Co s těly: Když má život zvláštní smysl pro humor

Jsou věci, které by si autor vymyslet netroufl – protože by mu je čtenář nevěřil. Co s těly je kniha postavená přesně na těchhle momentech. Na ironii osudu, šílených náhodách a řetězcích událostí, které působí absurdně jen do chvíle, než si uvědomíte, že takhle přesně funguje život. Ken Jaworowski znovu bere obyčejné lidi, hodí je do neobyčejných situací a nechá je dělat rozhodnutí, která sice dávají smysl v daném okamžiku, ale o to víc pak bolí v důsledcích.

Lidi, kteří se ocitli ve špatný čas na špatném místě

Po Poklescích maloměsta, které mě naprosto pohltily skvěle napsanými postavami a černým humorem, jsem od Co s těly čekala další dávku napětí a hlubokých lidských příběhů. A přesně to jsem taky dostala.

Stále platí, že Jaworowski umí psát postavy – lidi – chybující, unavené, občas zoufalé. Takové, kteří se ocitnou ve špatný čas na špatném místě… a už z toho není cesta ven.

Carla je statečná matka, která prostě dělá, co může. Ale možná konečně přišla chvíle si splnit sen… Jenže pak přijde moment, kdy si musí vybrat – ne mezi dobrem a zlem, ale mezi špatným a ještě horším.

Reed je mladý muž s autismem, který právě přišel o matku. A chce jí splnit její poslední přání. Bez ohledu na to, jak absurdní, fyzicky náročné nebo nebezpečné to je.

A pak je tu Liz. Hudebně nadaná, zadlužená, tak trochu natlačená ke zdi. Má potenciál, ale život jí pořád hází klacky pod nohy.

„Byla jsem tak na mizině, že jsem tu pro tátu neměla ani pár mincí, prohlédli jsme si tedy ty, které už ležely na stole. Za pár minut už jsme se skvěle bavili – tak skvěle, že jsem snadno zahnala myšlenky na bryndu, ve které jsem se ocitla.“

Co tady funguje zatraceně dobře

Tempo. Bez debat. Jaworowski se s tím nemaže. Žádné zbytečné popisy, žádné okecávání, místo toho hodně dialogů, akce, zvraty. Styl je úsporný, přesný a přitom plný emocí.

Každá kapitola končí cliffhangerem. Ne takovým tím laciným, ale přesně tím druhem, kdy si řeknete „ještě jednu“ – a o hodinu později ještě pořád čtete, protože doufáte, že se z toho hrdinům podaří nějak vybruslit. 

Podtrženo, sečteno

Co s těly je kniha, která se nečte – ta se hltá. Má skvělé tempo, uvěřitelné postavy a příběh postavený na náhodách, co se ale docela dobře mohly stát. Jaworowski znovu ukazuje, že umí vyprávět o lidech, kteří se ocitnou ve špatnou chvíli na špatném místě… 

Je to napínavé, místy drsné, místy absurdní. Takové to čtení, u kterého doufáte, že to dobře dopadne, i když někde hluboko tušíte, že svět takhle nefunguje.

Pokud jste četli Poklesky maloměsta, Co s těly vás bude bavit minimálně stejně – možná ještě o něco víc právě tím, jak je syrovější a nemilosrdnější. A pokud Jaworowského teprve objevujete, tohle je velmi dobrý důvod začít. Mimochodem obě knihy teď na e-shopu nakladatelství Beta koupíte v cenově zvýhodněném balíčku.

Tak si to napište na TBR list. A já budu znovu doufat, že Ken Jaworowski nenechá čtenáře čekat moc dlouho na další knihu.

Za recenzní výtisk děkuji i tentokrát nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA.