úterý 15. prosince 2020

Trojpovídky - vyšla mi/nám kniha

Jaký je kurz tvůrčího psaní u Reného Nekudy? Kolik škrtání stojí za jednou povídkou? A jaké je to, když je kniha konečně na světě?
Trojpovídky
Koupíte zde.

Pokud mě sledujete na Facebooku, tak už víte, že jsem loni v září nastoupila na roční kurz Tvůrčího psaní pro pokročilé. A výsledkem je antologie povídek téměř všech účastníků, cenná zkušenost a noví kreativní přátelé.

Co si budeme povídat, před první lekcí jsem byla zatraceně nervozní a to jsem tam snad jako jediná přišla s kamarádkou. První trable nastaly už doma: co si s sebou sakra sbalit? Psát si poznámky do notebooku nebo do zápisníku? Nakonec jsem po poradě s kolegyní vzala jen zápisník a ještě, že tak. Noťas s sebou netáhl nikdo.

A po několika úvodních cvičeních nás René rozlosoval do skupinek po třech a začala sranda. Letos jsme totiž měli asi nejtěžší zadání: napsat trojpovídku s úplně cizími lidmi. Tři příběhy, které obstojí samy o sobě a zároveň jsou propojené (asi jako Čapkův Povětroň). A měli jsme něco přes hodinu na to, abychom vymysleli, o čem to bude. Takže kolegyně chrlily jeden nápad za druhým a já... prostě funguju jinak. Ke mně ta inspirace přijde po špičkách a pak mě nakopne.

Tenkrát jsem četla Lisey a její příběh od Kinga a je tam situace, kdy vytáhne hlavní hrdinka z poštovní schránky mrtvolku kočky. A to mě nakoplo, takže za měsíc byla povídka opravdu napsaná a kupodivu sklidila ovace.


Abych to zkrátila – od září do března jsem napsala čtyři povídky a toužila jsem se vymanit z hororového žánru (nechtěla jsem, aby si babičky a rodiče ťukali na čelo, až jim dám přečíst "moji" knihu), abych nakonec dostala nabídku od "horor týmu", který jsem neskutečně obdivovala a napsala s nimi trojpovídku, kterou najdete v knize.

O čem je povídka, kterou v knize najdete

Tohle je asi nejdůležitější informace ze všech - takže tahle trojpovídka je fakt hustá, hororová (moje část nejmíň) a pojednává o tom, jak se může zvrtnout zubní hygiena. Takže jestli skřípete zoubky jen při té představě, co teprve, až si to přečtete
Jak jsem už psala - do týmu jsem se přidala, když už měl Jiří i Týna svoje povídky v hlavě, takže jsem je musela jen doplnit a hlavně domyslet konec, což byl teda úkol nad úkoly. A jak jsem se s tím popasovala, si musíte přečíst.Když jsem viděla ilustrace k povídce, vyskočila jsem metr vysoko. Vážně. Jsou naprosto DOKONALÉ. :)

O čem jsou další povídky

sobota 12. prosince 2020

Stephen King: Pátá čtvrtina

Dvanáct nejen hororových povídek včetně jedné dosud nevydané

Stephen King: Pátá čtvrtina
Knihy Stephena Kinga se těší i u nás neustávající oblibě. Díky tomu (a tady proto, že je autor stále velmi činný) ročně vychází alespoň jedna nová kniha a dotiskují se již vyšlé a nyní mnohdy nesehnatelné tituly. A Pátá čtvrtina se mezi ně řadí také.

Povídky z této knihy jsou druhou polovinou rozsáhlého souboru Noční můry a snové výjevy. Reedice první části vyšla u Bety pod názvem Dolanův cadilac a samozřejmě jsem ji také zrecenzovala. Pokud vás zajímá, kdy Stephen King tyto povídky uveřejnil poprvé, bylo to na konci 80. a začátkem 90. let.

Co v Páté čtvrtině najdete?

Napočítala jsem dvanáct povídek - různorodých žánrem i délkou, takže pokud úplně neholdujete  hororu, zkuste ji. Velmi zajímavé byly dvě povídky záměrně napodobující styl A. C. Doylea a R. Chandlera (nejvýznamnějšího zástupce americké drsné školy).

Všechny povídky se vyznačují tím, co umí King opravdu dobře - propracovanou psychologií postav, které si vás získají už během pár stran. Vesměs připomínají to, co jste mohli vidět v seriálu Věřte, nevěřte.

pátek 27. listopadu 2020

Povědomá temnota

 „Tohle mě dorazilo - ne pohled na mý dítě s rozpáraným hrdlem ležící v márnici, ne Calův hlas u mý postele, ale laskavost od vlastní máti. Projel mnou pocit hanby. Hnusilo se mi, že jsem k pláči potřebovala útěchu od mámy. Naklonila se ke mně a já se jí schoulila do klína. Zabořila jsem obličej do jejích špinavejch džínů.“

Amy Engel Povědomá temnota

S Eve Taggertovou se život nemazlil – vyrůstala v přívěsu s matkou, která fetovala, chlastala, střídala chlapy a stačilo málo, aby dětem jedna přilítla. Jedinej spojenec, kterýho Evie měla, byl její brácha Cal. Z toho vyrostl policajt a ona v -nácti stala svobodnu matkou a později servírkou v bistru. Myslela si, že se z nuzného života vymanila, ale někdo její teprve dvanáctiletou dceru někdo zavraždil. A Eve se rozhodne uplatnit zákon oko za oko.

úterý 17. listopadu 2020

Ztracená historie snů

Sbírka básní, podivné poslední přání, duchové zesnulých, zchudlé panství a příběh o  lásce až za hrob.

Ztracená historie snů
Kris Waldherr: Ztracená historie snů.
Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., Praha, 2020.


Tentokrát nebude úplně snadné převyprávět úvod Ztracené historie snů, protože šlo o spletitý příběh plný tajemství, postupně odkrývaných lží a touhy.

Robert se živí jako portrétista mrtvých, dřív byl akademik, ale po smrti milované ženy se stáhl z univerzitního života. Přijde mu dopis, ve kterém ho bratr žádá, aby přijel vyfotografovat jejich zesnulého bratrance, známého básníka. Poslední básníkovo přání má však háček: přeje si být pochován vedle své ženy a múzy Ady a jejich dcerky ve skleněné hrobce, kterou pro ně nechal zbudovat. Robert se vydává i s rakví na dlouhou cestu na Wealdovské vřesoviště, kde potkává Isabelle (neteř básníkovy zesnulé ženy) a několik služebných. A k jeho překvapení ho dáma odmítá do hrobky vpustit.

