pátek 22. listopadu 2019

Stephen King: Srovnáno se zemí (Nejlepší nebo nejhorší bachmanovka?)

Jedna z nejlepších nebo nejhorších bachmanovek?

„Vždyť život je zřejmě jen přípravou na peklo.“


Pro Barta George Dawese je konec roku 1974 plný ztrát. Před pár lety přišel o syna, tomu nemohl zabránit, ale když se dozví, že plánované prodloužení dálnice srovná se zemí nejen prádelnu, ve které strávil posledních několik let, ale i jeho dům, rozhodne se bránit. Ve chvíli, kdy ho opustí manželka, začne Bart spřádat ďábelský plán a tak si hned v první kapitole v Harveyho obchodě se zbraněmi koupí bouchačku. Vlastně hned dvě.

Sledujeme, jak se hlavnímu hrdinovi hroutí život pod rukama a vlastně si za to může sám. Je to perfektní studie muže, který během dvou měsíců zcela změní svoji osobnost. Sledujeme mysl a chování psychopata a schizofrenika (Bart rozmlouvá s hlasem uvnitř své hlavy, kterému říká Fred). Nebo je to jen muž, který bojuje s větrnými mlýny a pomyšlení na nesmyslnost vlastního snažení ho ničí? King nechává rozhodnutí na čtenáři.
„Georgi, je v tom něco víc než ta dálnice, něco víc než to stěhování. Já vím, co s tebou je.
Drž hubu, Frede, varuju tě.
Jenže Fred hubu nedržel, a to bylo zlé.“


Bachmanovy knihy sice postrádají nadpřirozeno a děs, ale každý fanoušek Stephena Kinga v nich rozpozná schopnost mistra věrohodně zachytit kouzlo doby, v tomto případě přelom let 74 a 75 v Americe, kterou otřásá první energetická krize. A ačkoli je to thriller, dovede vás rozesmát.
„Tenkrát jste to nechával otevřený, co? Říkal jste si, že byste tu silnici mohl upálit, rozstřílet samopalem nebo uškrtit nebo –“

A teď trochu o Bachmanovi.

King s oblibou říká, že Bachman je jeho temnější já. Vydával pod pseudonymem prý proto, aby zjistil, jestli se jeho knihy budou prodávat i když neponesou slavné jméno. Dočetla jsem se, že románu Zhubni se i přes zdařilou propagaci vydalo napoprvé 26 000 výtisků, ale jakmile se provalila pravda, stoupl náklad na 280 000 výtisků. Takže asi tak.
Pod pseudonymem Richard Bachman vydal během šesti let King romány Rage (spojován se střelbou ve školách a proto byl záměrně stažen z prodeje a u nás nevydán), Dlouhý pochod, Srovnáno se zemí, Běh o život, Strážci zákona (dvojromán, který znovu vychází za pár dní spolu s Beznadějí) a Zhubni.

Hodnocení: 90 %

Srovnáno se zemí není kniha plná duchů, ale není o nic méně děsivá, protože tady je strašákem rakovina. Zhruba rok před napsáním románu byl Stephen King svědkem, jak mu nemoc vzala matku a ze stránek cítíte jeho bolest a především marnost. Hlavní hrdina truchlí po synovi, zatímco jeho manželka dokáže jít dál, on se utápí v alkoholu a sobě samém.
„Trápí mě jediná věc, a to je pocit, který čas od času mívám, pocit, že jsem postavou z knížky nějakého špatného spisovatele, který už se rozhodl, jak to všechno dopadne a proč. [...] Zabil mi syna, protože mu napsal mozkový nádor. Hned v první kapitole. Případná sebevražda bude až před epilogem. Je to blbá knížka.“

Byly tam pasáže, které jsem si opravdu užívala. Například Bartův halucinogenní trip během Silvestra (Kingu, že by vlastní zkušenosti?) nebo tu záležitost se stopující tulačkou. Závěr byl jak vystřižený z akčního filmu a na jedničku, ačkoli čtenář už od začátku předpokládal, že to tak dopadne. I pár vedlejších postav se mi dostalo pod kůži, protože byly tak uvěřitelné a lidské, že byste je klidně zítra mohli potkat… vedle silnice.

