Zpěvy hvězd a stínů (Jeden hot a druhý čehý)

Devět povídek se pyšní různou kvalitou i délkou. Na začátku sbírky stojí sci-fi povídky Věž z popela, Patrick Henry, Jupitěr a dřevní kosmická loď (když ji vynecháte, o nic nepřijdete) a fantastická Stanice Šerá voda, která popisuje počínání skupiny vědců na uzavřené stanici na cizí planetě, kterou pokrývá zřejmě inteligentní parazitická houba.

Osamělé písně Larena Dorra jsou nádhernou fantasy baladou. Tady se snad poprvé Martin rozmáchl a zapěl nádhernou píseň o protnutí světa Sharry, věčné cestovatelky branami mezi světy, a krále Larena, který má jen pro sebe celý nádherný a v noci strašidelný svět.

Následují povídky Noc Vampírů (slabé!), Na útěku (krátké a slabé) a Noční směna (malinko lepší). Snad zvládáte rychlo čtení, protože tahle trojice vám toho moc nenabídne. Je tu ale velké ale. Následující dvě vám to zaručeně vynahradí.

Za jediný včerejšek líčí post apokalyptickou verzi našeho světa (a to já moc ráda!). Skupinka přeživších založila novou komunitu a snaží se žít ze dne na den. Večery jim zpříjemňovaly každodenní koncerty bývalé hvězdy hudebního průmyslu Keitha.
„Keith byl jediná kultura, která nám zbyla. Náš básník, náš trubadúr. Jeho kytara a písničky nám stavěly most do minulosti. Taky byl cestovatel v čase, ale o tom jsme se moc nebavili, dokud se neobjevil Winters.“
Zmíněný Winters, (pravděpodobně) bývalý poručík námořní pěchoty, se stane novým vůdcem skupiny a všechno změní. A trnem v oku se pro něj stane hudebníkovo cestování v čase. Povídka je především o snech a nadějích v kontrastu s realitou. Je to o střetu dvou světů dvou lidí - jeden sní o minulosti zaváté písky času, neschopen fungovat a smířit se s přítomností. Druhý sní o zářné budoucnosti.

Poslední povídka Oceloví andělé je opět sci-fi jako z učebnice - drsné, nesentimentální a kritické. Lidé, děti Bakkalonovy, se rozhodli kolonizovat vesmír a utlačují zdánlivě slabší a zaostalejší původní obyvatele planety Korlos. Že vám to připomíná Avatara? Mně taky. Oni zaostalí obyvatelé mají vlastní bohy a pyramidy, které kolonizátoři ničí. Martin zde kritizuje náboženský fanatismus a xenofobii. A vy si povídku přečtěte, protože na konci vám pěkně spadne brada.

Hodnocení: 60 %
Jeden hot a druhý čehý. Povídky jsou opravdu různé kvality - jedna vám přijde nezajímavá, utahaná, nedotažená a hned po ní následuje taková, o které přemýšlíte ještě večer před usnutím a ještě pár dní vás při pomyšlení na příběh Sharry a Larena bolí u srdce. A moc se mi líbí grafické zpracování obálky.

Zpěvy hvězd a stínů je jedna z jeho prvních povídkových knih (v originále vyšla v roce 1977), takže budiž Martinovi odpuštěno - vypsal se až mezi nejlepší fantasy a sci-fi autory současnosti. Přiznám se, že mě dosud políbil jen letmo - sbírkou povídek Písně mrtvých. Ale nevzdávám to s ním a mé srdce touží po přečtení Snu Ockerwee, což by měl být brilantně napsaný horor a určitě nevynechám ani Písečníky. Třeba se i já zařadím mezi jeho skalní fanoušky, ale díky Zpěvům hvězd a stínů to nebude.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Triton, jejichž edice Trifid plná nejlepšího sci-fi a fantasy rozhodně nesmí ujít vaší pozornosti.
G.R.R. Martin: Zpěvy hvězd a stínů. Triton, Praha, 2006. Edice Trifid.