Život v dodávce – rozhovor s Forestem a Bárou

Život v dodávce

Van life je fenoménem posledních několika let. Znamená to opustit svoji komfortní zónu a žít na pár metrech čtverečních, co má kola. A taky to znamená téměř nekonečnou svobodu.

Život v dodávce jen na Facebooku sleduje přes 7 000 lidí a já jsem úplnou náhodou zjistila, že ti dva, co projeli za rok Evropu a sever Afriky v dodávce, kterou si vlastnoručně předělali na obytnou, jsou z našeho městečka. Takže slovo dalo slovo a vznikl rozhovor nejen o cestách minulých, ale i o dalších plánech a knize, která nedávno vyšla.

Mimochodem kniha Život v dodávce - Náš příběh je opravdu hezky udělaná. Pevná vazba, skvělé Forestovy texty, nádherné fotky a Barčiny ilustrace. Poslední část je navíc věnovaná přímo předělávání dodávky, takže je to tak trochu manuál pro všechny, kdo s tím nápadem už nějakou dobu koketují a rádi by si splnili sen.

Celý rozhovor si můžete přečíst na kulturním portálu Chrudimka.cz.

pátek 23. října 2020

Joe Hill to rozjel Na plný plyn

Joe Hill: Na plný plyn.
Beta–Dobrovský, 2020.
Joe Hill to rozjel Na plný plyn a na tý mašině s ním seděl chvíli i Stephen King, takže je jasný, že v sedlový brašně byste našli i ušmiknutej palec, zakrvácenej lístek do cirkusu a novou padesátidolarovku.


Joe Hill není mezi prozaiky nováček, napsal 14 knih. Například text k velmi populární a Netflixem seriálově zpracované fantasy komiksové sérii Zámek a klíč. Seriál jsme zkoukli s mužem a oběma se nám líbil jak děj, tak prostředí a výkony herců. Komiks je prý o něco temnější, ale přiznám se, nelíbí se mi kresba. 


A teď můžeme jet. Připoutáni? Nejsem si jistá, jestli tahle kára vůbec pásy má...

neděle 18. října 2020

Nejlepší ocelové dárky pro knihomoly

Řeknu vám to narovinu - oslovil mě kamarád, který provozuje e-shop Ocelové šperky 4U, kde mimochodem najdete pár vážně hezkých kousků, že by potřeboval trochu pomoc. Jelikož vláda kvůli koronaviru zakázala kulturní akce a koncerty, na kterých měl většinou stánek a prodával davům dlouhovlasých metalistů Thorova kladiva a lebky na krk, nastaly zlé časy. A to nejmenší, co můžu udělat, je vybrat pár pěkných kousků pro knihomoly a ukázat vám je. 

Kniha pro knihomoly i fanoušky Kronik prachu

Nejlepší dárek pro knihomola je samozřejmě kniha. A ta ocelová mu vydrží pěkně dlouho. Nejen, že je moc hezky zpracovaná, ale dá se i otevřít, takže si dovnitř můžete dát  fotku knižního hrdiny (tak si říkám, že by se v tom mém možná hezky vyjímal Rhysand z fantasy série Dvůr trnů a růží Sarah J. Maasové) nebo oblíbený citát.

„Fikce je pravda uvnitř lži a pravda o této fikci je jednoduchá: kouzla neexistují.“
Stephen King

neděle 11. října 2020

Co vám Stephen King připravil za zdi Ústavu?

King, zdá se, definitivně opustil psaní o strašidlech a zaměřil se na monstra skutečná - lidi.

Při psaní Ústavu zrecykloval několik svých oblíbených a osvědčených motivů, což mi vůbec nevadilo. Přiznám se, že z anotace jsem moc moudrá nebyla, protože slibovala něco mezi Žhářkou a To, ale troufám si tvrdit, že Ústav má v sobě i hodně nového. Až mě to samotnou překvapilo. 

Na začátku románu sledujeme bývalého policistu Tima, jak potlouká po státech a náhodou zakotví v jednom městečku... po Lukovi z anotace ani vidu ani slechu, ale hned těch prvních 37 stran je to King s velkým K. Stopování a podivné existence s ním spojené, malé městečko kdesi na konci světa, šerif s basetími tvářemi a na košili skvrnu od kečupu. 

Pak konečně potkáme Luka, kluka, co ve dvanácti letech maturuje a chystá se studovat dva obory na MIT. Génius a zároveň i obyčejný kluk, co s kamarády chodí na hřiště nebo si čte. Neznámí lidé ho v noci unesou rovnou z postele a zabijí mu rodiče. Chlapec se probudí ve svém pokoji, který ale není tak úplně jeho.

„Pomalu se oblékl s pohledem upřeným do míst, kde mělo být okno. Pak se posadil a obul si tenisky. Po obou stranách byly jeho iniciály, LE, a tak to mělo být, jenže ta prostřední nožička u E byla moc dlouhá, tím si byl jistý. Podíval se na podrážky a hledal na nich pouliční špínu. Žádná tam nebyla. Teď si byl naprosto jistý. Tohle nejsou jeho tenisky. A tkaničky byly příliš čisté. Nicméně mu padly dokonale.“

Uvítací řečičky se v Ústavu nekonají, ale pokoj je odemčený. Na chodbě sedí dívka – Kalisha (nebo Isha, nikdy Frajerka), černoška, s cukrovou cigaretou v puse. KUŘ JAKO TÁTA! hlásá nápis na krabičce. Dívka je místní mazák a postupně Luka seznámí se zbytkem osazenstva Přední poloviny, kde mají sice děti relativně svobodu pohybu, dostatek jídla a zábavy (hřiště, televizi i počítač, i když s omezeným přístupem), ale jsou testovány, takže bolestivé injekce, projekce světel a dost často i fyzické násilí je tu na denním pořádku. Pak je tu Zadní polovina, kam chovance odvádí, když skončí testování. A odtamtud se ještě nikdo nevrátil. Ale Luke se tam podívat neplánuje.

středa 30. září 2020

Proč jsou tajemství, přízraky a duchové obývající staré domy čtenářský hit?



