čtvrtek 22. srpna 2019

Zasejřeně dobrej příběh (Stephen King: Lisey a její příběh)

„ ‚Protože příběhy, to je moje práce. … Lovím je z tůně. Vyprávěl jsem ti o tůni, že?‘
‚Ano, Scotte. Kam všichni chodíme pít.‘
‚Jo. A rozhazovat sítě. Někteří opravdu stateční rybáři - Austenové, Dostojevští, Faulknerové - dokonce vyrazí na člunech a pustí se až tam, kde plují velké kusy, ale ta tůň je zrádná. Je větší, než vypadá, je hlubší, než kdokoli odhadne, a mění vzhled, zvlášť po setmění.‘ 

King píše o něčem zcela novém - žádní upíři, šílenci nebo monstra, ale manželství a tajný svět, který si v něm lidé budují. A také tajemství, která zůstávají i po čtvrtstoletí stráveném v jedné posteli. Lisey a její příběh je v jádru příběhem o lásce -  vášnivé, něžné, smutné, drsné a nekonečné.
Lisey Landonová je už dva roky vdova po slavném spisovateli Scottu Landonovi. Konečně se rozhodne přetřídit pozůstalost v jeho pracovně. Zaskočí ji, s jakou silou se k ní začnou vracet vzpomínky, o kterých roky neměla ponětí. A vydá se na cestu, kterou pro ni Scott před smrtí nachystal.

Hned zkraje vás možná King trochu nasejří, když vám předhodí pár šťavnatých návnad. Bude vám před obličejem mávat dobrůtkami, nechá vás je olíznout, očichat, ale pak je strčí zase do kapsy a řekne: jen si počkej, všechno se dozvíš. Jen dobrý čtenář přemůže chuť vztekle zavrčet a bude číst dál. Ale nebojte se, trvalo jen 150 stran, než jsem začala tužkou podtrhávat úlovky z jazykové tůně.

Román je kompozičně propracovaný a v jednu chvíli se tu propojují dokonce tři časové roviny.
Lisey se utápí ve vzpomínkách na zesnulého manžela a zjišťuje, že spoustu toho svinstva prostě vytěsnila, aby se tak chránila sama před sebou.
„Napadlo ji, že s něčím podobným se možná musejí potýkat váleční veteráni. Tohle byla jenom její bitva, ale
(ne, Lisey)
‚Nech toho‘ zašeptala a odstrčila talíř
(ne, milunko)
prudce od sebe. Kriste pane, že má ale chuť
(víš to moc dobře)
na cigáro.“
Rozhodne se strhnout mosty a vydat se po nápovědách, které ji Scott zanechal a dozvědět se pravdu. Proč? Do dopihele neví, ale už chce mít klid od všeho toho vyzvánění kvůli fréziím. 

Na své cestě bude muset čelit nejen psychopatovi, který touží po dosud nevydaných knihách Scotta Landona, sebevražedným sklonům vlastní sestry a pitomým řečem dalších dvou, ale i opravdu bolavým vzpomínkám na mrtvého muže, na to, jak ho jednou na poslední chvíli vytáhla ze spárů toho dlouhána, ale podruhé už to nestihla. Bude čelit šílenství rodu Landonů, chechtákům z Bájodolí a nakonec i … (mlč už!)

Není to první román Stephena Kinga o spisovateli (zkuste si přečíst Misery, Osvícení, Pytel kostí nebo Temnou půli). Tvrdí, že nejlepší romanopisci píšou o tom, co znají. A to má sakra pravdu.
King v jednom rozhovoru řekl, že i přes očividnou podobnost s jeho životem nesmíme brát román jako portrét jeho manželství. Každopádně Kingovi fanoušci dobře ví, na čem psával své první povídky i to, že má u psaní šíleně nahlas puštěnou hudbu. Lisey a její příběh je možná i určitou formou vypořádání s frustrací z nabubřelých akademiků.

