha od Stephena Kinga, přečtěte si exkluzivní rozhovor.

úterý 1. října 2019

Paulo Coelho: Vyzvědačka

Mata Hari - lstivá Salome nebo jen žena toužící po svobodě?

„Jejím největším hříchem bylo, že měla svobodného ducha.“

Svůdná tanečnice, sen nejvlivnějších mužů světa, nedostižná, obdivovaná, malicherná. Než se ale dostala do Paříže jako Mata Hari, prošla si peklem. Už během studií byla znásilněna ředitelem soukromé školy. Toužila uprchnout před nudným životem, a proto se provdala za důstojníka, se kterým odcestovala do Indie. Manžel ji týral, druhé dítě jim zavraždila služebná…

Do Paříže přijela Mata Hari, orientální tanečnice, kurtizána. Netouží po lásce, zato po obdivu, špercích, šatech. Muže si jednoduše omotá kolem prstu a nasměruje je přesně tam, kam potřebuje. Konečně žije. A když světem otřese první světová válka, aby mohla prchnout z Německa zpět do Francie, naoko přijme práci německé špionky, což ji nakonec stojí život.

Vyprávění začíná v roce 1917 ve vězení Saint-Lazare, kde život Mata Hari ukončí salva výstřelů popravčí čety. Umírá s hlavou vztyčenou s vědomím, že je nevinná. Zanechala po sobě svědectví pro svoji dceru. Poslední část knihy tvoří zpověď jejího advokáta.

„Mezi námi, prokazatelná fakta, která jsme měli k dispozici, byla tak nedostatečná, že by nestačila ani k odsouzení kočky.“

Paulo Coelho při práci na tomto díle prostudoval dosud nezveřejněné dokumenty a snaží se očistit jméno Mata Hari, která podle něj získala nálepku špionky neoprávněně.

Hodnocení: 90 %
Kniha pro mě byla velmi přínosná, neboť mám obrovské mezery ve vzdělání. Paulo Coelho je považován za jednoho z nejvlivnějších spisovatelů dnešní doby a Vyzvědačka byla první knihou, kterou jsem od něj četla. Navíc o Mata Hari jsem kromě toho, že byla tanečnice, nevěděla zhola nic. Takže dvojité díky patří mé sousedce, která mi knihu půjčila.¨

Nelze říct, že by to nebylo napínavé čtení, ačkoli jde o memoáry. Příběh Mata Hari byl tak drsný, jak jen umí život být. A nutno říct, že zaplatila jen za svoji odvahu překonávat tabu tehdejší doby.
Nesmírně se těším na další knihy Paula Coelha - mám v plánu se vrhnout na nějakou beletrii, ať taky zjistím, jakým jazykem ten proslulý spisovatel píše. Doporučíte mi něco?

Paulo Coelho: Vyzvědačka. Argo, Praha, 2016. 168 stran.

pátek 27. září 2019

Jan Jícha: Dva roky bez prázdnin


Jan Jícha: Dva roky bez prázdnin. 
Praha, Triton, 2014.

S humorem a botanopatií porazíte neduhy.

Příběh mladých lidí, kteří se vyzbrojili znalostmi alternativní medicíny a porazili nevyléčitelnou nemoc.

Šárka je mladá dívka ve starém, zhuntovaném těle. Trápí jí nesnesitelné bolesti hlavy a podle všeho i leukémie, kterou ale lékaři neprokázali. Když jí osud, nebo možná strážný anděl, přivede do cesty nadšeného lingvistu a botanopata Bohouše, netuší, že další dva roky stráví zavřená v podhorské chatičce choulíc se celý den před krbem rozpáleným i v květnu, aby ze zesláblého těla vyhnala zimnici.

Sledujeme kroky Bohouše, který po dva roky bez prázdnin zastává péči o nemocnou Šárku, zvládá dojíždění do práce a školy a ve volných chvílích tahá z lesa dříví, aby mu ta jeho křehká princezna nezmrzla. Bohouš, mezi trempy známý jako Kajman, je humorista a lingvista, který odmítá vandry i pozvánky na ceremoniály a jen pendluje mezi Prahou a chatou v lesích. Neúnavně. Vyloučením některých potravin (mléka, masa, cukru a dalších) si jeho sestra vyléčila roztroušenou sklerózu. Rozhodl se, že Šárku zachrání stejným způsobem, ať už si okolí myslí, co chce.

„Kajman se zájmem pozoroval svou sestru, jak se pomalým, rozvážným tempem prokousává ke zdraví. Neshodila tolik jako on, ale když se spolu občas potkali v koupelně, neměli si co vyčítat. Lezla z ní žebra i bedra a to málo ženského, co stačila nasbírat o svých sedmnácti let, se rovněž vytratilo kamsi na zotavenou.“

Kniha je prostoupená inteligentním humorem a vírou v uzdravení. Zejména první kapitola vám polechtá bránici.
„Kajman si někdy v těch letech, kdy se z homo chlapečka stává homo erektus, životní obzory se rozšiřují panoramatickým pohledem skrze první pivní sklenice a chlupů přibývá rychleji než rozumu, často pohrával s neodbytnou myšlenkou, pokud si zrovna nepohrával s něčím jiným.“

Zároveň se vypravěč pozastavuje nad domýšlivostí lidí (na všech frontách - příbuzných, lékařů, přátel). Poselství je zřejmé - nezavrhujte lidi jen proto, že nejsou stejní jako vy sami. Personální vypravěč je do příběhu osobně zainteresován - netají se tím, že se příběh stal a Bohouš je ten, kdo knihu sepsal. Vyprávění je navíc proloženo deníkovými zápisky, dopisy a především ozvláštněno opravdu humornými rozhovory zainteresovaných strážných andělů.

