pátek 17. ledna 2020

Richard Bachman: Strážci zákona

Pane, za nás mluví olovo.
Richard Bachman: Strážci zákona.
Pavel Dobrovský – BETA, Praha, 2020. 2. vydání.

V Topolové ulici v centrálním Ohiu panuje dokonalé léto, ale západu se žene bouřka, která s sebou nepřinese jen hromy a blesky, ale i šílenství a zmar.

Úplně obyčejný letní den. Místní připravují grily, mládež hází létající talíř psovi, poslíček rozváží na kole noviny. Pak se na obzoru objeví podivná červená dodávka a začne masakr. Futuristické dodávky z dětského seriálu se sjely na Topolovou ulici a jejich řidiči vzali zákon do svých rukou. Že to nedává smysl? To si pište!

Během hodiny a půl se odehraje celý příběh a snad v každé kapitole někdo umře. A na objasnění celé záhady si počkáte přesně 241 stran, ale pak vám to dá dokonalý smysl a vy jen vzdychnete AHA! Můžu vám prozradit, že i Strážci zákona jsou propojeni s mystickým Středosvětem ze ságy Temná věž. Fanoušci jistě ví, že s touto knižní sérií je různým způsobem propojena většina jeho knih. Tady se objevuje jistá entita, prastarý bůh nebo snad ďábel, který má nepředstavitelnou moc. Mimo jiné proměňuje Topolovou ulici v divoký západ.
Steve uviděl, že starý veterinář a žena od naproti vešli stezku na stejném místě, kde na ni vstoupili s Entragianem. Tam, kde byly dřív vyhozené baterie, byla teď napůl zahrabaní kravská lebka, a tam, kde byl sáček od bramborových lupínků, ležela stará rezavá podkova…"
Propojené obálky zrcadlových románů.

Stephen King měl skvělý nápad (jeden z mnoha): použít postavy a některé motivy z Beznaděje, ale nechat je vyvinout se po svém/po Bachmanovsku, tak vznikli Strážci zákona. A mistr hororu měl jednu podmínku k vydání: ve všech zemích musí oba zrcadlové romány vyjít ve stejný den.

Hodnocení: 75 %
Promiň Steve, ale bylo tam na mě opravdu moc postav najednou a ty, protože ty jsi ten bůh, jsi je postupně skoro všechny zabil. Máš jediné štěstí, že moje oblíbence jsi nakonec ušetřil. Přišlo mi to chvílemi jako přehlídka. Přehlídka toho, jak lze někoho rozstřílet na cucky (celou první polovinu knihy). Ale pak se ke slovu dostala i teta malého autistického chlapce a zase jsi mě získal na svoji (temnou) stranu.

Čtenáři se přou, který z románů číst první a já jsem si jistá, že byste měli začít Beznadějí. Tam vám postavy hezky představí (obyčejné lidi čelící neobyčejnému zlu), po jednom si je odveze na policejní stanici, zavře do cel a vy máte možnost si je zapamatovat a oblíbit. V Beznaději nacházíte mrtvoly všude po městě, zatímco ve Strážcích zákona vám létají kulky kolem hlavy. Takže pořadí je jasné, Tek. 


Ale nebudu jen kritizovat. Bachman (Kingovo temnější já) má opravdu jiný styl psaní, ale perličky ze života se tam najdou:
„Jsi hluchý, Gary, nebo jen hloupý?" vyzvídalo světlo jeho života.
„Možná obojí,“ odpověděl a pomyslel si, že jestli se někdy rozhodne, že pořádně vystřízliví, nejspíš se bude muset nejdřív rozvést. Nebo jí aspoň přeříznout hlasivky."

Líbilo se mi, že je ozvláštněna fiktivními výstřižky z časopisů, dopisy, deníkovými zápisky, úryvky scénáře a dětskými kresbami, které jsou velmi důležitými dílky skládačky.
Rutrutrut.


Pokud s Kingem začínáte, Strážce zákona si nechte až nakonec, ale pokud jste Kingovi propadli, přečtěte si je. Protože prostě musíte!
Za recenzní výtisk děkuji úžasnému nakladatelství Beta, které si pro vás nachystalo opravdu nadupaný ediční plán na první polovinu roku.

pondělí 6. ledna 2020

Mary Higgins Clarková: Tatínkova holčička

Tatínkova holčička nalezena mrtvá

Ellie Cavanaughové bylo teprve sedm, když její starší sestra zmizela a později se našlo její tělo. Smrt dívky způsobí rozvrat v rodině a Ellie si nepřestane vyčítat, že rodičům neřekla o místě, kam se Alice chodila schovávat, dřív. Ale spravedlnosti bylo učiněno zadost, viník byl dopaden a odsouzen na 22 let, ačkoli celou dobu tvrdí, že je nevinen. O všechny ty roky později je propuštěn na svobodu a připraven očistit své jméno, aby mu zámožná babička odkázala dědictví. Ellie, teď investigativní novinářka, udělá všechno pro to, aby po letech odhalila celou pravdu.
Zdroj: eBay

Mary Higgins Clarková je mistryně detektivních románů, které začala psát v šestatřiceti letech a pokud byste je měli rádi v knihovně všechny, zabraly by vám hned několik polic (na Databázi knih jsem jich napočítala 65). 


