neděle 29. března 2020

5 tipů na sedačku podle oblíbené knihy

Já už doma svoji pohovku snů mám, byla to jedna z mála věcí, o které jsem při stěhování do vlastního nechtěla s manželem smlouvat. Červenou trojmístnou pohovku z Ikei jsem si před koupí vyzkoušela asi dvacetkrát během skoro deseti let při návštěvách prodejny a byla to láska na první zaplutí do měkkých polštářů. Navíc se dají potahy vyprat, což se dvěma malými dětmi dělám celkem často. A jak se na ní čte? Přímo nebesky!


  1. Dle mého gusta.

Kdybych si měla nějakou z Biano.cz měla vybrat, byla by to úžasně praktická rozkládací rohová sedací souprava s poličkou GRANDE v barvě černá/červená. Prostě proto, že má odkládací prostor na knihy a spoustu místa na válení. Navíc pro mě, jako pro čtenáře Stephena Kinga, je jako dělaná – mrkejte na ty barvy!

2. Pro mágy a lovce příšer

Zaklínač semlel nejen pěknou řádku monster, ale i konkurenci. Jen málokoho nechalo seriálové zpracování chladným, počítačové hry jdou na dračku a knihy se musely dotisknout. Je–li vám nejen svět Zaklínače ale i fantasy blízký, neměla by vám doma chybět velurová třímístná pohovka Skien z prošívaného čalounění s ozdobnými nýty a dřevěnýma nohama, která dokonale zapadá do vintage a glamour stylu. Za to byste groš pustili, no ne?




3. Skandinávie v obýváku.

Severské detektivky a thrillery se těší nepolevující popularitě. Mrazivá atmosféra, všudypřítomný sníh, napětí, temná zákoutí lidské mysli. Larsson, Nesbo, Kepler, Bjork. Nejlepší z nejlepších vás donutí zadržet dech až na neúnosně dlouho. Pohodlně se usaďte třeba do rohové sedací soupravy Catini Arvika, kterou teď pořídíte s dechberoucí slevou, přitáhněte si deku pod bradu a užívejte si Skandinávii u vás doma.



  1. Anglický venkov a šálky s růžemi.

Milovnice světa Jane Austenové a Charlotte Brontëové, které by nejraději žily na venkově počátkem 19. století, si bydlení zařizují ve stylu provence. Právě pro ně je tu pohovka s květinovým vzorem Country Rose. Pohodlně se usaďte, obklopte se polštářky, anglickým čajem a oblíbenou knihou. Pan Darcy právě vchází do dveří.

  1. Ženy vládnou světu.
A když už jsem u těch čtenářek, promiňte pánové, do oka mi padla růžová rohová sedačka Hilda. Ta je jako šitá nejen pro všechny milovnice dojemných romantických příběhů Moyesové a Sparkse, ale i současných knižních hitů s růžovou obálkou (mám na mysli třeba Teorii podivnosti, Cítit znovu nebo Prokletý rok). Schválně, kolik máte v knihovně růžových knih?


Tenhle článek vznikl tak trochu na odlehčení. Kterou z nich byste si vybrali vy?

pondělí 23. března 2020

Don´t panic? (vol. 2)

Týden druhý

Milé děti, už jsme týden v karanténě
na procházky nosíme roušky ušité z bavlny
protože ty pořádné nejsou k dostání.

Dneska jsem byla po deseti dnech ve městě na nákup
a před lékárnou je cedule se seznamem toho, co nemají
paracetamol, roušky, glycerin, desinfekce...

Lidi panikaří a začínám mít pocit, že je k tomu důvod
vláda podněcuje v lidech strach
a zahrada zeje prázdnotou.

V týdnu bylo moc hezky, teploučko
běhaly jste po zahradě s rouškami
až se mi z toho motala hlava.
Co bude za měsíc, dva?

Po šesti letech mi odešla mi domácí pekárna
na největším českém eshopu s elektronikou prodávali dvě
vše vyprodáno.

A dneska jsem si na internetu musela objednat
chlebovou mouku
protože tady není a kdo ví, kdy bude.?