Autorem je Jan Jícha. Český prozaik, básník, překladatel, písničkář, scénárista a také aktivní obdivovatel zdravého životního stylu, o němž vydává časopis Zrnění. Na webu časopisu se dozvíte nejen o zdravé stravě, ale i tom, nakolik je román Dva roky bez prázdnin autobiografický. „...je autentickým svědectvím o prvních letech Klářiny náročné regenerace a jejich společného živobytí. Je to kniha drsná i dojemná, vážná i vtipná a během let se stala takřka kultovní četbou těch, kdo to se zodpovědností za vlastní život a zdraví myslí vážně.“ To, že je Jan Jícha vskutku renesanční člověk dokládá i fakt, že knihu opatřil i vlastnoručními ilustracemi.

Hodnocení: 80 %
Zpočátku jsem u čtení řičela smíchy. Dva roky bez prázdnin mě zaujal svou opravdovostí. Ale knihu
jsem dvakrát odložila rozečtenou, abych pak přes sto stran dočetla na jeden zátah. Jednak pro mě bylo těžké se zorientovat v časoprostoru a postavách, které byly jednou pojmenovávány přezdívkami a hned nato jmény a také to místy zavánělo botanopatickým fanatismem. Považuju se za člověka otevřeného různým stravovacím návykům, za svobodna jsem koketovala s vegetariánstvím a ráda se k němu zase vrátím, ale s představou, že je jídlo prostředkem k vyrovnání vesmírné energie, se asi jen tak neztotožním. Díky mé zkušenosti s jiným způsobem stravování jsem ale při čtení pokyvovala hlavou nad jízlivými poznámkami od lidí, kteří porozumět odlišnosti nechtějí. To je ta opravdovost.

Tonoucí se stébla chytá - kniha je o boji s údajně nevyléčitelnou nemocí. Opravdovým strašákem, kterého umí klasická medicína „jen“ zmenšit. Dva roky bez prázdnin by si měli přečíst všichni, kteří mají zdraví na houpačce a se sdělením lékařů, že je bolest normální, se nehodlají smířit. A lidé dosud zdraví, kteří se rádi pobaví a mají otevřenou mysl.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Triton, u kterého knihu zakoupíte. Ukázku z knihy naleznete na tomto odkazu.


Jan Jícha: Dva roky bez prázdnin. Praha, Triton, 2014.

úterý 24. září 2019

Stephen King: Povznesení

Povznesení je (snad) jen protažení před maratonem


„Minulost je historie, budoucnost je záhada.“


Scott Carey vypadá stále stejně, přesto ale neustále ztrácí na váze. Je tu také pár dalších podivností. Váží stejně v oblečení i bez něj. Se svým problémem se svěřuje doktoru Ellisovi. Kromě toho se Scott ve městečku Castle Rock, kde se odehrává celá řada Kingových příběhů, potýká s problémy s lesbickým párem, jejichž pes pravidelně vykonává svou potřebu na Scottově trávníku. Jedna z majitelek je přátelská, druhá studená jako led. Snaží se otevřít v Castle Rocku restauraci, místní komunita je však vůči homosexuálnímu páru zaujatá. Když Scott pochopí předsudečné myšlení včetně vlastního, snaží se pomoci. Nepravděpodobné spojenectví, každoroční běžecký závod a tajemství Scottova trápení nakonec probouzí v lidech, kteří sobě i ostatním „dopřávali“ tolik zlého to nejlepší.

Tentokrát King zcela vybočil ze svých nadpřirozených kolejí - motiv neovlivnitelného hubnutí je ústředním motivem jen první kapitoly a pak se občas připomene, ale nikoli jako strašák. Scott se kupodivu rychle smíří s faktem, že dřív nebo později (nakonec dřív, než čekal), bude s váhou na nule. Žádné vysvětlení, kde ke svému postižení přišel, žádné hledání viníka, žádné prokletí, žádný strach nebo boj, ale prosté smíření se a povznesení. Hubnutí mu nakonec přináší víc štěstí, než byste tušili.

„Dokázal přejít svůj velký obývací pokoj čtyřmi dlouhými kroky nebo se ve skoku chytit stropního trámu a zhoupnout se na něm jako Tarzan. Ještě nedosáhl váhy, jakou by měl na Měsíci, ale daleko k ní neměl.“

Dalším významným tématem jsou sousedské vztahy a společenské předsudky na malém městě. Konkrétně jde o dvě ženy, které si v Rocku otevřely restauraci a nejsou jen přítelkyně, ale i manželky. Jejich vegetariánské bistro se potýká s nedostatkem zákazníků, ale není to tím, že by místní neměli rádi fazole. Nemají rádi sňatky mezi homosexuály. Scotta stojí nemalé úsilí, než svým sousedkám dokáže své přátelské úmysly. Snaží se být King na stará kolena politicky korektní? Kouzelná skříňka pro Gwendy byla o obtloustlé holčičce, Povznesení o nelehkém životě lesbického páru na malém městě… I kdyby ano, je mi to jedno.

