Když minulost potká budoucnost: Recenze románu Ministerstvo času
V nepříliš vzdálené budoucnosti se Britové dostanou k možnosti cestovat časem. Projekt je z pochopitelných důvodů přísně tajný, nikdo nemá sebemenší tušení, co může cestování napříč časem udělat s lidským tělem. Kde ale najít vhodné jedince k testování? V minulosti! „Druhým důvodem, proč bylo důležité zvolit osoby, které by ve své časové linii zemřely, bylo tedy to, že mohly stejně tak snadno zemřít i v té naší, jako když rybu žijící v hlubinách vytáhnete na mořský břeh. Možná lidská nervová soustava dokáže přečkat jen omezený počet epoch.“ Hlavní hrdinka přijímá lukrativní nabídku práce a stane se jedním z „přemostníků“ – má na starost expata – muže, který přicestoval z minulosti (respektive ho z ní vytáhli, ale kdo by tu slovíčkařil, že?), konkrétně z roku 1847. Jedná se o komandéra Grahama Gorea. Ten dle historických záznamů zemřel během ztracené Franklinovy expedice do Arktidy Její práce je vlastně „docela jednoduchá“ – pomoc Grahamovi, aby si zvykl na dnešní dobu...