Lehké šílenství, které zavládne pokaždé kolem nově vydané knihy australské spisovatelky Darcy Coates, mě nenechalo chladnou. Co na tom všichni mají? Mám příběhy o strašidelných domech ráda (třeba Černý dům od S. Kinga a P. Strauba nebo brilantní román B. Erskinové Dům ozvěn) a tak se i pro první díl série Duch domu Ashburnů našlo místo v mojí knihovničce.

pondělí 21. září 2020

Balada o ptácích a hadech

Aneb jak se Snow prohnilým stal

„Co se děje v aréně? Lidskost obnažená na dřeň. U splátců i u vás. Jak rychle mizí civilizační návyky. Všechny způsoby, vzdělání, rodinné zázemí, všechno, na co jste hrdý vmžiku zmizí a odhalí se, kým ve skutečnosti jste. Kluk s kyjem, který utluče jiného kluka k smrti. Takové je lidstvo v přirozeném stavu.“

Nechť započnou desáté Hladové hry. Tvůrci her je trochu vylepšili - každý splátce dostane vlastního trenéra - kapitolského chlapce nebo dívku z posledního ročníku univerzity. Ti je sice nebudou učit bojovat, ale když je správně „odprezentují“ divákům, můžou pro ně získat sponzorské dary ve formě jídla a pití. I to může zajistit splátci výhru, protože ještě před umístěním do arény jsou děti z krajů drženy v nelidských podmínkách v kleci. V zoo. To vypovídá dost o tom, jak je Kapitol schopen odpouštět.

čtvrtek 10. září 2020

Baletka, ta tvrdej život má

 

„Tvůj život je zaplivaná skutečnost, zaplivaná svoboda, můžeš všechno, ale nemůžeš nic, jsi v pubertě a nikdo ti neukázal, jak doopravdy na to. Vždycky jdeš na dřeň, hltáš život v extrémních podobách, všechno je přece třeba vyzkoušet, je to jak voňavkovej tester v drogerce, nastříkáš se vším možným jenom proto, že je tu ta možnost, ale nikdy si nic nekoupíš, protože to k životu nepotřebuješ.“

Tak takhle syrový to je čtení. Je fuk, jestli jsi jako malá snila o tom, že jednou budeš baletkou, nebo jimi pohrdáš, protože jsou to podle tebe namyšlený fifleny. Jedna z nich dala dohromady deníkový zápisky a vlastní vzpomínky, aby ti ukázala, že jsi možná viděla jen profesionální úsměv číslo 18, kterej maskuje tu strašnou dřinu a bolest. Abys mohla bejt baletkou, musíš projít téměř vojenským výcvikem, snášet neustálej hlad, krvavý palce a ponižování, ale i to je děsný štěstí, jak se ti snažej vtluct do hlavy.

úterý 4. srpna 2020

Královna květin, paní jara (Leandra Sold)

Pomozte vydat neobyčejnou young adult knihu s příměsí slovanské mytologie.

Koupíte zde: https://1url.cz/kzk9P

„Ohlédnu se zpátky do zahrady a zaváhám opravdu je na malou chvíli, než se protáhnu mezi keři a začnu se po zdi škrábat nahoru. V místě, kde je zeď nižší, se hodně drolí. Moje nízké lakované polobotky budou samá omítka a cihlová suť, až se dostanu nahoru, ale já prostě musím
vědět, co je za ní. Když se konečně prsty zachytím za nejvyšší cihlu a přitáhnu se na vrchol, světlušky se rozletí na všechny strany a já zatajím dech. Pode mnou je město.
Tedy ne doslova, nejbližší osvětlenou budovu vidím tak tři sta možná pět set metrů od zdi, ale je tam. Žádná zamořená oblast, žádná radiace, žijí tady lidé. Bez rozmýšlení seskočím
dolů a rozběhnu se za nimi.“

Vítejte ve Spojené Evropské federaci, která vznikla po třetí světové válce. Část Země je stále neobyvatelná kvůli radiaci, část obývá chudina ve slumech, která se odmítla podřídit novým pravidlům a část je vyhrazena pro dělníky a Elitu. Elita, nejmocnější z tříd si užívá luxusu, večírků a mocenských her. 

úterý 7. července 2020

Na hraně temnoty (Nathaniel Wonderful a Theodora Stonewall)


„Bez emocí jsem zamířil k mrtvé věci, na níž hmyz pořádal svůj banket hříchu, kterému jako obvykle vládly obžerství a chtíč.“

Zakhar, chlapec odložen na prahu sirotčince a „opečováván“ otcem představeným nepatřičným způsobem se dostává do učení čaroděje Azarova. Po tři roky mu byl po ruce a zároveň se ho stranil a spoustu času věnoval samostudiu... Dokud mu cestu nezkřížil démon.

Hlavní antihrdina je dost netradiční, plný rozporů a vnitřních démonů. Chlapec, který vyrůstal bez rodičů a bez lásky. Otec Horin a jeho velké ruce v něm vypěstoval fóbii z fyzického kontaktu. Byl přemýšlivý, ambiciózní a zkažený. 
Přiznám se, že se mi hlavní hrdina dostal pod kůži a otevřel některé staré rány nebo chcete-li dveře, které měly zůstat zavřené. O to víc se mě celý příběh dotkl a dokonce přivodil nejednu noční můru.


Na hraně temnoty se odehrává ve stejném universu jako prvotina autorů Nevyzpytatelné jsou cesty osudu.

„Zvláštní pocit, slyšet plynout zrnka z přesýpacích hodin pozpátku.“

Hodnocení: 4/5

Slibně našlápnutá TEMNÁ série.

První polovina knihy je hodně dějová a ohromě mě bavila. Druhá už míň - je věnována přípravě na cestu a místy tam byly stránky plné až psychadelických úvah a retrospektivních pasáží, ve kterých jsem se ztrácela. Konec měl však správné grády a konečně vysvětlil i (zdařilou) ilustraci na obálce.

Škoda toho pomalejšího tempa od událostí s Božidarem, ale konec mi to vynahradil. Líbil se mi malý formát i grafické zpracování, ani k typografii nemám výtky. A hlavně se klaním jazykovému mistrovství autorů, to je slast! Jsem zvědavá, co bude dál.



Pokud vás první díl chystané série zaujal, neváhejte a spěšně navštivte blog autorů, kde naleznete nejen ukázku ke stažení, ale i možnost si knihu objednat.
Tímto autorům moc děkuji, že jsem se dostala na seznam recenzentů, pro které byla knížka zdarma a navíc s podpisem. Už vyhlížím její pokračování.

Pokud se vám recenze líbila, zařaďte se mezi mé pravidelné čtenáře.

středa 1. července 2020

Ještě jeden croissant na cestu (Felicity Cloake)


Vtipné čtení o šílené cestě Francií po stopách nejfamóznějších jídel. Na kole! Autorka přespávala pod stanem nebo v nejlevnějších motelech, aby si za ušetřené peníze dopřála opravdu kvalitní jídlo.
Je to skvělá sonda nejen do francouzské kuchyně, ale i mentality.

„V nabídce je několik sezonních specialit - crêpe s divokým chřestem, vepřovou krkovicí z místního chovu a parmazánem, s plžem, pyré z hlíz krabilice a chřestu - navíc ke standardnímu jídelníčku, na kterém je 48 položek, od hemenexu až po mořské řasy a hřebenatky. Začínám panikařit, stejně jako když jsem byla konfrontována se všemi těmi ústřicemi a chvíli koketuji s myšlenkou, že bych si pod záminkou výzkumu objednala všechno.“

sobota 27. června 2020

Růže a čokoláda (Teresa Simonová)

Růžová vila, ty nejlepší čokoládové pralinky a krabička ukrývající rodinná tajemství.


Zámek, červen 2020

Poslední dobou mám pocit, že se nedokážu pořádně uvolnit, že nemám čas odpočívat a tak jsem sáhla po románu, který sliboval příběh několika generací žen, jejichž životy poznamenala doba, do které se narodily a především světové války. Přiznám se, že jsem si moc neodpočinula, protože jsem nějakých tři sta šedesát stran přečetla na tři zátahy, z nichž ten poslední končil asi třicet minut před půlnocí. 
Nemohla jsem ji odložit.
Prostě nemohla.
Tak nějak by asi vypadal můj deníkový záznam týkající se knihy Růže a čokoláda.

Anna po dědečkovi zdědila nejen nádhernou vilu, kterou nákladně spravila, ale i mimořádné nadání tvořit z čokolády malé zázraky. Vlastní v Drážďanech dvě čokoládovny a zbytek volného času věnovala osázení zahrady u vily. Zatoužila si splnit přání a nasázet do hlíny stovky růží, jako tomu bývalo dřív. Život jí změnila kovová krabička, kterou náhodou v jednom ze záhonů objevila. A v ní několik šperků, fotografie, dopisy ovázané stužkou a zažloutlé deníkové zápisky, které ale nepsala jen jedna ruka…

sobota 13. června 2020

Šikmý kostel (Karin Lednická)




Je to tak skvělé proto, že Lednická píše o tom, co zná.

„Strnulost netrvá dlouho. Barbora ví, že jednou se pravdu stejně dozvědět musí, a tak pevně semkne rty, zhluboka se nadechne a pokračuje dál, teď už však raději s pohledem upřeným na špičky bot. Není přece nutné myslet hned na nejhorší! Pawel s Karlem mohli jenom uvíznout pod zemí, můžou být nahoře a pomáhat zraněným, můžou být sami zranění… Dokud nevyšlape ten zatracený kopec a nezeptá se, nemá smysl o ničem přemýšlet. Modlit se, to jediné smysl má. A jít co nejrychleji.“

Barbora, Ludwík, Julka, Barka - hlavní hrdinové, jejichž propletené osudy sledujeme téměř třicet let. Barbořin příběh začíná v roce 1894 během solné pouti, na kterou se vydala po boku dalších žen z Karwiné, navíc ještě s jedním dítětem v břiše a dalšími dvěma po boku. Ačkoli jí to stojí nemálo sil, podaří se jí pouť dokončit. Je to silná žena uvyklá drsnému životu v hornickém kraji. S lecčím se popasuje a nestěžuje si. Pak jí ale důlní neštěstí vezme manžela a syna a ona zůstane sama se třemi dětmi. Aby je uživila, musí pracovat a domácnost zůstane na starost nejstarší dceři...

Příběh Ludwíka mi svým začátkem připomínal knihu Kuře melancholik. Jako chlapec přišel o maminku, otec začal pít a hloubavý chlapec našel svůj vzor v učiteli, který přišel spasit negramotné děti z uhelné kraje. 

Julka byla kamarádka Barbory, ačkoli každá z nich byla z úplně jiného těsta. Julka v románu ilustruje, jak tehdy vypadala moderní žena, která se rozhodla vzít osud do vlastních rukou a ne jen útrpně sedět, modlit se a čekat, že se něco změní (třeba ji manžel přestane tlouct).

A Barka je druhá dcera Barbory, nová generace, která prožívá první světovou válku se strachem o manžela a snahou sehnat alespoň náhražkový chleba pro svoji rodinu. Jako by byla protipólem své zahořklé matky - usměvavá, laskavá...

Osudy všech postav se vzájemně propojovaly a především je Karin Lednická vykreslila tak opravdově, že máte pocit, že to jsou vaši sousedé. Dala prostor jejich vnitřním monologům a tím je nechala promlouvat. Když už jsme u toho promlouvání, autorka ho okořenila úměrnou dávkou nářečí, které ale jen přispívá k autentičnosti a čtivosti románu.

Vzniku románu předcházelo několik let, při kterých Karin Lednická pracovala na rešerších a také rozmlouvala s pamětníky a některé jejich zpovědi pak zakomponovala do děje. Zajímavé je líčení poválečného česko-polského konfliktu, o kterém se téměř nemluví, přestože přerostl až v krvavou občanskou válku. 

Hodnocení: 100 %

Šikmý kostel podle mě patří do povinné četby budoucích maturantů. Je to román, který děti naučí hodně o minulosti, o důležitých hodnotách, na jejichž důležitost se v dnešní době už neklade takový důraz, ačkoli jsou stále stěžejní a platné. 

Bála jsem se, že to bude příliš depresivní čtení o útrpném životě horníků, ale kupodivu ženské hrdinky přijímaly rány osudu tak, jak dopadaly a pořád měly dost síly na to, zvednout hlavu a dál hledat to svoje malé štěstí

Moc se mi líbilo, jak autorka nenásilně dávala nahlédnout do hlav postav prostě tím, že na ně zavedla řeč. Díky tomu děj plynul jako by v jednom pásmu, ačkoli zrovna postava vzpomínala na věc minulou. Jsem zvyklá, že se podobné pasáže oddělují znakem nebo alespoň řádkem a tohle bylo osvěžující. Navíc na mě vyprávění v přítomném čase působilo, jako bych se dívala na film, ačkoli bylo dost prostoru věnováno úvahám a myšlenkám.

Je to kniha, u které jsem se mnohokrát zamyslela sama nad sebou a nad tím, jestli si vůbec v dnešní době mám na co stěžovat. A jestli bych starousedlíkům, kteří chodili do práce hodinu blátem v sešlapaných botách, nebyla jen k smíchu. 
Šikmý kostel je zdařilou sociální sondou - jen se podívejte, jak my lidé dokážeme ničit nejen krajinu, ale i lidi kolem sebe. Jak hamouníme a chceme víc, až nás pak rána osudu zase postaví na zem. Jak se vyvyšujeme nad ostatní, odsuzujeme i vlastní přátele a pak nás koloběh dějin neúprosně semele...