„Měla pocit, že tam není nic zajímavého. Ani v zásuvkách, ani v kartotékách, ani na harddiscích počítače. No, možná nějaké perličky pro ty nejdivočejší Inkunky, sběratele a akademiky, kteří se udržují na svých pozicích hlavně tím, že v obskurních žurnálech, které vydává každý z nich, zkoumají literární obdobu špíny z pupku; ambiciózní, přemoudřelé hlupáky, kteří ztratili kontakt s tím, k čemu knihy a čtení vlastně slouží, a spokojí se s doživotním mlácení prázdné slámy v nabubřelých textech dunících prázdnotou, zato opatřených bohatým poznámkovým aparátem.“

Co Kinga inspirovalo k sepsání Lisey a jejího příběhu jsem se dočetla v knize Stephen King: Čtyřicet let hrůzy. Život a dílo krále hororu. Tedy, když se v nemocnici zotavoval se setkání s kapotou dodávky, Tabitha (manželka) mu uklidila pracovnu. Po propuštění domů ho varovala, aby do pracovny raději ani nechodil. Knihy měl v krabicích, koberce srolované, nábytek odvezený. Napadlo ho, že tak by to vypadalo, kdyby umřel. Takhle to bude vypadat, až umře. A někdo bude muset přebrat všechny papíry, uspořádat je… A co kdyby chtěl někdo ty papíry ukrást a začal by Tabithu obtěžovat? A tak vznikla Lisey a její příběh.

Hodnocení: 95 %
Sakra, King si osedlal koně a zatímco mu rádio vyřvávalo ty největší rockové pecky (nebo tentokrát možná i trochu country), sepsal skvělej příběh o manželství, psaní a jiných světech. To, že je králem hororu každý ví, ale je i králem psaní jako řemesla (protože tak o tom mluví - jako o řemesle). O
bubáky nebudete ochuzeni úplně - Scott má pořádně temnou minulost, ve které pár famagorů bude.
Pochválit musím i font použitý na obalu brožovaného vydání - konečně žádná kýčovitá krvavá písmena. A velký potlesk pro mistryni překladu Lindu Bartoškovou, která nejspíš stojí v té tůni hned vedle sai Kinga.

Příběh Lisey mě dojal, dostal a zcela pohltil. Dokázala jsem si na knihu našetřit pár minut i čtyřikrát denně. Četla jsem za chůze z města a chodila pozdě spát. Takže jestli rádi taháte knížky všude s sebou, Lisey a její příběh je to pravé čtení pro vás.

Za recenzní výtisk musím moc poděkovat nakladatelství Beta, kde ji můžete zakoupit. Ačkoli jsem knihu už měla v ruce třikrát (napoprvé jsem byla mezi těmi, kteří to po padesáti stranách vzdali, napodruhé jsem ji dočetla a napotřetí ji velebím do nebe a byla bych se nechala i tetovat), potřebovala jsem do ní dozrát. Říká se, že do třetice všeho dobrého, takže díky posílám do Bety.

Stephen King: Lisey a její příběh. Beta-Dobrovský, Praha, 2019. 2. vydání.

Nakonec je tu pro vás ještě pár perliček z tůně, kam všichni chodíme pít.
„Moc tě miluju na to, abych ti lhal, Lisey. Miluju tě vším, co považuju za srdce. Mám podezření, že taková totální láska se časem stane pro ženu břemenem, ale jinou lásku dát neumím.“

„Není divu, že se zcvokli, když věděli, že hned vedle našeho světa je jiný svět… a stěna mezi nimi je tak tenká…“

„Ty nevíš, jaké to je. Já mám za sebou dětství, kdy jsem byl jenom… kdy jsem byl jedna věc. Posledních šest let jsem další věc. Sice lepší, ale stejně, pro většinu lidí tady a na pittsburské univerzitě není Scott Landon zhola nic, jenom… posvátný jukebox. Vhodíš do něj pár babek a vypadne zasejřený příběh.“

Darda! Konec!

neděle 18. srpna 2019

Svět očima dítěte z hvězd (Malý princ)


Galaktický Malý princ


„Až se budeš v noci dívat na nebe, já budu na jedné z hvězd bydlet, já se tam budu smát, a tak ti bude připadat, že se smějí všechny hvězdy. Budeš mít hvězdy, které se umějí smát.“

Malý princ, jedno z nejslavnějších děl světové literatury, milován dětmi i dospělými, vyšel v roce 2016 v nakladatelství Triton s kouzelnými obrázky přední české ilustrátorky Markéty Vydrové.