Zatímco Ellie odkrývá čím dál děsivější fakta, půjde o krk i jí samotné, protože si zahrává s opravdu nebezpečným člověkem.

„Motala jsem se mezi nimi, a přestože mi každý říkal, jak jsem odvážná holčička a jak musím mámě pomáhat, cítila jsem se strašně osamělá. Chtěla jsem Andreu. Chtěla jsem jít do sestřina pokoje a najít ji tam na posteli se sluchátkem u ucha, jak vede nekonečné rozhovory s kámoškami nebo se baví s Robem Westerfieldem.“

Hodnocení: 85 %

  • Tatínkova holčička bylo opravdu napínavé čtení, jak už se to na správný detektivní thriller sluší. Než konečně odhalíte, KDO je vrahem, musíte se proplést pěkně zamotanými uličkami a na chvíli přesvědčila i mně, že za tím vším stojí někdo jiný. Tomu tleskám. 
  • Hlavní hrdinka Ellie některé čtenáře (i postavy knihy) štvala svým šťouralstvím, což mi ale nevadilo, protože jí někdo sakra zabil sestru, ke které vzhlížela a ona se přes to prostě nedokázala ani po letech přenést, což se klidně může stát. 
  • Co ale štvalo mě bylo přespříliš zbytečných detailů. Jednou, dvakrát si klidně přečtu, co nemilá Ellie zrovna jí a pije v jakém podniku, ale třikrát sedět nad jehněčím, to už se někomu zají.
  • Chybělo mi tam nějaké velké překvapení. Proč nebyl vrahem třeba zahradník? 
  • A název je teda dost zavádějící - trochu jsem se bála, že to bude totiž o zneužívání děti.
  • Mary Higgins Clarková psát umí, jak jinak by mohla být jednou z nejčtenějších autorek současnosti, Tatínkova holčička má pomalejší tempo, své mouchy, ale jako relax poslouží bravurně.

úterý 31. prosince 2019

Knižní bilance 2019




Nedávám si novoroční předsevzetí ani velké cíle, protože bych byla nerada, aby se pro mě čtení změnilo z vášně v povinnost nebo snad závod. Ne, mým cílem je číst knihy, které mě budou především bavit a něco mi dají.
Letos jsem si odškrtla na nekonečném seznamu „chystám se číst“ 45 knih a vesměs se mi líbily. Kdyby vás zajímalo, které to byly včetně mého hodnocení, najdete je na mém profilu na Databázi knih, ale chybí tam do počtu tři Kingovky, které jsem letos s chutí zhltla podruhé. O třech nejlepších z první poloviny roku jsem psala už v červenci. Zajímá vás, kdo obsadil stupně vítězů od července do prosince? Tady je máte.

1. Stacey Hallsová: Naděje pro Fleetwood

Historický román, který vás překvapí tématem honu na čarodějnice i kvalitou. Stacey Hallsová mistrně stvořila charakter mladé hlavní hrdinky a její přerod z dívenky v ženu, která si jde tvrdě za svým. Není tu nouze o tajemnou atmosféru anglických vřesovišť a můžu říct, že je to jeden z nejlepších historických románů, jaký jsem kdy četla.


2. Stephen King: Lisey a její příběh

Zasejřeně dobrý! Přesně takový to bylo a jestli jste ji nenašli pod stromečkem, rovnou si ji objednejte. King píše o něčem zcela novém - žádní upíři, šílenci nebo monstra, ale manželství a tajný svět, který si v něm lidé budují. A také tajemství, která zůstávají i po čtvrtstoletí stráveném v jedné posteli. Ale nebojte se, o bubáky nebudete ochuzeni úplně. Přečtěte si celou recenzi klepnutím na nadpis ;-) .