Pozitiva? Máme jahody se šlehačkou
upekli jsme pivní rohlíky
táta je s námi doma: koukáme na pohádky, děláme dorty z plastelíny...




neděle 22. března 2020

Dvůr trnů a růží (Sarah J. Maas)

Krása i krutost vílího světa 

„Buď vděčná za své lidské srdce, Feyre. Lituj ty, kdo necítí vůbec nic.“

Devatenáctiletá Feyre se musí postarat o rodinu a tak vyráží do lesa na lov. Tam zpozoruje obřího vlka a zabije ho. O pár dní později ji z domu vyvleče podivný zvířeti podobný tvor. Zabitím vlka, který byl proměněnou vílou, porušila Úmluvu a má dvě možnosti: odejít se zvířetem na vílí území nebo zemřít. Feyre odchází do světa za zdí a poznává netušenou krásu Jarního dvora i lásku. Ale ve světě víl pro ni není bezpečno.

Retelling Krásky a zvířete mě příjemně překvapil. Bála jsem se, že to bude kýčovité nebo naivní, ale Maasová mi už během prvních kapitol dokázala, že je zručná vypravěčka a při čtení scény s vlkem jsem měla pocit, jako bych se dívala na film se zpomalenými záběry. Dvůr trnů a růží byl dokonale vyvážený: akční, romantický, vášnivý, smutný, tajemný, temný, zářivý, kouzelný. Tak akorát.

Co se týče hlavní hrdinky Feyre, ta by si občas zasloužila, aby ji něco sežralo (k čemuž neměla párkrát daleko). Nejvíc mě to naštvalo ve chvíli, kdy jí bylo řečeno, ať zůstane za každou cenu jednu noc v domě, protože venku pro ni nebude bezpečno a hádejte co? Jasně, že se ven vyplížila. Ale na druhou stranu měla ryzí srdce a smysl pro spravedlnost. A líbilo se mi, jak se nechává okouzlit barvami.
Zvíře - vílí pán Tamlin – byl zprvu docela nerudný a hrůzu nahánějící, ale pod tou tvrdou slupkou byl hebký kožíšek. Musíte si ho zamilovat. Alespoň nějakou jeho část. Bavil mě i jeho rudovlasý vílí společník Lucien - s proříznutou pusou a kupou kuráže. Rhysand z Nočního dvora mě zatím nechává chladnou, protože mé srdce samozřejmě patří Tamlinovi, ale myslím, že druhý díl mi ještě ukáže.

Poslední část v sobě měla něco z Hunger games a pohádek (třeba motiv tří nebo hádanky a odpovědi, která může všechny vysvobodit). A ten konec jsem nečekala a tak to má být.

Sarah J. Maasová celosvětově prorazila fantasy sérií Skleněný trůn a Dvůr trnů a růží je neméně populární. Druhý díl Dvůr mlhy a hněvu je podle hodnocení ještě lepší, než první díl, takže dnes si ještě jedničku pořádně vstřebám a zítra začnu další čtení. Tak pokud máte rádi víly, magii a romantiku s pořádnou dávkou vášně a bolesti, je to čtení přesně pro vás.

„Protože mě tvá lidská radost fascinuje - to, jak věci prožíváš v krátkém čase, který ti byl určen na tomto světě, tak prudce a hluboce a vše najednou, je úchvatné.“


neděle 15. března 2020

Don't panic?

Tenhle týden se mnou pěkně zamával. Když jsem se minulou neděli touhle dobou vracela z Prahy z Tvůrčího psaní, byla mou největší starostí kocovina a kritické poznámky k mojí povídce.

Během týdne přibylo asi 200 lidí nakažených koronavirem a já mám pocit, že jsem zestárla o deset let. Ani tak ne kvůli obavám z nemoci, ale kvůli vládním opatřením, které mají zabránit jejímu šíření.

Takže děti, až tohle za pár let budete číst: během týdne se zakázalo úplně všechno. Kulturním a sportovním životem počínaje, nákupy konče. Kdo ví, co zakážou příští týden? Teda krom volného pohybu, ten už je v plánu taky.

Doteď jsem byla nad věcí a nepřipouštěla si, že by to mohlo být zlé. Ale asi je. A že jsem se před týdnem smála lidem, co hromadí zásoby? Teď je máme taky, protože nenechám svoje děti o hladu, kdyby... To je na tom asi nejhorší. Kdo ví, co přijde?

A teď jsem zase jednou vděčná, že má to naše město jen 5000 obyvatel a tady na zámku jsme vlastně docela izolovaní od okolí. Třeba nás to ochrání. A taky jsme zvyklí, že tu spousta obchodů a kultury prostě není.

Takže hodně zdraví a trpělivosti lidi. Nedovedu si představit, že venku bude takhle krásně a my bychom měli být doma. To nám hrábne.

