Karin knihomolka

Lehké šílenství, které zavládne pokaždé kolem nově vydané knihy australské spisovatelky Darcy Coates, mě nenechalo chladnou. Co na tom všichni mají? Mám příběhy o strašidelných domech ráda (třeba Černý dům od S. Kinga a P. Strauba nebo brilantní román B. Erskinové Dům ozvěn ) a tak se i pro první díl série Duch domu Ashburnů našlo místo v mojí knihovničce.

Aneb jak se Snow prohnilým stal „Co se děje v aréně? Lidskost obnažená na dřeň. U splátců i u vás. Jak rychle mizí civilizační návyky. Všechny způsoby, vzdělání, rodinné zázemí, všechno, na co jste hrdý vmžiku zmizí a odhalí se, kým ve skutečnosti jste. Kluk s kyjem, který utluče jiného kluka k smrti. Takové je lidstvo v přirozeném stavu.“ Nechť započnou  desáté Hladové hry . Tvůrci her je trochu vylepšili - každý splátce dostane vlastního trenéra - kapitolského chlapce nebo dívku z posledního ročníku univerzity. Ti je sice nebudou učit bojovat, ale když je správně „odprezentují“ divákům, můžou pro ně získat sponzorské dary ve formě jídla a pití. I to může zajistit splátci výhru, protože ještě před umístěním do arény jsou děti z krajů drženy v nelidských podmínkách v kleci. V zoo. To vypovídá dost o tom, jak je Kapitol schopen odpouštět.

  „Tvůj život je zaplivaná skutečnost, zaplivaná svoboda, můžeš všechno, ale nemůžeš nic, jsi v pubertě a nikdo ti neukázal, jak doopravdy na to. Vždycky jdeš na dřeň, hltáš život v extrémních podobách, všechno je přece třeba vyzkoušet, je to jak voňavkovej tester v drogerce, nastříkáš se vším možným jenom proto, že je tu ta možnost, ale nikdy si nic nekoupíš, protože to k životu nepotřebuješ.“ Tak takhle syrový to je čtení. Je fuk, jestli jsi jako malá snila o tom, že jednou budeš baletkou, nebo jimi pohrdáš, protože jsou to podle tebe namyšlený fifleny. Jedna z nich dala dohromady deníkový zápisky a vlastní vzpomínky, aby ti ukázala, že jsi možná viděla jen profesionální úsměv číslo 18, kterej maskuje tu strašnou dřinu a bolest . Abys mohla bejt baletkou, musíš projít téměř vojenským výcvikem, snášet neustálej hlad, krvavý palce a ponižování, ale i to je děsný štěstí, jak se ti snažej vtluct do hlavy.

Pomozte vydat neobyčejnou young adult knihu s příměsí slovanské mytologie. Koupíte zde:  https://1url.cz/kzk9P „Ohlédnu se  zpátky do zahrady a zaváhám opravdu je na malou chvíli, než se protáhnu mezi keři a začnu  se po zdi škrábat nahoru. V místě, kde je zeď nižší, se hodně drolí. Moje nízké lakované  polobotky budou samá omítka a cihlová suť, až se dostanu nahoru, ale já prostě musím vědět, co je za ní. Když se konečně prsty zachytím za nejvyšší cihlu a přitáhnu se na vrchol,  světlušky se rozletí na všechny strany a já zatajím dech. Pode mnou je město. Tedy ne doslova, nejbližší osvětlenou budovu vidím tak tři sta možná pět set metrů od zdi,  ale je tam. Žádná zamořená oblast, žádná radiace, žijí tady lidé. Bez rozmýšlení seskočím dolů a rozběhnu se za nimi.“ Vítejte ve Spojené Evropské federaci, která vznikla po třetí světové válce. Část Země je stále neobyvatelná kvůli radiaci , část obývá chudina ve slumech, která se odmítla podř...

„Bez emocí jsem zamířil k mrtvé věci, na níž hmyz pořádal svůj banket hříchu, kterému jako obvykle vládly obžerství a chtíč.“ Zakhar, chlapec odložen na prahu sirotčince a „opečováván“ otcem představeným nepatřičným způsobem se dostává do učení čaroděje Azarova. Po tři roky mu byl po ruce a zároveň se ho stranil a spoustu času věnoval samostudiu... Dokud mu cestu nezkřížil démon. Hlavní antihrdina je dost netradiční, plný rozporů a vnitřních démonů. Chlapec, který vyrůstal bez rodičů a bez lásky. Otec Horin a jeho velké ruce v něm vypěstoval fóbii z fyzického kontaktu. Byl přemýšlivý, ambiciózní a zkažený.  Přiznám se, že se mi hlavní hrdina dostal pod kůži a otevřel některé staré rány nebo chcete-li dveře, které měly zůstat zavřené. O to víc se mě celý příběh dotkl a dokonce přivodil nejednu noční můru . Na hraně temnoty se odehrává ve stejném universu jako prvotina autorů Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. „Zvláštní pocit, slyšet plynout zrnka z přesýpacích hodin ...

Vtipné čtení o šílené cestě Francií po stopách nejfamóznějších jídel. Na kole! Autorka přespávala pod stanem nebo v nejlevnějších motelech, aby si za ušetřené peníze dopřála opravdu kvalitní jídlo. Je to skvělá sonda nejen do francouzské kuchyně, ale i mentality. „V nabídce je několik sezonních specialit - crêpe s divokým chřestem, vepřovou krkovicí z místního chovu a parmazánem, s plžem, pyré z hlíz krabilice a chřestu - navíc ke standardnímu jídelníčku, na kterém je 48 položek, od hemenexu až po mořské řasy a hřebenatky. Začínám panikařit, stejně jako když jsem byla konfrontována se všemi těmi ústřicemi a chvíli koketuji s myšlenkou, že bych si pod záminkou výzkumu objednala všechno.“

Růžová vila, ty nejlepší čokoládové pralinky a krabička ukrývající rodinná tajemství. Zámek, červen 2020 Poslední dobou mám pocit, že se nedokážu pořádně uvolnit, že nemám čas odpočívat a tak jsem sáhla po románu, který sliboval příběh několika generací žen, jejichž životy poznamenala doba, do které se narodily a především světové války. Přiznám se, že jsem si moc neodpočinula, protože jsem nějakých tři sta šedesát stran přečetla na tři zátahy, z nichž ten poslední končil asi třicet minut před půlnocí.  Nemohla jsem ji odložit. Prostě nemohla. Tak nějak by asi vypadal můj deníkový záznam týkající se knihy Růže a čokoláda. Anna po dědečkovi zdědila nejen nádhernou vilu, kterou nákladně spravila, ale i mimořádné nadání tvořit z čokolády malé zázraky . Vlastní v Drážďanech dvě čokoládovny a zbytek volného času věnovala osázení zahrady u vily. Zatoužila si splnit přání a nasázet do hlíny stovky růží, jako tomu bývalo dřív. Život jí změnila kovová krabička , ktero...