Karin knihomolka

 Knihovna AV ČR vypsala literární soutěž o nejlepší povídku sepsanou podle daného motivu. Nebyla jsem sice úplně nejlepší, ale byla jsem druhá nejlepší. Chcete si povídku přečíst ? Do toho. Takže mi povězte, co evokuje rytina ve vás? A já vám pak řeknu, co napadlo mě. Vlastně mi ten obrázek přišel tak inspirativní, že jsem k němu napsala povídku a půl. Nejdřív jsem začala s hledáním na internetu a celkem rychle jsem přišla na to, že příběh ilustruje Aktaiónův příběh , ve kterém tento hrdina přistihne bohyni Artemis při koupeli, ona se urazí a za trest ho promění v jelena. Následně je rozsápán vlastní smečkou psů.  Pustila jsem se do psaní takového trochu historického fantasy o dívce Artemis a jejím bratrovi, kteří se vydávají do lesa, tam narazí na Lešije... a tím to skončilo. Zjistila jsem, že si tím příběhem a hlavně jeho časovým zasazením nejsem jistá. Šla jsem spát rozčarovaná. A ráno se mi v hlavě zrodil úplně nový příběh, zasazený do současnosti a s pár narážkami na můj ...

Jaký je kurz tvůrčího psaní u Reného Nekudy? Kolik škrtání stojí za jednou povídkou? A jaké je to, když je kniha konečně na světě? Koupíte zde . Pokud mě sledujete na Facebooku , tak už víte, že jsem loni v září nastoupila na roční kurz Tvůrčího psaní pro pokročilé . A výsledkem je antologie povídek téměř všech účastníků, cenná zkušenost a noví kreativní přátelé. Co si budeme povídat, před první lekcí jsem byla zatraceně nervozní a to jsem tam snad jako jediná přišla s kamarádkou. První trable nastaly už doma: co si s sebou sakra sbalit? Psát si poznámky do notebooku nebo do zápisníku? Nakonec jsem po poradě s kolegyní vzala jen zápisník a ještě, že tak. Noťas s sebou netáhl nikdo. A po několika úvodních cvičeních nás René rozlosoval do skupinek po třech a začala sranda. Letos jsme totiž měli asi nejtěžší zadání : napsat trojpovídku s úplně cizími lidmi. Tři příběhy, které obstojí samy o sobě a zároveň jsou propojené (asi jako Čapkův Povětroň ). A měli jsme něco přes hodinu na to, aby...

Tvůrčí psaní. Tak se jmenuje předmět, kvůli kterému jsem se rozhodla upsat se na minimálně příští tři roky Univerzitě Palackého v Olomouci. Zakroužkovala jsem si ho červeně, několikrát, a modlila se, aby na mě zbylo místo. Když berou 15 lidí z celé fakulty, rovná se přijetí výhře ve sportce. Tudíž jsem sepsala půvabný motivační dopis, který jsem zaslala paní, co nám navyšuje kapacity. Naštěstí za týden odepsala, že se jedno místo uvolnilo a ona ho pro mě drží. Ach, nejspíš umím být docela přesvědčivá, když se vychvaluji a tak trochu hraji na city. Uspořádala jsem soukromou oslavu pro mě a moje ego. Jako doporučená literatura se ukázal Stephen King se svou knihou O psaní. A tak jsem první tři dny na koleji četla a četla. Už po několikáté. Psát 500 slov denně. Pozor na příslovce. Vydržet a psát. Pak jsem zase pro změnu dostala strach, že budu sedět se zkušenými "psavci" a úspěšně se znemožním. Většina spolužáků byla opravdu starší než já a mnozí z nich opravdu dobří. Ale nezne...