úterý 10. března 2020

Nezbytné věci. Nebudete věřit vlastním očím!

Stephen King: Nezbytné věci

Obchod, jaký tu ještě nebyl.

„Vy už jste tu byl. Jistěže ano. Jistě. Já nikdy žádnou tvář nezapomenu. Tak jen pojďte blíž, ať vám potřesu rukou!“
Leland Gaund, jméno mé. Jsem ve městě nový a garantuji vám, že se tu dřív nebo později zastaví každý obyvatel Castle Rocku. Mám tu něco pro každého, nezapomeňte jim to říct. Najdete tu přesně to, po čem nejvíc toužíte. Ne, kdepak, nebude to drahé. Jsem férový obchodník. Zaplatíte jen tolik, kolik máte zrovna v peněžence a malý žertík. Nic to nebude, nebojte se. Dívejte, blíží se bouřka.

„Nezbytné věci - rozhodla - jsou vlastně jakýsi obchod s kuriozitami. Obchod s kuriozitami ve velkém, dalo by se říct na základě zběžného pohledu. [...] Nabízené věci byly značně rozmanité. Mezi fotografií Elvise, která jí připadala jako něco, co se dá v kterémkoliv americkém zábavním parku koupit za čtyři dolary a devadesát devět centů, a jednoznačně nezajímavou větrnou korouhvičkou s americkým orlem, leželo skleněné stínítko ke staré lampě. Mohl mít cenu určitě osm set dolarů, ale možná také pět tisíc dolarů.“

Stephen King stvořil dokonalý obraz maloměsta (chvílemi máte pocit, jako byste v Castle Rocku žili). První část zabírá popis jednotlivých hrdinů, ale nebojte se, jsou to velmi zvláštní sousedé, se kterými se nudit nebudete. A pak začnou navenek spořádaní lidé tropit navenek nevinné žertíky a atmosféra začne houstnout. Jediný, kdo se opravdu královsky baví je pan Gaunt. Obchodník, kterému ani tak nejde o prašule jako o dušičky. Dokonce jsem četla názor, že by to mohl být hlavní záporák Kingova univerza Randall Flagg.

Na světlé straně stojí Alan Pangborn, místní šerif a správnej chlap, gentleman každým coulem. Dámy, toho si velmi rychle zamilujete. Ale je mi líto, jeho srdce patří jiné - Polly Chalmersové. Vlastně nikdo z Castle Rocku nebyl vyloženě zlý, to pan Gaunt je naočkoval.

Castle Rock je smyšlené městečko v Maine. Dějiště několika románů Stephena Kinga (Cujo, Mrtvá zóna, Temná půle, Lisey a její příběh, Pytel kostí, Kouzelná skříňka pro Gwendy, Revival, Povznesení a to ještě nejsou všechny) a také stejnojmenného zatím velmi zdařilého seriálu od Stephena Kinga a J. J. Abramse. Pokud by vás zajímaly další tipy na čtení od Kinga, umístěné do Castle Rocku, nakladatel dal pár knih i na konec Nezbytných věcí, což mě moc potěšilo.

Hodnocení: 90 %
Ten námět je geniální a funguje! Stephen King zabydlel Castle Rock postavami, které mají minulost i současnost. A je jich tam opravdu hodně. Nakonec si je ani nemusíte zapamatovat všechny (jestli je to vůbec možné?), on vám příběh napoví.

Líbí se mi hlavní poselství Nezbytných věcí: naše touhy nás činí zranitelnými. Co kdyby vám někdo nabídl třeba první vydání vaší oblíbené knihy? A co kdyby bylo podepsané?
Konec si King vytáhl z kouzelnického klobouku a mně se líbil. Moc. Byl takový pohádkově magický a to mám ráda.
Pomluvy, vztek, pomsta - tohle jsou hlavní ingredience Nezbytných věcí a Gaunt je prodával na váhu. Každý, kdo bydlel na malém městě přesně ví, jak funguje a že předsudky se tu ráno míchají do kávy. První polovina knihy je především psychologický román a druhá půlka je mnohem víc akční a krvavá.

Jediné co bych vytkla, je asi posledních sto stran, kde se všichni stříleli hlava nehlava a připomínalo mi to Strážce zákona. Tam taky v každé kapitole umřela jedna postava. A zasloužilo by si to zkrátit, o tom žádná.

Za recenzní výtisk dlužím nejen velký dík nakladatelství Beta, které mi pravidelně plní knižní přání a sny. Pokud i vy po Nezbytných věcech toužíte, navštivte eshop Bety, je to skoro zadarmo.