Zasazení příběhu do fiktivního městečka Castle Rock bylo geniálním tahem - v Castle Rocku se odehrálo nemálo Kingových románů a Povznesení je plné narážek na ně. Dokonce už existuje interaktivní mapa státu Maine, na které najdete všechna klíčová místa z knih, včetně města Castle Rock. Ale snad poprvé působí místní lidé obyčejně - možná to jsou trochu homofóbní maloměšťáci, ale vzhledem k tomu jací famagoři obvykle žijí po boku hlavních postav, jsou tihle lidičkové docela fajn.

Hodnocení: 85 %
Jsem Kingova fanynka, takže bych s chutí přečetla i nákupní seznam, který by napsal. Po útloučké Kouzelné skříňce pro Gwendy z loňského roku přichází s další krátkou, zato však graficky vymazlenou, novelou z Castle Rocku.

Povznesení je kniha na jeden večer, což mě trochu mrzí. Důležitý je pro mě konečný dojem - závěrečná scéna byla magická a zbyl mi po ní sladký úsměv na rtech. Je to laskavé a povznášející čtení. Dobré srdce k době poutá další a Scott nachází přátele, když je nejvíc potřebuje. Kniha je oslavou života - Scott ví, že brzy zemře a užívá si každý okamžik. Možná už i Stephen tuší, že tu nebude napořád.

King to vlastně nemá vůbec lehké, když jednou jsou fanoušci zklamaní tím, že novela nemá ani 150 stran a jindy ho haní za to, že je jeho psaní až moc rozvláčné.

Kolik stran je pro vás ideální, abyste si příběh užili?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, které si i nadále váží všech malých blogerů s velkou knihovnou a láskou k literatuře. Právě u nich si můžete knihu za pěknou cenu zakoupit.
Stephen King: Povznesení. Pavel Dobrovský - BETA s.r.o., Praha, 2019. Překlad Linda Bartošková. 144 stran.

pátek 13. září 2019

5 knih Stephena Kinga, které si musíte přečíst, než půjdete do kina

Jakou knihu přečíst od Kinga jako první?

Sleduji Knižní závisláky (taková prima facebooková skupina pro knižní maniaky) a neušly my množící se dotazy na knihy Stephena Kinga a konkrétně TO. Jelikož jsem fanynka číslo 2 (hned po Annie Wilkesové), začala jsem se na dotazy odpovídat. Erudovaně a objektivně, samozřejmě. 😉

TO jsem odložil na straně 100

Než se začnete vznášet spolu s ostatními diváky při promítání druhé části filmového zpracování To, pravděpodobně sáhnete i po knize (pokud rádi čtete a pak si v kině mumláte, že kniha byla lepší než film).

To je opravdu dlouhý román čítající 1096 stran, 5 částí a hned 7 hlavních hrdinů. Zároveň je to dokonalá přehlídka Kingových vypravěčských darů.

Z počtu stran vyplývá, že úvod je o něco obsáhlejší, než jste zvyklí u běžně dlouhého románu. King vás musí seznámit se všemi hrdiny a jejich letními dobrodružstvími, než vypustí klauna z kanálů…

A To je na čtenáře Kingem dosud nepoznamenaného možná příliš velké soustoto (nikoli čtenář pro něj, protože ono má opravdu veeelkou pusu).
Jednak je opravdu skličující a druhak vyžaduje opravdu soustředěné čtení.

ALE kniha je jedinečná, protože dokonale mapuje dětský svět fantazie a nestvůr, které jsou vlastně jednou jedinou. Zároveň se v ní kumulují sociologické nešvary společnosti, před kterými byste raději zavřeli oči - týrání dětí, nejdrsnější formy šikany, homofobie a pobožnůstkářství. Takže za ty hodiny čtení rozhodně stojí.
Jestli jste zvědaví, o čem kniha opravdu je, doporučuji přečíst perfektně převyprávěný děj na Wikipedii

Následuje pět knih, které byste si měli přečíst, než se postavíte zubatému klaunovi.


King není vůbec takový brutus?

Začněme tím nejstrašidelnějším, co mám na polici knihovny - Prokletí Salemu. Po přečtení jsem si na kliku pokojíčku pověsila křížek, druhý na krk a bála jsem se spát při otevřeném okně ještě pěknou dobu. Tyhle pocity ve mně zůstaly doteď. Div, že jsem nezačala skupovat stříbrné kulky, jestli by teda vůbec k něčemu byly.
King pozval do již zkaženého malého města kdesi v Maine pár upírů a ubytoval je ve venkovském sídle. Každou noc pak upírů ve městě přibývá. A nakonec ani nevíte, jestli nejsou na vině sami obyvatelé Salemu.


Bylo, nebylo, v jednom horském hotelu trochu strašilo (ve věži Jacka Torrance).

Du, du, du, du, du... REDRUM

Miluju Osvícení (i to Kubrickovo filmové, protože Nicholson je famagor jak vyšitej). A kniha je mnohem lepší (nečekaně!). Byla to první kniha, u které jsem se tak strašně bála, že jsem ji musela odložit na stůl a prchnout.

Osvícení je především o vztazích mezi členy rodiny Torrancovy.  Jack, středoškolský učitel, svoji frustraci kompenzuje pitím martini. Když ho ze školy propustí, „štěstěna" mu přihraje místo zimního správce hotelu Overlook. Vezme manželku, pětiletého syna Dannyho a vyrážejí do hor. Budou mít spoustu času pro sebe a dost je překvapí, že v hotelu nejsou tak úplně sami. Jack si s sebou přiveze do skříně hromadu kostlivců. Danny, obdařený nadpřirozenými schopnostmi, bude bojovat nejtěžší boj ve svém životě - bude stát nejen proti prokletému hotelu ale i vlastnímu otci. A vy v ševelení severáku možná uslyšíte kroky… A možná to budou kroky naděje.

