Ztracená historie snů

Sbírka básní, podivné poslední přání, duchové zesnulých, zchudlé panství a příběh o  lásce až za hrob.

Kris Waldherr: Ztracená historie snů.
Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., Praha, 2020.

Tentokrát nebude úplně snadné převyprávět úvod Ztracené historie snů, protože šlo o spletitý příběh plný tajemství, postupně odkrývaných lží a touhy.

Robert se živí jako portrétista mrtvých, dřív byl akademik, ale po smrti milované ženy se stáhl z univerzitního života. Přijde mu dopis, ve kterém ho bratr žádá, aby přijel vyfotografovat jejich zesnulého bratrance, známého básníka. Poslední básníkovo přání má však háček: přeje si být pochován vedle své ženy a múzy Ady a jejich dcerky ve skleněné hrobce, kterou pro ně nechal zbudovat. Robert se vydává i s rakví na dlouhou cestu na Wealdovské vřesoviště, kde potkává Isabelle (neteř básníkovy zesnulé ženy) a několik služebných. A k jeho překvapení ho dáma odmítá do hrobky vpustit.

Součástí knihy jsou i úryvky básní ze sbírky Ztracená historie snů od Hugha de Bonne (vydáno v roce 1837 v Londýně), které krásně doplňují příběh; stejně jako výňatky dopisů. Oceňuji i poznámkový aparát od překladatele.

Postavy se vyvíjejí. Obzvlášť zajímavá pro mě byla Isabelle a samozřejmě Ada, femme fatale, křehká dívka s vrabčákem, které její nemoc propůjčila až andělský vzhled. Děj románu je zasazen do viktoriánské éry, takže všichni, kdo si rádi představují nákladné róby, koňské povozy, svit svíček a dvoření... budou nadšení.

„Robert se přehoupl přes kamenný okraj dómu. Nehty přejel po balvanu. Hejno hrdliček vylétlo z břečťanu a křídly se otřelo o jeho tvář. Když mu ptáci přestali bránit ve výhledu, spatřil pod sebou služebnou. Virgil stál vedle ní. V náručí svírala obrovskou kytici růží. Vmžiku ji upustila na zem.“

Hodnocení: 4,3/5

O tom, jak moc mě příběh chytl, svědčí to, že jsem Ztracenou historii snů brala do ruky každou volnou chvíli (a možná za to přiznání dostanu kamenem, ale jednou jsem při čtení i vařila oběd). Nejsilnější byl pro mě příběh okolo básníka Hugha a Ady. Rozplývala jsem se nad jejich něžným dvořením plným nevyřčené a neprojevené touhy.

Novinky v mojí knihovničce od Bety.

Ztracená historie snů je náročnější čtení nejen kvůli délce a hutnosti informací, ale proto, že autorka si se čtenáři hraje, nechává je domýšlet, co za danou situací asi mohlo stát a především: kde je pravda. Byla jsem opakovaně překvapována  zvratem událostí a bavilo mě záhadu postupně rozklíčovávat. Nutno podotknout, že na konci se všechno dozvíte. Tedy pokud je to pravda.

Původně jsem měla v plánu dát o trochu nižší hodnocení, protože zejména konec románu, kdy se všechno rozplétalo a vysvětlovalo, byl pro mě zbytečně „naducaný“ nepodstatnými popisy. Na druhou stranu - je to historický román a k nim tohle prostě patří. Kdo chce akci, ať si přečte Kinga... nebo vlastně ne, i ten je podle některých rozvláčný.

V neposlední řadě prostě musím zmínit tu nádhernou obálku ♥.

Za recenzní výtisk opět musím poděkovat úžasnému nakladatelství Beta, u kterého román s krásnou slevou pořídíte. Pokud máte historické romány v oblibě, neměla by vaší pozornosti uniknout Naděje pro Fleetwood, kterou jsem také recenzovala.

Pravidelné recenze nových knih najdete na mém instagramu, tak mě sledujte a nic vám neunikne.