Karin knihomolka

„U rány na hlavě mu ulpěla rudá krev a vpíjela se do tmavých vlasů. Obličej mu pokrývaly škraloupy špíny. Ústa měl lehce zkřivená, takže vypadal trochu šokovaně. Oči pootevřené, skelné, prázdné, němé, nezaostřené, bez života. Neskryté pod víčky, obnažené před krutostí světa, jako by chtěly prozradit to tajemství, tajemství o tom, co se stalo.“ Bratři Adam a Martin mají za sebou  spoustu změn . Stěhování z Prahy do malého města, přestup na gymnázium, noví spolužáci a především pro ně úplně nový táta, kterého roky neviděli a teď s ním musí bydlet. Kluci nejsou  žádní svatouškové , ale drží spolu za každou cenu. Adamovi, vypravěči příběhu, se podaří zapadnout do party relativně normálních puberťáků z maloměsta, kterým otřese hrůzný nález těla dva roky pohřešované dívky. Nedlouho poté  umírá jeden  z Adamových  kamarádů  a chlapec to rozhodně nenechá jen tak.  Policejní krev  mu koluje žilami. Najde teprve šestnáctiletý kluk odpovědi, které hledá?...

Upíři, ostré zuby, prst v umyvadle, to je oč tu běží. Jedenácti vesměs hororovým povídkám předchází úvodní slovo autora. King věří, že deseticent může vykolejit vlak, v kanálech žijí krokodýli a ze všeho nejvíc věří na duchy. A až dočtete Dolanův cadillac , budete na ně věřit taky. Dolanův cadillac je jen první polovina rozsáhlé sbírky povídek, která vyšla v USA na začátku 90. let Reedice druhé části vyjde ještě letos pod názvem  Pátá čtvrtina . Celkem chápu, proč se Beta rozhodla vydat knihu nadvakrát – v měkké vazbě by z toho byl po jednom čtení pěknej salát. A teď už k samotným povídkám. DŮLEŽITÉ: Kromě jedné, se mi povídky líbily všechny. Dolanův cadillac : na úvod slušný rozjezd. Kam až jste ochotní zajít, abyste se pomstili? Konec celé patálie mi připomínala stylem Růži pro Algernon. Co kdyby se někdo, třeba šílený génius, rozhodl spasit lidstvo? Hřešil kvuli svjetu. Nechte dítek jíti ke mně. Tuhle pecku jsem už četla a došlo mi to hned po prvním odstavci. Co to...

Mám ráda knihy z vílího světa, fantasy a hořkou čokoládu. Přesto jsem v poslední době v knihách spíš objevovala duchy opuštěných domů, kupovala v Castle Rocku Nezbytné věci a po boku Eriky Fosterové pátrala po vrahovi Dívky v ledu. Za časů koronaviru jsem ale na podobné čtení přestala mít náladu. I tentokrát vděčím české bookstagramové komunitě za skvělý tip na čtení. O Dvorech už jsem tou dobou něco četla, ale když jsem si knihy prohlídla v knihkupectví (než je zavřeli), nepřesvědčily mě. Budu upřímná - prostě se mi nelíbila křiklavá a nic neříkající obálka prvního dílu. ALE pak přišla jedna z knihomolek s nápadem na společný re-reading série, do kterého přibíraly i nováčky a já se přihlásila. V pondělí se začínalo a mně přišly první dvě knihy až v úterý. Naštěstí jsem prvních 60 stran zvládla na mobilu díky Google Books a jejich dlouhým ukázkám. Každopádně má tohle čtení na etapy (každý den 6 kapitol) nespornou výhodu: příběh se mi dostal pod kůži mnohem víc. Byla to zkouška cti a...

