Proč jsou tajemství, přízraky a duchové obývající staré domy čtenářský hit?

Lehké šílenství, které zavládne pokaždé kolem nově vydané knihy australské spisovatelky Darcy Coates, mě nenechalo chladnou. Co na tom všichni mají? Mám příběhy o strašidelných domech ráda (třeba Černý dům od S. Kinga a P. Strauba nebo brilantní román B. Erskinové Dům ozvěn) a tak se i pro první díl série Duch domu Ashburnů našlo místo v mojí knihovničce.

Duch domu Ashburnů mě nezklamal, vlastně naopak. Bylo to napínavé, zejména při čtení druhé poloviny se mi ježily chloupky na rukou. Jedinou, i když dost podstatnou, výtku mám k hlavní hrdince, která byla snad padlá na hlavu. Jeden příklad za všechny: stmívá se, venku se každou noc dějí divné věci, ale ona se rozhodne jít do lesa prozkoumat tajemný náhrobek... Asi by mě to tak neštvalo, kdyby co chvíli nezdůrazňovala, že přece není hrdinka z béčkového hororu.

O čem to je? Duchařské příběhy o domu Ashburnů kolují po malém městečku už téměř sto let. Když jeho jediná obyvatelka zemře, dům připadne neteři, která pevně věří tomu, že jí nečekané dědictví pomůže znovu začít. Starý dům na kopci má své zvláštnosti: v horním poschodí chybí elektřina, chodby zdobí portréty mrtvých příbuzných, podkroví ukrývá tajemství. Do zdí a nábytku někdo vyryl vzkazy, ze kterých mrazí. Hlavní hrdinka Adrienne se snaží ke všem podivnostem v domě přistupovat racionálně, ale kolem domu se dějí stále divnější věci. Uvěří nakonec dívka ve strašáky obývající rodinné sídlo Ashburnů? 

Tajemství sídla Craven Manor je druhou knihou série a ačkoli jsem od ní neměla valné očekávání, to, co mě při čtení prvního dílu rozčilovalo, autorka napravila. Daniel, ústřední hrdina, mi byl sympatický. Marně sháněl slušnou práci a trn z paty mu vytrhla zvláštní nabídka v obálce podstrčené pode dveřmi. Jistý Bran mu nabídl práci zahradníka v sídle Craven Manor - dvě století prázdném, zaprášeném a zpustlém sídle. Pokud nabídku přijme, nejen, že si vydělá slušné peníze, ale bude moc přespávat v zahradním domku, což je rozhodně lepší, než jeho dosavadní příbytek. Čert vem pár zvláštních pravidel jako: neopouštět domek mezi půlnocí a rozbřeskem, neotvírat dveře, pokud bude někdo klepat; v žádném případě nevstupovat do věže... 

A i když Tajemství nebylo až tak strašidelné, líbilo se mi. Až dušínovsky správnej hrdina si mě získal a má to tu správnou atmosféru, historii, záporáka i obyvatele Craven Manor. Možná to trochu zavánělo pohádkou (zejména konec), ale já je mám ráda.

Proč je tedy podle mě série o starých domech mezi čtenáři tak populární?

• Atmoška! Starý dům bez elektřiny, rozvrzaná podlaha, pavučiny, částečky prachu vířící ve vzduchu, dvě století staré rodinné portréty a samozřejmě duchové.
• Je to oddechové čtení s duchařským námětem. Nestříká tam krev, takže si neumažete brýle, ale večer před spaním budete se zatajeným dechem naslouchat ztichlému bytu, protože se nebudete moc zbavit pocitu, že slyšíte kroky.
• Tajemství, které v sobě opuštěné domy ukrývají.
  „Daniel se zastavil před portrétem Annalise. Při podrobnějším pohledu se zdálo, že v jejím výrazu se pod bezstarostnou maskou skrývá hrůza. Nevěděl, co jej na dívčině výrazu tolik zneklidňuje, bylo mu však jasné, že mu to ještě dlouho bude vrtat hlavou.“
• Schematičnost výstavby textu – pro někoho mínus, ale upřímně, alespoň víme, co čekat a když se objeví něco nečekaného, o to víc tomu tleskáme.
• Odlehlost: žádná elektřina, žádné mobily, internet ba ani auto. Nejbližší sousedé vzdáleni půl hodiny cesty lesem. Tohle rozhodně funguje.
  
  A teď k těm povrchním záležitostem. 
• Knížka je tak akorát tenká/tlustá, aby vám vystačila na jeden, maximálně dva večery pod chlupatou dekou.
• Obal prodává a prodává dobře.

Už jste taky podlehli pokušení a nějakou z knih Darcy Coates si přečetli? A jak se vám líbila?

Dostávejte pravidelně ty nejlepší knižní tipy a sledujte mě na facebooku nebo instragramu. Díky za každého z vás.