Karin knihomolka

„U rány na hlavě mu ulpěla rudá krev a vpíjela se do tmavých vlasů. Obličej mu pokrývaly škraloupy špíny. Ústa měl lehce zkřivená, takže vypadal trochu šokovaně. Oči pootevřené, skelné, prázdné, němé, nezaostřené, bez života. Neskryté pod víčky, obnažené před krutostí světa, jako by chtěly prozradit to tajemství, tajemství o tom, co se stalo.“ Bratři Adam a Martin mají za sebou  spoustu změn . Stěhování z Prahy do malého města, přestup na gymnázium, noví spolužáci a především pro ně úplně nový táta, kterého roky neviděli a teď s ním musí bydlet. Kluci nejsou  žádní svatouškové , ale drží spolu za každou cenu. Adamovi, vypravěči příběhu, se podaří zapadnout do party relativně normálních puberťáků z maloměsta, kterým otřese hrůzný nález těla dva roky pohřešované dívky. Nedlouho poté  umírá jeden  z Adamových  kamarádů  a chlapec to rozhodně nenechá jen tak.  Policejní krev  mu koluje žilami. Najde teprve šestnáctiletý kluk odpovědi, které hledá?...

Upíři, ostré zuby, prst v umyvadle, to je oč tu běží. Jedenácti vesměs hororovým povídkám předchází úvodní slovo autora. King věří, že deseticent může vykolejit vlak, v kanálech žijí krokodýli a ze všeho nejvíc věří na duchy. A až dočtete Dolanův cadillac , budete na ně věřit taky. Dolanův cadillac je jen první polovina rozsáhlé sbírky povídek, která vyšla v USA na začátku 90. let Reedice druhé části vyjde ještě letos pod názvem  Pátá čtvrtina . Celkem chápu, proč se Beta rozhodla vydat knihu nadvakrát – v měkké vazbě by z toho byl po jednom čtení pěknej salát. A teď už k samotným povídkám. DŮLEŽITÉ: Kromě jedné, se mi povídky líbily všechny. Dolanův cadillac : na úvod slušný rozjezd. Kam až jste ochotní zajít, abyste se pomstili? Konec celé patálie mi připomínala stylem Růži pro Algernon. Co kdyby se někdo, třeba šílený génius, rozhodl spasit lidstvo? Hřešil kvuli svjetu. Nechte dítek jíti ke mně. Tuhle pecku jsem už četla a došlo mi to hned po prvním odstavci. Co to...

Mám ráda knihy z vílího světa, fantasy a hořkou čokoládu. Přesto jsem v poslední době v knihách spíš objevovala duchy opuštěných domů, kupovala v Castle Rocku Nezbytné věci a po boku Eriky Fosterové pátrala po vrahovi Dívky v ledu. Za časů koronaviru jsem ale na podobné čtení přestala mít náladu. I tentokrát vděčím české bookstagramové komunitě za skvělý tip na čtení. O Dvorech už jsem tou dobou něco četla, ale když jsem si knihy prohlídla v knihkupectví (než je zavřeli), nepřesvědčily mě. Budu upřímná - prostě se mi nelíbila křiklavá a nic neříkající obálka prvního dílu. ALE pak přišla jedna z knihomolek s nápadem na společný re-reading série, do kterého přibíraly i nováčky a já se přihlásila. V pondělí se začínalo a mně přišly první dvě knihy až v úterý. Naštěstí jsem prvních 60 stran zvládla na mobilu díky Google Books a jejich dlouhým ukázkám. Každopádně má tohle čtení na etapy (každý den 6 kapitol) nespornou výhodu: příběh se mi dostal pod kůži mnohem víc. Byla to zkouška cti a...