Na druhou stranu má Srovnáno se zemí pomalejší tempo, než jsme u Kinga zvyklí a námět by možná mnohem víc obstál jako povídka. A je bohužel v měkké vazbě.
Ale je tu jedno velké ALE. Původní hodnocení (85 %) jsem po sepsání recenze ještě zvedla, protože ta kniha se mi rozležela v hlavě (spolu se sklenkou vína, žádná whisky a 7 Up). Už jsem ji jednou v pubertě, ale pamatovala jsem si jen kostru příběhu. Teď mám navíc pár let a děti a celý příběh na mě působí úplně jinak. Věřím, že tentokrát mi z paměti nezmizí.

Doporučuji knihu všem, kteří mají raději pomalu plynoucí příběh nebo těm, co krále milují. Pokud s Kingem začínáte, přečtěte si raději Osvícení (můj favorit) nebo Zelenou míli (pokud nemáte rádi strašidla). 5 tipů na knihy pro ty, kteří s Kingem začínají, najdete tady.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, u kterého pořídíte pod vánoční stromeček nejen Srovnáno se zemí, ale i další knihy beletristické, napínavé, ezoterické nebo třeba historické.

Stephen King: Srovnáno se zemí. Beta – Dobrovský, Praha, 2019. 320 stran.

úterý 19. listopadu 2019

Guláš od Briana Kimberlinga


„Je to cosi jako čili vynalezené zoufalými maďarskými kovboji…“

Brian Kimberling: Guláš.
Pavel Dobrovský - BETA, Praha, 2019.


Do Prahy přijíždí v druhé polovině devadesátých let mladý Američan Elliot, prchající před nudou v Indianě a doufající, že změní svět lektorováním angličtiny. Jeho žáci jsou úředníci ve středním věku, které na lekcích baví především to, že se učí v hospodě u piva. Elliotovy pokusy o to, aby studenty zaujal, většinou končí probíráním sprostých slov nebo osobních záležitostí, a tak se z jeho žáků stávají jeho přátelé.

„Dalším krokem bylo stát se násoskou. Mí souputníci, které jsem znal, se snažili stylizovat do rolí spisovatelů, ale jejich hlavní ambicí bylo nezůstávat pozadu a vyrovnat se Hemingwayovi v konzumaci alkoholu. Napadlo mě, že bych do sebe mohl lít absint v literární kavárně, protože jsem nevěděl, kam jinam mám jít, co mám dělat a s kým se mám bavit.“

Pohled cizince na život v Čechách během devadesátek je zajímavý (já jsem v té době byla dítko a měla jsem úplně jiné starosti), autor vypráví s humorem a jistou dávkou nostalgie. On ten život v konečně svobodné zemi nebyl procházka růžovým sadem ani pro cizince, ani pro Čechy. Průvodcem po Praze mu byl i místní umělec, který Eliotovi nejdřív ukradl boty, aby je použil do své koláže, a pak se mu představil jako Cimarron. Jejich společná dobrodružství vás zaručeně pobaví.

Hodnocení: 75 %
Čekala jsem guláš - že to bude čtení plné ostrovtipu a strefování se do české mentality. Čekala jsem, že si na nás Američan smlsne kvůli nadměrné lásce k pivu a že mu budeme připadat trochu Švejkovští. Čekala jsem, že to bude legrace ve stylu knih Domnika Landsmana. Ale mnohem víc prostoru věnoval autor tomu, že jako učitel si vydělal sotva na pivo a jeho anglická přítelkyně má do princezny daleko.
Bohužel dialogy byly místy dost kostrbaté a chybělo mi nějaké gradování děje, takže z literárního hlediska mírné zklamání. Začátek vás zaručeně pobaví, ale ke konci už se to zbytečně táhne.

Knihu bych doporučila spíš cizincům, kteří objevují ať už naše kotliny nebo matičku stověžatou. Nebo těm, kteří si rádi zavzpomínají na zlatou éru devadesátek.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta. Na jejich webu knihu zakoupíte.

