Karin knihomolka

Jaký je kurz tvůrčího psaní u Reného Nekudy? Kolik škrtání stojí za jednou povídkou? A jaké je to, když je kniha konečně na světě? Koupíte zde . Pokud mě sledujete na Facebooku , tak už víte, že jsem loni v září nastoupila na roční kurz Tvůrčího psaní pro pokročilé . A výsledkem je antologie povídek téměř všech účastníků, cenná zkušenost a noví kreativní přátelé. Co si budeme povídat, před první lekcí jsem byla zatraceně nervozní a to jsem tam snad jako jediná přišla s kamarádkou. První trable nastaly už doma: co si s sebou sakra sbalit? Psát si poznámky do notebooku nebo do zápisníku? Nakonec jsem po poradě s kolegyní vzala jen zápisník a ještě, že tak. Noťas s sebou netáhl nikdo. A po několika úvodních cvičeních nás René rozlosoval do skupinek po třech a začala sranda. Letos jsme totiž měli asi nejtěžší zadání : napsat trojpovídku s úplně cizími lidmi. Tři příběhy, které obstojí samy o sobě a zároveň jsou propojené (asi jako Čapkův Povětroň ). A měli jsme něco přes hodinu na to, aby

Dvanáct nejen hororových povídek včetně jedné dosud nevydané Knihy Stephena Kinga se těší i u nás neustávající oblibě. Díky tomu (a tady proto, že je autor stále velmi činný) ročně vychází alespoň jedna nová kniha a dotiskují se již vyšlé a nyní mnohdy nesehnatelné tituly. A Pátá čtvrtina se mezi ně řadí také. Povídky z této knihy jsou druhou polovinou rozsáhlého souboru Noční můry a snové výjevy . Reedice první části vyšla u Bety pod názvem Dolanův cadilac a samozřejmě jsem ji také zrecenzovala . Pokud vás zajímá, kdy Stephen King tyto povídky uveřejnil poprvé, bylo to na konci 80. a začátkem 90. let. Co v Páté čtvrtině najdete? Napočítala jsem dvanáct povídek - různorodých žánrem i délkou, takže pokud úplně neholdujete  hororu, zkuste ji. Velmi zajímavé byly dvě povídky záměrně napodobující styl A. C. Doylea a R. Chandlera (nejvýznamnějšího zástupce americké drsné školy). Všechny povídky se vyznačují tím, co umí King opravdu dobře - propracovanou psychologií postav , které si vás

 „Tohle mě dorazilo - ne pohled na mý dítě s rozpáraným hrdlem ležící v márnici, ne Calův hlas u mý postele, ale laskavost od vlastní máti. Projel mnou pocit hanby. Hnusilo se mi, že jsem k pláči potřebovala útěchu od mámy. Naklonila se ke mně a já se jí schoulila do klína. Zabořila jsem obličej do jejích špinavejch džínů.“ S Eve Taggertovou se život nemazlil – vyrůstala v přívěsu s matkou, která fetovala, chlastala, střídala chlapy a stačilo málo, aby dětem jedna přilítla. Jedinej spojenec, kterýho Evie měla, byl její brácha Cal. Z toho vyrostl policajt a ona v -nácti stala svobodnu matkou a později servírkou v bistru. Myslela si, že se z nuzného života vymanila, ale někdo její teprve dvanáctiletou dceru někdo zavraždil . A Eve se rozhodne uplatnit zákon oko za oko.

Sbírka básní, podivné poslední přání, duchové zesnulých, zchudlé panství a příběh o  lásce až za hrob. Kris Waldherr: Ztracená historie snů. Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., Praha, 2020. Tentokrát nebude úplně snadné převyprávět úvod Ztracené historie snů , protože šlo o spletitý příběh plný tajemství , postupně odkrývaných lží a touhy. Robert se živí jako portrétista mrtvých , dřív byl akademik, ale po smrti milované ženy se stáhl z univerzitního života. Přijde mu dopis, ve kterém ho bratr žádá, aby přijel vyfotografovat jejich zesnulého bratrance , známého básníka. Poslední básníkovo přání má však háček: přeje si být pochován vedle své ženy a múzy Ady a jejich dcerky ve skleněné hrobce, kterou pro ně nechal zbudovat. Robert se vydává i s rakví na dlouhou cestu na Wealdovské vřesoviště, kde potkává Isabelle (neteř básníkovy zesnulé ženy) a několik služebných. A k jeho překvapení ho dáma odmítá do hrobky vpustit.