Nemáte plány na listopadové víkendy? Nenechte si v kině ujít Doktora Spánka, zdařilé pokračování příběhu o Dannym Torrancovi.

Fanynka číslo 1 má po ruce sekeru.

Misery je napínavý psychologický román odehrávající se v jednom pokoji. Spisovatel Paul Sheldon se po autonehodě probouzí v domku u bývalé zdravotní sestry Annie Wilkesové (nebojte se, tady soupis postav končí), čistě náhodou velké fanynky jeho románů o Misery, které ale skončily smrtí hlavní hrdinky. S tím se Annie nehodlá smířit, a tak přemluví Paula, aby napsal další díl a hrdinku vzkřísil. A spisovatel nemá příliš na vybranou, protože jeho ošetřovatelka má dost drsné metody přemlouvání…

Tentokrát tu nejsou upíři, čarodějové, bubáci, ale monstrem je vlastně obyčejný člověk. King prohlásil, že kniha není jen o potrhlých fanoušcích, ale i o kokainu, na němž byl závislý.
Až knihu dočtete, pusťte si film s Batesovou v hlavní roli. Nebojte se, bude to brutus.

Cesta je dlouhá a ka je kolo.

Magnus opus Stephena Kinga je bezesporu série Temná věž. Netuším, kolikrát jsem v knihovně vzala do ruky Pistolníka, přečetla si anotaci a zase ho vrátila do poličky. Westerny? To není nic pro mě. Půjčila jsem si ho až jako úplně poslední knihu od Kinga a změnil mi život. Temná věž se totiž souvisí v podstatě se vším, co kdy King napsal. Stvořil komplexní svět s vlastní mytologií srovnatelný s Pratchettovou Zeměplochou nebo Středozemí od Tolkiena. 

Pistolník Roland je poslední z legendárních pistolníků ve světě, který se hnul. Má jediný smysl života - dojít k Temné věži - stavbě, v níž se prolínají všechny světy. Cestu k ní zná muž v černém, kterému je Roland v patách. Ale odpovědi něco stojí. 

Western, postapokalypsa, fantasy, magie. Ačkoli je první díl trochu vleklý, je to skvělý úvod do jiného světa. Po dočtení hned sedlejte koně na pokračování. A tentokrát mám důležitou radu - film si určitě nepouštějte.

Je libo povídky?

Hrůza číhá i tam, kde to nečekáte. Třeba ve sbírce Noční směnakterou jsem před nějakou dobou recenzovala a mimochodem hned první z nich je zase upířina. King nezapomene ani zadrnkat na struny pravých dětských děsů z otevírajících se skříní v pokoji nebo pole plného vysoké kukuřice. Jednoznačně jeho nejlepší povídková sbírka. A pokud máte raději víc stránek, sáhněte po Mlze. Vřele doporučuji povídky Jaunt, Nezmar a Mlha.


A jakou pětici knih byste začínajícím Kingofilům doporučili vy?

Sledujte mě i na facebooku, kde právě běží soutěž o knihy.

neděle 1. září 2019

Zpěvy hvězd a stínů (Jeden hot a druhý čehý)


Devět povídek se pyšní různou kvalitou i délkou. Na začátku sbírky stojí sci-fi povídky Věž z popela, Patrick Henry, Jupitěr a dřevní kosmická loď (když ji vynecháte, o nic nepřijdete) a fantastická Stanice Šerá voda, která popisuje počínání skupiny vědců na uzavřené stanici na cizí planetě, kterou pokrývá zřejmě inteligentní parazitická houba.

Osamělé písně Larena Dorra jsou nádhernou fantasy baladou. Tady se snad poprvé Martin rozmáchl a zapěl nádhernou píseň o protnutí světa Sharry, věčné cestovatelky branami mezi světy, a krále Larena, který má jen pro sebe celý nádherný a v noci strašidelný svět.

Následují povídky Noc Vampírů (slabé!), Na útěku (krátké a slabé) a Noční směna (malinko lepší). Snad zvládáte rychlo čtení, protože tahle trojice vám toho moc nenabídne. Je tu ale velké ale. Následující dvě vám to zaručeně vynahradí.

Za jediný včerejšek líčí post apokalyptickou verzi našeho světa (a to já moc ráda!). Skupinka přeživších založila novou komunitu a snaží se žít ze dne na den. Večery jim zpříjemňovaly každodenní koncerty bývalé hvězdy hudebního průmyslu Keitha.
„Keith byl jediná kultura, která nám zbyla. Náš básník, náš trubadúr. Jeho kytara a písničky nám stavěly most do minulosti. Taky byl cestovatel v čase, ale o tom jsme se moc nebavili, dokud se neobjevil Winters.“
Zmíněný Winters, (pravděpodobně) bývalý poručík námořní pěchoty, se stane novým vůdcem skupiny a všechno změní. A trnem v oku se pro něj stane hudebníkovo cestování v čase. Povídka je především o snech a nadějích v kontrastu s realitou. Je to o střetu dvou světů dvou lidí - jeden sní o minulosti zaváté písky času, neschopen fungovat a smířit se s přítomností. Druhý sní o zářné budoucnosti.