Vybrala jsem si toto vydání pro kouzelné obrázky vytvořené náročnou kombinovanou technikou, ve které jsou zastoupeny různé způsoby a techniky malby akvarelovými barvami, zapouštění a kolorování tuší a kresba. Vznik některých z nich můžete sledovat přímo na videu a hotové ilustrace si prohlédnout v galerii.
Ilustrace © Markéta Vydrová, 2016
„Ale když tu květinu spase beránek,
je to pro něj stejné, jako kdyby
všechny hvězdy zčistajasna zhasly!“

Myslím si, že znovu ilustrovat knihu s ikonickými obrázky, chtělo hodně odvahy. Musím říct, že si s úkolem výtvarnice poradila bravurně a s pokorou. Její obrázky často využívají jako pozadí galaxii, což se mi moc líbí a působí to moderně a snově.

Mám ráda Malého prince, protože si ráda připomenu, jak vlastně nedůležité jsou všechny ty dospělácké starosti a jak je důležité naslouchat dětem. Jsou totiž mnohem moudřejší, než my rodiče. Vše důležité, je totiž očima neviditelné. Malý princ symbolizuje čistotu a nevinnost. Vypráví o přátelství, lásce a touze někomu patřit, ale zároveň zůstat svobodný.

A co možná nevíte je, že před několika lety jsem jednoho Malého prince potkala. Byl to muž, který byl uvnitř pořád malým klukem a koukal na svět jako na úžasné místo plné kouzel a tajemství. Když pak z mého života zmizel, věděla jsem, že na něj nikdy nezapomenu a budu se po nocích dívat na hvězdy a všechny budou moje přítelkyně. A budu mít chuť se smát. I když to pořád trochu bolí.

„Lidé už nemají čas na to, aby něco poznávali. Kupují si všechno hotové v obchodech. Ale protože přátelé se v žádném obchodě neprodávají, lidé už přátele nemají. Jestli chceš přítele, ochoč si mě.“

Ilustrátorka Markéta Vydrová spolupracuje s nakladatelstvím Triton v edici dětské knihy Laskavé čtení čítající už 22 titulů. Mimo jiné v ní vychází i knihy předního českého básníka, spisovatele a scénáristy Miloše Kratochvíla, se kterým paní Vydrová dlouhodobě spolupracuje. Za zmínku stojí například kniha pro začínající čtenáře Modrý Poťouch, která byla oceněna Zlatou stuhou.

Pokud vás tvorba Markéty Vydrové zaujala,  napsala knihu pro děti od sedmi let s názvem Můj skřítek Šalvěj - Skřítkosnění. Přečtěte si o dobrodružstvích malé Markétky, která si vymyslí kamaráda skřítka a zažívá s ním úžasná dobrodružství. Na Youtube najdete ukázku a pár slov autorky.

Hodnocení: 612 %
Malý princ je poetický a věčný. Je to kouzelně ilustrovaná kniha, ke které se budete rádi vracet. Rádi si ji jen tak prolistujete a připomenete si, že jste odpovědní za ty, které si k sobě připoutáte. A že všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.

Za recenzní výtisk a možnost si zavzpomínat na to, jak krásné je být dítětem, děkuji nakladatelství Triton, na jejichž webu si můžete opatřit i svoji letenku letenku na jinou planetu.

Nakonec vám přidám ještě zajímavý odkaz na fotokopie původních Exupéryho kreseb.

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ. Praha, Triton, 2016. 
Edice Laskavé čtení. Ilustrace Markéta Vydrová.
Ilustrace © Markéta Vydrová, 2016
„Myslím, že pro svůj útěk využil odletu tažných ptáků.“

neděle 11. srpna 2019

Poslední vlak do Helsingøru - duchařské noirové povídky

Temné povídky ze severu


Máte rádi klasické duchařské příběhy? Prokletá hrací skříňka, bílá tvář v okně prázdného bytu, duch potloukající se po nocích v barokním zámku - tohle všechno je námětem knihy Poslední vlak do Helsingøru. Ale je toho mnohem víc. Je to o vyšinutých, posedlých a zvláštních lidech žijících v současné Kodani. A po dočtení vám zůstane příjemné mrazení v zátylku.


„Když jsem šel kolem domu, moje oči bezděčně zabloudily k nejvyššímu patru, jen na sekundu, a já viděl tu tvář v okně, úplně jasně, zírala na mě s temným úmyslem, tváře propadlé pod vystouplými lícními kostmi.“

Musím vyzdvihnout brilantní pointy povídek a neopakující se náměty vycházející z klasických hororových děl ve stylu E. A. Poa, které by vystačily na samostatné novely. Rozsah povídek byl okolo deseti stran, takže tak akorát, aby se autorka nezačala nořit do zbytečné omáčky.