Na další knihu chystané trilogie Karin Lednické se moc těším. Troufám si říct, že se na poli české literatury objevila další talentovaná autorka, která se hned svojí prvotinou řadí po bok Mornštajnové a Tučkové. Přeji jí, ať má dostatek času a chuti psát a děkuji za milé věnování, které mi do Šikmého kostela napsala. 

Název knihy Šikmý kostel
Autor Karin Lednická
Žánr
Nakladatelství
Rok vydání 2020
Počet stran 400
ISBN 978-80-88362-00-5
Nákup knihy www.knihyabz.cz
Databáze knih www.databazeknih.cz

středa 10. června 2020

Hříšní světci - magie a krev

Hříšní světci jeden čas rozhýbaly bookstagramerské vody a četli je snad všichni. Tedy až na ty z nás, kteří, jakmile je poprask kolem nějaké knihy příliš velký, ji okatě ignorují a přečtou si ji, až vášně kolem opadnou. Ale úplně volné mi to nebylo, jen bylo tolik jiných knih, které jsem právě musela číst a kupovat, že se na Hříšné světce dostalo až teď.

Hříšní světci mají dva hlavní hrdiny, kteří se ve vyprávění střídají a pochopitelně stojí na opačných stranách barikády. Doslova. Kaljazin a Tranavie proti sobě stojí v příliš dlouho trvající válce, která ničí obě země. Naďa je poslední ze svatodějů - lidí vyvolených bohy. Je vychovávána v klášteře, kde jí učí pokoře, úctě a také, vzhledem k probíhající válce, základům boje a magie. Naděžda totiž umí mluvit s bohy, kteří jí propůjčují své schopnosti.
Serafín je tranaviánský princ, ale do zhýčkanosti má daleko. Je válka a on většinu času tráví po boku svých jednotek na bitevním poli. I on je obdařen magickými schopnostmi, ale ty pramení pouze z něj. Respektive z jeho krve. Pro Naděždu je ztělesněním kacířství.

Jednoho dne na klášter, ve kterém Naděžda žije svůj do té chvíle nudný život, zaútočí nepřátelský oddíl a ona musí uprchnout od svých přátel a všeho, co znala. Princ čelí dvorním intrikám a aby toho nebylo málo, objeví se ještě pohledný a velmi mocný chlapec s temnou duší...

Postavy byly přesně takové, na jaké jste v žánru young adult zvyklí. Naděžda má tu správnou dávku naivity, která ale mohla pramenit z toho, že vyrůstala v izolaci a navíc pod přísným dohledem (ať už bohů nebo obyvatel kláštera). Ale přišla mi uvěřitelná a celkem mě i bavila, nebýt těch trochu nudných úvah.
Hate to love romance na sebe nenechá dlouho čekat a když pak potká Naďa Malachiáše, logicky bojuje s touhou ho zabít a zároveň zlíbat. Romantická linka mě až tak neoslovila a byla čistě v duchu čtení pro náctileté (na rozdíl od knih S. J. Maasové ♥).
Serafín nakonec nebyl až takovej drsoň, jak se zdálo na začátku, ale úplně si mě nezískal, přišel mi nepropracovaný. Zato Malachiáš… chlapec obestřený tajemstvím a temnotou. Ten se mi líbil a moc! Škoda toho konce (uvidíte sami).

„Ani bohové nebyli vševědoucí. Tranaviánci kdysi přišli na způsob, jak se zcela skrýt před jejich zraky; koneckonců to byl jeden z důvodů, proč tato válka vůbec začala. Díky tomu mohli vyvíjet nové způsoby využívání temné magie a bohové se o tom vůbec nedozvěděli. Jak děsivé.“

Hodnocení: 90 %

Hříšní světci jsou autorčinou prvotinou a já věřím, že jak bude série pokračovat, bude se její styl vybrušovat. Je tomu tak většinou.
Především oceňuji originální nápad náboženské rozdílnosti - magie krve proti magii bohů. Nečisté proti zdánlivě čistému. Autorka nás s tím vším seznamovala postupně a moc se mi to líbilo.

Líbil se mi i fantaskní svět inspirovaný Ruskem (včetně mapy na začátku knihy), jehož polovinu opustili bohové, zatímco na té druhé je lidé stále uctívali.
A ačkoli to nebylo tak dobré, jako Medvěd a Slavík a Dívka ve věži od Katherine Arden, už teď se těším na pokračování.

Přiznám se, že fantasy využívající slovanskou mytologii mě baví (i přes ta krkolomná jména), takže teď nejspíš bude logicky následovat čtení Grišy. Máte ještě nějaké tipy na podobné knihy?


Název knihy Hříšní světci
Autor Emily A. Duncan
Žánr YA fantasy
Nakladatelství
Rok vydání 2020
Počet stran 392
ISBN 978-80-7585-742-2
Nákup knihy www.knihydobrovsky.cz
Databáze knih www.databazeknih.cz

středa 3. června 2020

Nevyzpytatelné jsou cesty osudu

Tentokrát začnu netradičně, a to
zkopírovanou anotací, protože ta skvěle vypovídá o obsahu knihy.


Rozmarní bohové usedli opět ke stolu, aby rozehráli další ze svých tragikomických her. Osudy tří smrtelníků se nečekaně protnou na území Danrijského království. Jedné z největších říší v západní části Estellského kontinentu, kde vedle sebe po dlouhá staletí žijí lidé, nelidé i bytosti, pro něž v dnešním jazyce již nemáme jmen.
Pipin, prostoduchý elfí kouzelník, odchází s důležitým posláním do drsného světa, rozprostírajícího se za hranicemi rodné vesnice. Cestou potkává Eiri, zlodějku toužící zažít opravdové dobrodružství a Sebase, hraničáře ženoucího se pouze za pomstou a penězi.Nesourodá trojice dostává nabídku, která se prostě neodmítá. Blyštivé zlaťáky jsou koneckonců nejenom potěchou oka všech hrabivců, ale je jich zapotřebí i pro každodenní přežití. Získat je, už tak snadné ovšem není a čím více po nich srdce jednoho prahne, tím vyšší cenu za to musí zaplatit.Nevyzpytatelné jsou cesty osuduA stejně tak neexistují hranice zlomyslnosti bohů.“


Dva nadšení blogeři a milovníci fantasy se rozhodli společnými silami sepsat knihu a vydat ji samonákladem, což chtělo hodně odvahy a ochotných kamarádů, kteří by jim s tím pomohli. Podařilo se a v dubnu vyšla brožovaná knížečka čítající něco přes tři sta stran v nákladu sto kusů
A autoři to dotáhli ještě dál - těch sto výtisků se rozhodli darovat výměnou za recenze a doporučení. Víc najdete přímo na jejich blogu, třeba tam jedna knížka čeká i na vás.