Líbila se vám recenze? Staňte se i vy pravidelnými čtenáři blogu nebo fanoušky na facebooku.


Název knihy Nespavost
Autor Stephen King
Žánr Horory
Nakladatelství Beta
Rok vydání 2020
Počet stran 630
ISBN 978-80-7593-178-8

Databáze knih www.databazeknih.cz




úterý 25. února 2020

Anna Musilová: Tamařino souhvězdí

Kniha, ve které se najde každý z nás.


Tamařino souhvězdí si našlo jisto jistě spoustu čtenářů už díky zdařilé obálce. I já jsem ho v knihkupectví prohlížela a napsala si na seznam budu číst. Ale nakonec si mě kniha našla sama - autorka uspořádala soutěž o tři výtisky a jeden z nich, dokonce s věnováním, mám doma. Přiznám se, že jsem ani po přečtení anotace netušila, co mě čeká a po dočtení jsem ohromena.

Liv je devatenáctiletá vášnivá fotografka, která se nedostala na vysněnou školu a nastupuje do prvního ročníku na právech, aby se zavděčila otci. Na nájem si přivydělává v kavárně a nebýt její nejlepší kamarádky Johany, energické mladé novinářky, nejspíš by se celé večery utápěla v sebelítosti. Všechno ale změní pravidelná návštěvnice kavárny - Tamara. Liv k neznámé ženě něco táhne. Bude mít dostatek odvahy k tomu, aby se jí se svými pocity svěřila?

Pokud jste dočetli až sem, musím napsat, že to je cokoli, jen ne prvoplánový román o lásce s momentálně velmi moderní LGBT tématikou. Autorka zpracovává řadu témat: strach z neúspěchu, strach z lásky, sebeobjevování, komplikovaný vztah s otcem, úspěšná kariéra vs. umění, očekávání rodičů vs. vlastní život, přátelství… Přesto působí kniha kompaktně a opravdově.
„Na prahu dospělosti nejspíš člověk dostane nejvíc lekcí, aby si uvědomil, že život není hollywoodský film a nepíše ho scénárista, který přeje svým postavám jen to nejlepší.“

Anna Musilová je mladá autorka, studentka žurnalistiky, novinářka, fotografka a Tamařino souhvězdí je její druhá kniha (víc o prvotině Černooká zde). Píše nádhernou češtinou a stvořila silný, emocionální příběh a postavy, které si zamilujete. Běžně si tužku na podtrhávání ke knížkám neberu, ale v Tamařině souhvězdí jsem začala podtrhávat už na straně patnáct. Proč? Třeba pro tohle:
„Slunce už bylo skryté kdesi za Petřínem, ale ještě před odchodem stihlo zapálit oblohu i řeku, v níž se oranžová klenba odrážela. Nebe na zemi, doslova.“

Hodnocení: 90 %

Působilo to na mě hodně opravdově. To, že je autorka vášnivá fotografka, je znát na popisech postav i fotografií – jako bych je viděla přímo před sebou. V knize se střídaly zápisky z Prahy a Edinburghu, kde si Liv vede deník a snaží se zapomenout.

Nechávám si ještě pár procent pro další autorčinu knihu, protože jsem si jistá, že ještě literárně poroste a uslyšíme o ní. Osobně se mě ani tak nedotýkalo téma studijního neúspěchu nebo neshod s rodiči, protože díky bohu mě v mé touze psát vždycky podporovali, ale strach z neúspěchu mě taky pronásledoval, dokud nepřišel onen vysněný dopis o přijetí na VŠ. Poznávala jsem se hlavně v částech, kde se musela Liv rozhodnout, jak to s ní a Tamarou bude dál.. Podtrhávala jsem celé pasáže a div nebrečela. Protože je to tak pravdivé. 
Zdroj: IG Anna Musilová
„ ‚Můžeš si rozumět se spoustou lidí, trávit s nimi čas, můžeš je milovat, někoho z nich si vzít a prožít s ním život. Ale pak je tu ten člověk. Poznáš ho, když ho potkáš. Jako by v ten moment něco v životě zapadlo do sebe, skoro slyšíš, jak to cvaklo. Věci najednou začnou dávat smysl, a zároveň ho úplně ztratí.‘ “

A aby toho nebylo málo, Anna Musilová nádherně maluje - tohle jsou dvě hlavní hrdinky Tamařina souhvězdí.
Knihu bych doporučila každému, kdo si pamatuje, jak mu bylo dvacet a před sebou měl hromadu dobrých i špatných rozhodnutí. A duši trochu uměleckou a rozlítanou.