Poslední povídka Oceloví andělé je opět sci-fi jako z učebnice - drsné, nesentimentální a kritické. Lidé, děti Bakkalonovy, se rozhodli kolonizovat vesmír a utlačují zdánlivě slabší a zaostalejší původní obyvatele planety Korlos. Že vám to připomíná Avatara? Mně taky. Oni zaostalí obyvatelé mají vlastní bohy a pyramidy, které kolonizátoři ničí. Martin zde kritizuje náboženský fanatismus a xenofobii. A vy si povídku přečtěte, protože na konci vám pěkně spadne brada.

Hodnocení: 60 %
Jeden hot a druhý čehý. Povídky jsou opravdu různé kvality - jedna vám přijde nezajímavá, utahaná, nedotažená a hned po ní následuje taková, o které přemýšlíte ještě večer před usnutím a ještě pár dní vás při pomyšlení na příběh Sharry a Larena bolí u srdce. A moc se mi líbí grafické zpracování obálky.

Zpěvy hvězd a stínů je jedna z jeho prvních povídkových knih (v originále vyšla v roce 1977), takže budiž Martinovi odpuštěno - vypsal se až mezi nejlepší fantasy a sci-fi autory současnosti. Přiznám se, že mě dosud políbil jen letmo - sbírkou povídek Písně mrtvých. Ale nevzdávám to s ním a mé srdce touží po přečtení Snu Ockerwee, což by měl být brilantně napsaný horor a určitě nevynechám ani Písečníky. Třeba se i já zařadím mezi jeho skalní fanoušky, ale díky Zpěvům hvězd a stínů to nebude.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Triton, jejichž edice Trifid plná nejlepšího sci-fi a fantasy rozhodně nesmí ujít vaší pozornosti.
G.R.R. Martin: Zpěvy hvězd a stínů. Triton, Praha, 2006. Edice Trifid.

sobota 31. srpna 2019

Prázdninové shrnutí - 2 504 stran.

Přečteno knih: 9
Celkem stran: 2 504
Průměrné hodnocení: 4,5 hvězdy

Tituly abecedně seřazené: Děvče - mé dětství a druhá světová válka, Lisey a její příběh, Léon a LouiseMalý princMauglí, Pařížský architekt, Poslední vlak do HelsingøruStranger Things: Temný experiment, Zpěvy hvězd a stínů.

Který z letošních prázdninových pokladů vám můžu doporučit? Nejlíp se mi četl i recenzoval Lisey a její příběh a Pařížský architekt. Naopak nejhorším čtenářským zážitkem pro mě byla kniha Děvče . mé dětství a druhá světová válka. 

Asi jste si všimli, že léto bylo, co se žánrů četby týče, dost různorodé. Taková jsem já. S oblibou říkám, že si ráda přečtu všechno - od ruských klasiků až po jídelní lístek.

A jaké bylo vaše knižní léto?


čtvrtek 22. srpna 2019

Zasejřeně dobrej příběh (Stephen King: Lisey a její příběh)

„ ‚Protože příběhy, to je moje práce. … Lovím je z tůně. Vyprávěl jsem ti o tůni, že?‘
‚Ano, Scotte. Kam všichni chodíme pít.‘
‚Jo. A rozhazovat sítě. Někteří opravdu stateční rybáři - Austenové, Dostojevští, Faulknerové - dokonce vyrazí na člunech a pustí se až tam, kde plují velké kusy, ale ta tůň je zrádná. Je větší, než vypadá, je hlubší, než kdokoli odhadne, a mění vzhled, zvlášť po setmění.‘ 

King píše o něčem zcela novém - žádní upíři, šílenci nebo monstra, ale manželství a tajný svět, který si v něm lidé budují. A také tajemství, která zůstávají i po čtvrtstoletí stráveném v jedné posteli. Lisey a její příběh je v jádru příběhem o lásce -  vášnivé, něžné, smutné, drsné a nekonečné.
Lisey Landonová je už dva roky vdova po slavném spisovateli Scottu Landonovi. Konečně se rozhodne přetřídit pozůstalost v jeho pracovně. Zaskočí ji, s jakou silou se k ní začnou vracet vzpomínky, o kterých roky neměla ponětí. A vydá se na cestu, kterou pro ni Scott před smrtí nachystal.

Hned zkraje vás možná King trochu nasejří, když vám předhodí pár šťavnatých návnad. Bude vám před obličejem mávat dobrůtkami, nechá vás je olíznout, očichat, ale pak je strčí zase do kapsy a řekne: jen si počkej, všechno se dozvíš. Jen dobrý čtenář přemůže chuť vztekle zavrčet a bude číst dál. Ale nebojte se, trvalo jen 150 stran, než jsem začala tužkou podtrhávat úlovky z jazykové tůně.

Román je kompozičně propracovaný a v jednu chvíli se tu propojují dokonce tři časové roviny.
Lisey se utápí ve vzpomínkách na zesnulého manžela a zjišťuje, že spoustu toho svinstva prostě vytěsnila, aby se tak chránila sama před sebou.
„Napadlo ji, že s něčím podobným se možná musejí potýkat váleční veteráni. Tohle byla jenom její bitva, ale
(ne, Lisey)
‚Nech toho‘ zašeptala a odstrčila talíř
(ne, milunko)
prudce od sebe. Kriste pane, že má ale chuť
(víš to moc dobře)
na cigáro.“
Rozhodne se strhnout mosty a vydat se po nápovědách, které ji Scott zanechal a dozvědět se pravdu. Proč? Do dopihele neví, ale už chce mít klid od všeho toho vyzvánění kvůli fréziím. 

