Stephen King: Billy Summers

Stephen King je zase v sedle... ne, on z něj nikdy neslezl. Jen vás možná překvapí, jak rychle ten
jeho kůň běží.

Dobře, přiznávám se, že po přečtení anotace jsem chvíli váhala, jestli chci číst další detektivku, jenže jsem zas a znovu opomněla fakt, že King prostě umí napsat tak opravdové postavy, že byste je nejraději pozvali na grilovačku.

Poslední džob Billyho Summerse

Po pár úvodních stranách, kdy se snažíte zorientovat v bandě novodobých mafiánů, pochopíte, že Billy Summers je bývalý odstřelovač, teď nájemný zabiják (ale jen těch fakt špatných lidí) a před sebou má poslední kšeft. Asi víte (a on to ví taky), že ty většinou dopadají dost blbě. Jenže těch slíbených peněz je opravdu hodně a člověk, kterého má zabít, je opravdu zlý.

Billy je profík a zapadnout umí. Tentokrát se má při čekání na den D vydávat za spisovatele, který pracuje na nové knize. A pod maskou prosťáčka skrývá bystrou mysl... takže aby si ukrátil čas (a působil věrohodně), začne skutečně psát. 

„Otevře notebook, o který málem přišel, trochu dražší talisman pro štěstí než ošoupaná dětská botička plná prachu, ale jinak vlastně totéž, a zapne ho. Zadá heslo, zasune flashdisk a přetáhne z něj jediný uložený soubor do notebooku. Přečte si první řádek – Chlap, se kterým moje máma žila přišel domů se zlomenou rukou – a zmocní se ho zvláštní zoufalství. Ví, že je to dobrý text, ale to, co mu na začátku přišlo snadné, je teď těžké, protože musí zbytek napsat stejně dobře a není si jistý, jestli to vůbec dokáže.“

Billy Summers je vícevrstevnatý – v tomto případě si možná budete připadat, jako byste četli román v románu, protože vám Stephen King dá nahlédnout (v celých pasážích a kapitolách) do textu, který píše Billy jako svou autobiografii. Začíná drsným dětstvím, pokračuje tím, jak šel k mariňákům a zabil prvního (zlého) člověka. 

Hodnocení: 6/5 

Tohle je další z těch knih, co vás zničí. Neříkejte, že jsem vás nevarovala. Já si hlavní hrdiny tak zamilovala, že když jsem dočetla, zmohla jsem se jen na to, abych poprosila se slzami v očích manžela, ať mě obejme.

Je to dokonale promyšlené a funguje to. Dočetla jsem do půlky a řekla si: no, jenže co teď... Jen mi, Stephene, neříkej, že bude Billy další půlku knížky nahánět „ty zlé“ a mámit z nich peníze. Jenže to by to nebyl mistr řemesla, kdyby neukázal, že cesty jsou nevyzpytatelné.

Tentokrát King ubral na „omáčce“, což určitě nejeden čtenář taky ocení, i když mě ty jeho popisy baví. A taky nečekejte nadpřirozeno, tady fakt nebylo (skoro :) ) nic. 

A ten konec... prostě páni, páni a pane Král, já vás fakt miluju. S chutí si ji přečtu (nebo poslechnu) znovu.

Fanoušky potěší odkazy na hotel Overlook (zde jako Vyhlídka) z Osvícení.

CHCI SI KNIHU KOUPIT

Za recenzní výtisk moc děkuji skvělému nakladatelství Beta, které s největší láskou a péčí Kinga vydává. Mimochodem už jste viděli ediční plán nakladatelství Beta na druhou půlku roku 2022? Máme se na co těšit!