Colin Walsh: Kala – jeden z nejlepších příběhů letošního roku
„Vzpomínáš si, že tady, na tomhle místě, ses poprvý – nebo skoro poprvý – zhulil. Byl jsi s Mushem a Aidanem. Bylo vám sedmnáct. Nevíš, proč ani jak k tomu došlo, protože ve tvý mysli je všechno úhledně oddělený: dětská doba přátelství, doba s Kalou, kdy jste se všichni dostali Jinam, a doba následků, ticha, rozpadu, prázdnoty. Tvůj mozek je statickej, unavenej, starej a všechno musíš udržovat ve zvláštních oddělenejch prostorách. Jenže život takhle nefunguje – neodehrává se ve srozumitelnejch obdobích, prosakuje, kroutí se, zamotává a stáčí.“ Už je vám to jasné? Je to tak – po přečtení Kaly už nebudete stejní. Já vás varovala. Tady nejde ani tak o to, že se trojice přátel znovu setká ve městě, ve kterém vyrůstali a zrovna ve chvíli, kdy se na staveništi najdou pozůstatky jejich patnáct let nezvěstné kamarádky – to není nic zas tak šokujícího nebo objevného. Nebo alespoň ne pro mě. A i když jsou tam bezesporu prvky thrilleru a hlavně ve druhé půlce knihy jsou místa, kdy vám bude tuhno
