Mé dětství a druhá světová válka (Alona Frankel)

Kniha o druhé světové válce očima dítěte

Do života malé Ilonky Goldmanové vtrhla válka. Spolu s rodiči opouští krásnou vilu a stěhuje se do

špinavého ghetta. Odtamtud se rodičům podaří uprchnout a najít si úkryt u otcova známého tesaře a alkoholika. Ale dceru s sebou vzít nesmí. Podaří se jim přemluvit jistou ženu, která za úplatu dítě schová na venkově. Rodiče malé Ilonky na dočasnou opatrovnici přepíší dům, maminka jí šije a nakonec si nechá vytrhat zlaté korunky, aby zaplatila za dceřino bezpečí. Když prostředky dojdou, žena malou Ilonku přivede rodičům a ponechá je svému osudu.

Vyprávění holčičky začíná právě v úkrytu za tesařskou dílnou Jozefa Juzaka. A začíná povídáním o vších. Těžko si představit, jak strašné muselo být vyrůstání ve stísněném, tmavém prostoru plném vší a myší. Ilonka si dokonce nepamatovala ani vlastní rodiče. Největším pokladem malé holčičky byla červená nitka a panenka ze slámy. Vyrůstala ve strachu a tmě, zatímco za okny jejich úkrytu umírali lidé.

Kniha obsahuje i vzpomínky na poválečnou dobu a končí chvílí, kdy rostoucí vlny antisemitismu v Polsku donutí rodinu emigrovat do Palestiny. Uprostřed knihy najdete sbírku fotografií, kopií obrázků, výstřižků z novin a  lékařských záznamů.

Styl psaní připomíná zápisky malého dítěte. Věty jsou strohé, úsečné a často se opakují. Obvykle na začátku odstavce stojí nějaký podnět (veš, stůl, sirotčinec) a na něj navazuje několik asociací. Věty se častokrát opakují, dodávají tak sdělení naléhavější tón. 

„Na té pásce byla modře vyšitá nebo namalovaná hvězda.

Šesticípá hvězda.

Židovská hvězda.

Říká se jí Davidova hvězda.

Každý ze zástupu dělníků, kteří odcházeli pracovat mimo ghetto, takovou pásku musel nosit.

A uvnitř ghetta také. Všichni Židé.“

Hodnocení: 65 %

Literatura o době okupace zažívá boom a Polsko je nám geograficky i kulturně celkem blízko, proto jsem se na knihu velmi těšila. Malé Ilonce bylo za války jen pár let, takže spoustu věcí, které se kolem ní dějí vůbec nechápe a později před nimi zavírá oči (když po válce chodí za rodiči přeživší židé a vyprávějí jim hrůzostrašné zážitky z koncentračních táborů). Navíc pro pětiletou holčičku jsou zajímavé spíš ochočené myšky v úkrytu než postup frontových linií. 

Židé za druhé světové války zažívali nepředstavitelná utrpení a ačkoli měla Ilonka to štěstí, že trávila válku s rodiči v úkrytu, je svědkem opravdových hrůz, které líčí s jakýmsi nepřirozeným, vypěstovaným klidem. Nejsem si ale jistá, proč vyprávění začíná v době, ze které si autorka příliš nepamatuje a snaží se díry ve vzpomínkách vyplnit  omíláním stejných vět. Čtenáře to nudí, zdržuje a knize to bohužel znatelně sráží hodnocení.

Děvče - Mé dětství a druhá světová válka doporučuji všem, kteří se rádi dozví něco o poválečné situaci v Polsku a útrapách dětí poznamenaných válkou. Ze recenzní výtisk děkuji milému nakladatelství Triton, kde knihu i zakoupíte.

Hledáte zajímavou novinku tematicky spadající do období druhé světové války? Nedávno vyšel v Tritonu životopis Emilie Schindlerové. A pokud máte raději beletrii, jistě vás potěší román Cestující.