Van life je fenoménem posledních několika let. Znamená to opustit svoji komfortní zónu a žít na pár metrech čtverečních, co má kola. A taky to znamená téměř nekonečnou svobodu . Život v dodávce  jen na Facebooku sleduje přes 7 000 lidí a já jsem úplnou náhodou zjistila, že ti dva, co projeli za rok Evropu a sever Afriky v dodávce, kterou si vlastnoručně předělali na obytnou, jsou z našeho městečka . Takže slovo dalo slovo a vznikl rozhovor nejen o cestách minulých, ale i o dalších plánech a knize, která nedávno vyšla. Mimochodem kniha Život v dodávce - Náš příběh je opravdu hezky udělaná. Pevná vazba, skvělé Forestovy texty, nádherné fotky a Barčiny ilustrace. Poslední část je navíc věnovaná přímo předělávání dodávky, takže je to tak trochu manuál pro všechny, kdo s tím nápadem už nějakou dobu koketují a rádi by si splnili sen. Celý rozhovor si můžete přečíst na kulturním portálu Chrudimka.cz. Foto:  Facebook Život v dodávce .

Joe Hill: Na plný plyn. Beta–Dobrovský, 2020. Joe Hill to rozjel Na plný plyn a na tý mašině s ním seděl chvíli i Stephen King, takže je jasný, že v sedlový brašně byste našli i ušmiknutej palec, zakrvácenej lístek do cirkusu a novou padesátidolarovku. Joe Hill není mezi prozaiky nováček, napsal 14 knih. Například text k velmi populární a Netflixem seriálově zpracované fantasy komiksové sérii  Zámek a klíč . Seriál jsme zkoukli s mužem a oběma se nám líbil jak děj, tak prostředí a výkony herců. Komiks je prý o něco temnější, ale přiznám se, nelíbí se mi kresba.  A teď můžeme jet. Připoutáni? Nejsem si jistá, jestli tahle kára vůbec pásy má...

Řeknu vám to narovinu - oslovil mě kamarád , který provozuje e-shop Ocelové šperky 4U , kde mimochodem najdete pár vážně hezkých kousků, že by potřeboval trochu pomoc. Jelikož vláda kvůli koronaviru zakázala kulturní akce a koncerty, na kterých měl většinou stánek a prodával davům dlouhovlasých metalistů Thorova kladiva a lebky na krk, nastaly zlé čas y. A to nejmenší, co můžu udělat, je vybrat pár pěkných kousků pro knihomoly a ukázat vám je.  Kniha pro knihomoly i fanoušky Kronik prachu .  Nejlepší dárek pro knihomola je samozřejmě kniha. A ta ocelová mu vydrží pěkně dlouho. Nejen, že je moc hezky zpracovaná, ale dá se i otevřít, takže si dovnitř můžete dát  fotku knižního hrdiny (tak si říkám, že by se v tom mém možná hezky vyjímal Rhysand z fantasy série Dvůr trnů a růží Sarah J. Maasové) nebo oblíbený citát. „Fikce je pravda uvnitř lži a pravda o této fikci je jednoduchá: kouzla neexistují.“ Stephen King

King, zdá se, definitivně opustil psaní o strašidlech a zaměřil se na monstra skutečná - lidi. Při psaní Ústavu zrecykloval několik svých oblíbených a osvědčených motivů , což mi vůbec nevadilo. Přiznám se, že z anotace jsem moc moudrá nebyla, protože slibovala něco mezi Žhářkou a To , ale troufám si tvrdit, že Ústav má v sobě i hodně nového . Až mě to samotnou překvapilo.  Na začátku románu  sledujeme bývalého policistu Tima, jak potlouká po státech a náhodou zakotví v jednom městečku... po Lukovi z anotace ani vidu ani slechu, ale hned těch prvních 37 stran je to King s velkým K. Stopování a podivné existence s ním spojené, malé městečko kdesi na konci světa, šerif s basetími tvářemi a na košili skvrnu od kečupu.  Pak konečně potkáme Luka , kluka, co ve dvanácti letech maturuje a chystá se studovat dva obory na MIT. Génius a zároveň i obyčejný kluk , co s kamarády chodí na hřiště nebo si čte. Neznámí lidé ho v noci unesou rovnou z postele a zabijí mu rodiče. Chlapec se probudí v

Lehké šílenství, které zavládne pokaždé kolem nově vydané knihy australské spisovatelky Darcy Coates, mě nenechalo chladnou. Co na tom všichni mají? Mám příběhy o strašidelných domech ráda (třeba Černý dům od S. Kinga a P. Strauba nebo brilantní román B. Erskinové Dům ozvěn ) a tak se i pro první díl série Duch domu Ashburnů našlo místo v mojí knihovničce.