Nejvíc se mi líbila povídka Popínavé růže. O pošťákovi, který veze dopis osamělé staré ženě - vášnivé zahradnici s obrovským keřem popínavých růží. Paní Hoffmannová požádá pošťáka, aby jí pomohl vyměnit v domě žárovku. Ale pak si všiml rýče paní Hoffmannové, ležícího opodál mezi střepy. Brian usoudil, že tím ho musela srazit. Cítil v týle něco studeného a mokrého.Zkuste hádat, jak to s ním dopadlo?

Kniha vyšla v Edici evropská literatura - má úzký formát, který mi naprosto vyhovuje. Knihu si s sebou můžete vzít na letní dobrodružství. Červenočerná obálka je slušivá, ale název spolu s vyobrazenými kolejemi mi na první pohled evokoval spíš nějakou válečnou literaturu. Možná by knize víc slušel jiný název (třeba Bědující dívka nebo Hrací skříňka), když už jsou tam takové duchařské klenoty.

Hodnocení: 95 %
Devatenáct noirových povídek oceňované dánské autorky splnilo mé očekávání temné a melancholické četby, propojení děsu a černého humoru. Knihu mohu směle doporučit každému, koho lákají chladné večery v Dánsku, křupání sněhu pod nohama a tajemný pláč dítěte uprostřed noci vycházející z bytu nad vámi.

Za recenzní výtisk děkuji milému nakladatelství Beta, u kterého můžete knihu za lákavých 215 Kč zakoupit. Další poděkování patří blogerce píšící Knihomolský deník, která Poslední vlak do Helsingøru také recenzovala a dokonale mě na knihu nalákala.

Heidi Amsincková: Poslední vlak do Helsingøru. Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., Praha, 2019. 232 stran.

pondělí 5. srpna 2019

Pařížský architekt (Charles Belfoure)

Moderní architekt mezi mlýnskými koly 


Píše se rok 1942, Paříž, stejně jako velkou část Evropy, okupuje německá armáda. Lucien Bernard, nadějný architekt, právě spěchá za potencionálním klientem, když před jeho očima němečtí vojáci zastřelí přímo na ulici Žida. Otřesen dorazí na schůzku s bohatým Francouzem, který pro něj má opravdu zvláštní nabídku - zbudovat v jeho bytě skrýš před gestapem. Jediná chyba by mohla stát mnoho lidských životů.

Kniha Pařížský architekt je velmi dramatická a budete tajit dech doslova od prvních řádků až do konce. Děj plyne lineárně, ale kapitoly popisují nejen osudy architekta Luciena, ale všech, s nimiž se setkává. Nebudeme tak ušetřeni ani drastických kapitol o práci gestapa.

Hlavní hrdina Lucien je zcela oddán své práci. Vzrušení z nových zakázek je pro něj jako droga, stavební projekty jsou jeho vášní a hotové budovy jako vlastní děti. Navrhování úkrytů pro Židy bere zpočátku jako hru a důkaz vlastní důmyslnosti. Navíc je za práci velmi dobře placený a dostává zároveň i zakázky snů na stavbu obřích továren pro nacisty. Náhle se ocitá mezi mlýnskými koly - za pomoc Židům by byl okamžitě popraven, práce pro Německo je kolaborace, kterou lidé z odboje odměňují kulkou do hlavy. Smyčka kolem Lucienova krku se utahuje.

Stephen King ve své knize O psaní zdůrazňuje, že dobrý spisovatel píše o tom, co zná. Autor knihy Pařížský architekt  je úspěšný americký spisovatel, architekt a historik. Základy jeho románu tvoří historická fakta o životě Pařížanů za druhé světové války. Píše o německých zákazech, hladovějících dětech, přídělových lístcích, všudypřítomném strachu z gestapa, o bezbrannosti, fatalismu. A zároveň je to oslava lidské schopnosti se přizpůsobit v podstatě čemukoli.