úterý 12. listopadu 2019

Lucie Ortega: Od všeho trochu (E-book zdarma ke stažení)

„Vy zkrátka chcete mít stále všechno pod
kontrolou. Neumíte jen tak žít s vědomím, že jisté věci jsou
řízeny, řekněme, z jiných úrovní. Osud je z toho tak znechucen, že uvažuje o výpovědi. Chudák Smrt, vymýšlí co může, aby zůstaly nějaké nevyléčitelné choroby, a z vašich genetických výzkumů má zlé sny. A Amor si už kolikrát ani neškrtne. Tuhle jsem ho přistihl, jak zabodává ty svoje šípy do prsaté figurky se slaměnými vlasy…“


Pětice povídek tvoří sbírku v duchu magického realismu
Od všeho trochu, která vyšla poprvé v roce 2015. Nemusíte se ale bát, není to až takový magický realismus, jaký píše třeba Michal Ajvaz a vám z toho jde doslova hlava kolem. V textech je znatelně cítit autorčina záliba v mytologii a náboženství, díky níž mají povídky hlubší rozměr.

A teď už k jednotlivým povídkám.
Knihu otvírají Nezbytná opatření pro udržení optimálního vývoje lidstva, ze kterých je úryvek výše. Tahle povídka je především humorná a trochu sarkastická. Začíná vtipným popisem víceméně inteligentní recepční konfrontované neohlášeným návštěvníkem jménem Čas. Záhy je pan Čas zaveden za vedoucím tajného projektu (nečekaně jde o pokus sestrojit stroj času). A pak to začne být zajímavé.

Stopař odkazuje k egyptské mytologii - muž se probouzí v jakémsi sklepě, kde mu dělá společnost žena v bílých šatech, která ho potírá mastmi a dlouhán, který jej cvičí v boji. Připravují ho na jakýsi úkol, který je pro něj zatím tajemstvím. Problém nastává, když si probuzený Nalim začíná vybavovat střípky z minulosti a vzepře se své paní.

Et omnia vanitas je příběhem učedníka Tibora, který plní těžkou zkoušku - musí ukrást jakýsi artefakt a přinést jej mistrovi, zatímco jej pronásledují temné mocnosti.

Tehdy v Barceloně opět tematizuje možnost cestovat časem, tentokrát ale z perspektivy časového inženýra, který si myslí, že má celou věc pevně v rukou a zároveň občas bojuje s myšlenkou, že ten nekončící proud nás nakonec pohltí… Je celkem jasné, že za zahrávání si s časem, zaplatí vysokou cenu.

Poslední povídka Andělská křídla je stejně jako ta první plná humoru. Vypráví o strážném andělovi, který má dohlížet na věčně nespokojeného muže ve středním věku. „Někteří lidé jsou nejspokojenější, když mohou být nespokojení.“

Lucie Ortega je současná česká umělkyně, která nejen píše, ale i kreslí. E-knihy jí vydává nakladatelství Martina Koláčka - E–knihy jedou. Právě má rozepsanou pentalogii Správci světů, která se žánrově pohybuje mezi new adult fantasy a psychologickým románem. Zatím vyšly tři díly (1. Strážci Pečeti, 2. Chrám Oka osudu, 3. Maraveův klíč), které jsou kvůli elektronickému formátu rozděleny na části/knihy. Příběh vypráví o světě paralelním tomu našemu, ve kterém má každý z nás svého dvojníka, se kterým sdílí duši. Víc o pentalogii na webových stránkách Lucie Ortegy.


Hodnocení: 85 %

Na povídkách se mi líbila nápaditost, neotřelé pointy, různorodost i mytologické a magické postavy čelící nástrahám dnešní doby. Jak se píše v anotaci - byl tam trochu horor, trochu humor, mystika i zamyšlení. Jazykové dovednosti a kreace autorky jsou obdivuhodné, ale místy zbytečně zdržují a vyrušují čtenáře. Já, odkojená Kingem, jsem zvyklá na to, že mi to servíruje jednoduše a syrově. Na první povídku si vzpomenu nejspíš kdykoli, kdy uvidím za recepčním pultem nějaké blond zdánlivě inteligentní stvoření.