Na své cestě bude muset čelit nejen psychopatovi, který touží po dosud nevydaných knihách Scotta Landona, sebevražedným sklonům vlastní sestry a pitomým řečem dalších dvou, ale i opravdu bolavým vzpomínkám na mrtvého muže, na to, jak ho jednou na poslední chvíli vytáhla ze spárů toho dlouhána, ale podruhé už to nestihla. Bude čelit šílenství rodu Landonů, chechtákům z Bájodolí a nakonec i … (mlč už!)

Není to první román Stephena Kinga o spisovateli (zkuste si přečíst Misery, Osvícení, Pytel kostí nebo Temnou půli). Tvrdí, že nejlepší romanopisci píšou o tom, co znají. A to má sakra pravdu.
King v jednom rozhovoru řekl, že i přes očividnou podobnost s jeho životem nesmíme brát román jako portrét jeho manželství. Každopádně Kingovi fanoušci dobře ví, na čem psával své první povídky i to, že má u psaní šíleně nahlas puštěnou hudbu. Lisey a její příběh je možná i určitou formou vypořádání s frustrací z nabubřelých akademiků.

„Měla pocit, že tam není nic zajímavého. Ani v zásuvkách, ani v kartotékách, ani na harddiscích počítače. No, možná nějaké perličky pro ty nejdivočejší Inkunky, sběratele a akademiky, kteří se udržují na svých pozicích hlavně tím, že v obskurních žurnálech, které vydává každý z nich, zkoumají literární obdobu špíny z pupku; ambiciózní, přemoudřelé hlupáky, kteří ztratili kontakt s tím, k čemu knihy a čtení vlastně slouží, a spokojí se s doživotním mlácení prázdné slámy v nabubřelých textech dunících prázdnotou, zato opatřených bohatým poznámkovým aparátem.“

Co Kinga inspirovalo k sepsání Lisey a jejího příběhu jsem se dočetla v knize Stephen King: Čtyřicet let hrůzy. Život a dílo krále hororu. Tedy, když se v nemocnici zotavoval se setkání s kapotou dodávky, Tabitha (manželka) mu uklidila pracovnu. Po propuštění domů ho varovala, aby do pracovny raději ani nechodil. Knihy měl v krabicích, koberce srolované, nábytek odvezený. Napadlo ho, že tak by to vypadalo, kdyby umřel. Takhle to bude vypadat, až umře. A někdo bude muset přebrat všechny papíry, uspořádat je… A co kdyby chtěl někdo ty papíry ukrást a začal by Tabithu obtěžovat? A tak vznikla Lisey a její příběh.

Hodnocení: 95 %
Sakra, King si osedlal koně a zatímco mu rádio vyřvávalo ty největší rockové pecky (nebo tentokrát možná i trochu country), sepsal skvělej příběh o manželství, psaní a jiných světech. To, že je králem hororu každý ví, ale je i králem psaní jako řemesla (protože tak o tom mluví - jako o řemesle). O
bubáky nebudete ochuzeni úplně - Scott má pořádně temnou minulost, ve které pár famagorů bude.
Pochválit musím i font použitý na obalu brožovaného vydání - konečně žádná kýčovitá krvavá písmena. A velký potlesk pro mistryni překladu Lindu Bartoškovou, která nejspíš stojí v té tůni hned vedle sai Kinga.

Příběh Lisey mě dojal, dostal a zcela pohltil. Dokázala jsem si na knihu našetřit pár minut i čtyřikrát denně. Četla jsem za chůze z města a chodila pozdě spát. Takže jestli rádi taháte knížky všude s sebou, Lisey a její příběh je to pravé čtení pro vás.

Za recenzní výtisk musím moc poděkovat nakladatelství Beta, kde ji můžete zakoupit. Ačkoli jsem knihu už měla v ruce třikrát (napoprvé jsem byla mezi těmi, kteří to po padesáti stranách vzdali, napodruhé jsem ji dočetla a napotřetí ji velebím do nebe a byla bych se nechala i tetovat), potřebovala jsem do ní dozrát. Říká se, že do třetice všeho dobrého, takže díky posílám do Bety.

Stephen King: Lisey a její příběh. Beta-Dobrovský, Praha, 2019. 2. vydání.

Nakonec je tu pro vás ještě pár perliček z tůně, kam všichni chodíme pít.
„Moc tě miluju na to, abych ti lhal, Lisey. Miluju tě vším, co považuju za srdce. Mám podezření, že taková totální láska se časem stane pro ženu břemenem, ale jinou lásku dát neumím.“

„Není divu, že se zcvokli, když věděli, že hned vedle našeho světa je jiný svět… a stěna mezi nimi je tak tenká…“

„Ty nevíš, jaké to je. Já mám za sebou dětství, kdy jsem byl jenom… kdy jsem byl jedna věc. Posledních šest let jsem další věc. Sice lepší, ale stejně, pro většinu lidí tady a na pittsburské univerzitě není Scott Landon zhola nic, jenom… posvátný jukebox. Vhodíš do něj pár babek a vypadne zasejřený příběh.“

Darda! Konec!

neděle 18. srpna 2019

Svět očima dítěte z hvězd (Malý princ)


Galaktický Malý princ


„Až se budeš v noci dívat na nebe, já budu na jedné z hvězd bydlet, já se tam budu smát, a tak ti bude připadat, že se smějí všechny hvězdy. Budeš mít hvězdy, které se umějí smát.“

Malý princ, jedno z nejslavnějších děl světové literatury, milován dětmi i dospělými, vyšel v roce 2016 v nakladatelství Triton s kouzelnými obrázky přední české ilustrátorky Markéty Vydrové.