Pokud se ti recenze líbila, zařaď se i ty mezi mé pravidelné čtenáře.



Název knihy Tamařino souhvězdí
Autor Anna Musilová
Žánr Česká literatura
Nakladatelství
Rok vydání 2019
Počet stran 320
ISBN 978-80-7617-976-9
Nákup knihy www.knihydobrovsky.cz
Databáze knih www.databazeknih.cz

středa 19. února 2020

Krutý princ (Holly Blacková)

Vítejte ve světě, kterému vládnou nelítostné víly.

Holly Blacková: Krutý princ. CooBoo, Praha, 2018.

Jude a její sestry Taryn a Vivi přišly o rodiče a jejich vrah unesl dívky do světa, o němž doteď neměly ani tušení - do světa víl. Uplynulo deset let a Jude se snaží zapadnout a uspět. Ačkoli je skvělá šermířka, denně má strach ze svých spolužáků a zejména krutého prince Cardana, který jí život ztrpčuje, jak jen může. Blíží se korunovace a Jude touží po své špetce moci. Zaplete se do nebezpečných intrik na královském dvoře a aby vyvázla, bude muset prolít krev.

Holly Blacková je jednou z nejúspěšnějších amerických autorek fantasy a sci-fi příběhů pro děti a mládež. Do povědomí českých čtenářů se dostala zejména díky Kronice rodu Spiderwicků a young adult sérii Krutý princ, jejíž druhý díl nese název Podlý král.

Autorka stvořila jedinečný svět plný víl, goblinů, obrů a podobných bytostí, ve kterém platí vlastní pravidla. Víly jsou nádherné, mají špičaté uši, kouzlí, tančí a zároveň jsou kruté, podlé, obzvlášť na královském dvoře.
„Kousek ode mě se droboučká víla s bílými vlasy připomínajícími chmýří pampelišky přitočí k obrovi a nožíkem mu přetne opasek. Bravurní a bryskní práce. Vzápětí zmizí obrův meč i měšec, víla se ztratí v davu a já si nejsem jistá, jestli se to vůbec stalo. Dokud se za mnou ta dívka neohlédne.“

Hodnocení: 90 %
K vílám mám blízko, dokonce jsem o nich psala bakalářku, takže když jsem se dočetla, že existuje fantasy kniha pro dospělé, hned jsem si ji objednala. Nezklamala mě. Vlastně mě příjemně překvapila už na prvních stránkách, protože skvěle kombinuje zažité představy o vílách a docela moderně je používá v příběhu a zároveň jsem v ní našla i novinky. Trochu jsem se bála, že tam bude láska jako trám mezi lidskou dívkou a vílím šlechticem, ale kupodivu tam bylo romantiky poskrovnu a daleko větší prostor byl věnován nenávisti, intrikám a touze prosadit se v cizím světě.

Hlavní hrdinka Jude byla tvrdohlavá a dost drsná, což je teď zřejmě v literatuře trochu móda, ať žije emancipace. Jen si mě úplně nezískala na svoji stranu, od začátku se mi líbila spíš její sestra Vivi, která ale z příběhu nějak zmizela. A Cardan byl vykreslen dokonale jako všech padouchů král. Postav tam bylo tak akorát, aby se mi nepletly.
„ ‚Proč mě chceš vidět mrtvou?‘ zeptám se, abych nám oběma připomněla, že odpovídat na choulostivé otázky je to nejmenší zlo, které si zasluhuje.  Jsme nepřátelé, bez ohledu na jeho vtipkování nebo přátelský tón.“

Pár bodů strhávám za jednoduchost některých motivů (na stole leží papír, ó hele, to je náhodou děsně tajný vzkaz…), ale opravdu jich nebylo moc. Naopak je Krutý princ plný opravdu velkých překvapení a dokonce i krvavých scén (SPOILER: král je mrtev, ať žije král).

Abych to shrnula, Krutý princ se mi opravdu moc líbil! Není to čtení jen pro náctileté, pro zralejší čtenáře to může být příjemný oddych třeba po drsné detektivce. Ale pořád přemýšlím, jestli si přečíst druhý díl, Podlého krále, který je podle komentářů prý daleko víc o politice a do toho se mi úplně zabředávat nechce. Takže poradíte mi, kdo jste ho četli? A vy ostatní, věříte na víly?