Karin knihomolka

Hollyberry je zpátky! King je zpátky! A pokud jste si mysleli, že vás po těch desítkách knih už nemá čím posadit na zadek, tak si připravte polštář, protože novinka Nevyměkni je jízda, ze které se vám protočí panenky. Holly, ty moje malá asociální hrdinko Kdo mě zná, ví, že pro Holly Gibneyovou mám slabost. Sledovat její cestu od té ustrašené, neurotické myšky z Pana Mercedesa až po tuhle sebevědomou (i když pořád trochu divnou) soukromou vyšetřovatelku , to je prostě balzám na duši. Ale ani ona občas neví. A King ji v tom nechá pěkně vymáchat – jednou má sakra dobrou stopu a vy jí fandíte, a jindy se chytne něčeho úplně mimo a vy jako čtenáři už tušíte, že tohle je slepá ulička. Je to geniální! Sedíte u toho, trnete a máte chuť na ni zařvat: „Holly, sakra, tudy ne!“  A právě v těchhle momentech, kdy Holly tápe, chybuje a znovu se zvedá, je nejvíc lidská Ještě se sluší zmínit, že ani v Nevyměkni Holly neřeší žádné nadpřirozeno , žádné zlé, ošklivé zrůdy jako v Outsiderovi , ale...

Lyla Edenová tráví veškerý volný čas ve své kavárně. No a? Komu na tom záleží, když jí to přesně takhle vyhovuje? Ten podnik je její všechno. Její jediné všechno. Jenže její sestra Eloise věří, že vyrovnaný životní styl vypadá krapet jinak, takže ji jednoho dne z kavárny vypoklonkuje s tím, aby si šla odpočinout. Vyvětrat hlavu. Což je chyba. Dost zásadní. Jenže kdo mohl tušit, že na své oblíbené stezce v horách narazí na zrzavého muže s jizvou, který se ji pokusí uškrtit. O dva dny později přijíždí do města policista Vance Sutter – už čtyři roky pátrá po muži, jehož popis přesně odpovídá tomu, co ublížil Lyle. A udělá cokoliv, aby ho našel. Nejen kvůli svojí pomstě, ale i kvůli krásné, statečné Lyle. Podaří se jim muže s jizvou najít? Jedno je jisté – čas mají jen do prvního sněhu a pak se jejich cesty zase rozejdou. „Nikdy jsem se ho neptala, jestli pak přijede. Jistě, přijel každý večer, přesto jsem se nikdy neptala. Nechtěla jsem, aby si o mně myslel, že jsem nějaká stíhačka. A n...

Jsou věci, které by si autor vymyslet netroufl – protože by mu je čtenář nevěřil. Co s těly je kniha postavená přesně na těchhle momentech. Na ironii osudu, šílených náhodách a řetězcích událostí, které působí absurdně jen do chvíle, než si uvědomíte, že takhle přesně funguje život. Ken Jaworowski znovu bere obyčejné lidi, hodí je do neobyčejných situací a nechá je dělat rozhodnutí, která sice dávají smysl v daném okamžiku, ale o to víc pak bolí v důsledcích. Lidi, kteří se ocitli ve špatný čas na špatném místě Po Poklescích maloměsta , které mě naprosto pohltily skvěle napsanými postavami a černým humorem, jsem od Co s těly čekala další dávku napětí a hlubokých lidských příběhů. A přesně to jsem taky dostala. Stále platí, že Jaworowski umí psát postavy – l idi – chybující, unavené, občas zoufalé. Takové, kteří se ocitnou ve špatný čas na špatném místě… a už z toho není cesta ven. Carla je statečná matka, která prostě dělá, co může. Ale možná konečně přišla chvíle si splnit sen… J...

Myslela jsem si, že další příběh z knihkupectví už mě ničím nepřekvapí. A pak přišla Moira Macdonaldová Motiv zprávy, která doputuje ke „špatnému“ člověku a rozpoutá řetězec nedorozumění, rozhodně není nový. Přesto se ho autorce knihy Tři v knihkupectví daří vyprávět způsobem, který nepůsobí vyčpěle. Tento román je totiž hlavně o drobných náhodách, které naše životy zpestřují a oživují. O chvílích, kdy se ocitneme na správném místě ve správný čas – aniž bychom to plánovali. Jak už název napovídá, příběhem vás provází tři hlavní hrdinové. Sledujete, jak se Laura vyrovnává se smrtí manžela a výchovou dcery, April toužící po sympatickém knihkupci Westleym a nechá mu proto v knize vzkaz, a pohledného Westleyho, který se shodou náhod stává součástí natáčení filmu. Co Macdonaldové opravdu funguje, je práce s postavami. Jsou živé, uvěřitelné, mají své drobné nedokonalosti, a přesně ty je dělají lidskými. A vztahy se rozvíjejí tak nenápadně, že se přistihnete, jak hrdinům držíte palce i při ...

Jsou příběhy, které děsí. A pak jsou příběhy, které děsí proto, že se skutečně mohly stát. Výchovný ústav patří k těm druhým  V Americe 50. let stačilo mít jinou barvu kůže, abyste měli problém. Tananarive Due v tomto románu ukazuje, jak daleko to mohlo zajít. Teprve dvanáctiletý Robie Stephens je odsouzen za to, že se zastal své sestry a při potyčce nakopl staršího chlapce, který ji obtěžoval. Ano, Robie je černoch, takže není důležité, co udělal, ale jakou má barvu pleti. V Chlapecké škole jsou děti převychovávány tvrdou prací a ještě tvrdšími tresty. A ve zdech přebývají duchové chlapců, kteří nikdy nedostali šanci odejít. Výchovný ústav je román o tom, jak snadno může dítě zmizet – a jak těžké je dovolat se spravedlnosti Kniha sleduje dvě linie : Robieho boj o přežití v prostředí, kde není násilí chyba systému, ale jeho metoda, a jeho starší sestru Glorii a tetičku, které jsou odhodlané udělat vše pro to, aby ho dostaly ven. Ano, jedním z důležitých témat, které tento román ote...

Talia Edenová se po studiích vrátila domů do Quincy. Milovala to město a vrátila se, aby se odvděčila místní komunitě a třeba se i stala opravdu respektovanou lékařkou. Jenže v nemocnici je alespoň zatím pro všechny „jen“ Talia, dcera Harrisona Edena. Ale to nevadí, s tím se dokáže vypořádat.  A pak, po dalším náročném dni v práci, ho uvidí stát přímo v nemocnici – Fostera, muže, který ji nepředstavitelně zradil a ublížil jí. A teď je tady, v jejím rodném městě, aby jí všechno vysvětlil.  Vyslechne ho někdy?  Odpustí mu, až se dozví pravdu, nebo je příliš pozdě?  Sedm let je vážně dlouhá doba. Přiznám se, že tahle série mi učarovala – a to prosím pěkně romantiku skoro vůbec nečtu . Jenže Devney Perry vážně umí psát (jak ukázala už v sérii Clifton Forge ). Hlavní hrdiny této série, šest sourozenců Edenových , vykreslila tak věrně, že máte pocit, že je doopravdy znáte. A že je taky dost možná tak trochu milujete. Ano, mě si zatím nejvíc získal druhý díl téhle série ...