„Jako většina Francouzů se vůbec nezajímal o to, co se stalo s Židy. Jediné, na čem záleželo, bylo zachránit si vlastní kůži. Uvědomoval si však, že čirá nenávist a brutalita zaměřená na Židy, byly něčím, co už nedokázal ignorovat. S Židy se v Říši zacházelo krutě. Byli loveni jako divoká zvěř. Zvláště odporné bylo, že to nepáchala skupina ignorantských polooděných primitivů, ale obyvatelé národa známého svou kulturou a inteligencí, z něhož pocházeli například Goethe nebo Beethoven.“

Hodnocení: 100 %

Kniha Pařížský architekt je skvěle vystavěný příběh - základem jsou historická fakta, cihlami
propracované osudy hlavních hrdinů a maltou láska k umění (architektuře i malířství). Je to dokonale lidský příběh - hrdinové sousedí s kolaboranty, lidé jsou i v těžkých dobách ochotni riskovat vlastní život pro záchranu druhých. Líbilo se mi, jak se postavy vyvíjely a bojovaly samy se sebou. Každé rozhodnutí je totiž mohlo stát život.

Konečné rozuzlení příběhu je geniální a nečekané. Autor je historik, a tak jste seznámeni s tím, jak to chodilo v Paříži v roce 1942. Charles Belfoure je navíc i architekt, takže očima hlavního hrdiny budete obdivovat architektonické skvosty města. Nutno podotknout, že ale nechybí ani opravdu drastické popisy výslechových metod gestapa.

Moje rada? Otevřete si láhev dobrého vína, pokochejte se nádhernou obálkou a pusťte se do čtení.

Za recenzní výtisk děkuji laskavému nakladatelství Beta, u kterého můžete knihu s lákavou slevou zakoupit.
Charles Belfoure: Pařížský architekt. Beta-Dobrovský, Praha, 2019. 376 stran.

pátek 2. srpna 2019

Soutěž o knihu Stephena Kinga



Nakladatelství Beta mi nabídlo k recenzi Lisey a její příběh od Stephena Kinga a rovnou k tomu přibalili i jeden výtisk pro vás.
Zapojte se.

Podmínky:
1. Sledovat facebookovou stránku Karinga, ať vám neuniknou další připravované soutěže.
2. Zanechat komentář pod tímto článkem + nezapomeňte připojit kontakt na vás.
3. Můžete se zapojit i přímo na facebooku, tím pádem budete ve slosování dvakrát. :)

Lisey a její příběh není typický King a možná proto nebývá tak vysoko hodnocen. Na druhou stranu, kdyby knihu napsal kdokoli jiný, stala by se hitem. I když mi trvalo, než jsem se k ní dostala, po dočtení jsem opět musela před Kingem smeknout. Bylo to kouzelné, fantasmagorické, lidské a plné lásky bez pathosu.


Anotace: Lisey Landonová je vdova po slavném spisovateli Scottu Landonovi, nositeli mnoha literárních cen. Když se Lisey konečně po dvou letech od manželovy smrti pustí do vyklízení Scottovy pracovny, uvědomí si, jak velký kus jeho minulosti (a vlastně i minulosti, kterou prožili spolu), vytěsnila z paměti. Proč tomu tak bylo? Co ji donutilo spustit mezi přítomností a časem minulým neprodyšnou purpurovou oponu?
Teprve když se na scéně objeví šílenec a násilník Dooley, musí se Lisey vydat po stopách vlastních vzpomínek a zjistit, co to před sebou ukrývala. Tu cestu, kterou pro ni nachystal zemřelý manžel, musí podniknout - jinak nepřežije.
Lisey a její příběh, na první pohled historie obyčejného manželství, je strhující román napěchovaný silou a něhou, krvavý a zároveň nádherný. 

čtvrtek 1. srpna 2019

Beta vydá nálož Kingovek

Začněte šetřit a dělat místo v knihovně

1 novinka a 8 dotisků

Ediční plán na druhé pololetí sice ještě na zveřejnění čeká, ale plánované knihy Stephena Kinga už jsou odtajněny (i když zatím bez obálek).
Snad už v září nás potěší NOVINKOU s názvem Povznesení. Půjde o útlou knížečku o 144 stranách, jejíž děj je zasazen do Castle Rocku, kde se odehrává řada Kingových příběhů. Jsem opravdu zvědavá, jestli bude Povznesení nějak provázáno s dalšími díly série Castle Rock.

Nakladatelství vyslyšelo mnohá přání fanoušků a dalo se do dotisků nesehnatelných titulů. Není to dlouho, co jsem za první vydání Strážců zákona dala v antikvariátu pěknou sumičku, takže tomuto počinu tleskám vestoje.

