Karin knihomolka

„Nad ránem a o noc dřív, tommyknockeři, tommyknockeři, zaťukali u dveří.“ Kniha, která je z poloviny geniální a z poloviny… zbytečně dlouhá. A dokonce i sám King to přiznává. Moje první letošní přečtená kniha, moje první letošní Kingovka a... jo, budu upřímná, tahle vážně měla být o půlku kratší . Při čtení některých pasáží (čítajících desítky stran) mi běželo hlavou jen: sorry, sai Kingu, nevím, co jste zrovna šňupal, ale vážně vážně nepotřebuju popis zařízení ve sklepě na dvanáct stránek a ani jsem si nedělala statistiku o tom, komu všemu v Heavenu postupně vypadaly zuby a kolik. O tom to přece není. Přiznám se, že jsem s tím pocitem, docela bojovala. Je to přece Stephen King. Kinga miluju. Tak třeba je to mnou, že mi Tommyknockeři místy úplně nesedli. Jenže já měla podle všeho úplnou pravdu . Když jsem si totiž dneska otevřela moudrou knihu Stephen King: Kompletního průvodce životem a dílem od Beva Vincenta, kde je u Tommyknocerků citovaný sám King, zjistila jsem, že: „Na jaře roku...

On je samotář, kuchař s neuvěřitelným talentem a minulostí, kterou si pečlivě chrání. Ona je mladá matka hledající nový začátek pro sebe a svého malého syna. Potkají se v malebném Quincy, městečku ukrytém pod vrcholky Montany – a hádáte správně, od první chvíle mezi nimi začnou lítat jiskry. I když možná né takové, jaké byste čekali. Memphis život a především jí nejbližší lidé zklamali natolik, že se rozhodne spálit mosty a s odhodláním jí vlastním odjede s novorozeným synem daleko od rodiny i přátel. Moc toho nechce – jen zajistit lepší život pro sebe a svého syna. Věří, že to bude dobré, našla si práci v hotelu a její nová šéfová byla tak laskavá, že jí dokonce sehnala i bydlení – v bytě nad garáží, který patří neuvěřitelně pohlednému, ale věčně nabručenému Knoxi Edenovi. Musím říct, že i tentokrát autorka výborně zpracovala psychologii postav . Memphis je silná, ale taky zranitelná žena, která má snad všechnu odhodlanost světa. I když je jí ta její paličatost občas spíš ke škodě. A ...

  V nepříliš vzdálené budoucnosti se Britové dostanou k možnosti cestovat časem. Projekt je z pochopitelných důvodů přísně tajný, nikdo nemá sebemenší tušení, co může cestování napříč časem udělat s lidským tělem. Kde ale najít vhodné jedince k testování? V minulosti! „Druhým důvodem, proč bylo důležité zvolit osoby, které by ve své časové linii zemřely, bylo tedy to, že mohly stejně tak snadno zemřít i v té naší, jako když rybu žijící v hlubinách vytáhnete na mořský břeh. Možná lidská nervová soustava dokáže přečkat jen omezený počet epoch.“ Hlavní hrdinka přijímá lukrativní nabídku práce a stane se jedním z „přemostníků“ – má na starost  expata – muže, který přicestoval z minulosti (respektive ho z ní vytáhli, ale kdo by tu slovíčkařil, že?), konkrétně z roku 1847. Jedná se o komandéra Grahama Gorea.  Ten dle historických záznamů zemřel během ztracené Franklinovy expedice do Arktidy Její práce je vlastně „docela jednoduchá“ – pomoc Grahamovi, aby si zvykl na dnešní dobu...

„Vzpomínáš si, že tady, na tomhle místě, ses poprvý – nebo skoro poprvý – zhulil. Byl jsi s Mushem a Aidanem. Bylo vám sedmnáct. Nevíš, proč ani jak k tomu došlo, protože ve tvý mysli je všechno úhledně oddělený: dětská doba přátelství, doba s Kalou, kdy jste se všichni dostali Jinam, a doba následků, ticha, rozpadu, prázdnoty. Tvůj mozek je statickej, unavenej, starej a všechno musíš udržovat ve zvláštních oddělenejch prostorách. Jenže život takhle nefunguje – neodehrává se ve srozumitelnejch obdobích, prosakuje, kroutí se, zamotává a stáčí.“ Už je vám to jasné? Je to tak – po přečtení Kaly už nebudete stejní.  Já vás varovala. Tady nejde ani tak o to, že se trojice přátel znovu setká ve městě, ve kterém vyrůstali a zrovna ve chvíli, kdy se na staveništi najdou pozůstatky jejich patnáct let nezvěstné kamarádky – to není nic zas tak šokujícího nebo objevného. Nebo alespoň ne pro mě. A i když jsou tam bezesporu prvky thrilleru a hlavně ve druhé půlce knihy jsou místa, kdy vám bude t...

On je okouzlující, pohledný, nedosažitelný. Ona cizinka, nová velitelka policie ve městě, kde je starostou její dědeček (takže prostor pro drby by tu byl). Potkají se v baru a skončí na zadních sedadlech jeho auta... A to byla chyba.

Pod vcelku nenápadnou obálkou najdete brilantně napsaný a vystavěný příběh Vysvětlím. Předně – mám fakt ráda dobře napsané postavy. Uvěřitelné. Chybující. Nedokonalé. S pohnutou minulostí. Ostatně proto hltám knížky Stephena Kinga  po kilech. A Kenu Jaworovskemu se to v Poklescích maloměsta podařilo navýbornou.  Dobrovolný hasič Nathan najde při záchraně muže z hořící budovy pytel plný peněz a rozhodne si ho nechat. Na první pohled totiž vypadají jako lístek z tohohle zapadlého pensylvánského města. Jenže život je šprýmař, a co si budem... ty peníze taky bude nejspíš někdo postrádat. Andy je už nějakou dobu čistý (přestal brát drogy, ale to neznamená, že by na ně neměl chuť) a seká latinu – s partnerkou vychovávají dceru s downovým syndromem. Svět je zalitý sluncem. Alespoň na chvíli. Jenže pak se to všechno strašně pokazí. A Andy prostě odmítá jen tak sedět s rukama v klíně a dělat, že nic neviděl. A pak je tu zdravotní sestra Callie. Přiznám se, že právě ona mi byla nejs...