„Tvůj život je zaplivaná skutečnost, zaplivaná svoboda, můžeš všechno, ale nemůžeš nic, jsi v pubertě a nikdo ti neukázal, jak doopravdy na to. Vždycky jdeš na dřeň, hltáš život v extrémních podobách, všechno je přece třeba vyzkoušet, je to jak voňavkovej tester v drogerce, nastříkáš se vším možným jenom proto, že je tu ta možnost, ale nikdy si nic nekoupíš, protože to k životu nepotřebuješ.“ Tak takhle syrový to je čtení. Je fuk, jestli jsi jako malá snila o tom, že jednou budeš baletkou, nebo jimi pohrdáš, protože jsou to podle tebe namyšlený fifleny. Jedna z nich dala dohromady deníkový zápisky a vlastní vzpomínky, aby ti ukázala, že jsi možná viděla jen profesionální úsměv číslo 18, kterej maskuje tu strašnou dřinu a bolest . Abys mohla bejt baletkou, musíš projít téměř vojenským výcvikem, snášet neustálej hlad, krvavý palce a ponižování, ale i to je děsný štěstí, jak se ti snažej vtluct do hlavy.