Stephen King: Později

Stephen King a jeho spolupráce s nakladatelství Hard Case Crime, které navazuje na americké krimi paperbacky z 40. a 50 let – to je kapitola sama o sobě. První kniha, která v rámci této spolupráce vznikla, je Colorado Kid a nebyl by to král hororu, kdyby příběh nešmrncnul hrstí nadpřirozena. O pár let později vyšel Lunapark, kde už se nadpřirozeno neservíruje po hrstech, ale po naběračkách. Ná, dej si, co hrdlo ráčí.

A teď je tu Později – brožovaná žluto oranžovo červená knížka s jakousi sexy policistkou a školákem na obálce. Ten školák, to je prosím pěkně hlavní hrdina Jamie, kterého poznáme poprvé už v předškolním věku a tak trochu s ním během těch tří set stran vyrosteme.

Jamie na první pohled obyčejný kluk, který vyrůstá jen s mámou, literární agentkou. Na druhý pohled poznáte, že je na něm něco trochu jiného. On totiž vidí duchy. Většinou jsou úplně neškodní, i když jim třeba chybí půlka obličeje a do pár dnů zmizí. Jenže… pak Jamie narazí na něco jiného. Jakousi entitu, která se rozhodne chlapce pronásledovat.

Kingovi se podařilo příběh „prokletého“ chlapce zasadit do reálných kulis novodobého New Yorku, kde se většina lidí trápí úplně běžnými problémy souvisejícími s finanční krizí. Jamieho máma má starosti v práci a válčí i v osobním životě, do toho pije a Jamie nechce nic jiného, než aby byli šťastní. Občas ten život prostě bolí.

„Napůl na chodníku, napůl na vozovce tam vedle silně zkrouceného kola někdo ležel. Přes horní polovinu těla měl přehozenou bundu. Měl černé cyklistické šortky s červenými lampasy, tenisky a jednu sportovní ortézu na koleno, vše silně zkrvavené. Krev měl na nohách i ponožkách. Bylo slyšet blížící se policejní sirénu.“

Taky to slyšíte? Nemůžu se ubránit dojmu, že překlad tady (a bohužel nejen tady) trochu skřípe. Přiznávám, že jsem asi rozmazlená famózními slovními kreacemi Lindy Bartoškové a vzhledem k tomu, že jsem od Kinga četla všechno, co u nás vyšlo, si troufám tvrdit, že už jsem si ho nacítila. A tudíž jsem si knihou Později tak trochu proklopýtala.

Na druhou stranu musím i chválit a mám co. Zatímco u některých předchozích knih jsem se neubránila pocitu, že by si text zasloužil seškrtat, tady to nebylo třeba. Zbytečná omáčka přetékající z talíře skončila v koši a zůstalo výtečné maso.

Pokud jde o námět, chlapec, který vidí duchy možná není až tak objevný. Ale pochopte, tohle napsal King – takže je to sice „jen“ příběh o klukovi s nadpřirozenou schopností, ale ten kluk má co nabídnout a co říct. Vlastně všechny postavy působí tak opravdově, že se vám s nimi na konci nechce loučit.

Celkem mě pobavily pasáže, kdy autor čerpá sám ze sebe – jednak citáty, druhak některými tématy jako je rituál Chüd (ano, to je ten z knihy TO).

Hodnocení: 85 %

Tahle relativně útlá knížka si najde své příznivce jak mezi skalními fanoušky, tak potěší i ty, kteří se chtějí s tvorbou Stephena Kinga seznámit, ale netroufají si na tisícistránkové bichle a nestojí ani o noční můry.

Já noční můry pouštím do bytu oknem, takže Později mě sice potěšilo, ale kdo ví jak nepřekvapilo. A obávám se, že ani nezanechalo takový ten dojem, že na den/dva přestanu mluvit. Přiznám se, že se to ve mně strašně pere. Byl to dobře napsaný i vystavěný příběh, ale něco tomu prostě chybělo.

Za recenzní výtisk moc děkuji Nakladatelství Beta, které dělá všechno pro to, abychom my, fanoušci Kinga, měli pořád co číst. A u nich taky tuhle novinku koupíte s krásnou slevou.

Sledujte mě i na Instagramu :)