Hodnocení: 70 %

Začnu pozitivy
Ústřední nesourodá trojice hrdinů byla dokonalá. Než se jejich cesty střetly, každý z nich si vysloužil vlastní, poměrně rozsáhlou část příběhu. Trpaslík/elf Pipin mě rozesmával pokaždé, když něco vypustil z té své hladce oholené pusy a se zlodějkou Eiri bych si určitě rozuměla.
Hraničář byl dost svůj (celou knihu) a to se mi líbilo.
„Hraničář šel zabíjet a nic mu nemohlo stát v cestě. Jeho nepřáteli nebyli hospodští rváči, nýbrž jeho vlastní démoni, jež na sebe vzali jejich podobu. Sebas kráčel po cestě pomsty a jen prolitá krev mohla utišit jeho hněv.“

Nevím, jestli oba autoři mluví/píšou tím vznešeným jazykem fantasy, ale zprvu jsem hltala každý kouzelný slovní obrat. Bohužel se mi po pár desítkách stran začaly nekonečné řady přídavných jmen poněkud zajídat.
Rozpuštěné dlouhé tmavé vlasy jí čechral příjemný svěží vánek a její drobné dívčí rty se zkřivily v jízlivém úšklebku, když…“ Jo, je to dlouhé.
Přiznám se, že mě ty popisy (ačkoli poetické) v téměř každém odstavci, dostaly do čtecí krize, takže jsem si od knihy musela pár dnů odpočinout u Bryndzy. 

Ke konci je naštěstí přímé řeči víc a taky je tam docela akční závěrečná bitva, u které jsem vlastně nevěděla, jestli fandit trojici hrdinů nebo obávaným bratrům Malletům (respektive tomu nejmladšímu z nich).

Co se mi nelíbilo?
V prvé řadě obálka, která mi spíš evokuje nějaké sci-fi, než fantasy. A ilustrace uvnitř (zdařilé) zase nekorespondují s obsahem, respektive ho předbíhaly o několik stran.

Nelíbily se mi některé epizodní postavy, především čarodějka, která se z ničeho nic objevila, aby… co vlastně? Chápu, že měla nalákat na další díl série, ale když se objevila 13 stran před koncem, byla mi vlastně docela fuk. A tím pádem se mi nelíbil ani konec.

Veliký dík patří oběma autorům. 
A protože jsem knihu dostala zdarma, pošlu ji zase dál prvnímu, kdo si o ni napíše. :) 

středa 27. května 2020

Rozhovor s Alešem Novotným o knihách a víně


Většina českých bookstagramerů zná Aleše Novotného nejen díky jeho románové prvotině Pamatuj na smrt (recenze), ale i proto, že aktivně sleduje knižní komunitu a na oplátku podporuje instagramové knihomoly. 

Aleš Novotný (*1990) se psaní věnuje od třinácti let a románová prvotina mladého autora z jižní Moravy nese název Pamatuj na smrt (Yoli, 2019). Sklízí jedno nadšené hodnocení za druhým, na Databázi knih má stabilně přes 90 %, a na konci ledna si čtenáři dokonce vyžádali dotisk. Zeptali jsme se ho na romány, které teprve připravuje i na to, jestli při psaní pije víno.

Celý mnou vedený rozhovor si můžete přečíst na kulturním portálu Chrudimka.cz.

pátek 15. května 2020

Stranger Things: Temnota na okraji města.


Před Hawkinsem byl Hopperovým rajonem New York.


O tom, že je sci-fi hororový seriál Stranger Things od Netfixu fenoménem současnosti není pochyb. Dokazuje to nejen to, že se chystá 4. série, ale i druhý knižní prequel.  První byl Temný experiment, ve kterém jsme postupně rozklíčovali, jak to vlastně bylo s rodiči Eleven. Temnota naokraji města je oproti tomu klasická detektivka zasazená do newyorského prostředí a hádejte, kdo je hlavním vyšetřovatelem v případu nového sériového vraha?

Vánoce 1984, Hawkins, Hopperova chata. Venku padá sníh, večery jsou dlouhé a všichni kamarádi El jsou po návštěvách. El se nudí. A když se nudí, začne šmejdit. I přes Hoppervy protesty vytáhne ze sklepa krabici s nápisem New York. Je na čase, aby jí adoptivní táta poodhalil část své minulosti.
Léto 1977, New York. Hopper se z Vietnamu vrátil živý a zdravý k manželce a dceři.  Potřeboval změnu, měl ambice a práce detektiva na newyorském policejním okrsku ho zaměstnávala dost na to, aby neměl čas vzpomínat na hrůzy války. Na stole mu přistane nový případ brutálních vražd, ale než se stihne do případu po boku nové parťačky pořádně zakousnout, objeví se všemocní federálové… Hopper to ale nenechá být a na vlastní pěst se pouští do pátrání po pachateli rituálních vražd.

Hodnocení: 4/5
Nejdůležitější je, že mě to bavilo. Adam Christopher přistoupil k seriálovým postavám citlivě a Jim Hopper chováním dokonale odpovídal tomu chlápkovi z televizní obrazovky. Autor dokázal popsat druhou polovinu 70. let uvěřitelně (dost se zaměřil na tehdejší módní trendy v oblékání, které hlavní hrdina samozřejmě okatě bojkotuje, takže ne, Jim nikdy nenosil zvonáče). A zavedl nás to nebezpečných a temných zákoutí New Yorku, do rozpadajících se továrních komplexů, kde si pouliční gangy vyřizují účty a po nocích se probírají zbožím z vykradených obchodů.

Myslím si, že se vám bude Temnota na okraji města líbit i pro svižné tempo vyprávění a ústřední dvojici detektivů, která vás rozesměje.
„Jak je na tom ruka?“
Hopper pozvedl levačku, která byla stále ještě v závěsu. „Pořád bolí. Vlastně celkem dost.“
„Jednou.“
Hopper se zamrači. „Jednou co?“
„Počítám ti to. Můžeš si postěžovat, že tě bolí ruka, čtyřikrát denně, a to jsem ještě velkorysá. Když to přeženeš, uvidíš mou odvrácenou stranu, parťáku.“

Ačkoli kniha patří do světa Stranger Things, můžete ji číst, i když seriál neznáte. Je to klasická (dobře napsaná) detektivka bez nadpřirozena a strašidel. Přiznám se, že ty mi tam chyběly, stejně jako nějaká velká závěrečná bitva mezi dobrem a zlem. Pokud seriál milujete, knižní prequel prostě mít musíte!

A co vy a seriály od Netfixu?

