Co vám Stephen King připravil za zdi Ústavu?
Při psaní Ústavu zrecykloval několik svých oblíbených a osvědčených motivů, což mi vůbec nevadilo. Přiznám se, že z anotace jsem moc moudrá nebyla, protože slibovala něco mezi Žhářkou a To, ale troufám si tvrdit, že Ústav má v sobě i hodně nového. Až mě to samotnou překvapilo.
Na začátku románu sledujeme bývalého policistu Tima, jak potlouká po státech a náhodou zakotví v jednom městečku... po Lukovi z anotace ani vidu ani slechu, ale hned těch prvních 37 stran je to King s velkým K. Stopování a podivné existence s ním spojené, malé městečko kdesi na konci světa, šerif s basetími tvářemi a na košili skvrnu od kečupu.
Pak konečně potkáme Luka, kluka, co ve dvanácti letech maturuje a chystá se studovat dva obory na MIT. Génius a zároveň i obyčejný kluk, co s kamarády chodí na hřiště nebo si čte. Neznámí lidé ho v noci unesou rovnou z postele a zabijí mu rodiče. Chlapec se probudí ve svém pokoji, který ale není tak úplně jeho.
„Pomalu se oblékl s pohledem upřeným do míst, kde mělo být okno. Pak se posadil a obul si tenisky. Po obou stranách byly jeho iniciály, LE, a tak to mělo být, jenže ta prostřední nožička u E byla moc dlouhá, tím si byl jistý. Podíval se na podrážky a hledal na nich pouliční špínu. Žádná tam nebyla. Teď si byl naprosto jistý. Tohle nejsou jeho tenisky. A tkaničky byly příliš čisté. Nicméně mu padly dokonale.“
Uvítací řečičky se v Ústavu nekonají, ale pokoj je odemčený. Na chodbě sedí dívka – Kalisha (nebo Isha, nikdy Frajerka), černoška, s cukrovou cigaretou v puse. KUŘ JAKO TÁTA! hlásá nápis na krabičce. Dívka je místní mazák a postupně Luka seznámí se zbytkem osazenstva Přední poloviny, kde mají sice děti relativně svobodu pohybu, dostatek jídla a zábavy (hřiště, televizi i počítač, i když s omezeným přístupem), ale jsou testovány, takže bolestivé injekce, projekce světel a dost často i fyzické násilí je tu na denním pořádku. Pak je tu Zadní polovina, kam chovance odvádí, když skončí testování. A odtamtud se ještě nikdo nevrátil. Ale Luke se tam podívat neplánuje.
Motiv spiknutí obřích rozměrů je spíš na pozadí, přece jen jsou hlavní hrdinové děti, i když nadané, které se snaží především přežít vysilující lékařské pokusy a nezbláznit se. Když je řeč o tom nadání, děti se v Ústavu dělí na tékáčka (telekinetiky) a tépéčka (telepaty). O obou už King nějakou tu knihu napsal, takže v tom umí chodit. Je to uvěřitelné a děsivé.
Ani motiv střetu světa dětí a dospělých není nový, ale vyplývá z něj jasné poselství - dětem se ubližovat nemá.
„Šum zesílil, a když Smith vytahoval z kapsy své American Spirits, třásla se mu ruka. Muž, který vystoupil z těžko popsatelného chevroletu, si věřil a ovládal se. Ten, který tu stál teď, šišlal a potil se v podpaží, byl někdo jiný.
[...]
Balíček cigaret vypadl Smithovi z ruky. Když se pro něj shýbal, poodlétl, i když nefoukalo.
‚Kouření vám škodí,‘ řekl Luke. ‚Nepotřebujete žádnou předtuchu, abyste věděl, co se stane, když nepřestanete.‘
U malibu se spustily stěrače. Světla se rozsvítila.
‚Já bych jel,‘ řekl Tim. ‚Dokud ještě můžete. Jste naštvanej z toho, jak to probíhalo, to chápu, ale nemáte ponětí, jak naštvaný jsou tyhle děti. Byly totiž v epicentru.‘ “
Hodnocení: 95 %
Kingovi se povedl další psychologický román s postavami, které si mě rychle získaly a když odešly, bodlo mě u srdce, jako bych ztratila opravdového přítele. Luke na mě sice kdo ví jakej dojem neudělal, ale Kalishu, Nicka i Averyho jsem si zamilovala.
Někdo může namítat, že nové knihy nejsou tak děsivé jako ty, co psal (sjetej) v osmdesátkách, ale zaprvé už je to starý muž a zadruhé, když někdo unese dítě, zavraždí mu rodiče, píchá do něj injekce a pak mu drží hlavu pod vodou dvě minuty, myslím si, že je to sakra děsivý...
Potěšilo mě, že tentokrát byla kniha dlouhá tak akorát. Třeba u Růženek jsem měla pocit, že by mohla být o sto, dvě stě stran kratší a jen by jí to prospělo, zatímco Povznesení bylo zase moc krátké. Ústav dokonale uspokojil moje čtenářské smysly a přiznám se, že jsem si ho spíš šetřila.
Obálka je perfektní. Dokonale ilustruje obsah knihy a líbí se mi i použitý font.
Pár bodů dolů za ten plot (až to přečtete, tak budete vědět).
Za recenzní výtisk putuje opět velký DÍK nakladatelství Beta. Jestli si chcete Ústav pořídit, kupte si ho přímo u nich.
Tohle je fakt hodně dobrá knížka. Hlavně kapitolka, ve které hraje hlavní roli pozinkované pletivo. Tu bych si dovedl představit klidně i zfilmovanou, i když by to bylo asi dost drsné a ne každý by to ustál. :) Ale mě tyhle nechutnosti a bizárky nevadí. ;-) Dokonce se v tom i trochu vyžívám.
OdpovědětVymazatJá jsem teda zrovna z tohohle nějak extrémně nadšený nebyla. Hned jak se zavřela brána křídlová do léčebny, tak mi bylo jasné, že to bude takový mix Stranger Things (jasně, ty vycházejí možná spíše z tohohle) a dalších klišovatých záležitostí. No, co si budeme povídat, fakt mě to nebavilo a beru to jako jednu ze slabších knih od S. Kinga. ;-)
OdpovědětVymazat