3. Kafe v pět (antalogie)

Napotřetí pro vás zalovím v českých luzích a hájích. Jak tak koukám na svůj seznam, je tam českých autorů dost málo. Možná že si přece jen dám do dalšího roku knihopředsevzetí - podporuj české autory! Osm poutavých příběhů bylo skvělých! Každý jiný stejně jako to kafe, které je spojovalo - hořké, jemné, sladké... Každému dle jeho gusta.
Hned úvodní povídka Fika Radky Sloukové mě dojala. Vypráví příběh mladé učitelky češtiny ve Švédsku, která dává lekce i osmdesátileté "Marušce", původem Češce, která přežila Osvětim.
Druhou povídku s názvem Nespavost napsal dnes už známý autor románu Kaziměsti, tehdy píšící jako Martin Maniaque. A přesně s tímhle klukem jsem chodila na vejšce do kurzu Tvůrčího psaní. Taky miluje Kinga a je to na jeho psaní znát. Povídka začíná akcí a tajemstvím: vypravěč míří do kavárny na schůzku s tajemným Kryšpínem, který se mu nedávno snažil špinavý a promočený dobít do bytu. Nutno říct, že mají kus společné historie.
Kouzelný byl i humorný a zároveň docela smutný příběh Jak broky od Terezy Dobšovičové, ve kterém vám své myšlenky zprostředkovává holčička, dcera podnikatele dobrodružství, které nikdo není sto vysvětlit, kde má tatínka. Nelžete dětem, nevyplácí se to.
A ještě si dovolím vychválit Rituál o páté od Martiny Perlíkové - to byla povídka dle mého gusta. Stařenka chystá kávu na stůl i pro dávno mrtvého manžela a bojuje o svá práva s chamtivou dcerou a synem dost zajímavým způsobem. Tak pozor na stařenky .
Do sbírky přispěly i dvě populární autorky, ale s rukou na srdci musím poznamenat, že popularita nutně neznamená, že jste v něčem nejlepší.
Takže jestli máte rádi kafe a dobré povídky, neváhejte. Tohle vás nastartuje.

sobota 28. prosince 2019

Na zámek přišla zima (2019)

Přes noc u nás nečekaně (on je prosinec!) nasněžilo. Obě děti jsou nemocný, takže si užívají sníh zatím jen za oknem. Ale je tu tak krásně. Neodolala jsem a na chvíli  vyběhla ven. Taky tak milujete, jak se svět ztiší, když napadne sníh?


A jedna bonusová než napadl sníh



středa 11. prosince 2019

Co padá z nebe (Selja Ahava)

„MAMINKA ELEGANTNÍ. Má na sobě hedvábné šaty se stříbrným a zlatým zdobením. Vypíná se do výšky, protože si obula boty na podpatku. Vlasy se jí kroutí nahoru, jako by je stroj na zmrzlinu vycucl k obloze. Tatínek si maminku s úsměvem prohlíží, i jemu se pyšně dme hruď, když stojí vedle ní a snaží se jí vyrovnat…“


Z nebe padají ryby, žáby, golfové míčky, kusy ledu ale i štěstí.


Osmiletá Saara nešťastnou náhodou přišla o maminku. Často na ni vzpomíná a vybavuje si ji v různých podobách. Přemýšlí o čase, snaží se vyrovnat se ztrátou nejbližšího člověka a udržet tatínka strhaného žalem při smyslech. S tím jí pomáhá teta, která náhodou vyhrála v loterii dost velké peníze na to, aby si koupila zámeček a pár ovcí na spásání trávy. A když  teta vyhraje miliony podruhé, usne na několik týdnů. To jsou náhody.

Z knihy vám asi bude trochu melancholicky, úvahy o náhodě a ztrátě vás dojmou a dětská vypravěčka je docela osvěžující. Díky ní uvidíte svět jinýma, snovýma očima. A kouzla na vás budou čekat třeba v domě se stěnami napěchovanými pilinami.
„V noci se dá zaslechnout, jak se piliny hýbou a jak všechno ožívá. Stonožky cupitají, veverky hrabou, vosy hryžou nátěr domu… Jakmile led dopadne, rozhostí se ticho. Dům se zaplní jarem, zdi se po tíži zimy napřímí, dveře do komory se znovu otevřou.“

Román získal v roce 2016 Cenu Evropské unie za literaturu a byl nominován na Cenu Finlandia a Cenu pochodně (Torch-bearer Prize). Finská autorka vystudovala scenáristiku na Divadelní akademii v Helsinkách. Je autorkou filmových scénářů, televizních seriálů a rozhlasových her.


