Tommyknockeři: Tajemství v lesích, posedlost technologií a King ve svém nejdivočejším období

„Nad ránem a o noc dřív,

tommyknockeři, tommyknockeři,

zaťukali u dveří.“

Kniha, která je z poloviny geniální a z poloviny… zbytečně dlouhá. A dokonce i sám King to přiznává.

Moje první letošní přečtená kniha, moje první letošní Kingovka a... jo, budu upřímná, tahle vážně měla být o půlku kratší. Při čtení některých pasáží (čítajících desítky stran) mi běželo hlavou jen: sorry, sai Kingu, nevím, co jste zrovna šňupal, ale vážně vážně nepotřebuju popis zařízení ve sklepě na dvanáct stránek a ani jsem si nedělala statistiku o tom, komu všemu v Heavenu postupně vypadaly zuby a kolik. O tom to přece není.

Přiznám se, že jsem s tím pocitem, docela bojovala. Je to přece Stephen King. Kinga miluju. Tak třeba je to mnou, že mi Tommyknockeři místy úplně nesedli. Jenže já měla podle všeho úplnou pravdu .

Když jsem si totiž dneska otevřela moudrou knihu Stephen King: Kompletního průvodce životem a dílem od Beva Vincenta, kde je u Tommyknocerků citovaný sám King, zjistila jsem, že:

„Na jaře roku 1986 jsem psal Tommyknockery, na nichž jsem často pracoval až do půlnoci, tep jsem měl na stotřiceti a v nosních dírkách nacpanou vatu, abych zadržel krvácení od kokainu...

..

Ta knížka má kolem 700 stran a já si řekl: Je v tom tak 350 stran dobrýho příběhu.“

Takže budiž mi odpuštěno, shodli jsme se.

Když v lese zakopnete o UFO a všechno se zvrhne

Ten příběh je vlastně dost dobrý – hlavní hrdinka v lese doslova zakopne o létající talíř a rozhodne se ho vykopat. Jenže to má svoji cenu a ona i celé městečko se začne postupně měnit v něco zlého, škaredého, ošklivého... Je to román o posedlosti technickými vynálezy a tom, co ten pokrok stojí – přátele, lásku, zdraví i duši.

Gard se na ni znepokojeně podíval. Potom řekl: „Dobře. Vzdávám se. Ale jaká je alternativa? Něco udělat musíš. Proboha živýho, vždyť ta věc tě zabíjí.“

Bavily mě odkazy na jeho další knížky (samozřejmě ) i představa, že je to z Heavenu do Derry jen kousek. Dost mě bavil i příběh chlapce, co odčaroval bratra během kouzelnického pře
dstavení někam... hodně, hodně daleko.

Navíc musím vyzdvihnout nové vydání s obálkou od úžasného Jiřího Dvorského. Je mooc dobře, že je ten ošklivý zubatý tommyknocker schovaný pod přebalem.

Co si z toho vzít?

Není to Kingova nejlepší kniha, ale je rozhodně hodně originální (jen si uvědomte, že ji psal v osmdeásátkách!), místy dost napínavá a rozhodně mrazivá. Zas a znovu se ukázalo, jak výborný je to vypravěč a jak dokonale a uvěřitelně dovede vykreslit hlavní i vedlejší hrdiny. A že máte nutkání přeskočit pár odstavců? Máte moje požehnání to udělat.

Jestli Kinga milujete, Tommyknockery si přečtete bez ohledu na to, jak moc je to užvaněné. Jestli s ním teprve začínáte, ráda vám něco doporučím. 

A až mu propadnete, ty Tommyknockery si stejně s chutí přečtete taky.

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Beta.

Mimochodem víte, že za měsíc a kousek vychází NOVÁ Kingovka Čím temnější, tím lepší?! Anotace slibuje skvělé čtení.