E-book doporučuji všem, kteří si rádi ukrátí čas třeba při jízdě vlakem Praha–Brno jako já.
Za možnost si knihu přečíst děkuji přímo autorce, která mě na facebooku oslovila. A vy si Od všeho trochu můžete taky přečíst a stáhnout zdarma.

pondělí 4. listopadu 2019

Stacey Hallsová: Naděje pro Fleetwood


Mimořádný historický román o honu na čarodějnice

Teprve sedmnáctiletá Fleetwood, nová paní na Gawthorpe Hall, by pro svého manžela Richarda udělala cokoli. On si přeje dědice, ale Fleetwood už třikrát potratila a v dopisu od lékaře se píše, že další pokus pravděpodobně skončí smrtí matky i dítěte. Mladá aristokratka ale nesedí s rukama v klíně a osud jí do cesty postaví Alici, porodní bábu a ženu vybavenou znalostmi léčivých bylin. Píše se ale rok 1612 - rok ve znamení procesu s čarodějnicemi z Pendle Hill a Alice je podle místního soudce jednou z nich. Fleetwood musí dokázat Alicinu nevinu, jinak je ztratí nejen jedinou přítelkyni, ale i vlastní život.

Děj Naděje pro Fleetwood stojí na reálných historických faktech, mnoho postav v knize byly skutečné osoby a jistě ve vás probudí zájem o čarodějnice z Pendlu. Autorka Stacey Hallsová v lancashirském hrabství vyrostla a je znát, že se jí události roku 1612 dostaly pod kůži.

Příběh vypráví v ich-formě sama Fleetwood, kterou si rychle oblíbíte pro její dobrodružnou povahu, smysl pro spravedlnost i dobré srdce. Fleetwood není typ salónní aristokratky, mnohem raději jezdí na koni po lesích nebo dovádí se svým obrovským psem.  Na všechny ostatní hrdiny budete nazírat jejím pohledem a budete překvapeni, jak se někteří z nich nakonec vybarví. Psychologii postav tedy Stacey Hallsová zvládla na výbornou.

Čarodějnický proces v Pendle Hill bývá nazýván také „Salem Anglie“. Tehdejší král James I. se o lov čarodějnic velmi zajímal, čehož využil místní soudce Roger Nowell (jedna z postav této knihy) a před soud dostal celkem 11 žen. Co je na tom všem nejdivnější? Že mu k uvěznění „čarodějnic“ stačilo svědectví teprve devítileté dívky. Chcete vědět víc? Přečtěte si Naději pro Fleedwood.

„Odkud to všechno máte? Od lékárníka z Padihamu?“„Od žen, které znám,“ odpověděla.„Myslíte moudré ženy, vědmy?“„Většina žen je moudrých.“Nerozpoznala jsem, zdali si mě dobírá.„Dá se jim věřit?“Významně se na mě podívala. „Dle názoru krále? Ne. Zahnal je do ústraní. Jenže lidi jsou pořád nemocní, pořád umírají a pořád mají děti, a ne každý má královského ranhojiče. Král udělal z moudrých žen čarodějnice.“
Hodnocení: 100 %
Říká se: nesuď knihu podle obalu. Tentokrát to neplatí, protože obálka, převzatá z originálu, je doslova okouzlující a ilustruje podstatné motivy příběhu (všimněte si oprátky, lišky, náhrdelníku…).

Pro čtenářky je kniha jasná volba - ukazuje odvahu a boj mladé ženy nejen o život, ale i za spravedlnost ve světě, kterému vládnou muži - ve světě plném intrik, klepů a veřejných tajemství. Když už je řeč o tajemstvích - zaručeně vás dostane i atmosféra lesů, vřesovišť a putování po rozbahněných cestách.
Naděje pro Fleetwood si mě získala a s klidným svědomím ji hodnotím jako jeden z nejlepších historických románů, jaké jsem dosud četla.
Stacey Hallsová: Naděje pro Fleetwood. Pavel Dobrovský - BETA s.r.o., Praha, 2019. 360 stran.
Historický román o čarodějnicích z Pendlu s okouzlující obálkou pořídíte třeba jako vánoční knihodárek přímo na webu nakladatelství Beta, kterému děkuji za zásobu napínavého čtení.

úterý 29. října 2019

Tim Weaver: Hon na mrtvého

První případ Davida Rakera
Tim Weaver: Hon na mrtvého.
Praha, Mystery Press, 2018.


