Devney Perry: Juniper Hill – Na úpatí (recenze)

On je samotář, kuchař s neuvěřitelným talentem a minulostí, kterou si pečlivě chrání. Ona je mladá matka hledající nový začátek pro sebe a svého malého syna. Potkají se v malebném Quincy, městečku ukrytém pod vrcholky Montany – a hádáte správně, od první chvíle mezi nimi začnou lítat jiskry. I když možná né takové, jaké byste čekali.

Memphis život a především jí nejbližší lidé zklamali natolik, že se rozhodne spálit mosty a s odhodláním jí vlastním odjede s novorozeným synem daleko od rodiny i přátel. Moc toho nechce – jen zajistit lepší život pro sebe a svého syna. Věří, že to bude dobré, našla si práci v hotelu a její nová šéfová byla tak laskavá, že jí dokonce sehnala i bydlení – v bytě nad garáží, který patří neuvěřitelně pohlednému, ale věčně nabručenému Knoxi Edenovi.

Musím říct, že i tentokrát autorka výborně zpracovala psychologii postav. Memphis je silná, ale taky zranitelná žena, která má snad všechnu odhodlanost světa. I když je jí ta její paličatost občas spíš ke škodě. A Knox? Uzavřený, drsný, ale když se usměje... tak se zamilujete taky.

Dala mi svoje nejlepší dny. Já jí dám ty svoje.

Díky střídání perspektiv vyprávění nahlédnete oběma hlavním hrdinům do duše a postupně odkrýváte, proč jsou takoví, jací jsou.

Na co jsem krucinál myslel? Tohle byla Memphis. Nestávil jsem s ní ani jednu jedinou nekomplikovanou minutu. Když mi ale včera otevřela se slzami v očích, se zvednutou obradou a tak překrásná, vypnul jsem rozumovou část mozku a řekla si k čertu s tím.

Devney Perry zvládla i tady udržet rovnováhu mezi romantikou a dramatem. Sice tu tentokrát chyběla detektivní linka, ale zápletka byla vymyšlená dobře a fungovala.

Jedinou drobnou nevýhodou může být pro některé čtenáře pomalejší tempo na začátku knihy, než se příběh plně rozvine. Ale trpělivost se vyplatí, protože jakmile se ponoříte do děje, nebudete schopni knihu odložit.

Podtrženo sečteno: 4,6/5

Přiznám se, že tahle knížka byla přesně to, co jsem na konci roku potřebovala – bylo to milý (většinou), citlivě napsaný, napínavý, nadějeplný... a víc než párkrát jsem si přála, aby mi Knox taky donesl horkou čokoládu (nebo sklenku vína). :-) 

A ano, i Knoxe jsem si představovala jako Henryho Cavila. 

Musím zmínit, že Devney Perry má dar vyprávět o věcech, které nejsou navenek vidět. O tichu mezi lidmi, o strachu, o naději. O tom, že někdy nejsou rozhodnutí ani jasné, ani rychlé. Takže to mělo i docela hloubku. Jasně, není to něco, co vás emočně převálcuje (jako třeba Kala, kterou doporučuju, kudy chodím), ale rozhodně to není plytké.

Jinak řečeno: pokud hledáte něco, co vás zahřeje u srdce a zároveň potěší skvěle napsanými postavami, tahle knížka je přesně pro vás.

A jestli vás tohle pořád nepřesvědčilo, tak si najděte klidný večer, udělejte si něco dobrýho na pití a dejte tomu šanci. Memphis a Knox vás přesvědčí sami.

P. S. Myslím, že by se Na úpatí dalo docela pohodlně číst i bez znalosti prvního dílu (s podtitulem Ve stínu hory), ale asi byste se ochudili, je totiž taky dost dobrý.

Za recenzní výtisk děkuji i tentokrát úžasnému nakladatelství Beta.