Aneb jak se Snow prohnilým stal „Co se děje v aréně? Lidskost obnažená na dřeň. U splátců i u vás. Jak rychle mizí civilizační návyky. Všechny způsoby, vzdělání, rodinné zázemí, všechno, na co jste hrdý vmžiku zmizí a odhalí se, kým ve skutečnosti jste. Kluk s kyjem, který utluče jiného kluka k smrti. Takové je lidstvo v přirozeném stavu.“ Nechť započnou  desáté Hladové hry . Tvůrci her je trochu vylepšili - každý splátce dostane vlastního trenéra - kapitolského chlapce nebo dívku z posledního ročníku univerzity. Ti je sice nebudou učit bojovat, ale když je správně „odprezentují“ divákům, můžou pro ně získat sponzorské dary ve formě jídla a pití. I to může zajistit splátci výhru, protože ještě před umístěním do arény jsou děti z krajů drženy v nelidských podmínkách v kleci. V zoo. To vypovídá dost o tom, jak je Kapitol schopen odpouštět.

  „Tvůj život je zaplivaná skutečnost, zaplivaná svoboda, můžeš všechno, ale nemůžeš nic, jsi v pubertě a nikdo ti neukázal, jak doopravdy na to. Vždycky jdeš na dřeň, hltáš život v extrémních podobách, všechno je přece třeba vyzkoušet, je to jak voňavkovej tester v drogerce, nastříkáš se vším možným jenom proto, že je tu ta možnost, ale nikdy si nic nekoupíš, protože to k životu nepotřebuješ.“ Tak takhle syrový to je čtení. Je fuk, jestli jsi jako malá snila o tom, že jednou budeš baletkou, nebo jimi pohrdáš, protože jsou to podle tebe namyšlený fifleny. Jedna z nich dala dohromady deníkový zápisky a vlastní vzpomínky, aby ti ukázala, že jsi možná viděla jen profesionální úsměv číslo 18, kterej maskuje tu strašnou dřinu a bolest . Abys mohla bejt baletkou, musíš projít téměř vojenským výcvikem, snášet neustálej hlad, krvavý palce a ponižování, ale i to je děsný štěstí, jak se ti snažej vtluct do hlavy.

Pomozte vydat neobyčejnou young adult knihu s příměsí slovanské mytologie. Koupíte zde:  https://1url.cz/kzk9P „Ohlédnu se  zpátky do zahrady a zaváhám opravdu je na malou chvíli, než se protáhnu mezi keři a začnu  se po zdi škrábat nahoru. V místě, kde je zeď nižší, se hodně drolí. Moje nízké lakované  polobotky budou samá omítka a cihlová suť, až se dostanu nahoru, ale já prostě musím vědět, co je za ní. Když se konečně prsty zachytím za nejvyšší cihlu a přitáhnu se na vrchol,  světlušky se rozletí na všechny strany a já zatajím dech. Pode mnou je město. Tedy ne doslova, nejbližší osvětlenou budovu vidím tak tři sta možná pět set metrů od zdi,  ale je tam. Žádná zamořená oblast, žádná radiace, žijí tady lidé. Bez rozmýšlení seskočím dolů a rozběhnu se za nimi.“ Vítejte ve Spojené Evropské federaci, která vznikla po třetí světové válce. Část Země je stále neobyvatelná kvůli radiaci , část obývá chudina ve slumech, která se odmítla podřídit novým pravidlům a část j