Během 29. Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě jsem nemohla minout stánek s detektivkami a thrillery nakladatelství Mystery Press. Za stoly stáli dva milí redaktoři a na stolech velké krabice plné thrillerů s Timem Weaverem za cenu, které jsem prostě nemohla říct ne, ačkoli to znamenalo, že mi batoh značně ztěžkne. Původně jsem si šla především pro humorné detektivky Marie Rejfové, které mi jako e–booky prostě nestačí, ale když jsem viděla, jak thrillery s Davidem Rakerem mizí po hromadách, neodolala jsem. Navíc redaktoři svorně přikyvovali, že je to skvělé čtení.

Následných pár hodin jsem strávila v literární kavárně na náměstí s prvním dílem série – Hon na mrtvého. A pak jsem se na veletrh vrátila, abych si hned koupila druhý díl. Takže mi můžete věřit - stačilo 150 stran, abych věděla, že chci víc.

Hlavní hrdina David Raker je bývalý novinář, nyní soukromý detektiv specializující se na hledání pohřešovaných osob. Najme si ho stará známá Mary Towneová, aby našel jejího syna Alexe. Ten ale před šesti lety odešel z domu a před rokem ho našli mrtvého v ohořelém autě. Mary tvrdí, že ho před nedávno viděla jít po ulici. Bylo to jen poblouznění smyslů truchlící matky nebo smrt chlapce někdo nahrál? David se pouští do pátrání, které ho bude málem stát nejen domov a vzpomínky ale i život.

PŘED ROKEM bylo nalezeno tělo Alexe Townea. PŘED MĚSÍCEM ho jeho matka viděla na ulici.PŘED TÝDNEM David Raker souhlasil, že ho vypátrá.NYNÍ si přeje, aby tenhle případ nikdy nevzal.

Velkou předností Tima Weavera je pečlivost. Sepsal poměrně složitý příběh, který ale funguje. Jako každý správný detektivní thriller je plný odboček, slepých uliček a střípků, ze kterých musí detektiv a spolu s ním i čtenář poskládat řešení. Nechybí ani skvěle napsané nervy drásající scény!
„Tiše jsem zavřel a zacouval ke zdi vedle pantů. Sevřel jsem v ruce kapesní nůž a naslouchal mužovým krokům.
Dveře se začaly váhavě otevírat.

Mezerou mezi rámem a dřevem jsem spatřil tvář, přes níž se táhla tlustá jizva až ke koutku rtů, která jako by rozšiřovala jeho ústa. Udělal krok vpřed. Nyní jsem viděl jeho zátylek. Další krůček...“

Jak už to tak bývá, pátrání zavede detektiva do podsvětí, kde vládnou tajné organizace s opravdu dlouhými prsty, církevní sekty, dealeři drog a falešné doklady seženete do týdne. Tam není problém zmizet a začít znovu. Kapitoly jsou místy proloženy i vyprávěním ztraceného Alexe, ze kterých budete mít zaručeně husí kůži.
„Zpanikařeně trhl hlavou ze strany na stranu a zadíval se do tmy v pokoji. Okamžitě vedle sebe rozeznal operační stůl s kovovými nástroji vyskládanými nahoře. Vedle něj se nacházel monitor kardiografu. A za tím vším stála pod příkrovem tmy postava, která ho ze stínů sledovala.“

Hodnocení: 90 %
Nová hvězda moderního thrilleru si u nás zbudovala základnu fandů zcela oprávněně. Hon na mrtvého byl tajemný, akční i nervy drásající. Hlavního hrdinu jsem si rychle oblíbila pro jeho lidskost. Občas na mě působí soukromí detektivové spíš jako lovečtí psi, kteří se jen ženou za další stopou, ale David Raker je především muž, který stále ještě truchlí po smrti manželky. Bojuje sám se sebou, má strach. Vyprávění mělo šťávu a místy i správně ironický humor.
Mám jen jednu výtku: na to, že je hlavní hrdina bývalý novinář, si místy počíná s padouchy spíš jako bývalý mariňák, ALE všechno to kompenzuje konec. Je to ten typ zakončení, při kterém zíráte s otevřenou pusou. Jedním slovem: hustý!

