Karin knihomolka

  Už jste slyšeli o takzvaných superpotravinách? Zázračném jídle s většinou exotickým názvem (quinoia, chia) a ještě exotičtějším původem, které obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek. A napadlo by vás, že existují i takové superpotraviny, co vám rostou hned za domem? Vás to možná nenapadlo, ale Veroniku Hanzlíkovou , autorku knihy Příběhy českých superpotravin aneb když jídlo mluví, ano. Veronika má vystudovanou biochemii a potravinářství a je akreditovaná výživová poradkyně, takže ví, o čem mluví a naštěstí to napsala tak, že tomu rozuměla i unavená máma na mateřské. Příběhy českých superpotravin je kniha doslova nacpaná vědomostmi . Přečtěte si ji. Nejen, že získáte povědomí o 25 českých superpotravinách , ale najdete v ní i tipy, jednoduché recepty , krásné fotografie a většinou humorné postřehy ze života. Po přečtení první části jsem se trochu bála. Vůbec poprvé jsem slyšela o rozdělení stravy podle ročního období a jak může náš jídelníček ovlivňovat čínská...

 Asi už jste si všimli, že čas od času nechám oči odpočinout a díky spolupráci s kulturním webem Chrudimka.cz si poslechnu i nějakou tu audioknihu.  A určitě jste si všimli, že si ráda přečtu i poslechnu cokoli od českého autora, nebo autorky. A Petra Soukupová patří k mým nejoblíbenějším. Věci, na které nastal čas  - nejnovější román této talentované české spisovatelky a scénáristky  vychází z již publikovaných povídek – já si říkala, že jsem tu část o dovolené u moře už někde četla – které autorka rozšířila a propojila do románu v povídkách.  Mapuje život jedné úplně obyčejné partnerské dvojice  a jejich dětí  během sedmnácti let . A víc už si přečtěte přímo na webu Chrudimky.

 Zelená chodba uprostřed bloku E je svědkem hrůz i zázraků. Stephen King , král hororů, vampírů a klaunů, umí napsat i hluboký, psychologicky propracovaný příběh. O tom žádná. A mám pocit, že když se ten kousek odehrává ve vězeňském prostředí, je to sázka na jistotu. Ano, mám tu na mysli nejen Zelenou míli (i když tu především), ale i Vykoupení z věznice Shawshank , o kterém budu plkat ještě o kousek níž. „Stalo se to v roce 1932, kdy státní věznice byla stále v Could Mountain. A bylo tam samozřejmě i to elektrické křeslo.“ Tak geniálně začíná příběh o lidskosti ve všech podobách, o dobru a zlu, kráse a temnotě, předsudcích, rasismu, ale i laskavosti.  Tady netečou potoky krve a ve skříních se neschovávají bubáci. Tady hučí elektrické křeslo a na kavalcích posedávají vězni a čekají, až se s Jiskřidlem seznámí na vlastní kůži.