Název knihy Temnota na okraji města
Autor Adam Christopher
Žánr Detektivka
Nakladatelství Fobos
Rok vydání 2020
Počet stran 408
ISBN 978-80-7585-790-3
Nákup knihy www.knihydobrovsky.cz



Značka Fobos je domovem fanoušků dobrodružné literatury, sci-fi, fantasy a hororu. Vybírá ty nejzajímavější tituly pro zkušené a nadšené čtenáře, kteří ví co je dobré! Hrdina se probouzí ve světě po jaderné katastrofě? Pro nás denní chleba. Hordy zombie se valí na poslední výspu lidstva? Žádný problém. Výprava na opačný konec vesmíru? Tomu říkáme víkend! Staňte se členem naší družiny a objevujte nekonečné možnosti knížek vycházejících ve stínu měsíce FOBOS.

Každej vidi tomu druhymu do taliřa. (Petra Dvořáková: Dědina)

Foto: Ženy.cz
Dostala jsem možnost spolupracovat s kulturním webem Chrudimka.cz a psát pro ně recenze na audioknihy (za audioknihy 😊). To mi vyhovovalo, protože než přišla celá patálie s koronavirem, poslouchala jsem je v autě po cestách k příbuzným do Orlických hor, což je docela dálka.
Dědina mi dělala společnost ve vlaku směr Praha a zpět a musím říct, že mě dostala.

Oproti papírové knize má tato nahrávka nespornou výhodu: s nářečím moravské vysočiny, které mnohým ztížilo četbu, se za vás popasovali interpreti. Promluvy hlavních hrdinů působí to natolik autenticky, že když Pavla Tomicová aplikovala své zastaralé výchovné metody, přikrčila jsem se a Jaromír Dulava mě svým přednesem rozplakal a do duše mi na půl dne zasel jakousi hroznou tíhu.
A víc už si přečtěte sami přímo na Chrudimce.

čtvrtek 7. května 2020

Jsem závislá na české literatuře.

Ahoj, jsem Karin a jsem závislá na české literatuře. Text a fotky jsou z facebookové skupiny Knižní závisláci, kde jsem týden dělala vyslankyni.



Mám tu pro vás bojový úkol: běžte spočítat, kolik máte doma české beletrie a napište mi to do komentáře. A taky připište, jakou českou knihu jste četli naposledy.
Máte to? Prima, tak poslouchejte.

Než jsem nastoupila na vejšku studovat českou filologii, četla jsem české autory minimálně. Pár jich bylo na maturitním seznamu četby (vytáhla jsem si tenkrát Nerudu a excelovala jsem. Všimli jste si, jak se ráda chválím?), ale myslela jsem si, že všichni píšou na jedno brdo. Pletla jsem se.

V prváku nás měl na Úvod do literární teorie profesor s hrůzostrašnou pověstí. Hned na druhém setkání nás všechny pět minut po začátku vyhodil, protože jsme ještě nečetli Kunderu. Poslal nás do knihovny. No, Kunderu jsem si tam půjčila, ale vzala jsem si ho s sebou do hospody .

Ten samý profesor s námi o pár seminářů později rozebíral povídku Karla Čapka: Otcové. K přečtení je zde. Stačí vám tři odstavce, abyste pochopili, že se to vyrovná lecjakému psychologickému thrilleru. Pamatuju si, jak to se mnou zamávalo. A celé letní prázdniny jsem pak četla jen bratry Čapky.
Tehdy jsem vzala českou literaturu konečně na milost.
A v knihovně jí vyhradila alespoň jednu polici.

JE LIBO 5 DŮVODŮ, PROČ ČÍST ČESKÉ AUTORY?

  1. Máme všechno! Máme skvělé romanopisce, humoristy, povídkáře i hororisty. Stačí si jen vybrat a načerpat bohatou slovní zásobu.
  2. Jsou většinou levnější (žádný překladatel, žádný výdaj navíc). A antikvariáty jsou plné Čapků, Havlíčků, Fuksů a Kunderů za pár kaček.
     
  3. V současné době jsou na vzestupu naše romanopiskyně. Mornštajnová, Soukupová, Dvořáková, Dousková, Hanišová... ženy vládnou (literárnímu) světu!
  4. Není až takový problém se s autory potkat osobně na nějaké autogramiádě nebo besedě a získat věnování s podpisem. A určitě je lehčí v osudnou chvíli pípnout česky: „Knížka se mi moc líbila.“, než hledat správná anglická slovíčka.
  5. Pomáháte plnit sny. Naprostá většina českých autorů se psaním neuživí a tak přes den chodí do normálního zaměstnání a píšou po večerech a víkendech. A pokud sami zkoušíte psát, myslete na karmu - kupujte knihy českých autorů a jednou snad budou jiní kupovat ty vaše .
Nechci tu ale mluvit o velkých jménech. Chci vám jen rychle představit čtveřici knih, které se mi líbí a přesto je zatím masy nečtou.
  • Povídky z druhé ruky – autory jsou účastníci kurzu Tvůrčího psaní u Reného Nekudy, kteří si pohráli s obecně známými texty a vtiskli jim něco ze sebe. Vznikly tak například variace na pohádku Červené karkulce nebo Romea a Julii.
  • Kafe v pět – opravdu pestrá směsice nevšedních příběhů. Autoři jsou výherci literární soutěže Pana Nakladatele.
  • Stopem na konec světa – v kraťoučké knížce čítající deset povídek a několik černobílých, snově působících ilustrací, najdete příběhy obyčejných lidí, kterým do běžného života zasáhne náhoda a změní jejich nazírání na svět.
  • Tamařino souhvězdí – tuhle knihu jste nejspíš už někde potkali, ale uvádím ji tady proto, že ji napsala holka mladší, než jsem já a protože byla prostě hezká a snová.

Snad se mi podařilo vás přesvědčit a na závěr tu pro vás mám jeden citát Karla Čapka: „Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.“

úterý 28. dubna 2020

Pamatuj na smrt. (Aleš Novotný)

„U rány na hlavě mu ulpěla rudá krev a vpíjela se do tmavých vlasů. Obličej mu pokrývaly škraloupy špíny. Ústa měl lehce zkřivená, takže vypadal trochu šokovaně. Oči pootevřené, skelné, prázdné, němé, nezaostřené, bez života. Neskryté pod víčky, obnažené před krutostí světa, jako by chtěly prozradit to tajemství, tajemství o tom, co se stalo.“

Bratři Adam a Martin mají za sebou spoustu změn. Stěhování z Prahy do malého města, přestup na gymnázium, noví spolužáci a především pro ně úplně nový táta, kterého roky neviděli a teď s ním musí bydlet. Kluci nejsou žádní svatouškové, ale drží spolu za každou cenu. Adamovi, vypravěči příběhu, se podaří zapadnout do party relativně normálních puberťáků z maloměsta, kterým otřese hrůzný nález těla dva roky pohřešované dívky. Nedlouho poté umírá jeden z Adamových kamarádů a chlapec to rozhodně nenechá jen tak. Policejní krev mu koluje žilami. Najde teprve šestnáctiletý kluk odpovědi, které hledá? A dokáže odpustit tátovi?

