Nevyměkni: Holly je zpátky. A King vás nenechá vydechnout

Hollyberry je zpátky!

King je zpátky!

A pokud jste si mysleli, že vás po těch desítkách knih už nemá čím posadit na zadek, tak si připravte polštář, protože novinka Nevyměkni je jízda, ze které se vám protočí panenky.

Holly, ty moje malá asociální hrdinko

Kdo mě zná, ví, že pro Holly Gibneyovou mám slabost. Sledovat její cestu od té ustrašené, neurotické myšky z Pana Mercedesa až po tuhle sebevědomou (i když pořád trochu divnou) soukromou vyšetřovatelku, to je prostě balzám na duši.

Ale ani ona občas neví. A King ji v tom nechá pěkně vymáchat – jednou má sakra dobrou stopu a vy jí fandíte, a jindy se chytne něčeho úplně mimo a vy jako čtenáři už tušíte, že tohle je slepá ulička. Je to geniální! Sedíte u toho, trnete a máte chuť na ni zařvat: „Holly, sakra, tudy ne!“ 

A právě v těchhle momentech, kdy Holly tápe, chybuje a znovu se zvedá, je nejvíc lidská

Ještě se sluší zmínit, že ani v Nevyměkni Holly neřeší žádné nadpřirozeno, žádné zlé, ošklivé zrůdy jako v Outsiderovi, ale stojí nohama pevně v tom našem dnešním, tak trochu zvráceném světě. A většinu doby jí to sakra jde!

Ženská síla vs. Boží zákon

Stephen King nám tu servíruje hned několik příběhů v jednom. Na jedné straně tu máme feministickou aktivistku, které jde kvůli jejím názorům o krk a po jednom dost nepříjemném incidentu si najme Holly jako ochranku během turné po státech. Protože co by to bylo za Kinga, kdyby se tam neobjevil nějaký ten náboženský fanatik.

„Kruci, už mě nebaví se schovávat před bandou demagogů, kteří by tu nejradši měli Příběh služebnice.“

Holly se derou na jazyk slova jako: Jak chceš, je to tvůj pohřeb, ale samozřejmě je nevyřkne nahlas. „Najala jste mě, abych vás chránila, Kate. Dělám, co můžu. Nemám ponětí, jak je možné, že jsou ti… ti autogramoví spekulanti pořád o krok napřed.“
„S překupníky si nelamte hlavu, prostě přede mě skočte, když na mě někdo namíří pistolí,“ řekne Kate. Pak si všimne Hollyina výrazu a rychle dodá: „Dělám si legraci, ženská! Je to vtip.“

Holly cítí, jak se jí do tváří hrne krev. „To není vtipné. Říká vám něco jméno Lauri Carletonové?“

Bylo to skoro dva roky, co Carletonovou zastřelil chlap, kterého urazila její duhová vlajka, a Kate její jméno zná. Samozřejmě. „Co ode mě čekáte, Holly? Že couvnu? Hodím ručník do ringu? To oni chtějí!“

Pak je tu ten náboženský fanatik, Chris, kterého ve jménu vyššího dobra vyslala do boje církev Pravého Krista svatého.

A na straně třetí stojí chlápek s přezdívkou Trig, co se rozhodl vyřídit si účty s těmi, co svými špatnými rozhodnutími zavinili smrt jednoho nevinného muže.

To co chceš udělat, je šílenství, říká si. A je to pravda.

Jestli to uděláš, už nebude návratu, pomyslí si ještě. A i to je pravda.

Jakmile se do toho dáš, musíš to dokončit, uzavře své úvahy, což je největší pravda ze všech. Jeho otec měl takové heslo: Musíš dojít až do hořkého konce. Nesmíš vyměknout, nesmíš cuknout.

A… Jaké by to bylo? Jaké by to bylo právě pro něho, udělat něco takového?

Trigovy kapitoly jsou jako pomalu se zavírající past. Víte, že cvakne. Jen nevíte kdy. A King si to užívá.

Funguje to překvapivě hladce. A když se všechny příběhové linky začnou přibližovat, vzniká napětí, které by se dalo krájet.

Politika? No a proč ne?!

Teď se na chvíli zastavíme, protože ano, Steve tahá čím dál častěji do knížek „politiku, roušky a feminismus“. Na tohle v rozhovorech odpovídá dost výstižně: psát o dnešku a ignorovat realitu je prostě literární lež. Je to jako byste psali román z Londýna roku 1944 a nezmínili, že na město padají bomby. 

Takže King sice píchá do vosího hnízda, ale nikdy to nedělá samoúčelně. A právě proto to funguje.

A i když mi určité názory v předchozím románu (Holly, 2023) úplně nesedly, v Nevyměkni mě to nechalo vlastně docela chladnou. Protože tohle my tady naštěstí (zatím) neřešíme.

Pohádka uprostřed pekla?

Někde jsem četla, že Kingovy horory tak dobře fungují, protože tu hrůzu staví do kontrastu se světlem, láskou a empatií. Na tom něco bude. 

Ale abych jen nepěla ódy, musíme si promluvit o Barbaře a Jeromovi. Víme? Tady se Steve totiž trochu utrhl ze řetězu.

Barbaře z ničeho nic zavolá slavná zpěvačka, která chce zhudebnit a nahrát jednu z jejích básní a shodou okolností je právě ve městě. Samozřejmě si to hned sedne a jsou z nich v podstatě nejky. Jerome mezitím bojuje se svým románem a skončí nakonec jako ochranka té samé zpěvačky.

Je to milé, je to hezké… ale je to taky nejslabší část knihy. 

Podtrženo, sečteno

Je to ukecaný? Jo, je to King a já ho mám přesně za tohle ráda. 

Je to napínavý? Si pište!

Tuhle knížku si fakt užijete, pokud milujete Holly a Kingovu „detektivní éru. Nevyměkni to je – poctivý řemeslo, skvělý postavy a zrcadlo nastavený světu, ve kterým se sice nežije lehce, ale o kterým se sakra dobře čte. 

A radši to ani neotevírejte, pokud čekáte na dalšího Pennywise nebo Cuja. Tady žádný příšery nejsou, „jen“ hodně zlí lidi.

Tak mazejte do knihkupectví a hoďte Nevyměkni do košíku, protože tohle je přesně ta knížka, kterou v sobotu večer otevřete a v neděli ráno zjistíte, že jste zapomněli spát, jíst a že venku svítá. A když pak otočíte poslední stránku, uvědomíte si, že King už dávno není „jen král hororu“. Je to mistr řemesla, který ví přesně, kam vás chce dostat. A vy mu to s radostí dovolíte.