Hodnocení: 85 %

Bylo to něžné, snové, trochu tajemné čtení o radosti i bolesti života, do kterého zasáhla náhoda. V tomto případě krutá. Velmi se mi líbila proměna hlavní hrdinky během tří let. Z děvčátka, které házelo do spár ve stěnách jadřince z jablek, aby jim v domě vyrostla jabloň, se stala přemýšlivá dívka. „Možná svět přetrvává právě proto, že se věci dějí. Jedna přes druhou, v nesprávnou dobu, v různý čas, na špatných místech.“ Na druhou stranu, právě proto, že jsou to úvahy mladé dívenky, nepůsobí dusivě těžce nebo ponuře.

Knihu můžu doporučit všem, kteří mají rádi severské romány nebo by se s tímto specifickým typem literatury rádi seznámili. Co padá z nebe je nejnovější přírůstek do Edice evropská literatura, ve které najdete to nejlepší současné evropské čtení. Můžu vám doporučit krásný příběh o hledání lásky provoněný Francií Léon a Louise a pokud se raději bojíte, pak sáhněte po noirových povídkách v Posledním vlaku do Helsingøru.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta. U nich můžete knihu s pěknou slevou zakoupit.

Selja Ahava: Co padá z nebe. Pavel Dobrovský – BETA, Praha, 2019.
Edice evropská literatura. 248 stran.


pátek 22. listopadu 2019

Stephen King: Srovnáno se zemí (Nejlepší nebo nejhorší bachmanovka?)

Jedna z nejlepších nebo nejhorších bachmanovek?

„Vždyť život je zřejmě jen přípravou na peklo.“


Pro Barta George Dawese je konec roku 1974 plný ztrát. Před pár lety přišel o syna, tomu nemohl zabránit, ale když se dozví, že plánované prodloužení dálnice srovná se zemí nejen prádelnu, ve které strávil posledních několik let, ale i jeho dům, rozhodne se bránit. Ve chvíli, kdy ho opustí manželka, začne Bart spřádat ďábelský plán a tak si hned v první kapitole v Harveyho obchodě se zbraněmi koupí bouchačku. Vlastně hned dvě.

Sledujeme, jak se hlavnímu hrdinovi hroutí život pod rukama a vlastně si za to může sám. Je to perfektní studie muže, který během dvou měsíců zcela změní svoji osobnost. Sledujeme mysl a chování psychopata a schizofrenika (Bart rozmlouvá s hlasem uvnitř své hlavy, kterému říká Fred). Nebo je to jen muž, který bojuje s větrnými mlýny a pomyšlení na nesmyslnost vlastního snažení ho ničí? King nechává rozhodnutí na čtenáři.
„Georgi, je v tom něco víc než ta dálnice, něco víc než to stěhování. Já vím, co s tebou je.
Drž hubu, Frede, varuju tě.
Jenže Fred hubu nedržel, a to bylo zlé.“


Bachmanovy knihy sice postrádají nadpřirozeno a děs, ale každý fanoušek Stephena Kinga v nich rozpozná schopnost mistra věrohodně zachytit kouzlo doby, v tomto případě přelom let 74 a 75 v Americe, kterou otřásá první energetická krize. A ačkoli je to thriller, dovede vás rozesmát.
„Tenkrát jste to nechával otevřený, co? Říkal jste si, že byste tu silnici mohl upálit, rozstřílet samopalem nebo uškrtit nebo –“

A teď trochu o Bachmanovi.

King s oblibou říká, že Bachman je jeho temnější já. Vydával pod pseudonymem prý proto, aby zjistil, jestli se jeho knihy budou prodávat i když neponesou slavné jméno. Dočetla jsem se, že románu Zhubni se i přes zdařilou propagaci vydalo napoprvé 26 000 výtisků, ale jakmile se provalila pravda, stoupl náklad na 280 000 výtisků. Takže asi tak.
Pod pseudonymem Richard Bachman vydal během šesti let King romány Rage (spojován se střelbou ve školách a proto byl záměrně stažen z prodeje a u nás nevydán), Dlouhý pochod, Srovnáno se zemí, Běh o život, Strážci zákona (dvojromán, který znovu vychází za pár dní spolu s Beznadějí) a Zhubni.

Hodnocení: 90 %

Srovnáno se zemí není kniha plná duchů, ale není o nic méně děsivá, protože tady je strašákem rakovina. Zhruba rok před napsáním románu byl Stephen King svědkem, jak mu nemoc vzala matku a ze stránek cítíte jeho bolest a především marnost. Hlavní hrdina truchlí po synovi, zatímco jeho manželka dokáže jít dál, on se utápí v alkoholu a sobě samém.
„Trápí mě jediná věc, a to je pocit, který čas od času mívám, pocit, že jsem postavou z knížky nějakého špatného spisovatele, který už se rozhodl, jak to všechno dopadne a proč. [...] Zabil mi syna, protože mu napsal mozkový nádor. Hned v první kapitole. Případná sebevražda bude až před epilogem. Je to blbá knížka.“

Byly tam pasáže, které jsem si opravdu užívala. Například Bartův halucinogenní trip během Silvestra (Kingu, že by vlastní zkušenosti?) nebo tu záležitost se stopující tulačkou. Závěr byl jak vystřižený z akčního filmu a na jedničku, ačkoli čtenář už od začátku předpokládal, že to tak dopadne. I pár vedlejších postav se mi dostalo pod kůži, protože byly tak uvěřitelné a lidské, že byste je klidně zítra mohli potkat… vedle silnice.