Máte ve svém okolí milovníka detektivních thrillerů? K Vánocům mu pořiďte knihy s Davidem Rakerem na eshopu Mystery Pressu s luxusní slevou 30 %.

A jestli vás zajímá třeba i to, jaké autory čte Tim Weaver a jaká je jeho oblíbená kniha od Stephena Kinga, přečtěte si exkluzivní rozhovor.

úterý 1. října 2019

Paulo Coelho: Vyzvědačka

Mata Hari - lstivá Salome nebo jen žena toužící po svobodě?

„Jejím největším hříchem bylo, že měla svobodného ducha.“

Svůdná tanečnice, sen nejvlivnějších mužů světa, nedostižná, obdivovaná, malicherná. Než se ale dostala do Paříže jako Mata Hari, prošla si peklem. Už během studií byla znásilněna ředitelem soukromé školy. Toužila uprchnout před nudným životem, a proto se provdala za důstojníka, se kterým odcestovala do Indie. Manžel ji týral, druhé dítě jim zavraždila služebná…

Do Paříže přijela Mata Hari, orientální tanečnice, kurtizána. Netouží po lásce, zato po obdivu, špercích, šatech. Muže si jednoduše omotá kolem prstu a nasměruje je přesně tam, kam potřebuje. Konečně žije. A když světem otřese první světová válka, aby mohla prchnout z Německa zpět do Francie, naoko přijme práci německé špionky, což ji nakonec stojí život.

Vyprávění začíná v roce 1917 ve vězení Saint-Lazare, kde život Mata Hari ukončí salva výstřelů popravčí čety. Umírá s hlavou vztyčenou s vědomím, že je nevinná. Zanechala po sobě svědectví pro svoji dceru. Poslední část knihy tvoří zpověď jejího advokáta.

„Mezi námi, prokazatelná fakta, která jsme měli k dispozici, byla tak nedostatečná, že by nestačila ani k odsouzení kočky.“

Paulo Coelho při práci na tomto díle prostudoval dosud nezveřejněné dokumenty a snaží se očistit jméno Mata Hari, která podle něj získala nálepku špionky neoprávněně.

Hodnocení: 90 %
Kniha pro mě byla velmi přínosná, neboť mám obrovské mezery ve vzdělání. Paulo Coelho je považován za jednoho z nejvlivnějších spisovatelů dnešní doby a Vyzvědačka byla první knihou, kterou jsem od něj četla. Navíc o Mata Hari jsem kromě toho, že byla tanečnice, nevěděla zhola nic. Takže dvojité díky patří mé sousedce, která mi knihu půjčila.¨

Nelze říct, že by to nebylo napínavé čtení, ačkoli jde o memoáry. Příběh Mata Hari byl tak drsný, jak jen umí život být. A nutno říct, že zaplatila jen za svoji odvahu překonávat tabu tehdejší doby.
Nesmírně se těším na další knihy Paula Coelha - mám v plánu se vrhnout na nějakou beletrii, ať taky zjistím, jakým jazykem ten proslulý spisovatel píše. Doporučíte mi něco?

Paulo Coelho: Vyzvědačka. Argo, Praha, 2016. 168 stran.

pátek 27. září 2019

Jan Jícha: Dva roky bez prázdnin


Jan Jícha: Dva roky bez prázdnin. 
Praha, Triton, 2014.

S humorem a botanopatií porazíte neduhy.

Příběh mladých lidí, kteří se vyzbrojili znalostmi alternativní medicíny a porazili nevyléčitelnou nemoc.

Šárka je mladá dívka ve starém, zhuntovaném těle. Trápí jí nesnesitelné bolesti hlavy a podle všeho i leukémie, kterou ale lékaři neprokázali. Když jí osud, nebo možná strážný anděl, přivede do cesty nadšeného lingvistu a botanopata Bohouše, netuší, že další dva roky stráví zavřená v podhorské chatičce choulíc se celý den před krbem rozpáleným i v květnu, aby ze zesláblého těla vyhnala zimnici.