Kinga sbírám u 12 let a i přesto si budu muset v knihovně udělat místo. Právě vyšla Lisey a její příběh. Tentokrát není tolik prostoru věnováno „bubákům pod postelí", ale koupání se v tůni imaginace. Když King píše o spisovateli, dává nám možná nahlédnout pod pokličku. Tak se podívejte. Navíc má kniha motýla na přebale a já pro ně mám slabost. A pro vás skvělou zprávu - z Bety mi posílají hned dva výtisky a o jeden z nich se bude brzy soutěžit!
nejoblíbenějších příběhů

Beznaděj a Strážci zákona jsou zrcadlové romány. Zajímavé je, že jsou natolik propojené, že v podmínkách k vydání stojí, že oba musí vycházet zároveň (všimněte si, že Strážci zákona vyšli pod pseudonymem Richard Bachman). Pokud máte rádi sérii Temná věž, budete nadšení z propojení světů, postav a motivů. Jsem moc zvědavá, jak se Betě podaří nové obálky. Musíte uznat, že u prvního vydání odvedli grafici perfektní práci.

V září se snad dočkáme i třetího vydání oblíbeného Dlouhého pochodu, v brožované vazbě. Jsem vážně ráda, že jsem neváhala a koupila si ho vázaný.

Brzy by se měl na pultech knihkupectví objevit Ostrov Duma Key. Pamatuju si, jak mě u prvního vydání rozčilovala obálka s holčičkou, kolem které plavou v moři tenisové míčky a ona se usmívá… tak nějak děsivě. Ostrov vypráví o malíři, kterému se po přestěhování začnou s novými obrazy dít zvláštní věci - cokoli namaluje, ožije. A cokoli smaže, zase zmizí.

K dostání bude zanedlouho i oceňovaný mysteriózní thriller Mrtvá zóna (mimochodem je i zdařile zfilmován), ve kterém jakoby si King budoval půdu pro velkolepý Dallas 63. Tentokrát je hlavním hrdinou jasnovidec, který se náhodou dozví o temné budoucnosti váženého politika. A je jediný, kdo může Ameriku zachránit.

A pokud máte rádi Kinga jako mistra hororu, chaosu a konce světa, sáhněte po románu Puls.
Civilizace sklouzla po krvavé stopě do dalšího období temna, což možná někoho nepřekvapí, ale stalo se to takovou rychlostí, jakou nepředvídali ani největší škarohlídi mezi futurology. Bylo 1. října, Bůh dlel na nebesích, burza prosperovala a většina letadel létala načas. Za čtrnáct dní však nebe opět patřilo ptákům a burza se stala vzpomínkou. Příčinou zkázy je jakýsi jev, kterému se začne říkat Puls, a ten se šíří mobilním telefonem. Několik zoufalců, kteří přežili, se najednou ocitne v černočerném civilizačním temnu, plném násilí a chaosu. Kdekdo má mobil. A kdo ho nemá?
Už jen ten skvělý nápad, že se Puls šíří mobily! Pohltí vás to natolik, že se i v reálném životě najednou pětkrát rozmyslíte, než přijmete hovor z neznámého čísla! 

Ve sbírce mi chybí i kniha Srovnáno se zemí. Pamatuju si, že když jsem ji četla poprvé, příliš mě nenadchla. Ale jsem si jistá, že si zaslouží druhou šanci.

Napište mi, na kterou z nich si uděláte v knihovně místo vy.

pondělí 29. července 2019

Knižní přírůstky - konec července (BETA)

Když mi nabídli k recenzi Pařížského architekta, dlouho jsem neváhala. Knihy o druhé světové válce jsou teď v kurzu a mě rozhodně beletrizované příběhy baví. Hned u snídaně jsem začala číst a musím říct, že autor vypráví opravdu poutavě. Navíc je to historik, takže v příběhu zmiňuje docela dost zajímavostí o dopadu okupace nejen na Židy, ale i ostatní obyvatele Paříže. Mluví o nedostatku, oficiálních i neoficiálních nařízeních… 

Hlavní hrdina dostane od bohatého podnikatele velmi zajímavou nabídku - vybudovat v jeho bytě geniální skrýš pro Žida, kterého by mohlo hledat gestapo. Odměnou je mu nejen spousta peněz, ale i kontrakt na projektování továrny. Na druhou stranu každému, kdo pomáhá Židům, jde o život.

Poslední vlak do Helsingøru krásně recenzovala moje oblíbená blogerka na blogu Knihomolský deník. Navíc se mi Edice evropská literatura zalíbila už při čtení knihy Léon a Louise. Má dokonalý malý formát a pěkné obálky.