Nevyzpytatelné jsou cesty osudu

Tentokrát začnu netradičně, a to

zkopírovanou anotací, protože ta skvěle vypovídá o obsahu knihy.

„Rozmarní bohové usedli opět ke stolu, aby rozehráli další ze svých tragikomických her. Osudy tří smrtelníků se nečekaně protnou na území Danrijského království. Jedné z největších říší v západní části Estellského kontinentu, kde vedle sebe po dlouhá staletí žijí lidé, nelidé i bytosti, pro něž v dnešním jazyce již nemáme jmen.

Pipin, prostoduchý elfí kouzelník, odchází s důležitým posláním do drsného světa, rozprostírajícího se za hranicemi rodné vesnice. Cestou potkává Eiri, zlodějku toužící zažít opravdové dobrodružství a Sebase, hraničáře ženoucího se pouze za pomstou a penězi.Nesourodá trojice dostává nabídku, která se prostě neodmítá. Blyštivé zlaťáky jsou koneckonců nejenom potěchou oka všech hrabivců, ale je jich zapotřebí i pro každodenní přežití. Získat je, už tak snadné ovšem není a čím více po nich srdce jednoho prahne, tím vyšší cenu za to musí zaplatit.Nevyzpytatelné jsou cesty osudu…A stejně tak neexistují hranice zlomyslnosti bohů.“

Dva nadšení blogeři a milovníci fantasy se rozhodli společnými silami sepsat knihu a vydat ji samonákladem, což chtělo hodně odvahy a ochotných kamarádů, kteří by jim s tím pomohli. Podařilo se a v dubnu vyšla brožovaná knížečka čítající něco přes tři sta stran v nákladu sto kusů. 

A autoři to dotáhli ještě dál - těch sto výtisků se rozhodli darovat výměnou za recenze a doporučení. Víc najdete přímo na jejich blogu, třeba tam jedna knížka čeká i na vás.

Hodnocení: 70 %

Začnu pozitivy. 

Ústřední nesourodá trojice hrdinů byla dokonalá. Než se jejich cesty střetly, každý z nich si vysloužil vlastní, poměrně rozsáhlou část příběhu. Trpaslík/elf Pipin mě rozesmával pokaždé, když něco vypustil z té své hladce oholené pusy a se zlodějkou Eiri bych si určitě rozuměla.

Hraničář byl dost svůj (celou knihu) a to se mi líbilo.

„Hraničář šel zabíjet a nic mu nemohlo stát v cestě. Jeho nepřáteli nebyli hospodští rváči, nýbrž jeho vlastní démoni, jež na sebe vzali jejich podobu. Sebas kráčel po cestě pomsty a jen prolitá krev mohla utišit jeho hněv.“

Nevím, jestli oba autoři mluví/píšou tím vznešeným jazykem fantasy, ale zprvu jsem hltala každý kouzelný slovní obrat. Bohužel se mi po pár desítkách stran začaly nekonečné řady přídavných jmen poněkud zajídat.

„Rozpuštěné dlouhé tmavé vlasy jí čechral příjemný svěží vánek a její drobné dívčí rty se zkřivily v jízlivém úšklebku, když…“ Jo, je to dlouhé.

Přiznám se, že mě ty popisy (ačkoli poetické) v téměř každém odstavci, dostaly do čtecí krize, takže jsem si od knihy musela pár dnů odpočinout u Bryndzy. 

Ke konci je naštěstí přímé řeči víc a taky je tam docela akční závěrečná bitva, u které jsem vlastně nevěděla, jestli fandit trojici hrdinů nebo obávaným bratrům Malletům (respektive tomu nejmladšímu z nich).

Co se mi nelíbilo?

V prvé řadě obálka, která mi spíš evokuje nějaké sci-fi, než fantasy. A ilustrace uvnitř (zdařilé) zase nekorespondují s obsahem, respektive ho předbíhaly o několik stran.

Nelíbily se mi některé epizodní postavy, především čarodějka, která se z ničeho nic objevila, aby… co vlastně? Chápu, že měla nalákat na další díl série, ale když se objevila 13 stran před koncem, byla mi vlastně docela fuk. A tím pádem se mi nelíbil ani konec.

Veliký dík patří oběma autorům. 
A protože jsem knihu dostala zdarma, pošlu ji zase dál prvnímu, kdo si o ni napíše. :) 

Theodora Stonewall, Nathaniel Wonderful: Nevypytatelné jsou cesty osudu. 2020. 324 stran.