Na druhou stranu má Srovnáno se zemí pomalejší tempo, než jsme u Kinga zvyklí a námět by možná mnohem víc obstál jako povídka. A je bohužel v měkké vazbě.
Ale je tu jedno velké ALE. Původní hodnocení (85 %) jsem po sepsání recenze ještě zvedla, protože ta kniha se mi rozležela v hlavě (spolu se sklenkou vína, žádná whisky a 7 Up). Už jsem ji jednou v pubertě, ale pamatovala jsem si jen kostru příběhu. Teď mám navíc pár let a děti a celý příběh na mě působí úplně jinak. Věřím, že tentokrát mi z paměti nezmizí.

Doporučuji knihu všem, kteří mají raději pomalu plynoucí příběh nebo těm, co krále milují. Pokud s Kingem začínáte, přečtěte si raději Osvícení (můj favorit) nebo Zelenou míli (pokud nemáte rádi strašidla). 5 tipů na knihy pro ty, kteří s Kingem začínají, najdete tady.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, u kterého pořídíte pod vánoční stromeček nejen Srovnáno se zemí, ale i další knihy beletristické, napínavé, ezoterické nebo třeba historické.

Stephen King: Srovnáno se zemí. Beta – Dobrovský, Praha, 2019. 320 stran.


úterý 19. listopadu 2019

Guláš od Briana Kimberlinga


„Je to cosi jako čili vynalezené zoufalými maďarskými kovboji…“

Brian Kimberling: Guláš.
Pavel Dobrovský - BETA, Praha, 2019.


Do Prahy přijíždí v druhé polovině devadesátých let mladý Američan Elliot, prchající před nudou v Indianě a doufající, že změní svět lektorováním angličtiny. Jeho žáci jsou úředníci ve středním věku, které na lekcích baví především to, že se učí v hospodě u piva. Elliotovy pokusy o to, aby studenty zaujal, většinou končí probíráním sprostých slov nebo osobních záležitostí, a tak se z jeho žáků stávají jeho přátelé.

„Dalším krokem bylo stát se násoskou. Mí souputníci, které jsem znal, se snažili stylizovat do rolí spisovatelů, ale jejich hlavní ambicí bylo nezůstávat pozadu a vyrovnat se Hemingwayovi v konzumaci alkoholu. Napadlo mě, že bych do sebe mohl lít absint v literární kavárně, protože jsem nevěděl, kam jinam mám jít, co mám dělat a s kým se mám bavit.“

Pohled cizince na život v Čechách během devadesátek je zajímavý (já jsem v té době byla dítko a měla jsem úplně jiné starosti), autor vypráví s humorem a jistou dávkou nostalgie. On ten život v konečně svobodné zemi nebyl procházka růžovým sadem ani pro cizince, ani pro Čechy. Průvodcem po Praze mu byl i místní umělec, který Eliotovi nejdřív ukradl boty, aby je použil do své koláže, a pak se mu představil jako Cimarron. Jejich společná dobrodružství vás zaručeně pobaví.

Hodnocení: 75 %
Čekala jsem guláš - že to bude čtení plné ostrovtipu a strefování se do české mentality. Čekala jsem, že si na nás Američan smlsne kvůli nadměrné lásce k pivu a že mu budeme připadat trochu Švejkovští. Čekala jsem, že to bude legrace ve stylu knih Domnika Landsmana. Ale mnohem víc prostoru věnoval autor tomu, že jako učitel si vydělal sotva na pivo a jeho anglická přítelkyně má do princezny daleko.
Bohužel dialogy byly místy dost kostrbaté a chybělo mi nějaké gradování děje, takže z literárního hlediska mírné zklamání. Začátek vás zaručeně pobaví, ale ke konci už se to zbytečně táhne.

Knihu bych doporučila spíš cizincům, kteří objevují ať už naše kotliny nebo matičku stověžatou. Nebo těm, kteří si rádi zavzpomínají na zlatou éru devadesátek.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta. Na jejich webu knihu zakoupíte.