Trojpovídky - vyšla mi/nám kniha

Jaký je kurz tvůrčího psaní u Reného Nekudy? Kolik škrtání stojí za jednou povídkou? A jaké je to, když je kniha konečně na světě?

Koupíte zde.

Pokud mě sledujete na Facebooku, tak už víte, že jsem loni v září nastoupila na roční kurz Tvůrčího psaní pro pokročilé. A výsledkem je antologie povídek téměř všech účastníků, cenná zkušenost a noví kreativní přátelé.

Co si budeme povídat, před první lekcí jsem byla zatraceně nervozní a to jsem tam snad jako jediná přišla s kamarádkou. První trable nastaly už doma: co si s sebou sakra sbalit? Psát si poznámky do notebooku nebo do zápisníku? Nakonec jsem po poradě s kolegyní vzala jen zápisník a ještě, že tak. Noťas s sebou netáhl nikdo.

A po několika úvodních cvičeních nás René rozlosoval do skupinek po třech a začala sranda. Letos jsme totiž měli asi nejtěžší zadání: napsat trojpovídku s úplně cizími lidmi. Tři příběhy, které obstojí samy o sobě a zároveň jsou propojené (asi jako Čapkův Povětroň). A měli jsme něco přes hodinu na to, abychom vymysleli, o čem to bude. Takže kolegyně chrlily jeden nápad za druhým a já... prostě funguju jinak. Ke mně ta inspirace přijde po špičkách a pak mě nakopne.

Tenkrát jsem četla Lisey a její příběh od Kinga a je tam situace, kdy vytáhne hlavní hrdinka z poštovní schránky mrtvolku kočky. A to mě nakoplo, takže za měsíc byla povídka opravdu napsaná a kupodivu sklidila ovace.

Abych to zkrátila – od září do března jsem napsala čtyři povídky a toužila jsem se vymanit z hororového žánru (nechtěla jsem, aby si babičky a rodiče ťukali na čelo, až jim dám přečíst "moji" knihu), abych nakonec dostala nabídku od "horor týmu", který jsem neskutečně obdivovala a napsala s nimi trojpovídku, kterou najdete v knize.

O čem je povídka, kterou v knize najdete

Tohle je asi nejdůležitější informace ze všech - takže tahle trojpovídka je fakt hustá, hororová (moje část nejmíň) a pojednává o tom, jak se může zvrtnout zubní hygiena. Takže jestli skřípete zoubky jen při té představě, co teprve, až si to přečtete! 
Jak jsem už psala - do týmu jsem se přidala, když už měl Jiří i Týna svoje povídky v hlavě, takže jsem je musela jen doplnit a hlavně domyslet konec, což byl teda úkol nad úkoly. A jak jsem se s tím popasovala, si musíte přečíst.Když jsem viděla ilustrace k povídce, vyskočila jsem metr vysoko. Vážně. Jsou naprosto DOKONALÉ. :)

O čem jsou další povídky

Celkem do antologie přispělo 27 autorů a samozřejmě jsem povídky četla všechny. Byly tam takové, co se mi líbily hodně a některé, co míň. Ale to k tomu prostě patří. Jsou tam povídky tajemné, humorné, mystické i skoro až poetické. A je úžasné, že někdy se ty žánry míchají i v rámci jedné trojpovídky. Začíná to jako záhada a končí jako komedie. Tohle jinde jen tak nezažijete.

Jak je hodnocení subjektivní

Mimochodem, byla jsem i v týmu, ve kterém jsme se rozhodli napsat příběh o naději za války. Mělo to být trochu o lásce, samozřejmě trochu drsné a děsivé, ale hlavně vyvolat úsměv. Ten večer jsem z kurzu odcházela se slzami v očích, protože příběh, který jsem napsala, dojímal i mě samotnou a některé pasáže byly reálné vzpomínky na moji babičku. Ale kolegové z kurzu to vesměs zdrbli. 
Skálopevně jsem věřila v to, co jsem napsala. A byla jsem do své vlastní práce tak zahleděná, že mě ani nenapadlo, že by třeba nemusela být perfektní. A když tam po přečtení někdo řekl, že mu to připadalo jako klišé, tak jsem chtěla dětinsky bušit pěstičkama do stolu, že to není klišé. Takže po cestě z kurzu jsme s kolegyní nadávaly, foukaly si rány a koupily si nějaké knížky a taky víno. Samozřejmě.

A když jsem druhý den sebrala všechny síly (asi ještě ovíněná) po cestě z Prahy do Brna a povídku jsem si po sobě přečetla novýma očima, vlastně chápu, co se jim na ní nelíbilo. Je to jako kdyby vám někdo vylil kýbl nostalgie na hlavu. A je to trochu pravda, protože hlavní postava je psaná podle mojí babičky, která opravdu byla jako žena z černobílého filmu. A vážně to chtělo trochu šťávy, kterou jsem tam kdesi u Pardubic přilila.

Povídku nakonec v knize nenajdete, ale nenechala jsem ji ležet u ledu a poslala ji do literární soutěže. A hádejte co? Porotě se tak líbila, že jsem získala druhé místo v kategorii próza. Jestli si ji chcete taky přečíst, najdete ji ve sborníku. No, není to legrace?

Pomocník spisovatele

A víte co? René má na webu děsnou spoustu různých vychytávek pro psavce - knihami počínaje a pomocníky jako jsou Povídkář a Charakterovník konče. A naprosto boží byla měsíční spisovatelská výzva, během které mi každý den chodil na mail kreativní úkol na pět až deset minut. Jeden z nich dal vzniknout povídce, která pak skončila na sedmém místě v literární soutěži HorrorCon. Mrkněte, fakt jsem o bod pod čarou.
Takže vím jedno - kurz Tvůrčího psaní u Reného Nekudy mě sice párkrát zdeptal, ale taky mě posunul o několik mil dál. Není totiž nic lepšího, než okamžitá zpětná vazba a navíc od tolika lidí. A není nic lepšího, než poznat další talentované psavce. A René je prostě mistr kreativity a milej chlap.
Díky.
Jo a kupte si Trojpovídky. Já na tom nezbohatnu, výtěžek jde na projekt Spolu, ale třeba bude dotisk a v pevné vazbě a to je všechno, co si můžu přát.