Vyprávění je v ich-formě z pohledu Adama a chvíli mi trvalo, než jsem se s ním sžila. Ukazuje nám dost drsný svět dospívajících kluků, kteří nejdou pro ránu daleko. Každopádně bych Adama za syna nechtěla. Autor dokonale vykreslil rozervanost kluka vyrůstajícího bez rodičů. Bije se v něm touha padnout otci kolem krku se vztekem, že na něj třináct let kašlal.

Vyprávění je často doplňováno retrospektivními pasážemi, které rozvíjejí děj i motivaci postav.
Na první pohled mě zaujala obálka kombinující červený titulek se zeleným pozadím stromů a někdo tajemný s černou kapucou přes hlavu. Navíc jsou části knihy rozděleny černobílou dvojstránkou s potiskem stromů jako na přebalu a to se mi líbí moc.

Hodnocení: 95 %
Young adult thrillerů je jako máku (alespoň těch dobrých) a tenhle je ještě navíc prvotina. Co to dokazuje? Aleš Novotný má jednoznačně talent a ještě o něm hodně uslyšíme. Vzletná přirovnání, krásné popisy a ironické hláška, to je to, čím mě kniha dostala hned od prvních stránek.
„Sekačku jsem nechal v garáži. Víš jak se zapíná, ne?"
„Jo, třikrát zvolám: ,Vzplaň, spalovací motore!‘ a obětuju pannu. Nejsem malej.“


Čtení je to napínavé, několikrát jsem byla překvapena zvratem událostí a téměř do konce jsem netušila, kdo je vrah, což je u tohoto typu příběhu žádoucí.
Jediné, co bych vytkla, bylo neustále se opakující myšlenky na to, proč Adam nenávidí svého otce a místy bych malinko pokrátila dialogy.

Takže čtěte české autory a Pamatujte na smrt. Knihu zakoupíte ve většině knihkupectví.

pátek 17. dubna 2020

Stephen King: Dolanův cadillac

Upíři, ostré zuby, prst v umyvadle, to je oč tu běží.

Jedenácti vesměs hororovým povídkám předchází úvodní slovo autora. King věří, že deseticent může vykolejit vlak, v kanálech žijí krokodýli a ze všeho nejvíc věří na duchy. A až dočtete Dolanův cadillac, budete na ně věřit taky.

Dolanův cadillac je jen první polovina rozsáhlé sbírky povídek, která vyšla v USA na začátku 90. let Reedice druhé části vyjde ještě letos pod názvem Pátá čtvrtina. Celkem chápu, proč se Beta rozhodla vydat knihu nadvakrát – v měkké vazbě by z toho byl po jednom čtení pěknej salát.

A teď už k samotným povídkám. DŮLEŽITÉ: Kromě jedné, se mi povídky líbily všechny.

  • Dolanův cadillac: na úvod slušný rozjezd. Kam až jste ochotní zajít, abyste se pomstili?
  • Konec celé patálie mi připomínala stylem Růži pro Algernon. Co kdyby se někdo, třeba šílený génius, rozhodl spasit lidstvo? Hřešil kvuli svjetu.
  • Nechte dítek jíti ke mně. Tuhle pecku jsem už četla a došlo mi to hned po prvním odstavci. Co to znamená? Že je to dobré! A máme tu další co kdyby. Co kdyby se malý chlapeček ve škole začal měnit v něco děsivého? Copak by s tím mohla stará učitelka udělat?
  • Noční letec a ktaťoučká povídka Taťka mají společného hrdinu. V té prvně jmenované, se novinář Richard Dees (z Mrtvé zóny, mimochodem) vydává po stopách upíra, aby získal sólokapra do časopisu o záhadách. 
  • Povídka Přerůstá vás potěší všechny zanícené milovníky obchůdku Nezbytné věci v Castle Rocku. Ale bylo to slabé. 
  • A pak si King zas osedlal koně a napsal ohromnou povídku Zuby o jedněch obřích cvakacích zubech a chlápkovi, co by neměl brát stopaře, protože jsou s nimi potíže.
  • Věnování je čistá radost z postupné odkrývání mysteriózní záhady kolem černošské pokojské.
  • A pak si King osedlal dalšího koně. Prst mi zůstane v hlavě dlouho, to je jisté! Z umyvadla v koupelně čouhá na chlápka prst. A co teď s tím? Když se ten prst hýbe a roste? A co když k němu patří celá ruka? Tohle je přesně ten King, kterému se klaním až k nohám! Bylo to tak zhýralé! Asi jako Písečníci od G. R. R. Martina.
  • Tenisky z kabinky ve třetím patře jsou krásná duchařina. Věřte mi. Konec byl malinko předvídatelný, ale stejně jsem se bavila.
  • Na závěr se trochu pobavíme. Víte, že tam mají pekelně dobrou kapelu? Sex, drogy a rock and roll. Trochu utahaný začátek a pořádně divoký konec. Bacha na Elvise. 

Hodnocení: 85 %
Bavila jsem se a královsky. Zejména Prst, Zuby a Tenisky mi nedaly spát.
Díky posílám do Bety ♥️ a u nich si můžete sbírku povídek mistra hororu zakoupit za velmi příznivou cenu.

Pokud máte rádi strašidelné povídky, neváhejte a k Dollanově cadillacu si objednejte i tajemnou sbírku Noční směna, protože je ještě o chlup lepší a děsivější a vůbec...



Název knihy Dolanův cadillac
Autor Stephen King
Žánr Horory
Nakladatelství Beta
Rok vydání 2020
Počet stran 375
ISBN 9788075931818
Nákup knihy www.nakladatelstvibeta.cz



Nakladatelství Beta bylo založeno v roce 1993. Za dobu svého působení uvedlo na český trh na 800 titulů různých žánrů a řadí se tak mezi přední české nakladatelské domy. Mezi světoznámé osobnosti, které vydáváme, patří autor hororů a detektivních románů Stephen King, duchovní učitel Osho, Deepak Chopra nebo Alexander Loyd.
Při přípravě titulů dbáme na úzkou spolupráci překladatelů s redaktory, grafiky a ilustrátory, abychom čtenářům přinášeli pouze kvalitní knihy.