„Bez emocí jsem zamířil k mrtvé věci, na níž hmyz pořádal svůj banket hříchu, kterému jako obvykle vládly obžerství a chtíč.“ Zakhar, chlapec odložen na prahu sirotčince a „opečováván“ otcem představeným nepatřičným způsobem se dostává do učení čaroděje Azarova. Po tři roky mu byl po ruce a zároveň se ho stranil a spoustu času věnoval samostudiu... Dokud mu cestu nezkřížil démon. Hlavní antihrdina je dost netradiční, plný rozporů a vnitřních démonů. Chlapec, který vyrůstal bez rodičů a bez lásky. Otec Horin a jeho velké ruce v něm vypěstoval fóbii z fyzického kontaktu. Byl přemýšlivý, ambiciózní a zkažený.  Přiznám se, že se mi hlavní hrdina dostal pod kůži a otevřel některé staré rány nebo chcete-li dveře, které měly zůstat zavřené. O to víc se mě celý příběh dotkl a dokonce přivodil nejednu noční můru . Na hraně temnoty se odehrává ve stejném universu jako prvotina autorů Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. „Zvláštní pocit, slyšet plynout zrnka z přesýpacích hodin pozp

Vtipné čtení o šílené cestě Francií po stopách nejfamóznějších jídel. Na kole! Autorka přespávala pod stanem nebo v nejlevnějších motelech, aby si za ušetřené peníze dopřála opravdu kvalitní jídlo. Je to skvělá sonda nejen do francouzské kuchyně, ale i mentality. „V nabídce je několik sezonních specialit - crêpe s divokým chřestem, vepřovou krkovicí z místního chovu a parmazánem, s plžem, pyré z hlíz krabilice a chřestu - navíc ke standardnímu jídelníčku, na kterém je 48 položek, od hemenexu až po mořské řasy a hřebenatky. Začínám panikařit, stejně jako když jsem byla konfrontována se všemi těmi ústřicemi a chvíli koketuji s myšlenkou, že bych si pod záminkou výzkumu objednala všechno.“

Růžová vila, ty nejlepší čokoládové pralinky a krabička ukrývající rodinná tajemství. Zámek, červen 2020 Poslední dobou mám pocit, že se nedokážu pořádně uvolnit, že nemám čas odpočívat a tak jsem sáhla po románu, který sliboval příběh několika generací žen, jejichž životy poznamenala doba, do které se narodily a především světové války. Přiznám se, že jsem si moc neodpočinula, protože jsem nějakých tři sta šedesát stran přečetla na tři zátahy, z nichž ten poslední končil asi třicet minut před půlnocí.  Nemohla jsem ji odložit. Prostě nemohla. Tak nějak by asi vypadal můj deníkový záznam týkající se knihy Růže a čokoláda. Anna po dědečkovi zdědila nejen nádhernou vilu, kterou nákladně spravila, ale i mimořádné nadání tvořit z čokolády malé zázraky . Vlastní v Drážďanech dvě čokoládovny a zbytek volného času věnovala osázení zahrady u vily. Zatoužila si splnit přání a nasázet do hlíny stovky růží, jako tomu bývalo dřív. Život jí změnila kovová krabička , kterou ná

Je to tak skvělé proto, že Lednická píše o tom, co zná. „Strnulost netrvá dlouho. Barbora ví, že jednou se pravdu stejně dozvědět musí, a tak pevně semkne rty, zhluboka se nadechne a pokračuje dál, teď už však raději s pohledem upřeným na špičky bot. Není přece nutné myslet hned na nejhorší! Pawel s Karlem mohli jenom uvíznout pod zemí, můžou být nahoře a pomáhat zraněným, můžou být sami zranění… Dokud nevyšlape ten zatracený kopec a nezeptá se, nemá smysl o ničem přemýšlet. Modlit se, to jediné smysl má. A jít co nejrychleji.“ Barbora, Ludwík, Julka, Barka - hlavní hrdinové, jejichž propletené  osudy sledujeme téměř třicet let . Barbořin příběh začíná v roce 1894 během solné pouti, na kterou se vydala po boku dalších žen z Karwiné, navíc ještě s jedním dítětem v břiše a dalšími dvěma po boku. Ačkoli jí to stojí nemálo sil, podaří se jí pouť dokončit. Je to silná žena uvyklá drsnému životu v hornickém kraji. S lecčím se popasuje a nestěžuje si. Pak jí ale důlní neštěs

