Poslední vlak do Helsingøru - duchařské noirové povídky
Temné povídky ze severu
Máte rádi klasické duchařské příběhy? Prokletá hrací skříňka, bílá tvář v okně prázdného bytu, duch potloukající se po nocích v barokním zámku - tohle všechno je námětem knihy Poslední vlak do Helsingøru. Ale je toho mnohem víc. Je to o vyšinutých, posedlých a zvláštních lidech žijících v současné Kodani. A po dočtení vám zůstane příjemné mrazení v zátylku.
Musím vyzdvihnout brilantní pointy povídek a neopakující se náměty vycházející z klasických hororových děl ve stylu E. A. Poa, které by vystačily na samostatné novely. Rozsah povídek byl okolo deseti stran, takže tak akorát, aby se autorka nezačala nořit do zbytečné omáčky.
Nejvíc se mi líbila povídka Popínavé růže. O pošťákovi, který veze dopis osamělé staré ženě - vášnivé zahradnici s obrovským keřem popínavých růží. Paní Hoffmannová požádá pošťáka, aby jí pomohl vyměnit v domě žárovku. „Ale pak si všiml rýče paní Hoffmannové, ležícího opodál mezi střepy. Brian usoudil, že tím ho musela srazit. Cítil v týle něco studeného a mokrého.“ Zkuste hádat, jak to s ním dopadlo?
Kniha vyšla v Edici evropská literatura - má úzký formát, který mi naprosto vyhovuje. Knihu si s sebou můžete vzít na letní dobrodružství. Červenočerná obálka je slušivá, ale název spolu s vyobrazenými kolejemi mi na první pohled evokoval spíš nějakou válečnou literaturu. Možná by knize víc slušel jiný název (třeba Bědující dívka nebo Hrací skříňka), když už jsou tam takové duchařské klenoty.
Hodnocení: 95 %
Devatenáct noirových povídek oceňované dánské autorky splnilo mé očekávání temné a melancholické četby, propojení děsu a černého humoru. Knihu mohu směle doporučit každému, koho lákají chladné večery v Dánsku, křupání sněhu pod nohama a tajemný pláč dítěte uprostřed noci vycházející z bytu nad vámi.
Za recenzní výtisk děkuji milému nakladatelství Beta, u kterého můžete knihu za lákavých 215 Kč zakoupit. Další poděkování patří blogerce píšící Knihomolský deník, která Poslední vlak do Helsingøru také recenzovala a dokonale mě na knihu nalákala.
Heidi Amsincková: Poslední vlak do Helsingøru. Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., Praha, 2019. 232 stran.
Tenhle typ mám docela ráda a aj bych si to přečetla. Dost mě to zaujalo, zvlášť když ty povídky jsou krátké ;)
OdpovědětVymazatMusím říct, že obálka by mě do čtení nenalákala. A opravdu bych pod tím názvem nečekal nějakou duchařinu. Na druhou stranu ten popis zní zajímavě.
OdpovědětVymazat