Vybrala jsem si toto vydání pro kouzelné obrázky vytvořené náročnou kombinovanou technikou, ve které jsou zastoupeny různé způsoby a techniky malby akvarelovými barvami, zapouštění a kolorování tuší a kresba. Vznik některých z nich můžete sledovat přímo na videu a hotové ilustrace si prohlédnout v galerii.
Ilustrace © Markéta Vydrová, 2016
„Ale když tu květinu spase beránek,
je to pro něj stejné, jako kdyby
všechny hvězdy zčistajasna zhasly!“

Myslím si, že znovu ilustrovat knihu s ikonickými obrázky, chtělo hodně odvahy. Musím říct, že si s úkolem výtvarnice poradila bravurně a s pokorou. Její obrázky často využívají jako pozadí galaxii, což se mi moc líbí a působí to moderně a snově.

Mám ráda Malého prince, protože si ráda připomenu, jak vlastně nedůležité jsou všechny ty dospělácké starosti a jak je důležité naslouchat dětem. Jsou totiž mnohem moudřejší, než my rodiče. Vše důležité, je totiž očima neviditelné. Malý princ symbolizuje čistotu a nevinnost. Vypráví o přátelství, lásce a touze někomu patřit, ale zároveň zůstat svobodný.

A co možná nevíte je, že před několika lety jsem jednoho Malého prince potkala. Byl to muž, který byl uvnitř pořád malým klukem a koukal na svět jako na úžasné místo plné kouzel a tajemství. Když pak z mého života zmizel, věděla jsem, že na něj nikdy nezapomenu a budu se po nocích dívat na hvězdy a všechny budou moje přítelkyně. A budu mít chuť se smát. I když to pořád trochu bolí.

„Lidé už nemají čas na to, aby něco poznávali. Kupují si všechno hotové v obchodech. Ale protože přátelé se v žádném obchodě neprodávají, lidé už přátele nemají. Jestli chceš přítele, ochoč si mě.“

Ilustrátorka Markéta Vydrová spolupracuje s nakladatelstvím Triton v edici dětské knihy Laskavé čtení čítající už 22 titulů. Mimo jiné v ní vychází i knihy předního českého básníka, spisovatele a scénáristy Miloše Kratochvíla, se kterým paní Vydrová dlouhodobě spolupracuje. Za zmínku stojí například kniha pro začínající čtenáře Modrý Poťouch, která byla oceněna Zlatou stuhou.

Pokud vás tvorba Markéty Vydrové zaujala,  napsala knihu pro děti od sedmi let s názvem Můj skřítek Šalvěj - Skřítkosnění. Přečtěte si o dobrodružstvích malé Markétky, která si vymyslí kamaráda skřítka a zažívá s ním úžasná dobrodružství. Na Youtube najdete ukázku a pár slov autorky.

Hodnocení: 612 %
Malý princ je poetický a věčný. Je to kouzelně ilustrovaná kniha, ke které se budete rádi vracet. Rádi si ji jen tak prolistujete a připomenete si, že jste odpovědní za ty, které si k sobě připoutáte. A že všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.

Za recenzní výtisk a možnost si zavzpomínat na to, jak krásné je být dítětem, děkuji nakladatelství Triton, na jejichž webu si můžete opatřit i svoji letenku letenku na jinou planetu.

Nakonec vám přidám ještě zajímavý odkaz na fotokopie původních Exupéryho kreseb.

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ. Praha, Triton, 2016. 
Edice Laskavé čtení. Ilustrace Markéta Vydrová.
Ilustrace © Markéta Vydrová, 2016
„Myslím, že pro svůj útěk využil odletu tažných ptáků.“

neděle 11. srpna 2019

Poslední vlak do Helsingøru - duchařské noirové povídky

Temné povídky ze severu


Máte rádi klasické duchařské příběhy? Prokletá hrací skříňka, bílá tvář v okně prázdného bytu, duch potloukající se po nocích v barokním zámku - tohle všechno je námětem knihy Poslední vlak do Helsingøru. Ale je toho mnohem víc. Je to o vyšinutých, posedlých a zvláštních lidech žijících v současné Kodani. A po dočtení vám zůstane příjemné mrazení v zátylku.


„Když jsem šel kolem domu, moje oči bezděčně zabloudily k nejvyššímu patru, jen na sekundu, a já viděl tu tvář v okně, úplně jasně, zírala na mě s temným úmyslem, tváře propadlé pod vystouplými lícními kostmi.“

Musím vyzdvihnout brilantní pointy povídek a neopakující se náměty vycházející z klasických hororových děl ve stylu E. A. Poa, které by vystačily na samostatné novely. Rozsah povídek byl okolo deseti stran, takže tak akorát, aby se autorka nezačala nořit do zbytečné omáčky.

Nejvíc se mi líbila povídka Popínavé růže. O pošťákovi, který veze dopis osamělé staré ženě - vášnivé zahradnici s obrovským keřem popínavých růží. Paní Hoffmannová požádá pošťáka, aby jí pomohl vyměnit v domě žárovku. Ale pak si všiml rýče paní Hoffmannové, ležícího opodál mezi střepy. Brian usoudil, že tím ho musela srazit. Cítil v týle něco studeného a mokrého.Zkuste hádat, jak to s ním dopadlo?