Já už doma svoji pohovku snů mám, byla to jedna z mála věcí, o které jsem při stěhování do vlastního nechtěla s manželem smlouvat. Červenou trojmístnou pohovku z Ikei jsem si před koupí vyzkoušela asi dvacetkrát během skoro deseti let při návštěvách prodejny a byla to láska na první zaplutí do měkkých polštářů. Navíc se dají potahy vyprat, což se dvěma malými dětmi dělám celkem často. A jak se na ní čte? Přímo nebesky! Dle mého gusta. Kdybych si měla nějakou z Biano.cz měla vybrat, byla by to úžasně praktická rozkládací rohová sedací souprava s poličkou GRANDE v barvě černá/červená. Prostě proto, že má odkládací prostor na knihy a spoustu místa na válení. Navíc pro mě, jako pro čtenáře Stephena Kinga , je jako dělaná – mrkejte na ty barvy! 2. Pro mágy a lovce příšer Zaklínač semlel nejen pěknou řádku monster, ale i konkurenci. Jen málokoho nechalo seriálové zpracování chladným, počítačové hry jdou na dračku a knihy se musely dotisknout. Je–li vám nejen svět Z...

Týden druhý Milé děti, už jsme týden v karanténě na procházky nosíme roušky ušité z bavlny protože ty pořádné nejsou k dostání. Dneska jsem byla po deseti dnech ve městě na nákup a před lékárnou je cedule se seznamem toho, co nemají paracetamol, roušky, glycerin, desinfekce... Lidi panikaří a začínám mít pocit, že je k tomu důvod vláda podněcuje v lidech strach a zahrada zeje prázdnotou. V týdnu bylo moc hezky, teploučko běhaly jste po zahradě s rouškami až se mi z toho motala hlava. Co bude za měsíc, dva? Po šesti letech mi odešla mi domácí pekárna na největším českém eshopu s elektronikou prodávali dvě vše vyprodáno. A dneska jsem si na internetu musela objednat chlebovou mouku protože tady není a kdo ví, kdy bude.? Pozitiva? Máme jahody se šlehačkou upekli jsme pivní rohlíky táta je s námi doma: koukáme na pohádky, děláme dorty z plastelíny...

Krása i krutost vílího světa  „Buď vděčná za své lidské srdce, Feyre. Lituj ty, kdo necítí vůbec nic.“ Devatenáctiletá Feyre se musí postarat o rodinu a tak vyráží do lesa na lov. Tam zpozoruje obřího vlka a zabije ho. O pár dní později ji z domu vyvleče podivný zvířeti podobný tvor. Zabitím vlka, který byl proměněnou vílou, porušila Úmluvu a má dvě možnosti: odejít se zvířetem na vílí území nebo zemřít. Feyre odchází do světa za zdí a poznává netušenou krásu Jarního dvora i lásku. Ale ve světě víl pro ni není bezpečno. Retelling Krásky a zvířete mě příjemně překvapil. Bála jsem se, že to bude kýčovité nebo naivní, ale Maasová mi už během prvních kapitol dokázala, že je zručná vypravěčka a při čtení scény s vlkem jsem měla pocit, jako bych se dívala na film se zpomalenými záběry. Dvůr trnů a růží byl dokonale vyvážený : akční, romantický, vášnivý, smutný, tajemný, temný, zářivý, kouzelný. Tak akorát. Co se týče hlavní hrdinky Feyre, ta by si občas zasloužila, aby...

Tenhle týden se mnou pěkně zamával. Když jsem se minulou neděli touhle dobou vracela z Prahy z Tvůrčího psaní, byla mou největší starostí kocovina a kritické poznámky k mojí povídce. Během týdne přibylo asi 200 lidí nakažených koronavirem a já mám pocit, že jsem zestárla o deset let. Ani tak ne kvůli obavám z nemoci, ale kvůli vládním opatřením, které mají zabránit jejímu šíření. Takže děti, až tohle za pár let budete číst: během týdne se zakázalo úplně všechno. Kulturním a sportovním životem počínaje, nákupy konče. Kdo ví, co zakážou příští týden? Teda krom volného pohybu, ten už je v plánu taky. Doteď jsem byla nad věcí a nepřipouštěla si, že by to mohlo být zlé. Ale asi je. A že jsem se před týdnem smála lidem, co hromadí zásoby? Teď je máme taky, protože nenechám svoje děti o hladu, kdyby... To je na tom asi nejhorší. Kdo ví, co přijde? A teď jsem zase jednou vděčná, že má to naše město jen 5000 obyvatel a tady na zámku jsme vlastně docela izolovaní od okolí. Třeba nás to o...