Hříšní světci jeden čas rozhýbaly bookstagramerské vody a četli je snad všichni . Tedy až na ty z nás, kteří, jakmile je poprask kolem nějaké knihy příliš velký, ji okatě ignorují a přečtou si ji, až vášně kolem opadnou. Ale úplně volné mi to nebylo, jen bylo tolik jiných knih, které jsem právě musela číst a kupovat, že se na Hříšné světce dostalo až teď. Hříšní světci mají dva hlavní hrdiny , kteří se ve vyprávění střídají a pochopitelně stojí na opačných stranách barikády. Doslova. Kaljazin a Tranavie proti sobě stojí v příliš dlouho trvající válce, která ničí obě země. Naďa je poslední ze svatodějů - lidí vyvolených bohy. Je vychovávána v klášteře, kde jí učí pokoře, úctě a také, vzhledem k probíhající válce, základům boje a magie. Naděžda totiž umí mluvit s bohy, kteří jí propůjčují své schopnosti. Serafín je tranaviánský princ , ale do zhýčkanosti má daleko. Je válka a on většinu času tráví po boku svých jednotek na bitevním poli. I on je obdařen magickými schopnostmi, ale

Tentokrát začnu netradičně, a to zkopírovanou anotací, protože ta skvěle vypovídá o obsahu knihy. „ Rozmarní bohové usedli opět ke stolu, aby rozehráli další ze svých tragikomických her. Osudy tří smrtelníků se nečekaně protnou na území Danrijského království. Jedné z největších říší v západní části Estellského kontinentu, kde vedle sebe po dlouhá staletí žijí lidé, nelidé i bytosti, pro něž v dnešním jazyce již nemám e jmen. Pipin, prostoduchý elfí kouzelník, odchází s důležitým posláním do drsného světa, rozprostírajícího se za hranicemi rodné vesnice. Cestou potkává Eiri, zlodějku toužící zažít opravdové dobrodružství a Sebase, hraničáře ženoucího se pouze za pomstou a penězi. Nesourodá trojice dostává nabídku, která se prostě neodmítá. Blyštivé zlaťáky jsou koneckonců nejenom potěchou oka všech hrabivců, ale je jich zapotřebí i pro každodenní přežití. Získat je, už tak snadné ovšem není a čím více po nich srdce jednoho prahne, tím vyšší cenu za to musí zaplatit. Nevyzpytate

Většina českých bookstagramerů zná Aleše Novotného nejen díky jeho románové prvotině Pamatuj na smrt ( recenze ), ale i proto, že aktivně sleduje knižní komunitu a na oplátku podporuje instagramové knihomoly.  Aleš Novotný  (*1990) se psaní věnuje od třinácti let a románová prvotina mladého autora z jižní Moravy nese název  Pamatuj na smrt   (Yoli, 2019).  Sklízí jedno nadšené hodnocení za druhým, na Databázi knih má stabilně přes 90 %, a na konci ledna si čtenáři dokonce vyžádali dotisk. Zeptali jsme se ho na romány, které teprve připravuje i na to, jestli při psaní pije víno. Celý mnou vedený rozhovor si můžete přečíst na kulturním portálu Chrudimka.cz .

Před Hawkinsem byl Hopperovým rajonem New York. O tom, že je sci-fi hororový seriál Stranger Things od Netfixu fenoménem současnosti není pochyb. Dokazuje to nejen to, že se chystá 4. série, ale i druhý knižní prequel.   První byl Temný experiment, ve kterém jsme postupně rozklíčovali, jak to vlastně bylo s rodiči Eleven. Temnota naokraji města je oproti tomu klasická detektivka zasazená do newyorského prostředí a hádejte, kdo je hlavním vyšetřovatelem v případu nového sériového vraha? Vánoce 1984, Hawkins, Hopperova chata. Venku padá sníh, večery jsou dlouhé a všichni kamarádi El jsou po návštěvách. El se nudí . A když se nudí, začne šmejdit. I přes Hoppervy protesty vytáhne ze sklepa krabici s nápisem New York. Je na čase, aby jí adoptivní táta poodhalil část své minulosti. Léto 1977, New York. Hopper se z Vietnamu vrátil živý a zdravý k manželce a dceři.   Potřeboval změnu, měl ambice a práce detektiva na newyorském policejním okrsku ho zaměstnávala dost na to, aby

