Holly mám fakt ráda. Dostala se mi pod kůži docela rychle – ještě jako vedlejší postava v románu Pan Mercedes – neurotická, bojující s obsedantně kompulzivní poruchou, úzkostmi i vlastní matkou... Výborně napsaná. Na román, který bude (konečně) patřit jen jí, jsem se moc těšila. Výsledný dojem je ale krapet rozporuplný.
Na začátek se sluší říct, že jde o detektivní thriller, a jestli vás tak jako mě bavil Kingův Outsider, protože ta zrůda byla ale fakt zlá, ošklivá věc, tady se autor přepnul do té své druhé polohy, která hlásá, že „monstra žijí uvnitř nás a někdy vyhrávají“. Kdo by byl čekal, že vás při čtení Holly bude mrazit z páru starých profesorů... ale věřte mi, že bude.
To, že jsou vrahy právě oni, vám koneckonců prozradí nejen anotace, ale hned první kapitoly. Na vás je, abyste spolu s Holly odkryli ten hlavní důvod – proč to celé dělají.
Vyšetřování ale Holly komplikuje pár docela zásadních věcí – její parťák Pete lehl s těžkým covidem a její máma na něj právě zemřela. A ze skříně při té příležitosti vypadlo pár kostlivců. Jerome s Barbarou mají oba svých starostí dost, takže je na to Holly tentokrát prostě sama.
Její kapitoly ze současnosti se střídají s okny do minulosti, kde sledujeme manžele Harrisovy „v akci“ v průběhu několika let. A budete zírat, jak jsou tihle geronti ve formě. Což má svoje opodstatnění.
Pokud jde o jazyk, je to typický King – skvělý vypravěč. Budete hltat každé písmenko. Nebo pokud už máte načteno, budete si knížku šetřit a každé písmenko vychutnávat. On tu atmošku a dialogy prostě umí a umí vás vtáhnout do děje.
Trochu na škodu je fakt, že minimálně od půlky knihy víte, jak to dopadne. Je to jako v těch béčkovejch hororech, kde máte chuť řvát na hlavního hrdinu (nebo jeho spolužačku ze střední, ať do toho sklepa nechodí... a on stejně jde). Takhle jen pokrčíte rameny a řeknete si: já ti říkala, ať to neděláš. Na druhou stranu má i ten (očekávaný) konec docela slušné tempíčko a tady už se rozhodně jen tak neodtrhnete.
Jak už jsem psala, Jerome a Barbara tu spíš jen tak sedí v pozadí a řeší si svoje – Barbara v podstatě dostala vlastní dějovou linku, která s tou hlavní souvisí jen velmi okrajově, ale je tam jeden kouzelný okamžik, který jsem si prostě musela podtrhnout. Tak poslouchejte:
„Není to terapie, ale poezie, má milá. Talent jste měla už předtím, než se vám přihodily ty hrůzy. Patří k původní výbavě, stejně jako u vašeho bratra, ale talent je odpojený motor. Rozběhne ho každý nevyřešený zážitek – nebo každé nevyřešené trauma, jestli chcete – ve vašem životě. Každý konflikt. Záhada.“
Počítejte s tím, že je příběh zasazený do roku 2021 a tím pádem do světa paralyzovaného covidem. Znovu si připomenete, jak „fajn“ bylo chodit všude v roušce, zdravit se lokty a řešit, kdo je očkovaný a čím. Doporučuju se trochu obrnit, protože tady nesympatická či mrtvá postava = automaticky antivaxer). Přiznám se, že na mě už to bylo moc na sílu. Stejně jako kecy o Trumpovi, ale to už jsme zvyklí.
A taky počítejte s tím, že vám bude na pár místech docela blujno (nikoli kvůli Trumpovi). Docela jistě. Tohle Stephen umí na jedničku.
Podtrženo sečteno?
Když Kinga milujete, Holly si přečtete a budete rádi, že jste tu holku podivnou zase jednou potkali a mohli s ní splknout. Neříkám, že je to jedna z nejlepších Kingovek, dokonce za mě nepatří ani mezi top z poslední doby (tuhle příčku získal Billy Summers, který mě rozplakal), ale je prostě fajn. Dostanete svoji dávku a o to přece jde.
A jestli s Kingem začínáte, začněte někde jinde. Třeba panem Mercedesem. 😉
Netvrdím, že je nutné mít načtené předchozí příběhy s Holly (Pan Mercedes, Právo nálezece, Konec hlídky, Outsider, Když teče krev), ale některé věci byste si mohli nechtě vyspojlerovat a o dost přijít. (Fajn jsou i seriálové adaptace Pana Mercedesa a Outsidera).
Za recenzní výtisk jako vždy moc děkuji úžasnému nakladatelství Beta.
Komentáře
Okomentovat
Díky za komentář. Sleduj mě i na instagramu, ať ti neunikne žádná novinka.