Colin Walsh: Kala – jeden z nejlepších příběhů letošního roku

„Vzpomínáš si, že tady, na tomhle místě, ses poprvý – nebo skoro poprvý – zhulil. Byl jsi s Mushem a Aidanem. Bylo vám sedmnáct. Nevíš, proč ani jak k tomu došlo, protože ve tvý mysli je všechno úhledně oddělený: dětská doba přátelství, doba s Kalou, kdy jste se všichni dostali Jinam, a doba následků, ticha, rozpadu, prázdnoty. Tvůj mozek je statickej, unavenej, starej a všechno musíš udržovat ve zvláštních oddělenejch prostorách. Jenže život takhle nefunguje – neodehrává se ve srozumitelnejch obdobích, prosakuje, kroutí se, zamotává a stáčí.“

Už je vám to jasné? Je to tak – po přečtení Kaly už nebudete stejní. 

Já vás varovala.

Tady nejde ani tak o to, že se trojice přátel znovu setká ve městě, ve kterém vyrůstali a zrovna ve chvíli, kdy se na staveništi najdou pozůstatky jejich patnáct let nezvěstné kamarádky – to není nic zas tak šokujícího nebo objevného. Nebo alespoň ne pro mě.

A i když jsou tam bezesporu prvky thrilleru a hlavně ve druhé půlce knihy jsou místa, kdy vám bude tuhnout krev v žilách a možná se budete i bát, pro mě byly nejsilnější retrospektivní pasáže, které postupně odhalovaly, co Kalině zmizení přecházelo.

Kala má v sobě přesně to kouzlo, co ty nejlepší knihy od Stephena Kinga nebo Dana Simmonse. Perfektně vykresluje atmosféru malého města očima dospívajících dětí, sílu přátelství, všechna ta úžasná a mnohdy dost nebezpečná dobrodružství, tajemství... 

A taky to, jak (moc) nepříjemné bývá, když se po letech otevřou staré rány.

„Vztek svinutej ve strachu, strach svinutej ve vzteku. Ten pocit působil jako vnitřní zranění, vyplňoval podivný beztvarý hodiny, kdy jste s ostatníma hledali Kalu nebo seděli v tichu a na cizích pohovkách vyplouvali ze spánku nebo se do něj propadali.“

Pravda je, že je to fakt dobře napsané. Několikrát jsem  při čtení jen vrtěla hlavou a říkala si, že byl ten odstavec prostě geniální. A krucinál, tak pravdivý! Stejně jako výborně vykreslení a realističtí hrdinové. Počítejte s tím, že se vám dostanou pod kůži. A že vás možná budou občas štvát.

Podtrženo, sečteno, Kalu od Colina Walshe si přečtěte!

Na obálce se píše: „Drsný thriller. který láme srdce... Dojemný příběh o dospívání a zároveň brutální irský noir, zkrátka velkolepé čtení.“

A já se ptám: Kde to mám podepsat?

Tohle totiž byla síla. Tohle je kniha, kterou budete muset rozchodit, rozdýchat a dát si pár dnů pauzu od dalšího čtení.

Přiznám se, že konečné rozuzlení mi sebralo vítr z plachet – tohle jsem fakt nečekala. Páni.

Mám na vás prosbu, až tohle budete číst, tak si pusťte Where is my mind od Pixies nebo něco od Bowieho. Takový to je. Tahle knížka je jako zaprášený fotoalbum. Obzvlášť pro nás, co jsme na začátku nového tisíciletí opravdu vyrůstali.

Musím fakt smeknout. Tohle je výborný debut a Colina Walshe si budu pečlivě hlídat. A vy byste měli taky.

👉 KOUPIT KALU 👈

Za recenzní výtisk posílám veliký dík do nakladatelství Beta. Tohle byl zážitek.