Foto: Ženy.cz Dostala jsem možnost spolupracovat s kulturním webem Chrudimka.cz a psát pro ně recenze na audioknihy (za audioknihy 😊). To mi vyhovovalo, protože než přišla celá patálie s koronavirem, poslouchala jsem je v autě po cestách k příbuzným do Orlických hor, což je docela dálka. Dědina mi dělala společnost ve vlaku směr Praha a zpět a musím říct, že mě dostala. Oproti papírové knize má tato nahrávka nespornou výhodu : s nářečím moravské vysočiny, které mnohým ztížilo četbu, se za vás popasovali interpreti. Promluvy hlavních hrdinů působí to natolik autenticky, že když Pavla Tomicová aplikovala své zastaralé výchovné metody, přikrčila jsem se a Jaromír Dulava mě svým přednesem rozplakal a do duše mi na půl dne zasel jakousi hroznou tíhu. A víc už si přečtěte sami přímo na Chrudimce .

Ahoj, jsem Karin a jsem závislá na české literatuře. Text a fotky jsou z facebookové skupiny Knižní závisláci, kde jsem týden dělala vyslankyni. Mám tu pro vás bojový úkol: běžte spočítat, kolik máte doma české beletrie a napište mi to do komentáře. A taky připište, jakou českou knihu jste četli naposledy. Máte to? Prima, tak poslouchejte. Než jsem nastoupila na vejšku studovat českou filologii, četla jsem české autory minimálně . Pár jich bylo na maturitním seznamu četby (vytáhla jsem si tenkrát Nerudu a excelovala jsem. Všimli jste si, jak se ráda chválím?), ale myslela jsem si, že všichni píšou na jedno brdo. Pletla jsem se. V prváku nás měl na Úvod do literární teorie profesor s hrůzostrašnou pověstí. Hned na druhém setkání nás všechny pět minut po začátku vyhodil, protože jsme ještě nečetli Kunderu. Poslal nás do knihovny. No, Kunderu jsem si tam půjčila, ale vzala jsem si ho s sebou do hospody :-) . Ten samý profesor s námi o pár seminářů později rozebíral povídku Karla Ča

„U rány na hlavě mu ulpěla rudá krev a vpíjela se do tmavých vlasů. Obličej mu pokrývaly škraloupy špíny. Ústa měl lehce zkřivená, takže vypadal trochu šokovaně. Oči pootevřené, skelné, prázdné, němé, nezaostřené, bez života. Neskryté pod víčky, obnažené před krutostí světa, jako by chtěly prozradit to tajemství, tajemství o tom, co se stalo.“ Bratři Adam a Martin mají za sebou  spoustu změn . Stěhování z Prahy do malého města, přestup na gymnázium, noví spolužáci a především pro ně úplně nový táta, kterého roky neviděli a teď s ním musí bydlet. Kluci nejsou  žádní svatouškové , ale drží spolu za každou cenu. Adamovi, vypravěči příběhu, se podaří zapadnout do party relativně normálních puberťáků z maloměsta, kterým otřese hrůzný nález těla dva roky pohřešované dívky. Nedlouho poté  umírá jeden  z Adamových  kamarádů  a chlapec to rozhodně nenechá jen tak.  Policejní krev  mu koluje žilami. Najde teprve šestnáctiletý kluk odpovědi, které hledá? A dokáže odpustit tátovi? Vyprávění

Upíři, ostré zuby, prst v umyvadle, to je oč tu běží. Jedenácti vesměs hororovým povídkám předchází úvodní slovo autora. King věří, že deseticent může vykolejit vlak, v kanálech žijí krokodýli a ze všeho nejvíc věří na duchy. A až dočtete Dolanův cadillac , budete na ně věřit taky. Dolanův cadillac je jen první polovina rozsáhlé sbírky povídek, která vyšla v USA na začátku 90. let Reedice druhé části vyjde ještě letos pod názvem  Pátá čtvrtina . Celkem chápu, proč se Beta rozhodla vydat knihu nadvakrát – v měkké vazbě by z toho byl po jednom čtení pěknej salát. A teď už k samotným povídkám. DŮLEŽITÉ: Kromě jedné, se mi povídky líbily všechny. Dolanův cadillac : na úvod slušný rozjezd. Kam až jste ochotní zajít, abyste se pomstili? Konec celé patálie mi připomínala stylem Růži pro Algernon. Co kdyby se někdo, třeba šílený génius, rozhodl spasit lidstvo? Hřešil kvuli svjetu. Nechte dítek jíti ke mně. Tuhle pecku jsem už četla a došlo mi to hned po prvním odstavci. Co to zna