Sledujeme kroky Bohouše, který po dva roky bez prázdnin zastává péči o nemocnou Šárku, zvládá dojíždění do práce a školy a ve volných chvílích tahá z lesa dříví, aby mu ta jeho křehká princezna nezmrzla. Bohouš, mezi trempy známý jako Kajman, je humorista a lingvista, který odmítá vandry i pozvánky na ceremoniály a jen pendluje mezi Prahou a chatou v lesích. Neúnavně. Vyloučením některých potravin (mléka, masa, cukru a dalších) si jeho sestra vyléčila roztroušenou sklerózu. Rozhodl se, že Šárku zachrání stejným způsobem, ať už si okolí myslí, co chce.

„Kajman se zájmem pozoroval svou sestru, jak se pomalým, rozvážným tempem prokousává ke zdraví. Neshodila tolik jako on, ale když se spolu občas potkali v koupelně, neměli si co vyčítat. Lezla z ní žebra i bedra a to málo ženského, co stačila nasbírat o svých sedmnácti let, se rovněž vytratilo kamsi na zotavenou.“

Kniha je prostoupená inteligentním humorem a vírou v uzdravení. Zejména první kapitola vám polechtá bránici.
„Kajman si někdy v těch letech, kdy se z homo chlapečka stává homo erektus, životní obzory se rozšiřují panoramatickým pohledem skrze první pivní sklenice a chlupů přibývá rychleji než rozumu, často pohrával s neodbytnou myšlenkou, pokud si zrovna nepohrával s něčím jiným.“

Zároveň se vypravěč pozastavuje nad domýšlivostí lidí (na všech frontách - příbuzných, lékařů, přátel). Poselství je zřejmé - nezavrhujte lidi jen proto, že nejsou stejní jako vy sami. Personální vypravěč je do příběhu osobně zainteresován - netají se tím, že se příběh stal a Bohouš je ten, kdo knihu sepsal. Vyprávění je navíc proloženo deníkovými zápisky, dopisy a především ozvláštněno opravdu humornými rozhovory zainteresovaných strážných andělů.

Autorem je Jan Jícha. Český prozaik, básník, překladatel, písničkář, scénárista a také aktivní obdivovatel zdravého životního stylu, o němž vydává časopis Zrnění. Na webu časopisu se dozvíte nejen o zdravé stravě, ale i tom, nakolik je román Dva roky bez prázdnin autobiografický. „...je autentickým svědectvím o prvních letech Klářiny náročné regenerace a jejich společného živobytí. Je to kniha drsná i dojemná, vážná i vtipná a během let se stala takřka kultovní četbou těch, kdo to se zodpovědností za vlastní život a zdraví myslí vážně.“ To, že je Jan Jícha vskutku renesanční člověk dokládá i fakt, že knihu opatřil i vlastnoručními ilustracemi.

Hodnocení: 80 %
Zpočátku jsem u čtení řičela smíchy. Dva roky bez prázdnin mě zaujal svou opravdovostí. Ale knihu
jsem dvakrát odložila rozečtenou, abych pak přes sto stran dočetla na jeden zátah. Jednak pro mě bylo těžké se zorientovat v časoprostoru a postavách, které byly jednou pojmenovávány přezdívkami a hned nato jmény a také to místy zavánělo botanopatickým fanatismem. Považuju se za člověka otevřeného různým stravovacím návykům, za svobodna jsem koketovala s vegetariánstvím a ráda se k němu zase vrátím, ale s představou, že je jídlo prostředkem k vyrovnání vesmírné energie, se asi jen tak neztotožním. Díky mé zkušenosti s jiným způsobem stravování jsem ale při čtení pokyvovala hlavou nad jízlivými poznámkami od lidí, kteří porozumět odlišnosti nechtějí. To je ta opravdovost.

Tonoucí se stébla chytá - kniha je o boji s údajně nevyléčitelnou nemocí. Opravdovým strašákem, kterého umí klasická medicína „jen“ zmenšit. Dva roky bez prázdnin by si měli přečíst všichni, kteří mají zdraví na houpačce a se sdělením lékařů, že je bolest normální, se nehodlají smířit. A lidé dosud zdraví, kteří se rádi pobaví a mají otevřenou mysl.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Triton, u kterého knihu zakoupíte. Ukázku z knihy naleznete na tomto odkazu.


Jan Jícha: Dva roky bez prázdnin. Praha, Triton, 2014.