Kniha vyšla v Edici evropská literatura - má úzký formát, který mi naprosto vyhovuje. Knihu si s sebou můžete vzít na letní dobrodružství. Červenočerná obálka je slušivá, ale název spolu s vyobrazenými kolejemi mi na první pohled evokoval spíš nějakou válečnou literaturu. Možná by knize víc slušel jiný název (třeba Bědující dívka nebo Hrací skříňka), když už jsou tam takové duchařské klenoty.

Hodnocení: 95 %
Devatenáct noirových povídek oceňované dánské autorky splnilo mé očekávání temné a melancholické četby, propojení děsu a černého humoru. Knihu mohu směle doporučit každému, koho lákají chladné večery v Dánsku, křupání sněhu pod nohama a tajemný pláč dítěte uprostřed noci vycházející z bytu nad vámi.

Za recenzní výtisk děkuji milému nakladatelství Beta, u kterého můžete knihu za lákavých 215 Kč zakoupit. Další poděkování patří blogerce píšící Knihomolský deník, která Poslední vlak do Helsingøru také recenzovala a dokonale mě na knihu nalákala.

Heidi Amsincková: Poslední vlak do Helsingøru. Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., Praha, 2019. 232 stran.

pondělí 5. srpna 2019

Pařížský architekt (Charles Belfoure)

Moderní architekt mezi mlýnskými koly 


Píše se rok 1942, Paříž, stejně jako velkou část Evropy, okupuje německá armáda. Lucien Bernard, nadějný architekt, právě spěchá za potencionálním klientem, když před jeho očima němečtí vojáci zastřelí přímo na ulici Žida. Otřesen dorazí na schůzku s bohatým Francouzem, který pro něj má opravdu zvláštní nabídku - zbudovat v jeho bytě skrýš před gestapem. Jediná chyba by mohla stát mnoho lidských životů.

Kniha Pařížský architekt je velmi dramatická a budete tajit dech doslova od prvních řádků až do konce. Děj plyne lineárně, ale kapitoly popisují nejen osudy architekta Luciena, ale všech, s nimiž se setkává. Nebudeme tak ušetřeni ani drastických kapitol o práci gestapa.

Hlavní hrdina Lucien je zcela oddán své práci. Vzrušení z nových zakázek je pro něj jako droga, stavební projekty jsou jeho vášní a hotové budovy jako vlastní děti. Navrhování úkrytů pro Židy bere zpočátku jako hru a důkaz vlastní důmyslnosti. Navíc je za práci velmi dobře placený a dostává zároveň i zakázky snů na stavbu obřích továren pro nacisty. Náhle se ocitá mezi mlýnskými koly - za pomoc Židům by byl okamžitě popraven, práce pro Německo je kolaborace, kterou lidé z odboje odměňují kulkou do hlavy. Smyčka kolem Lucienova krku se utahuje.

Stephen King ve své knize O psaní zdůrazňuje, že dobrý spisovatel píše o tom, co zná. Autor knihy Pařížský architekt  je úspěšný americký spisovatel, architekt a historik. Základy jeho románu tvoří historická fakta o životě Pařížanů za druhé světové války. Píše o německých zákazech, hladovějících dětech, přídělových lístcích, všudypřítomném strachu z gestapa, o bezbrannosti, fatalismu. A zároveň je to oslava lidské schopnosti se přizpůsobit v podstatě čemukoli.

„Jako většina Francouzů se vůbec nezajímal o to, co se stalo s Židy. Jediné, na čem záleželo, bylo zachránit si vlastní kůži. Uvědomoval si však, že čirá nenávist a brutalita zaměřená na Židy, byly něčím, co už nedokázal ignorovat. S Židy se v Říši zacházelo krutě. Byli loveni jako divoká zvěř. Zvláště odporné bylo, že to nepáchala skupina ignorantských polooděných primitivů, ale obyvatelé národa známého svou kulturou a inteligencí, z něhož pocházeli například Goethe nebo Beethoven.“

Hodnocení: 100 %

Kniha Pařížský architekt je skvěle vystavěný příběh - základem jsou historická fakta, cihlami
propracované osudy hlavních hrdinů a maltou láska k umění (architektuře i malířství). Je to dokonale lidský příběh - hrdinové sousedí s kolaboranty, lidé jsou i v těžkých dobách ochotni riskovat vlastní život pro záchranu druhých. Líbilo se mi, jak se postavy vyvíjely a bojovaly samy se sebou. Každé rozhodnutí je totiž mohlo stát život.

Konečné rozuzlení příběhu je geniální a nečekané. Autor je historik, a tak jste seznámeni s tím, jak to chodilo v Paříži v roce 1942. Charles Belfoure je navíc i architekt, takže očima hlavního hrdiny budete obdivovat architektonické skvosty města. Nutno podotknout, že ale nechybí ani opravdu drastické popisy výslechových metod gestapa.

Moje rada? Otevřete si láhev dobrého vína, pokochejte se nádhernou obálkou a pusťte se do čtení.

Za recenzní výtisk děkuji laskavému nakladatelství Beta, u kterého můžete knihu s lákavou slevou zakoupit.
Charles Belfoure: Pařížský architekt. Beta-Dobrovský, Praha, 2019. 376 stran.